Nařízení č. 28
Úřadovny pro uhelné hospodářství pro Čechy a Moravu
ze dne 10. října 1944
o ohlašovací povinnosti živnostenských spotřebitelů paliv, o zaopatřování domácností, zemědělství a drobných živností palivy (zaopatření domácího otopu).
(Úřední list č. 239 z 10. 10. 1944, str. 4670, běž. č. 617).
Podle § 5 vládního nařízení ze dne 3. října 1944, Sb. č. 223, o hospodaření uhlím, se stanoví se souhlasem ministra hospodářství a práce:
I. díl.
§ 1.
Paliva povinná ohláškou.
(1) Palivy ve smyslu tohoto nařízení (paliva povinná ohláškou) jest všechno domácí i dovezené uhlí kamenné a hnědé včetně uhlí lesklého a smolného a pevná paliva z těchto uhlí vyrobená (brikety kamenouhelné, hnědouhelné, koks z koksoven, plynárenský koks, polokoks apod.).
(2) O tom, zda je některé palivo ohláškou povinné, rozhoduje v případech pochybných Úřadovna pro uhelné hospodářství pro Čechy a Moravu.
§ 2.
Paliva, která podléhají podle § 1 tohoto nařízení ohlašovací povinnosti, smějí býti odebírána jen takovými živnostenskými spotřebiteli a dodávána jen takovým živnostenským spotřebitelům, kteří přesně podali ohlášky podle dalších ustanovení.
§ 3.
Spotřebitelé povinní ohláškou.
(1) K měsíčnímu hlášení jsou povinni všichni živnostenští spotřebitelé (fysické i právnické osoby), kteří spotřebovali ve třech libovolných měsících uhelného hospodářského roku 1938/1939 (1. duben 1938 až 31. březen 1939) měsíčně nejméně 20 t paliv k hlášení povinných, pokud v dalším nejsou učiněna odchylná opatření. Hlášením jsou povinny také podniky říšského eráru, branné moci, Protektorátu Čechy a Morava, vládního vojska Protektorátu Čechy a Morava, zemí, okresů, obcí, veřejnoprávních korporací a svazů apod. (např. loděnice, plynárny, malodráhy a pouliční dráhy). Spotřebitelé, kteří v uhelném hospodářském roce 1938/1939 odebírali jen paliva hlášením nepovinná, nemusí podati ohlášku, používají-li i nadále paliv hlášením nepovinných.
(2) Veškeré podniky důležité pro obranu jsou povinny hlášením bez ohledu na výši spotřeby.
(3) Povinnosti hlášení nepodléhají a to bez ohledu na výši spotřeby:
- a) Německá říšská dráha a dráhy Protektorátu Čechy a Morava,
- b) zemědělské vedlejší podniky, tj. takové podniky, které jsou v hospodářské souvislosti se zemědělským podnikem vedeny jeho majitelem, pokud nejsou předmětem samostatného živnostenského podnikání,
- c) jatky, podniky živnosti hostinské a hotelové, lázně, obchodní domy, krámské obchody, obchodní místnosti, školy, nemocnice, léčebny, vychovatelny, trestnice, ústavy dobročinné, dále pekárny, porážky, kovárny apod., pokud se mohou počítati k řemeslným maloživnostem.
(4) Zda spotřebitel jest povinen hlášením, stanoví v pochybných případech Úřadovna pro uhelné hospodářství.
§ 4.
Obsah hlášení.
(1) Údaje jest činiti v tunách (1 t = 1000 kg). Zvláště jest hlásiti:
- a) druh paliva (kamenné uhlí, hnědé uhlí, brikety z hnědého uhlí atd.),
- b) druh a zrnění paliva (těžné uhlí, ořech, prach, kaly; koks kusový, lámaný, hrášek atd.),
- c) původ paliv,
- d) adresu dodavatele nebo dodavatelů,
- e) způsob dopravy množství v minulém měsíci odebraných (srov. odstavec 2),
- f) zásobu na počátku minulého měsíce,
- g) odběr v minulém měsíci,
- h) zásobu na konci minulého měsíce,
- i) spotřebu v minulém měsíci,
- k) potřebu pro běžný měsíc,
- l) pravděpodobnou potřebu na následující měsíc.
(2) Způsob dopravy jest označiti následujícími zkratkami udanými v uvozovkách.
Při odběru:
- na povozy z dolu resp. dodávajícího závodu: „povozem“,
- drahou z dolu ve vagonech říšské nebo protektorátní dráhy: „drahou“
- drahou ve vlastních vagonech: „drahou – vlastní vag.“
- drahou z lodě: „překlad“
- malodráhou nebo pouliční drahou: „malodrahou“
- lodí nebo lodí a malodráhou: „lodí“
- řetězovou, lanovou drahou, spojovací kolejí a jinakými vhodnými dopravními zařízeními přímo z dolu „vlastní dopravou“
- povozem od obchodníka: „z obchodu“.
(3) Dodávají-li se paliva různými způsoby dopravy, je to udati odděleně pro dotyčná dílčí množství.
(4) Jakožto měsíční potřebu (srov. nahoře k) a 1)) jest udati množství hlášením povinných paliv, potřebné k provozu podniku na příslušný měsíc, lhostejno, zda má býti kryto z případných zásob nebo z nových dodávek. Případně se nahromadivší nevyřízené objednávky nesmí býti zahrnuty do přihlášek potřeby. Podniky, které byly úředním opatřením z dodávek uhlí zcela vyloučeny, nebo z jiných důvodů nepracují (např. sezonní podniky), udají jako potřebu „O“.
(5) Zásobu jest hlásiti nejen na základě účetnického výpočtu, nýbrž na základě skutečného zjištění.
§ 5.
Lhůta a způsob přihlášky.
(1) Spotřebitelé hlášením povinní (§ 3) podají hlášení do 5. každého měsíce za předešlý měsíc.
(2) Měsíčně smí býti podáno jen jedno hlášení ohledně výpomocných dodávek (srov. § 6).
(3) Hlášení, která musí býti opatřena jasným, právně závazným podpisem jména (firmy) hlášením povinného, smějí býti podána jen na úřední ohlášce, kterou může každý hlášením povinný obdržeti u Ústředního svazu průmyslu pro Čechy a Moravu v Praze II., Příkopy 14.
(4) Má-li hlášením povinný závody na různých místech nebo v různých částech téhož místa, musí býti pro každý závod podána zvláštní hlášení.
§ 6.
Hlášení pro výpomocné dodávky.
(1) Byla-li hlášením povinná paliva v předešlém měsíci odebrána od dodavatele, který v ohlášce měsíce předcházejícího předešlý měsíc nebyl udán jako dodavatel tohoto paliva, je tu dodávku v ohlášce toho kterého běžného měsíce červeně podtrhnouti. Zvláštní ohlášky pro výpomocné dodávky (srov. § 12) nejsou přípustny.
(2) Vydal-li spotřebitel v předešlém měsíci ze zásoby nebo z odběru paliva hlášením povinná, aniž je dostal v témž měsíci zpět, vyznačí množství, jež mu nebyla vrácena, ve sloupcích na ohlášce dole. Takováto hlášení nesmí býti snad předem odečtena nebo vyúčtována jako spotřeba. Hlášení se vztahuje také na vrácení vypůjčených paliv hlášením povinných. Příjemce nebo opětný příjemce dodávek uvedených v odstavci 2 jest povinen tyto dodávky dle odstavce 1 hlásiti v hlavní části ohlášky a červeně podtrhnouti.
(3) Ustanovení § 14 nejsou tím dotčena.
§ 7.
Vedení záznamu
Hlášením povinný musí vésti běžné záznamy o odběru a spotřebě paliv podle druhu, oblasti původu a zrnění tak, aby bylo možno v záznamech vykázané zásoby srovnati kdykoliv se zásobami skutečnými.
§ 8.
Místa hlášení.
(1) Ohlášky jest podati:
- a) Úřadovně pro uhelné hospodářství pro Čechy a Moravu v Praze II., Fügnerovo nám. č. 5,
- b) Ústřednímu svazu průmyslu pro Čechy a Moravu, Praha II., Příkopy 14,
- c) dodavateli hlášením povinnému.
Objednává-li hlášením povinný u více dodavatelů, jest každému dodavateli dodati zvláštní ohlášku.
(2) Veškeré ohlášky jest vyplniti stejně, i když jest třeba zaslati více listů různým dodavatelům. To se vztahuje též na označení druhů, zrnění a množství paliva a na jméno dodavatelů, stejně jako na případně připojené poznámky.
§ 9.
Hlášení v případě, kdy dodavatel odepře přijmout hlášku.
Nenajde-li hlášením povinný dodavatele, ochotného ku přijetí své ohlášky, zašle vedle ohlášky určené pro Úřadovnu pro uhelné hospodářství také ohlášku určenou pro dodavatele Úřadovně pro uhelné hospodářství s průvodním dopisem, v němž uvede, proč nebyla dána ohláška některému dodavateli, a kterého dodavatele navrhuje.
§ 10.
Dodavatel a hlášení
(1) V tom kterém běžném měsíci smějí býti spotřebiteli hlášením povinnému přímo nebo nepřímo dále dodávána paliva hlášením povinná, až do dojití nové ohlášky, měl-li dodavatel v předchozím měsíci od spotřebitele řádnou ohlášku.
(2) Dodavatelé smějí dodávati jen na ohlášky, které nesou označení (razítko nebo perforaci) Ústředního svazu průmyslu.
(3) Každý dodavatel, jehož došla ohláška, musí ji neprodleně odevzdati svému dodavateli, až se dostane ke „hlavnímu“ dodavateli. Hlavním dodavatelem je
- a) dodávající uhelný syndikát, případně prodejní organisace dodávajícího dolu,
- b) pro domácí paliva, jež nejsou prodávána uhelným syndikátem nebo prodejní organizací dodávajícího dolu, dodávající závod,
- c) pro dovážená paliva dovozce.
(4) Hlavní dodavatelé jsou povinni ohláškou nejméně půl roku pečlivě uschovati.
(5) Odebírá-li dodavatel paliva, v ohlášce uvedená od různých svých dodavatelů, neodevzdá ohlášku v prvopise dále, nýbrž rozdělí její obsah na tolik nových ohlášek, které si vyžádá u Ústředního svazu průmyslu, kolik jeho dodavatelů přichází v úvahu. Tyto ohlášky odevzdá dále jednotlivým svým dodavatelům. Množství uvedené v nově vyhotovených ohláškách nesmí dohromady činiti více než v ohlášce původní. Každá nová ohláška musí obsahovati:
- a) množství připadající na ohlášku,
- b) zbylé množství z původní ohlášky rozdělené na ostatní ohlášky se jmény dodavatelů a jednotlivých množství a druhů odebraných od každého dodavatele. Nově vyhotovené ohlášky jest opatřiti poznámkou „rozděleno“ a jménem rozdělující firmy.
Prvopis ohlášky jest pečlivě uschovati nejméně rok.
§ 11.
Nepřípustnost dvojího hlášení.
Hlášení téhož množství potřeby u více dodavatel jest zakázáno.
§ 12.
Výjimečná ustanovení (výpomocné dodávky).
(1) Výpomocné dodávky jsou přípustné pouze spotřebitelům, kteří jsou povinní hlášením.
(2) Výdej a odběr paliv povinných hlášením mimo řádnou měsíční ohlášku potřebují souhlasu Úřadovny pro uhelné hospodářství. Souhlas se udělí jen výjimečně z obzvláště důležitých důvodů. Poukazuje se na § 6, odst. 1.
(3) Výpomocné dodávky paliv povinných hlášením mezi dvěma spotřebiteli povinnými hlášením, jakož i výpomocné dodávky obchodníka z množství paliv hlášením povinných, která jsou u něho již k disposici, spotřebiteli povinnému hlášením jsou přípustny jen, je-li zde vedle dohody stran souhlas Úřadovny pro uhelné hospodářství. Při udělování souhlasu jest též přezkoumati, zda má býti použito železničních vozů.
§ 13.
Dotazy, žádosti, změna firem.
(1) Dotazy a žádosti, týkající se tohoto nařízení, jest říditi, pokud není nic jiného stanoveno, na Úřadovnu pro uhelné hospodářství.
(2) Změny držby, změny firem a zánik firmy jest sděliti obratem Úřadovně pro uhelné hospodářství a Ústřednímu svazu průmyslu.
(3) Noví spotřebitelé hlášením povinní smějí podati ohlášku jen, byli-li Úřadovnou pro uhelné hospodářství uznáni za hlášením povinné.
§ 14.
Použití paliv hlášením povinných k jiným účelům.
(1) Jest zakázáno paliva hlášením povinná, odebraná pro provoz spotřebitele hlášením povinného, uváděti do obchodu a vydávati je nebo používati jich pro účely domácího otopu.
(2) Výjimky potřebují schválení Úřadovny pro uhelné hospodářství.
§ 15.
Stanovení přídělových množství.
Po uvážení potřeby a možnosti jejího krytí stanoví Úřadovna pro uhelné hospodářství přídělová množství, připadající na jednotlivé spotřebitele nebo spotřebitelské skupiny.
§ 16.
Jednotlivé poukazy.
Bez zřetele na ohlášky může Úřadovna pro uhelné hospodářství vydati jednotlivé poukazy na dodávky jednotlivým spotřebitelům.
§ 17.
Nárok na dodávku.
Splnění ohlašovací povinnosti a jednotlivé poukazy Úřadovny pro uhelné hospodářství nezakládající pro spotřebitele povinného hlášením právního nároku na dodávku hlášením povinných paliv.
§ 18.
Způsob dodávek.
Obvyklý způsob dodávek (zapojení obchodu) zůstává tímto nařízením nedotčen.
§ 19.
Účinek opomenutého hlášení.
Hlášením povinný, který své ohlašovací povinnosti neučiní zadost vůbec nebo ne včas, nebo učiní nesprávné nebo neúplné údaje, může mimo potrestání podle § 28 tohoto nařízení očekávati, že bude vyloučen z dodávek paliv.
II. díl
§ 20.
Zaopatření domácností, zemědělství a drobných živností palivy pro otop děje se podle směrnic a pokynů Úřadovny pro uhelné hospodářství pro Čechy a Moravu.
§ 21.
Paliva pro domácí otop jsou, mimo uhlí uvedené v § 1 tohoto nařízení a z něho vyrobená pevná paliva, spalitelné pevné odpadové výrobky tohoto uhlí (jako uhelné kaly, koksový mour, generátorové zbytky, struska apod.).
§ 22.
(1) Otop ve smyslu tohoto nařízení jest:
- a) potřeba paliva domácností,
- b) potřeba paliva úřadů, obchodních místností apod., podniků živnosti hostinské a hotelové, lázní, obchodních domů, krámských obchodů apod., škol, nemocnic, léčeben, vychovatelen, trestnic, ústavů dobročinných apod., kasáren, táborů, zátiší apod. zařízení, v nichž společně bydlí civilní osoby, osoby německé branné moci, vládního vojska Protektorátu Čechy a Morava a ochranných formací mimo brannou moc.
- c) úhrnná potřeba paliva pro zemědělství včetně zemědělských vedlejších podniků, tj. podniků, které jsou v hospodářské souvislosti se zemědělským podnikem vedeny jeho majitelem, pokud nejsou předmětem samostatného živnostenského podnikání.
- d) potřeba paliva těch živnostenských spotřebitelů, kteří dle prvního dílu tohoto nařízení nejsou hlášením povinni. K tomu patří také bez ohledu na výši spotřeby jatky, pekárny, porážky a kovárny atd., pokud se počítají k řemeslným drobným živnostem.
(2) Zda podle toho některý spotřebitel podléhá ustanovením tohoto nařízení, určuje v pochybných případech Úřadovna pro uhelné hospodářství.
§ 23.
Pro úpravu rozdělování otopu utvoří se zásobovací okresy. Zásobovacím okresem jest úřední obvod okresního úřadu (magistrátu).
§ 24.
Za obchodníky se nepovažují toliko obchodníci ve velkém a v drobném a spotřebitelská družstva, nýbrž také syndikáty, prodejní organisace dolů, těžařstev a jinakých výrobců paliv, dodávaly-li dosud otopná paliva přímo spotřebitelům, jakož i závody, které dosud dodávaly svému zaměstnanectvu otopná paliva (dodávky osazenstvu).
§ 25.
(1) Výdej a spotřeba paliv, odebíraných k otopu domácností, k jiným účelům než v § 22, odst. 1, písm. a) až d) jmenovaným, jsou zakázány.
(2) Výjimky vyžadují souhlasu Úřadovny pro uhelné hospodářství. Návrh na udělení souhlasu k takové výjimce jest podati u okresního úřadu (magistrátu), příslušného pro dotyčný zásobovací okres.
§ 26.
(1) Obchodníci jsou povinni vésti záznamy:
- a) o odběru otopných paliv podle množství, druhu a dodavatelů,
- b) o výdeji otopných paliv odděleně podle odběratelů, množství a druhu.
(2) Pokud se na základě jiných ustanovení vedou záznamy, z nichž jsou údaje stanovené v odstavci 1 zřejmé, není třeba vésti zvláštní záznamy.
§ 27.
(1) Výrobci paliv, kteří dosud dodávali deputátní paliva na základě ustanovení tarifních nebo smluvních, smějí deputátní paliva ve svém báňském okrese dodávati dále v dosavadní výši zaměstnanectvu svých báňských a hutních závodů a svých jinakých zařízení, která jsou s důlním provozem v místní i provozní souvislosti, neodporuje-li dodávka do bydliště oprávněné osoby směrnicím a pokynům Úřadovny pro uhelné hospodářství.
(2) Osoby k deputátu oprávněné nepodléhají rozdělovacím zásadám Úřadovny pro uhelné hospodářství, Osobám k deputátu oprávněným není dovolen jinaký odběr otopných paliv.
(3) Výrobci paliv jsou povinni vésti záznamy o výdeji deputátních paliv oddělené podle zaměstnanců k deputátu oprávněných, podle množství a druhu dodaného paliva.
Závěrečná ustanovení
§ 28.
Přestupky tohoto vládního nařízení se trestají podle § 9 vládního nařízení ze dne 26. června 1943, Sb. č. 175, o oběhu zboží.
§ 29.
Toto nařízení nabývá účinnosti dne 10. října 1944.
