Solární sektor opět přidal na rychlosti, počet fotovoltaických elektráren v České republice vzrostl výrazně. V roce 2023 došlo k nárůstu o 145 %, z 49 000 v roce 2022 na 82 799 v roce 2023. O solární elektrárny je třeba se však pečlivě starat a čistit je. Znečištěné solární panely totiž mohou mít znatelně nižší výtěžek.
„Znečištění způsobené prachem, sazemi a pylem snižují výkon fotovoltaických zařízení a solárních modulů až o 20 %. Přirozené působení deště, rosy a větru jednoznačně nepostačuje k tomu, aby se moduly účinně očistily. Pro jejich důkladné čištění je nyní k dispozici speciální příslušenství pro vysokotlaké čističe,“ představuje novinku Lukáš Rom ze společnosti Kärcher.
S kartáčem iSolar, což je systém s rotujícími kartáči připevněný na teleskopické tyči, lze v závislosti na verzi šetrně vyčistit až 1 500 m² modulových ploch. Možnosti použití zařízení iSolar jsou prakticky neomezené. Využít je lze všude, kde jsou provozovány solární a fotovoltaická zařízení: v zemědělství, v průmyslu, na budovách, včetně těch rezidenčních. Zvláště pak na místech, která jsou vystavena silnému znečištění.
V zemědělství způsobuje především prach ze sousedících polí nebo odpadní vzduch ze stájí velké problémy. Podobně to platí o průmyslových areálech či instalacích ve městech či u rušných komunikací. Kärcher iSolar je hospodárné řešení jak pro provozovatele fotovoltaických zařízení, tak i pro firmy zabývající se jejím čištěním.
Technika pro čištění a údržbu solárních panelů
Kartáče iSolar 400 Advanced a iSolar 800 Advanced jsou poháněny vodním paprskem z vysokotlakého čističe, který zároveň zajišťuje odplavení nečistot. Čisticí efekt sám je dosažen pomocí mechanické práce štětin. Štětiny jsou vyrobeny z nylonu a zaručují čištění povrchu modulů bez poškrábání. Kartáče iSolar 800/400 pracují při nízkém tlaku, čímž nevzniká nebezpečí poškození modulů. Pro zvláště dlouhou životnost jsou rotační kartáče vybaveny robustními kuličkovými ložisky.
Vodou poháněný diskový kartáč iSolar 400 Advanced má pracovní šířku 400 mm. Je vhodný zvláště pro čištění menších až středně velkých fotovoltaických zařízení. Díky nízké hmotnosti a jednoduché manipulaci mohou být komfortně čištěna i vyvýšená zařízení.
Vodou poháněná kartáčová hlava iSolar 800 s pracovní šířkou 800 mm pracuje se dvěma proti sobě rotujícími diskovými kartáči a používá se k čištění fotovoltaických zařízení. Protiběžné kartáče vyrovnávají všechny vyskytující se příčné síly a zaručují tak optimální manipulaci. Také flexibilní úhlový kloub na připojení kartáčové hlavy usnadní práci. Postará se o to, aby štětiny neustále ležely na ploše, a umožňuje tak rovnoměrné výsledky čištění. Kartáčová hlava přesvědčí svým velmi vysokým plošným výkonem – je ideální pro čištění velkých zařízení, např. na střechách.
Tvrdá voda může zapříčinit vznik vápenných usazenin, čímž může drasticky poklesnout výkonnost modulů. Spolehlivou ochranu před vápennými skvrnami nabízí mobilní změkčovač vody Kärcher a solární čistič RM 99. Iontoměničová pryskyřice ve změkčovači vytáhne z vody uvolněný vodní kámen a zredukuje stupeň tvrdosti na 0-1 °dH. Pokud nepostačí čištění jen pomocí vody, např. při silných a mastných nečistotách, uvolňuje solární čistič RM 99 špínu a pojí uvolněný vodní kámen, takže nemohou vzniknout žádné vápenné skvrny.
]]>„Český křišťál patří k národním klenotům a naším úkolem je zachovat a rozvíjet jeho výrobu, aby se z něj mohly těšit i další generace u nás i v zahraničí. Poslední roky jsou ale ve znamení nejistot na trzích s energiemi a na energeticky náročné sklářské odvětví má tento vývoj obzvlášť citelné dopady,“ říká generální ředitel sklárny Moser Pavel Mencl a dodává: „Rozhodli jsme se proto snížit náklady, posílit naši energetickou nezávislost i směřovat k udržitelnějšímu provozu. Výsledkem je investice do vlastního ekologického zdroje elektřiny. Věříme, že ve spojení s bateriemi, které umožní ukládání přebytků z výroby, dokážeme pokrýt přes 60 procent naší spotřeby elektřiny,“ říká Pavel Mencl.
Baterie nasazené ve sklárně Moser pocházejí z ryze českého programu sestavování úložných systémů, který využívá akumulátory ze sektoru automotive. Tzv. second life program řeší alternativní uplatnění pro baterie, které nemohly být z různých důvodů nasazeny v elektromobilech, nebo prodlužuje životnost baterií vyřazených právě z e-aut. Jde o akumulátory, které už sice nevyhovují nárokům provozu elektrických aut, ale další roky mohou spolehlivě sloužit právě ve stacionárních bateriích. Iniciativa je společným příspěvkem společností ČEZ a Škoda Auto k silnějšímu zapojení elektroaut do služeb energetiky.
„Těší nás, že svou energetickou budoucnost řeší zákazníci doslova ze všech oblastí české ekonomiky. Na míru dodávaná bezemisní řešení jsou také stále sofistikovanější a více respektující širší ekologický přístup. Do této skupiny patří i zakázka pro sklárnu Moser. Baterie si nenechá dovážet přes půl světa, ale věří českému řešení postavenému na akumulátorech elektromobilu vyrobených v České republice. Za mě je to jednoznačně důkaz, že ekonomická řešení mohou být i skutečně ekologická,“ uvádí generální ředitel ČEZ ESCO Kamil Čermák.
Bateriové systémy už jsou součástí energetických hospodářství asi 30 firem, naposledy začal akumulační systém fungovat ve sklárnách Moser. Cílem je silněji zapojit elektroauta do energetických řetězců, snížit uhlíkovou stopu v celém životním cyklu baterií a přispět k posílení energetické nezávislosti průmyslových firem. ČEZ ESCO také naplňuje svůj plán do roku 2030 postavit nebo provozovat pro potřeby zákazníků fotovoltaické elektrárny o celkovém instalovaném výkonu 300 MW. Jde o instalace převážně na střechách, carportech a ve výrobních areálech zákazníků. Mezi největší instalace poslední doby patří střešní fotovoltaiky pro developera CTP (2 MW), automotive dodavatele Denso (1,7 MW) a Aisan (1,6 MW) nebo druhý největší český carport (parkoviště zastřešené fotovoltaikou) v areálu firmy Česká zbrojovky (474 kW).
Skupina ČEZ připravuje do roku 2030 nové obnovitelné zdroje s hlavním podílem fotovoltaických elektráren o celkovém výkonu až 6 000 MW. Vzniknou na brownfieldech, na pozemcích bývalých dolů, na znehodnocených průmyslových plochách a na půdách nízkých bonit.
]]>Celková spotřeba zemního plynu v České republice loni dosáhla 6,76 mld. m3 (73,7 TWh). V porovnání s předchozím rokem se jedná o meziroční pokles o 10,4 %. Ačkoliv za meziročním snížením spotřeby stojí také teplejší počasí (+1,4 °C), odběr plynu klesl i po přepočtu na podmínky dlouhodobého teplotního normálu, o 8,1 %.
„V posledním loňském čtvrtletí byla spotřeba plynu vůbec nejnižší za celé desetiletí. Celoroční spotřeba pak klesla na hodnotu, která je nejnižší za dobu delší než tři dekády,“ říká Stanislav Trávníček, předseda Rady ERÚ, a dodává: „Především díky úsporným opatřením na straně zákazníků spotřeba plynu klesá soustavně již od třetího čtvrtletí roku 2021, tedy od chvíle, kdy se začala projevovat energetická krize.“
K meziročnímu poklesu spotřeby plynu došlo ve všech měsících loňského roku. Meziroční propad spotřeby (v m3) je přitom patrný napříč všemi kategoriemi odběratelů: u velkoodběratelů (-9,6 %), středních odběratelů (-10,8 %), maloodběratelů (-10,3 %) i domácností (-11,6 %).
Podstatně se snížil také tok plynu přes tuzemskou plynárenskou soustavu. Dovoz do plynárenské soustavy loni činil 7,83 mld. m3 plynu, což znamená meziroční pokles téměř o tři čtvrtiny (-71,1 %). Vývoz se snížil ještě výrazněji, na 1,02 mld. m3 plynu, a meziročně klesl o 94,4 %.
Naprostá většina dodávek plynu, 92 procent, přitekla do České republiky přes hranice s Německem. Pouze 8 procent bylo dovezeno ze Slovenska, přičemž tyto dodávky se koncentrovaly především do posledního čtvrtletí, kdy Česká republika již měla naplněné zásobníky.
Veškeré uvedené údaje vyplývají ze čtvrtletních zpráv o provozu plynárenské soustavy, z nichž poslední zprávu za loňský rok (Zpráva o provozu plynárenské soustavy za 4. čtvrtletí 2023) aktuálně zveřejnil ERÚ na svých webových stránkách. Čtvrtletní zprávy zohledňují předběžné údaje, které jsou v době vydání úřadu k dispozici. Celoroční zprávu o provozu plynárenské soustavy za rok 2023 (s konečnými souhrnnými údaji) vydá ERÚ v prvním pololetí tohoto roku
]]>„Podobně jako v celé Evropě a České republice se i výroba elektřiny i tepla v Moravskoslezském kraji v nejbližších letech od základu změní. Využívání uhlí v energetice postupně skončí a my ho musíme nahradit. Jedním z pilířů prosperity našeho kraje zůstává průmysl a naším úkolem je, aby touto transformací prošel posílen. Jsme rádi, že první kroky na této cestě můžeme vidět už dnes. V kraji vznikají nové fotovoltaické a větrné elektrárny, které budou zajišťovat bezemisní elektřinu: Pro ně potřebujeme ale i baterie, které by stabilizovaly elektrickou síť. Právě spuštěná baterie ve Vítkovicích je vůbec největší v České republice a jsem hrdý na to, že vznikla právě v Moravskoslezském kraji,“ říká Jan Krkoška, hejtman Moravskoslezského kraje.
„Dekarbonizace české energetiky je v plném proudu a my se na této historické přeměně podílíme na všech úrovních. Cílem Skupiny ČEZ je do roku 2030 postavit 6000 MW v obnovitelných zdrojích a také 300 MW v akumulaci. Největší baterie České republiky ve Vítkovicích je jen začátkem, další systémy nyní připravujeme. Pro zákazníky ČEZ ESCO z řad firem, měst a obcí zase stavíme menší ekologické zdroje kombinované s chytrými řešeními, které jim umožní ušetřit a zvýšit energetickou nezávislost. Jeden z největších projektů energetických úspor v Česku realizujeme v Havířově a v Moravskoslezském kraji také budujeme pro naše zákazníky fotovoltaické elektrárny,“ říká Kamil Čermák, generální ředitel ČEZ ESCO.
Největší baterie v ČR je symbolickým završením velké modernizace, která připravuje celý areál Energocentra pro fungování v podmínkách moderní energetiky. V posledních letech tu za cca 140 mil. Kč postavili např. novou ekologickou kotelnu se třemi kotly a s kogeneračními jednotkami. Tyto ekologické zdroje snížily roční emise oxidů síry o 100 % (410 tun), oxidů dusíku o 93 % (288 tun), tuhých znečišťujících látek o 96 % (5,8 tuny) a CO2 o 81 % (109 tisíc tun. Na tuto etapu nyní navázala instalace šesti 2,5 metru vysokých bateriových kontejnerů na místě elektrofiltrů zrušených uhelných kotlů. Stavbě předcházely demolice železobetonových staveb a přeložky kabelového vedení, naopak kryt civilní obrany pro tři sta lidí v těsné blízkosti nové baterie zůstal zachován. Následovalo vybudování retenčních nádrží, základových konstrukcí a zpevněných ploch pro umístění kontejnerů. Stavbu završily instalace vysoko a nízkonapěťových technologií a pokládka atypických kabelových tras.
„Jsme rádi, že právě Ostrava má aktuálně největší bateriový systém v republice a věříme, že budeme inspirací i pro další místa. Pro nás je tento projekt velmi důležitý, protože je dalším garantem stabilní dodávky Energocentra pro průmysl, veřejnou správu i domácnosti v celé ostravské aglomeraci. Zdejší elektrárna dodává elektřinu, zemní plyn, teplo, vodu a stlačený vzduch například pro Třinecké železárny, Vítkovice Holding nebo Vítkovickou Nemocnici,“ říká Jan Dohnal, primátor Ostravy.
„Nový akumulační systém ve Vítkovicích pracuje ve vazbě s moderními plynovými zdroji, které ho nabíjejí. Baterie zajišťuje především tzv. primární regulaci frekvence, při výkyvech frekvence se tak postará o to, aby tento důležitý kvalitativní parametr dodávky energie byl u všech spotřebitelů stejný,“ říká Martin Václavek, ředitel ČEZ Energo, která bude baterii provozovat.
V praxi při poklesu frekvence v síti pod 50 Hz začne baterie v řádu milisekund dodávat regulační energii, a naopak při frekvenci nad 50 Hz ji ze soustavy odebírat. Celá sestava má 40 bateriových racků s 1 360 moduly, tři chladiče a stejný počet transformátorů. Hmotnost jednoho modulu je asi 70 kg, a na místě je tak téměř 95 tun lithiových baterií.
Na dodávce a zprovoznění bateriového systému se podílela tuzemská společnost IBG Česko, která má v oblasti bateriových úložišť dlouholeté zkušenosti. „Máme za sebou instalaci několika úspěšně fungujících velkokapacitních bateriových systémů v České republice včetně baterie ČEZ v Tušimicích, českého průkopníka v poskytování podpůrných služeb. Přesto byla zakázka pro Vítkovice velkou výzvou z pohledu integrace velkého bateriového systému do prostorem komplikovaného a omezeného industriálního areálu Vítkovické teplárny,“ říká Aleš Zázvorka, generální ředitel IBG Česko.
Skupina ČEZ se akumulaci energie věnuje komplexně. Čtyři roky provozuje 4MW baterii v areálu elektrárny Tušimice, dodává mj. baterie pro široké spektrum zákazníků od domácností až po průmyslové podniky nebo staví akumulační moduly k veřejným rychlodobíjecím stanicím pro e-auta. Poskytování regulační energie se stává stále žádanějším energetickým produktem, evropský přesah má tato oblast díky členství ČR v evropských platformách pro přeshraniční výměnu regulační energie MARI a PICASSO. Více na: www.cez.cz
]]>V závěru loňského roku Poslanecká sněmovna i Senát schválily přelomovou novelu energetického zákona známou jako Lex OZE II, která České republice otevřela cestu k rozvoji komunitní energetiky. Jedním z prvních kroků měst a obcí, který umožňuje nastartování komunitní energetiky, je zpracování místní energetické koncepce. Na to je aktuálně možné čerpat významnou dotační podporu.
Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) financuje podporu zpracování místní energetické koncepce z Národního plánu obnovy. Od prosince o ni mohou žádat samosprávy v rámci výzvy č. NPO 3/2024. Žádosti je možné podávat on-line prostřednictvím portálu AIS MPO do 30. 6. 2025. „Zpracování místní energetické koncepce významně pomáhá obcím a městům získat kompletní přehled o energetické bilanci svého území a identifikovat oblasti, kde dosahují nejvyšší nehospodárnosti, což je klíčové pro přesné zacílení energetických opatření,“ říká Tomáš Křapáček, manažer, Moore Advisory CZ, který se specializuje na energetiku municipalit. Jen v roce 2023 spolupracovala společnost Moore Advisory CZ na optimalizaci energetického portfolia ve více než dvou desítkách měst a obcí.
„Spolupráce s našimi klienty ukazuje, že oblast energetiky nebyla, až na světlé výjimky, po dlouhé období strategicky řešena. Růst cen energií však způsobil znatelný nárůst nákladů a samosprávy musí reagovat. Je však nutné koncepční řešení. Doporučujeme, aby se samosprávy zamyslely nad energetickým směřováním a efektivně, například s ohledem na návratnost, prioritizovaly své rozvojové aktivity,“ upozorňuje Tomáš Křapáček.
„V praxi se setkáváme s tím, že v řadě případů se první úvahy municipalit upínají na to, aby byly veškeré střechy osazeny solárními panely. Přes nesporná pozitiva fotovoltaických elektráren není vhodné zužovat řešení komplexní energetické oblasti jen na soláry, je to zkratkovité a nemusí to přinést ty nejlepší efekty ve smyslu energetických úspor nebo nových výnosů,“ varuje Tomáš Křapáček, manažer, Moore Advisory CZ.
Na zpracování místních energetických koncepcí mohou obce a města, popřípadě dobrovolné svazky obcí, získat dotační podporu ve výši 85 až 95 % z celkových způsobilých výdajů, a to v závislosti na velikosti, resp. počtu obyvatel řešeného území. O předchozí dotační výzvu byl ze strany samospráv takový zájem, že došlo k násobnému navýšení celkové finanční alokace.
Cesta ke komunitní energetice
Zpracování koncepce má pro samosprávy velký význam. Jejich prostřednictvím je možné detailně zhodnotit současný stav, inventarizovat svá odběrná místa a sestavit kompletní energetickou bilanci. Specifikem místních energetických koncepcí je skutečnost, že energetická bilance je sestavována nejen za majetek samosprávy, ale také za podnikatelský sektor a segment domácností.
„Skutečnost, že do přípravy koncepce je zapojena širší veřejnost, je velmi důležitá k nezbytnému prohlubování vertikální spolupráce na lokální úrovni. Současně se mnohdy jedná o první krok směřující ke vzniku komunitní energetiky, kdy na základě získaných dat je možné kalkulovat očekávané energetické a ekonomické dopady sdílení energetických toků tak, jak umožňuje Lex OZE II. Vznik společenstev je v samosprávách v současnosti téma č. 1, přičemž využíváme naše nabyté zkušenosti, abychom procesně, organizačně a technicky umožnili vznik těchto lokálních komunit,“ vysvětluje Tomáš Křapáček ze společnosti Moore Advisory CZ.
Novela energetického zákona nazvaná Lex OZE II otevírá cestu ke vzniku společenstev, v jejichž rámci mohou subjekty veřejného sektoru, domácnosti a podniky sdílet mezi sebou elektrickou energii. Podle Ministerstva průmyslu a obchodu decentralizace energetiky, ke které komunitní energetika přispěje, dá veřejnosti možnost vyrobenou elektrickou energii efektivně spotřebovávat na lokální úrovni, respektive v blízkosti míst výroby. Decentralizovaná energetika bude dle MPO v příštích letech doplňovat tu stávající, centralizovanou, jejímž principem je výroba energie z velkých centrálních zdrojů a její následný odběr širokým spektrem spotřebitelů.
„Místní energetické koncepce přinášejí také návrh energetických řešení. Vedle identifikace příležitostí dochází k vymezení očekávané výše investic, kalkulaci dopadů do energetické bilance a provozní ekonomiky, stejně jako k vyhodnocení celkové návratnosti. To umožňuje samosprávám svá opatření prioritizovat a realizovat správná a datově podložená rozhodnutí. Nezanedbatelný je rovněž environmentální aspekt, kdy v realizační fázi pak dochází k plnému a promyšlenému využití potenciálu obnovitelných zdrojů energie,“ uzavírá Tomáš Křapáček, manažer, Moore Advisory CZ.
]]>Tanker převážející plyn do Evropy z USA musí urazit zhruba 9 500 kilometrů přes oceán, a to z Mexického zálivu do nizozemského Eemshavenu. Z tohoto přístavu pak plynovodem přes Německo putuje až do České republiky. Vzdušnou čarou leží Eemshaven od českých hranic zhruba 500 km. Pokud bychom tedy v rámci odhadu počítali s touto vzdáleností, musí americký plyn urazit více než 10 000 km, než se dostane do českých elektráren.
Oproti tomu české uhlí do elektrárny putuje řádově jednotky až stovky kilometrů. Například uhlí z Lomu Jiří na Sokolovsku zásobuje elektrárnu Tisová vzdálenou 22 kilometrů železniční tratí. Uhlí ale neslouží pouze pro lokální účely. „Z nakládací stanice Lomu Jiří dopravují vlaky uhlí do zásobníku v komplexu Vřesová, který je vzdálen 4,7 km. Dále zásobujeme i České Budějovice, Plzeň a další místa v ČR a na Slovensku,” sděluje Jana Pavlíková, tisková mluvčí Sokolovské uhelné.
Další významný zdroj uhlí pro české elektrárny představuje Lom Vršany. „Z Lomu Vršany dopravujeme uhlí do elektrárny Počerady vzdálené 8 km a do Chvaletic vzdálených přibližně 200 km,” konstatuje mluvčí Sev.en Česká energie Eva Maříková.
Infografika 1 – Porovnání emisí z dopravy plynu a uhlí
Tankery v přepočtu na hmotnost přepraveného paliva produkují méně emisí než vlaky
V přepočtu produkovaných skleníkových plynů na objem přepraveného materiálu vychází tankery z běžných typů přepravy jako ekologičtější, vyplývá to z dat startupu Green0meter. Na tunu uhlí, která urazí kilometr vzdálenosti, připadá u železniční dopravy 47 g CO2e, zatímco u tankerů a tuny zemního plynu se jedná o 11 g CO2e. Tankery v přepočtu produkují dokonce méně skleníkových plynů než plynovody, u nichž na tunu plynu, která urazí kilometrovou vzdálenost, připadá 59 g CO2e.
Tankery ze srovnání vychází lépe zejména díky tomu, že dokáží najednou přepravit velké množství paliva, a to i ve srovnání s ropovody. „V případě ropovodu z dostupných dat vychází, že doprava ropovodem má přibližně 2–4krát vyšší emise než přeprava tankerem. Při podrobnějším pohledu na data lze pozorovat, že 25–50 % emisí odpovídá výstavbě ropovodu a jeho uvedení do provozu, zbylé emise jsou z výroby elektřiny, která se používá při čerpání ropy. Ropné tankery sice spalují veliké množství paliva, častokrát s vyššími obsahy sirných látek, zároveň ale převáží veliké množství ropy, tudíž je při přepočtu na dané množství paliva uhlíková stopa poměrně nízká,” vysvětluje Jiří Zlámal, konzultant pro udržitelnost ze startupu Green0meter.
Při zohlednění délky celkové trasy, kterou musí dané palivo při cestě do české elektrárny urazit, vychází na kilogram uhlí 0,2–9,4 g CO2e v závislosti na dané trase. V případě plynu pak emise činí 132 g CO2e na kg plynu. Samotná doprava plynu tak produkuje až o tři řády více emisí.
Infografika 2 – Emise z využívání plynu, ropy a uhlí
Uhlíkovou stopu zemního plynu zvyšují jeho úniky
Je ale otázkou, kolik zemního plynu unikne do atmosféry při jeho těžbě a dopravě. Skrze tyto úniky se totiž do ovzduší dostává metan s mnohonásobně větším skleníkovým efektem, než jaký má oxid uhličitý. Např. podle serveru Fakta o klimatu může být tento efekt až 28krát silnější. Na druhou stranu ale zůstává oxid uhličitý v atmosféře stovky let, zatímco metan „pouze“ desítky let. Kvůli vysokému skleníkovému efektu by ale i tak mohl představovat problém.
Pokud do atmosféry unikne více než 4,9 % vytěženého objemu plynu, stane se z hlediska produkovaných emisí „horším“ než uhlí. Došli k tomu němečtí vědci ve své studii z roku 2021. Starší americká studie pak tuto hranici určila ještě přísněji, a to konkrétně na úroveň 3,2 %.
Současné odhady, kolik plynu do atmosféry skutečně unikne, se liší a zpravidla nepřesahují ani nižší zmíněnou hranici. Např. podle Mezinárodní agentury pro energii (IEA) tyto úniky plynu do atmosféry představují 1,7 % z jeho veškeré produkce, podíl se však může lišit vzhledem k lokálním podmínkám. Podle neziskové organizace Environmental Defense Fund (EDF) pak úniky představují 2–3 % z vytěženého zemního plynu. Obě organizace ve svých dokumentech upozorňují, že se jedná pouze o odhady, které mají své limitace kvůli současnému nepřesnému měření úniků a skutečné hodnoty mohou být vyšší.
To potvrzuje i analytička nevládní neziskové organizace Centra pro dopravu a energetiku Veronika Murzynová. „Úniky metanu z plynové infrastruktury se mohou pohybovat kolem 5–10 %. Kromě problematického způsobu těžby fosilního plynu v USA vstupuje do hry i fakt, že vlastně nevíme, kolik plynu uniká při jeho přepravě přes oceán.“
Směrnice EU nastavuje pravidla pro reportování úniků od roku 2027, jejich snižování pak od roku 2030
Úniky nicméně pomůže snížit nová evropská legislativa. „Evropa má hotovou legislativu v oblasti snižování emisí metanu v sektoru energetiky. Zbývá už jen její formální přijetí Evropským parlamentem a Radou, což by se mělo stát začátkem příštího roku. Úspěchem, za kterým stojí také tlak nevládních organizací je zejména to, že od roku 2027 budou i pro dovozce plynu do EU platit pravidla o monitorování úniků metanu z jejich infrastruktury a jejich reportování,“ doplňuje Murzynová. Otázkou ale zůstává, zda bychom tuto legislativu nepotřebovali dříve. „Standardy ohledně emisní intenzity budou nicméně platit až tři roky poté, což je jednoduše pozdě. IEA i závazek v rámci Global Methane Pledge říká, že bychom do roku měli emise metanu drasticky snížit, ne s tím teprve začínat,“ dodává.
Situaci komplikují emise ze spalování
Zatímco v porovnání emisí z dopravy vychází lépe české uhlí než plyn z USA, u emisí ze spalování je to naopak. „Na kilogram spáleného uhlí připadá 2,28 kg CO2e, na kilogram plynu je to 1,9 kg CO2e, což představuje zhruba 20% rozdíl. V obou případech tak z kila paliva vzniká více než kilo emisí, a to zejména kvůli tomu, že v případě CO2 se na každý atom uhlíku navážou dva atomy kyslíku, který navíc uhlík hmotností převyšuje,“ vysvětluje Milan Mařík z Evropy v datech.
Ačkoliv emise z dopravy paliva nejsou zanedbatelné, při spalování vzniká řádově více skleníkových plynů. Pokud bychom opomenuli úniky, vyplatilo by se z hlediska emisí stále dovážet americký plyn, a to navzdory výrazně větší vzdálenosti, kterou musí urazit. Jako rozhodující se tak jeví zmíněné úniky – a to jednak jejich skutečný rozsah a druh a to, jak efektivně se je povede minimalizovat. Právě to v budoucnu rozhodne.
Nicméně i při 100% omezení úniků plynu budou stále vznikat emise při jeho spalování. Otázkou tedy je, jak efektivní je v současnosti investovat do infrastruktury pro zemní plyn, který je vnímán jako jakási přestupní stanice k obnovitelným zdrojům, protože do roku 2050 by měla být Evropa podle svých cílů uhlíkově neutrální „Finanční prostředky by mohly být rovnou alokovány na obnovitelné zdroje, případně kombinaci obnovitelných zdrojů a jádra, které mají uhlíkovou stopu výrazně menší. Například prostředky z evropských fondů nebo získané z prodeje emisních povolenek by měly být využity právě pro zelenou modernizaci v členských zemích EU,“ říká Kateřina Novotná, šéfredaktorka portálu CSRD.cz.
]]>Uživatel má možnost si přepínat mezi jím určenou prioritní a sekundární (záložní) sítí a to dle svého uvážení kdykoli ručně. V případě jeho nepřítomnosti a současně výpadku napájení má zájem, aby se mu po obnově napájení automaticky přepnul provoz na jím preferovanou prioritní síť (i když bylo původně přepnutí nastaveno na sekundární síť). A přesně podle tohoto zadání hybridní přepínač funguje.
Principielně je poloautomatický přepínač založen na tom, že jeho silový základ netvoří žádné stykače, ale spolehlivější jističe 1P+N nebo 3P+N, které tak či onak musí v elektroinstalaci pro každou síť být. Na jističe pak navazují podpěťové vypínací spouště, jejichž křížovým zapojením se vyloučilo nebezpečí vzájemného spojení sítí. U prioritního jističe je pak jen jednomodulový nahazovač. Když si odmyslíme v sestavě jističe, tak přepínač „zabírá“ na DIN liště (mimo jističů) pouze tři moduly.
Reakce takového poloautomatického přepínače jsou následující:
Výhodou pro uživatele je to, že i v jeho nepřítomnosti se automaticky obnoví ta síť, která je pro něj prioritní. V případě požadavku lze také pomocí časového relé vytvořit předem určené zpoždění pro sepnutí jističe prioritní sítě (proti nežádoucím rychlým reakcím jako jsou výpadky el. proudu při bouřce, atd.).
Uživatel může být o stavech informován také pomocí navazujícího univerzálního signalizátoru: www.signalizator.cz
Byl záměrně koncipován především jako bezpečný ruční přepínač v tom smyslu, že po výpadku napájení dojde automaticky k vypnutí obou sítí. Na uživateli je pak rozhodnutí, kterou síť po obnoveném napájení ručně sepne.
Uživatel může být o vypnutí ihned informován také pomocí navazujícího univerzálního signalizátoru: www.signalizator.cz
Podobně jako výše uvedený poloautomatický přepínač je založen na tom, že jeho silový základ netvoří žádné stykače, ale spolehlivější jističe 1P+N nebo 3P+N, které tak či tak musí v elektroinstalaci pro každou síť být. Na jističe pak navazují podpěťové spouště, jejichž křížovým zapojením se vyloučilo nebezpečí vzájemného spojení sítí. Když si odmyslíme v sestavě jističe, tak přepínač „zabírá“ na DIN liště pouze dva moduly.
Výhodou pro uživatele je to, že se v případě výpadků bezpečně vypnou jističe pro obě sítě.
Uživatel má k dispozici bezobslužný automatický přepínač. Při instalaci si jen určí, která síť je pro něj prioritní. Po výpadku této prioritní sítě se automaticky přepne na záložní síť. Po náběhu hlavní sítě zase automaticky vypne záložní síť a sepne provoz přes dříve specifikovanou prioritní síť.
Podobně jako výše uvedené přepínače je i automatický přepínač založen na tom, že jeho silový základ netvoří žádné stykače, ale spolehlivější jističe 1P+N nebo 3P+N, které tak či tak musí v elektroinstalaci pro každou síť být. Na jističe pak navazují podpěťové spouště, jejichž křížovým zapojením se vyloučilo nebezpečí vzájemného spojení sítí. Dále jsou v sestavě nahazovače, relé a jištění obou ovládacích okruhů. Sestava „zabírá“ na DIN liště 18 modulů. BONEGA je dodává jak na DIN liště, tak i přímo v rozváděčích (případně s kontrolkami).
V případě požadavku lze také pomocí časového relé vytvořit předem určené zpoždění (proti nežádoucím rychlým reakcím jako jsou výpadky el. proudu při bouřce, atd.).
Přednosti řešení přepínání přes jističe a ne přes stykače:
Jen pro zajímavost může být uživatel informován o tom, co se děje pomocí navazujícího univerzálního signalizátoru: www.signalizator.cz
Výhodou pro uživatele je to, že se vše odehrává automaticky.
Cena je jednotná pro různé hodnoty jističů 3P+N (od 1A do 63A).
Kde je například potřeba spolehlivého přepínání sítí:
Kontakt
Dipl. ing. Roman Hudeček
BONEGA
www.bonega.cz
navrh-rozvadece.cz
signalizator.cz
chytrevodomery.cz
www.bonega.cz/elektro.
696 66 Sudoměřice nad Moravou 302
email: roman.hudecek@bonega.cz
tel: (+420) 518 335 216
mobil: (+420) 603 542 347 (1.1.2024)
]]>Přeshraniční projekt ACON spojuje prostřednictvím inteligentních soustav distribuční území českého EG.D a slovenské Západoslovenské distribučné (ZSD). Cílem spolupráce je postupné zmodernizování elektrické sítě s využitím chytrých komunikačních prvků. To povede k efektivní udržitelné elektrizační soustavě s nízkými ztrátami a vysokou kvalitou bezpečných dodávek. Projekt je financován z programu Nástroj pro propojení Evropy (CEF), který zřizuje Evropská komise.
V rámci projektu ACON byly letos investice do inovací téměř dvojnásobné oproti roku 2022. „V souvislosti s vylepšením a propojením elektrické sítě se v roce 2023 investovalo 17 milionů euro v Česku a 22,5 milionu na Slovensku. Podstatná část financí byla letos vložena do komunikační části projektu, která zahrnuje například výstavbu optických sítí,“ popsal Miroslav Kopt, vedoucí útvaru Strategických projektů EG.D.
Investice do optických linek i nová transformační stanice
Právě v oblasti optických linek se projevilo významné navýšení investic. V Česku bylo v roce 2023 dokončeno 75 kilometrů optických linek. „Na Slovensku jsme v rámci optické infrastruktury letos vybudovali téměř 200 km nových optických tras, z toho dvě významné kabelové trasy podzemní. Došlo k propojení elektrické stanice Trenčín s elektrickou stanicí Dubnica nad Váhom v délce více než 14 kilometrů a zároveň jsme zajistili propojení elektrické stanice Stupava s elektrickou stanicí Malacky, a to v délce přibližně 19 kilometrů,“ popsala za slovenskou stranu Stanislava Sádovská, projektová manažerka ZSD.
V září pak odstartovala klíčová stavba letošního roku, kterou je nová transformovna v Brně. Součástí realizace je i podzemní 110 kV kabel o délce 2,5 kilometru. Stavba Brnu přinese navýšení kapacity do severní části města a zároveň odlehčení transformovnám v brněnských lokalitách Husovice, Medlánky, Příkop a Špitálka.
Strategická investice do nové transformovny 110/22 kV vyjde podle odhadů na zhruba 300 milionů korun. „Lokalitě umožní další rozvoj, a to v souvislosti s trendem elektromobility, který znamená předpokládaný nárůst zatížení. Stavba transformační stanice financované z projektu ACON a další plánovaná výstavba rozvodny v brněnské Bystrci vytvoří městu rezervu pro udržitelný rozvoj na další střednědobý časový horizont,“ vysvětlil Miroslav Kopt, vedoucí útvaru Strategických projektů EG.D.
Modernizace trafostanic a projekt ACON v Evropě
V roce 2023 pokračoval projekt ACON také v modernizaci distribučních trafostanic 22/0,4 kV, dočkalo se jí 270 českých a 50 slovenských. Pracovalo se také na instalaci automatických ovládacích prvků a detektorů poruch izolovaných vodičů. Všechny tyto prvky přispívají k přechodu na koncept inteligentní sítě, takzvaný smart grid, díky kterému bude elektrická síť připravená na budoucnost a umožní připojování ještě většího množství obnovitelných zdrojů.
Stopu zanechal projekt ACON také na evropských konferencích. Projektové týmy z Česka a Slovenska se zúčastnily dvou evropsky významných eventů. V říjnu se pod záštitou projektu ACON diskutovalo o moderní energetice na SMART GRID PCI SUMMITu v Bratislavě, v listopadu se EG.D a ZSD zúčastnila 4. ročníku konference a výstavy PCI ENERGY DAYS v Bruselu. Obě události se věnovaly praktické realizaci projektů a sdružily zástupce ze zemí Evropské unie, kteří si navzájem předávali zkušenosti z probíhající transformace energetického sektoru. „Součástí PCI ENERGY DAYS byla prezentace projektů společného zájmu v části programu s názvem PCI GARDEN. V průběhu výstavy se u stánků našich PCI projektů ACON a GABRETA SMART GRIDS zastavila celá řada zájemců, se kterými jsme se o naše zkušenosti rádi podělili,“ popsal akci v Bruselu Tomáš Manosoglu, vedoucí Dotačního managementu EG.D.
]]>V roce 2023 došlo k výraznému posunu v oblasti vodíku na evropské úrovni. Evropská komise v únoru vydala legislativu osvětlující metodologii výroby obnovitelného vodíku na území Evropské unie. Projekty zaměřující se na výrobu obnovitelného vodíku elektrolýzou vody tak konečně dostaly do ruky nápovědu, jak docílit toho, aby byl vodík opravdu zelený.
Rok 2023 se zároveň nesl ve znamení postupného uzavírání legislativy z balíčku Fit for 55, která nově vyžaduje po členských státech rozvíjet kapacity výroby a spotřeby obnovitelného vodíku v sektorech průmyslu a dopravy.
Legislativa EU upřesnila roli vodíku při dekarbonizaci, v energetice či dopravě
Z balíčku Fit for 55 je důležité zmínit například červencovou finalizaci nařízení o zavádění infrastruktury pro alternativní paliva (AFIR). Ta podněcuje státy každých 200 kilometrů na hlavní síti TEN-T (tedy dálnicích jako je D1 nebo D5) postavit plnicí stanice o kapacitách vhodných pro rozvoj vodíkové nákladní dopravy do konce roku 2030. Nařízení zároveň požaduje, aby minimálně 1 plnicí stanice stála v každém krajském městě ČR.
Dalším klíčovým unijním právním textem, který byl přijat v říjnu 2023, je aktualizovaná směrnice na podporu využívání obnovitelných zdrojů energie (RED3). Ta zavádí povinné cíle v oblasti spotřeby obnovitelného vodíku v dopravě a v průmyslu. To si vyžádá do roku 2030 spotřebu minimálně 20 tisíc tun vodíku na území České republiky, tedy přibližně 1/5 současných výrobních kapacit šedého vodíku.
V říjnu také došli legislativci ke shodě na nařízení ReFuelEU Aviation, které vyžaduje po leteckých dopravcích využívat od roku 2030 asi 1,2 % syntetických leteckých paliv. Syntetická paliva se vyrábí z obnovitelného vodíku, a tak přímo přispívají rozmachu jeho výrobních kapacit.
Na úplný závěr roku, konkrétně na konci listopadu a v prosinci, došly členské státy Evropské unie, Evropský parlament a Evropská komise ke shodě nad finálním zněním dekarbonizačního balíčku pro trh s plyny. Ten mimo jiné stanovuje definici nízkouhlíkového vodíku a zplnomocňuje Komisi vytvořit metodologii podobnou té, kterou známe u obnovitelného vodíku. Vzniknout má do poloviny roku 2025. Balíček řeší i otázky vlastnictví distribučních a přepravních soustav (unbundling), jako také povinné možné minimum 2 % vodíku v přepravních soustavách zemního plynu na přeshraničních propojovacích bodech nebo vytvoření nezávislé evropské platformy provozovatelů vodíkových sítí, která bude sdružovat přepravce vodíku.
Transpozice zmiňovaných evropských právních předpisů by měla proběhnout v průběhu dvou až tří let.
Evropská unie na konci listopadu 2023 taktéž spustila svou vůbec první aukci na provozní podporu obnovitelného vodíku z Inovačního fondu, od které si slibuje získat reálný přehled o cenách obnovitelného vodíku na území Evropy.
Nejen palivo. Vodík v české legislativě nově ukotven i jako energetický plyn
V České republice se rozvoj vodíkových projektů pomalu, ale jistě rozbíhá. V průběhu roku 2023 došlo k vyjasnění podmínek, za kterých je možné financovat projekty výroby vodíku v návaznosti na pravidla státní podpory, a to konkrétně z Modernizačního fondu a Fondu spravedlivé transformace.
Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) zahájilo začátkem roku 2023 práce na aktualizaci Vodíkové strategie České republiky, která doznala výrazných změn. Mezi nimi je například jasný záměr podpory obnovitelného, potažmo nízkouhlíkového vodíku a předpokládané sektory, kde vidí Česká republika pro vodík největší potenciál, a to z hlediska snižování emisí skleníkových plynů a zvyšování konkurenceschopnosti. Strategie nově také pojmenovává akce, které je nutné podniknout v průběhu příštích let. Mezi ně patří například rozjezd podpory výroby obnovitelného vodíku z Modernizačního fondu, komplexní ukotvení vodíku jako energetického plynu v české legislativě v návaznosti na transpozici unijní legislativy a podporu spotřeby vodíku v sektorech průmyslu a dopravy například výstavbou plnicích stanic. Finální schválení strategie se očekává na začátku roku 2024.
V roce 2024 počítá MPO rovněž s vydáním aktualizované verze Národního akčního plánu čisté mobility (NAP CM), který poodkryje, jak vidí sektor dopravy a jeho dekarbonizaci Česká republika v průběhu příštích let.
V národní legislativě se podařilo v létě 2023 ukotvit vodík coby energetický plyn, podobně jako je v ní již ukotven zemní plyn. Vodík tak dnes zná jak energetický zákon, tak zákon o pohonných hmotách. Znamená to, že vodík je dle českého právního řádu již oficiálně nejen palivem, ale zároveň i energetickým plynem. Přesto je nutné zmínit, že komplexní přístup k vodíku přinese až transpozice dekarbonizačního balíčku pro trh s plyny a směrnice na podporu využívání obnovitelných zdrojů energie.
Českou republiku ještě čeká reforma uspořádání trhu EU s elektřinou, jejíž výsledná podoba bude muset být transponována v podobný čas jako reformy spojené s vodíkem. Rok 2024, 2025 a 2026 tak budou z legislativního hlediska mimořádnými roky a Česká republika by se na transpozici měla adekvátně připravit.
V Česku vznikly nové plnicí stanice i první větší elektrolyzér
V roce 2023 Orlen Unipetrol otevřel první 2 veřejné plnicí stanice na vodík v Litvínově a na pražském Barrandově. Současně společnost ČEPRO spustila další neveřejnou stanici v Mstěticích u Prahy. Počet neveřejných plnicích stanic tak vzrostl na celkem 5. V říjnu 2023 pak společnost Solar Global spustila v Napajedlech první větší elektrolyzér o kapacitě přibližně 230 kW.
Vedle infrastrukturních projektů testuje Dopravní podnik hlavního města Prahy od léta vodíkový autobus od společnosti Škoda Electric. Dopravní podnik Ostrava opětovně vyhlásil tendr na novou plnicí stanici na Hranečníku, a Dopravní podnik Ústí nad Labem se společností Spolchemie pokročil u projektu na dočišťování a dodávání vodíku do plánované stanice v Ústí nad Labem.
Řada českých vodíkových projektů míří do finále
Podle dotazníkového šetření HYTEP je nadpoloviční většina z 11 chystaných projektů vodíkových elektrolyzérů již za fází finálního investičního rozhodnutí. Většina z nich se zaměřuje na odbyt vodíku v oblasti mobility a mají výkon o stovkách kW. Například projekt elektrolyzéru společnosti ČEZ v Mníšku pod Brdy nabídne i plnicí stanici pro flotilu přibližně 10 vodíkových autobusů obsluhujících část Středočeského kraje.
Rok 2024 přinese finalizace Vodíkové strategie ČR, vypsání nových výzev na podporu výroby obnovitelného vodíku z Modernizačního fondu v rámci programu GreenGas, či další dotační výzvy na pořízení plnicích stanic v gesci Ministerstva dopravy. Započnou také práce na transpozici unijních směrnic a má být dokončena finalizace Národního klimaticko-energetického plánu, který potvrdí roli vodíku v procesu dekarbonizace ČR.
Zdroj: Česká vodíková technologická platforma HYTEP
]]>Vysokoteplotní plynem chlazený reaktor (HTGR), celosvětově v oblasti jaderné energetiky považovaný za technologii čtvrté generace, je vyzdvihován za svou přirozenou bezpečnost a všestrannost a má obrovský potenciál v rámci komerčního využití jakožto alternativní energetické řešení ke zdrojům energie založeným na fosilních palivech.
Předváděcí projekt Shidaowan HTR-PM, který byl zahájen v roce 2006 a jehož realizace byla zahájena v roce 2012, je jedním z 16 významných národních vědeckých a technologických projektů, které se řadí na úroveň čínského programu průzkumu Měsíce a vývoje družicového navigačního systému BeiDou.
Mezi zařízení, která dodala společnost Shanghai Electric, jeden z klíčových účastníků projektu, patří tlakové nádoby reaktoru, kovové vnitřní součásti aktivní zóny, mechanismy pohonu regulačních tyčí, systémy pro odstavení, turbíny, primární heliové ventilátory a heliové kompresory. Dokončením elektrárny bylo završeno desetileté úsilí předních čínských dodavatelů energetických řešení o vyřešení problémů při snaze o vývoj vlastních inovativních řešení jaderných technologií té nejvyšší úrovně. Čínské společnosti vyrobily celkem 93,4 % zařízení, která reaktor používá.
Tlakové nádoby reaktoru, které společnost Shanghai Electric navrhla speciálně na míru pro tento projekt, jsou větší a mají komplexnější konstrukci než jejich současné protějšky dostupné na trhu, a překonávají navíc oborové rekordy po stránce výšky a hmotnosti. Vnitřní kovové jádro vyrobené pro tento projekt představuje vůbec největší tenkostěnné vnitřní kovové jádro na světě. Jedná se o revoluční úspěch, který zaplňuje mezeru na čínském trhu. Za využití svých dvacetiletých zkušeností společnost vyvinula také první vysokoteplotní, vysokotlaký a vysoce výkonný primární heliový ventilátor s elektromagnetickým pohonem na světě.
Systém HTGR má díky svým výjimečným bezpečnostním charakteristikám možnost zcela změnit budoucnost rozvoje jaderné energetiky ve světě. Zajišťuje bezpečnost reaktoru i v případě selhání všech chladicích systémů, čímž zabraňuje riziku roztavení aktivní zóny a úniku radioaktivního materiálu bez jakéhokoliv externího zásahu. Úspěšné spuštění předváděcího projektu je významným krokem v oblasti bezpečnosti jaderné energie a inovace jaderných technologií v Číně a významně podporuje schopnost Číny stát se celosvětovým lídrem v oblasti jaderné energetiky a v návaznosti také průkopníkem budoucího pokroku v oblasti udržitelné a bezpečné výroby energií.
Obr. Wikipedie
]]>