Zařízení závodů, při nichž se parních strojů neb jiných motorů užívá, musí dříve dojíti schválení živnostenského úřadu. Také rozšíření závodu v tomto smyslu musí býti živnostenskému úřadu oznámeno. Za účelem schválení zamýšleného zařízení má úřad živnostenský způsobem nejkratším prozkoumati závady se vyskytující a stanoviti podmínky povolení, při čemž se zvláště hledí, aby takové závody neškodily veřejným ústavům, kostelům apod. a zařízení nebylo životu v závodě pracujícímu nebezpečné. Zařízení parního motoru jest nutno též úrazové pojišťovně dělnické oznámiti.

Postavení parních kotlů. Pokud se postavení kotlů týče, rozeznává stavebný řád z r. 1889 tři druhy kotlů:

  1. kotly velké;
  2. kotly malé, když jich průměr nepřesahuje 1,2 m a při naplnění až po vodorys neobsahují více než 10 hektolitrů vody; tlak páry v nich nesmí překročiti 6 atmosfer;
  3. kotly krsky, jichž průměr 80 cm a naplnění po vodorys 5 hektolitrů nepřesahuje; tlak páry nesmí v nich 4 atmosfery překročiti.

K postavení velkých a malých kotlů jest potřeba svolení úřadu stavebního. Při postavení kotlů krsků stačí jen ohlášení stavebnímu úřadu, kteréž se však učiniti musí prve nežli se kotlu užívati počne, a při tom dlužno se vykázati svolením vlastníka domu, přepisem certifikátu o vykonané zkoušce kotlu, načež se potvrzení o učiněném oznámení vydá. Velké kotly postaveny buďtež pokud možno v náležité vzdálenosti od místností obytních. Kotelny musí býti zdí nejméně 60 cm silnou od dílen odděleny a jen lehce kryty, a jest naprosto zakázáno překlenouti je nebo nad nimi něco vystavěti. (Stav. Řád § 88)

Malé kotly mohou se postaviti v obydlených domech a i v dílných samých, avšak místnosti nad nimi se nalézající nesmí býti obydleny; kotel musí býti nejméně 3 m od sousedních hranic vzdálen a komín má býti nejméně tak vysoký, jak hřeben střechy obytní budovy přímo sousedící.

Při zazdívání jest třeba šetřiti stavebních řádů a předpisů požární policie.

Komíny nechť jsou tak zřízeny, aby sousedství neobtěžovaly; výšku jejich stanoví úřad stavební. Komíny buďtež vždy zřízeny tak, aby se po případě alespoň na 30 m zvýšiti daly. Dole opatřeny býti musí hradítkem, a v těch výškách, kde světlost jest přes 50 cm, mají býti železná stoupátka.

Pakli stavební úřad statický výpočet komínu žádá, má se jím prokázati:

  1. že tlak vlastní tíže v kruhovité části zdiva nikde 8 kg na 1 cm2 nepřevyšuje,
  2. že komín skytá ve všech částech aspoň dvojnásobnou jistotu proti skácení se při tlaku větru 150 kg na 1 m2.

Komín budiž zřízen z ohnivzdorného materiálu. Plechové komíny lze dovoliti pouze pro průmyslové stavby o sobě stojící. Užívání plechového komínu mezi budovami obytnými lze dovoliti pouze na čas. (Stav. řád § 87. Článek ten chová též ustanovení, že z pravidla dle místních potřeb má topení parních kotlů opatřeno býti „přístrojem kouř účinně stravujícím,“ požadavku tomu však není tak snadno vyhověti.)

Hotovení parních kotlů. Výroba a správky parních kotlů patří k živnostem koncesi vyžadujícím. (Živ. řád § 15., čl. 18) Za volbu látky a sílu stěn jakož i konstrukci i provedení odpovídá hotovitel kotlu (nař. 1. října 1875, § 2.), a je-li kotel cizozemské výroby, spadá odpovědnost na užívatele.

Na kotlu naznačiti se musí jméno hotovitele, rok zhotovení a nejvyšší v něm dovolené napjetí páry.

Litiny se smí užiti jen na dómy, čela spodníku, na víka průlezů, odkalnic nebo jiných otvorů a hrdla, avšak nesmí části ty býti zazděny, aniž přijíti ve styk s plameny nebo žhavými plyny, a jich průměr nesmí 60 cm přesahovati. Parní dóm z plechu smí míti víko z litiny, avšak průměr nesmí 75 cm a tlak 6 atm. překročiti. Mosazné žárovky připouštějí se jen do 10 cm průměru. Užití litiny pro jiné účely než výše uvedené musí dojíti povolení c. k. ministerstva obchodu ve srozumění s c. k. ministerstvem vnitra. Stávají již četné konstrukce kotlů s použitím litiny, jimž se jednotlivým výše uvedeného povolení dostalo; na totéž dlužno se při zkoušení kotlů odkázati.

Výstroj kotlu. Dle nařízení musí míti kotel:

  1. nejméně jednu pojišťovací záklopku, a je-li jeho plocha topená přes 2,5 m2, musí býti záklopky dvě. Závaží při zatížení záklopky pomocí páky musí býti až na konci páky umístěno. U záklopek, jež jsou zpružinou přitlačeny, musí nejvyšší napjetí zpružiny býti omezeno přiměřeně nejvyššímu dovolenému tlaku páry. Lokomobily musí míti aspoň jednu záklopku se závažím. Kotly parních pluhů a silničních lokomotiv smějí míti obě záklopky se zpružinami.
  2. Dále musí míti kotel správný a spolehlivý tlakoměr; na tom má býti nejvyšší dovolený tlak řádně označen. Také jest předepsána možnost připojení manometru kontrolního na šroubení ¾ angl. palce.
  3. Aspoň jeden spolehlivý a dosti vydatný přístroj napájecí. Při ústí napájecího potrubí do kotlu musí býti zpáteční záklopka. Pro více kotlů může býti jeden společný přístroj napájecí, avšak napájení musí se dát pro každý kotel zvlášť otevírati nebo zavírati.
  4. Nejméně 2 přístroje pro poznávání stavu vody v kotlu; z těch jeden musí býti vodoznak. Vodorys musí býti zevně zřetelně označen a to ve výši 10 cm nad žárorysem. Plameny z topení smějí zasahovati jen místa uvnitř kotlu vodou krytá; teprve pak, když žhavé plyny již přešly plochu kotlu nejméně 20krát tak velkou, jak jest plocha roštová, směly by přijíti na místa nad vodorysem, avšak tah smí býti jen obyčejným způsobem, tj. komínem vyvozený. Kdyby byl tah uměle sesilovaný, musela by ona plocha žhnoucími plyny již přešlá aspoň 40krát tak velká býti, jak jest plocha roštová.

Zkoušení parních kotlů. Pokavad parní kotel nebyl zkoušce podroben, nesmí se ho užívati, aniž se smí zazdíti neb obložiti. Od zkoušky osvobozeny jsou jen kotlíky krsky, když by jich celkový obsah (prostor vodní i parní) 80 litrů nepřesahoval.(nař. 1. října 1875, § 4.) Zkoušení jakož i občasné revise kotlů koná úředně ustanovený zkušební komisař aneb je-li uživatel kotlu členem úředně oprávněného spolku pro přehlížení a pojišťování kotlů, techničtí orgánové tohoto spolku. (zák. 7. červ. 1875, § 1.)

Žádost za zkoušku podává se zkušebnímu komisaři (každý arch žádosti s kolkem 50 kr.). K žádosti musí býti přiloženo: 1. kvitance od c. k. berního úřadu o zaplacení taxy, 2. výkres kotlu. V žádosti buďtež podány hlavní rozměry kotlu, síly stěn, rozměry plochy topené a z jakého materiálu jest ta která část kotlu hotovena, kolik jest pojišťovacích záklopek a jaký jest jich střední průměr. Dále udáno býti musí jméno a bydliště vyrabitele jakož i nynějšího uživatele kotlu, při čemž zároveň udati dlužno, k jakému účelu kotel sloužiti bude a kde se kotel ke zkoušce určený nalézá. (nař. z roku 1875, § 2.) Taxy platí se za zkoušky dle výměry plochy topené. Od kotlu s plochou menší než 2,5 m2 platí se 5 zl., s plochou 2,5 – 10 m2 15 zl., při ploše více jak 50 m2 20 zl.

Přistoupí-li uživatel kotlu za člena úředně oprávněné společnosti pro dozor a pojištění kotlů, činí se přihlášky ke zkoušce u orgánů společnosti.

Zkouška koná se tlačením vody do kotlu pomocí tlakostroje – čerpadla.

Tlak při zkoušce převyšuje dovolený tlak, s kterýmž kotel pracovati má o polovinu téhož obnosu a ještě jednu atmosféru. Např. kotel by měl pracovati se 4  atmosférami, zkoušel by se tedy na více, polovinu toho, tj. 2 více, 1 atmosferu; celkem na 7 atmosfer. Tlak při tom měří se kontrolním manometrem zkušebního komisaře, při čemž se hned manometr na kotlu srovnává, správně-li ukazuje. Před zkouškou musí se kotel naplniti vodou tak, aby v něm žádný vzduch nezůstal; tlakostroj musí býti dokonale s kotlem spojen.

Certifikát vydá se hned po zkoušce, pakli uspokojivě dopadla. Certifikát ten má býti vyvěšen poblíž kotlu takovým způsobem, aby snadno viditelný byl. V případě ztráty certifikátu musí se o duplikát žádati u zemského úřadu politického. Připomínáme, že certifikát má velkou důležitost a ztráta jeho způsobiti může veliké nesnáze a nepříjemnosti.

Kdyby se při zkoušce nějaké nedostatky objevily, učiní se o tom zápis zároveň jako dobrozdání sloužící, zdali kotel vůbec nezpůsobilým shledán byl, neb jakých opatření k odstranění závad učiniti třeba. Po provedených opravách se musí zkouška opakovati.

Opakování zkoušky. Zkouška kotlu se musí opakovati:

  1. Když by se provedla podstatná změna v jeho konstrukci;
  2. když při opravě se více jak dvacátý díl povrchu kotlu vyměnil. Nařízení to se však nevztahuje na výměnu žárovek do 10 cm v průměru;
  3. když již užívaného kotlu stabilního se v jiném závodě upotřebiti má;
  4. když kotel byl delší dobu mimo činnost a dozorčí orgány před uvedením v chod shledaly potřebu podobné zkoušky (nař. z r. 1875).

Zkouška se musí po postavení na místě opakovati, byť i kotel v továrně po vyhotovení již zkoušen byl, ale po zkoušce té opět rozebrán byl. (nař. 11. 7. Z r. 1890.)

Revise kotlů. (nař. z r. 1875, § 8). Každý kotel podléhá revisi zkušebního komisaře neb inspektora pojišťoven kotlů, je-li uživatel jejím členem.

Nařízení to se vztahuje i na kotly pod 80 l obsahu, ač tyto od zkoušek osvobozeny jsou. Revise se musí konati nejméně jednou za rok, co možná bez přerušení chodu byť se kotlu jen občasně v roce tom užívalo.

Od dne první zkoušky počítaje každých pět let koná se zostřená revise, pro niž kotel musí býti vyprázdněn a i náležitě vyčištěn a potřebným k tomu odbouráním zdiva i z venku přístupným učiněn. S touto zostřenou prohlídkou koná se i zkouška na tlak.

Opatřením, jež komisař při revisi na základě ohledání nařídil, musí se bez odporu vyhověti. Pak-li komisař byl úředně stanovený a uživatel kotlu měl proti nařízením jeho námitky, může se v příčině té k zemskému politickému úřadu odvolati.

Výsledek revise zanáší se do certifikátu.

Aby revise i na lokomobilách, jež své stanoviště mění, se konati mohla, musí se orgánům revisi tu konajícím každoročně oznámiti, kde se bude lokomobila v ten který čas nalézati.

Taxy za revisi (zák. z r. 1871). Taxy ty řídí se tak jako u zkoušek velkostí plochy topené. Z kotlů, jichž plocha topená jest menší než 2,5 m2, platí se 1 zl., z kotlů 2,5 až 10 m2 2 zl., 10 až 50 m2 3 zl., a je-li topená plocha větší než 50 m2, platí se 4 zl. Taxa se platí za každý kotel zvlášť, byť se i najednou více kotlů, třeba i spolu spojených prohlíželo.

Taxa za revisi platí se jen jednou za rok, byť se i více prohlídek v roce tom provedlo. Revise konaná hned při zkoušce tlakem čítá se jako zvlášť prováděná. Koná-li se zkouška i revise najednou, platí se za oba výkony.

Členové společnosti pro zkoušení a revisi kotlů platí za výkony orgány společnosti provedené dle spolkových sazeb.

Užívání starých koupených kotlů (výnos 2. pros. 1893) připouští se teprve po vnitřní revisi a zkoušce kotlu, o což žádati musí nastávající uživatel kotlu.

K žádosti přiložen budiž dřívější certifikát kotlu toho, kterýž nález revise z posledního roku, v němž kotel ten ještě užíván byl, obsahovati má, aneb ověřený opis certifikátu takového. Zkouška kotlu díti se musí na místě užívání jeho komisařem, jemuž pak dozor nad tímto kotlem připadne. Výsledek této revise a zkoušky může komisař buď ve starý certifikát zanésti neb může nový certifikát zhotoviti, při čemž se veškeré důležitosti ze starého do nového certifikátu zanesou a starý certifikát se odejme.

Kdyby nebylo možno starý certifikát předložiti, musí se žádati o rozhodnutí u c. k. ministerstva obchodu. K žádosti té přiloženy býti musí hodnověrné doklady o tom, kým, kde a kdy kotel ten zhotoven a užíván byl, jak dlouho byl užíván a s jakým dovoleným tlakem, a proč užívání to přerušeno bylo. Staré kotly, o nichž by se žádané doklady předložiti nemohly, se k opětnému užívání ani nepřipustí. To však platí i o kotlech, jež z částí ze starých kotlů pocházejících sestaveny a částečně nového původu byly.

Při užití starých koupených kotlů spadá zodpovědnost kromě na zhotovitele též i na uživatele kotlu.

Vysazení kotlu z chodu. Kotel, kterého se rok neb i déle neužívá, pozbývá tehdy povinnosti revise, pakli se ještě před ukončením revisního roku předem u příslušných, dozor konajících orgánů oznámí, že se kotlu užívati nebude. (nař. 9. března 1882, § 1). Opětné užití takového, delší dobu vysazeného kotlu má se nejméně osm dní před uvedením v chod příslušným, dozor konajícím orgánům oznámiti.

Kotlu takového se užíti nesmí, pokud by revise provedena nebyla.

Při této příležitosti může býti i zkouška na tlak nařízena a provedena, byť i povinná pětiletá lhůta zkoušek ještě neuplynula. (nař. 9. března z r. 1882, § 6).

Obsluha parních kotlů. (nař. 15. července 1891). K obsluze neb k dozoru parních kotlů smí býti připuštěn toliko ten, kdo při prokázaném střízlivém chování a spolehlivé povaze překročil stáří 18 roků a prokáže se vysvědčením o zkoušce způsobilosti. K obsluze kotlů s celkovým obsahem pod 80 litrů není třeba zkoušených topičů.

Střízlivost a spolehlivost prokázati se mají vysvědčením dosavadních služeb neb vysvědčením zachovalosti.

Zkoušky obsluhovatelů konají se u zkušebních komisařů zvlášť k tomu úředně ustanovených (z profesorů na technice, průmyslových, řemeslnických neb odborných školách, nebo ze státních i civilních inženýrů), aneb u komisařů pro zkoušení parních kotlů a inspektorů společností pro dozor a pojištění kotlů v jich obvodu.

Za připuštění ke zkoušce podati se má žádost (50 kr. kolek) rektorátu neb ředitelství onoho ústavu, kterémuž zkušebný komisař přísluší, a pakli komisař zkušební takovému ústavu nepřináleží, žádá se přímo u něho.

Žadatel prokázati se musí dosaženým stářím 18 roků, svou zachovalostí, jakož i že nejméně šest měsíců obsluhou při kotlu zaměstnán byl a potřebné praktické zkušenosti za dozoru zkušeného obsluhovatele si osvojil. Lhůta praktické obsluhy může býti zkrácena na 3 měsíce u toho, kdo s dobrým prospěchem odbyl některou průmyslovou neb odbornou školu strojnického směru nebo kurs pro obsluhu parních kotlů. O částečném neb úplném prominutí průkazu praktické obsluhy rozhoduje c. k. ministerstvo obchodu ve zvláštních případech kvalifikace kandidáta zkoušky.

Taxa za zkoušku činí 3 zl. a skládá se před zkouškou samou u ředitelství, u něhož za zkoušku žádáno bylo. Za zkoušku strojnickou se platí 5 zlatých.

Praktická obsluha nemusí nepřetržitě až do zkoušky samé trvati, ba připouští přerušení mezi praktickou obsluhou a konáním zkoušky až do délky jednoho roku. Kdyby snad ale přestávka ta déle trvala, jest třeba zvláštního rozhodnutí c. k. ministerstva, má-li býti kandidát ke zkoušce připuštěn.

Kombinovaná služba při parním zařízení, tj. obsluha parního kotlu spojená s obsluhou i parního stroje jak v menších závodech často bývá, činí způsobilým ke zkoušce buď z jednoho oboru neb i ke zkoušce obého, pak-li jen zákonitou lhůtou služby té, jak z prvu uvedeno, kandidát se prokáže.

Na obsluhovateli parních strojů se žádá zkouška z tohoto oboru, pakli stroj má síly přes 10 koní. U lokomobil se však žádá zkouška strojnická již při 8 koní silném stroji.

Chce-li kandidát obě zkoušky, tj. topičskou i strojnickou najednou konati, může o to najednou žádati a taxy platí jako za každou zkouškou zvlášť, tedy 8 zl.

Má-li se zkouška konati u některého státního inženýra, platí se taxa u c. k. berního úřadu toho okresu, v němž dotyčný zkušební komisař sídlí, a pro zkoušky u orgánů k dozoru kotlů úředně oprávněných společností platí se u pokladny této společnosti.

Před výkonem zkoušky má se zkušebnému komisaři odevzdati potvrzení o zaplacení taxy.

Pak-li by žádost za připuštění ke zkoušce byla odmítnuta, má odmítnutý právo odvolati se k politickému úřadu zemskému (v Čechách k c. k. místodržitelství v Praze).

Při zkoušce se hledí zejména k zákonným předpisům o bezpečnostních opatřeních na kotlu a k oněm věcem, jež třeba dokonale znáti, by odvráceno bylo nebezpečí výbuchu parního kotlu. Pokud možno má se tato zkouška konati u kotlu v chodu se nalézajícího. Po vykonané zkoušce obdrží kandidát vysvědčení způsobilosti pro obsluhu parních kotlů.

Pak-li by kandidát v zkoušce neobstál, ustanoví se mu nejméně šestiměsíční lhůta k opakování zkoušky, a kdyby ani při této nevyhověl, smí ke třetí zkoušce býti připuštěn až po pěti letech.

O při zkoušce propadlých kandidátech jsou na základě učiněného oznámení úředního všichni zkušební komisaři uvědoměni.

Dozor na obsluhu kotlů a stíhání nešetření zákonitých předpisů bezpečnosti se týkajících.

Komisaři neb inspektoři jsou povinní nahlédnouti do vysvědčení osob, kteréž obstarávají obsluhu neb dozor u kotlů jich revisi svěřených. Jsou také oprávněni takovým osobám, jichž způsobilost k uvedené službě se nejeví býti zajištěnou, aneb které předpisů bezpečnostních opatření na kotlu nešetří, pohroziti, že jim vysvědčení způsobilosti odňato bude. Kdyby se příčina k takové výhružce opakovala, mají právo obsluhovatele kotlu ze služby té suspendovati a současně odejmutí vysvědčení způsobilosti u zemského úřadu politického navrhnouti.

V případě zanedbávání služby u kotlu tak závažného, že by ponechání osoby té při obsluze kotlu nebezpečným se jevilo, mají zmínění inspektoři právo i bez předchozí hrozby užíti uvedených již prostředků na odstranění nedbalého provinilce.

Osoba, jíž by vysvědčení odňato bylo, má do 14  dnů právo se odvolati k c. k. ministerstvu obchodu.

Dle § 24. nařízení ze dne 11. února 1854 tresce se jako přečin aneb přestupek dle zákona trestního každý čin i každé opomenutí, kterýmž při upotřebení parního kotlu se nebezpečí života, zdraví neb tělesné bezpečnosti lidí způsobiti aneb zvětšiti může.

Povinnost ohlášení o hrozícím nebezpečí při kotlu (nař. r. 1871, čl. 11) připadá všem obsluhou kotlu zaměstnaným, pak-li by uživatel nebo jeho zástupce na oznámení o nebezpečí tom jim učiněné nedbali a na odstranění jeho ničím se nepřičinili.

K ohlášení takovému jest vůbec oprávněn každý, kdož by o nebezpečí takovém věděl. Ohlášení to koná se u úředního komisaře ke zkoušení kotlů, kterýž má na každé takové oznámení věc vyšetřiti. Výsledek šetření oznámí se politickému úřadu zemskému a když by kotel dozoru některé společnosti podléhal, také i tomuto spolku. Zároveň určí se, jakých opatření podniknouti třeba. Hrozí-li nebezpečí, má komisař ihned žádoucí opatření učiniti.

V případě výbuchu parního kotlu jest uživatel kotlu povinen ohlásiti to ihned nejbližšímu úřadu bezpečnosti a ten o tom učiní oznámení úřednímu zkušebnému komisaři (vládou pro okres ten stanovenému). Dříve, nežli se dostaví vyšetřující komise a bez jejího svolení nesmí se na kotlu nebo jeho poloze i v jeho okolí ničeho měniti, leč že by toho ohrožené životy nebo zdraví na odvrácení nebezpečí vyžadovaly. Kdo zaviní výbuch kotlu, podléhá nejen zákonitému trestu, ale vázne též za veškerou tím způsobenou škodu. (§26, nař. 11. února 1854).

Dodatky

Společnosti pro zkoušení a přehlížení kotlů postavily si za úkol vykonávati svým členům zkoušky a revise zákonem předepsané jakož i přičiniti se o zdokonalování zařízení při vyvinování a užívání páry. Jak u společnosti pražské tak i u vídeňské platí přihlášení na pět roků. Chtěl-li by kdo ze společnosti vystoupiti, musí to učiniti výpovědí, jež se nejméně rok před dokončením trvajícího pětiletí podá. Pak-li se výpověď včas neoznámí, potrvá členství následující celé pětiletí. U obou společností se žádá, aby se člen přihlásil se všemi kotly svého podniku. Poplatek přistoupení jest u obou společností 3 zl. za každý kotel a příspěvek za kotel ročně 10 zl., je-li to v sídle inspektora společnosti. Nalézá-li se kotel mimo sídlo, jest poplatek ten zvýšen (o 2 zl. u pražské a o 5  zl. u vídeňské společnosti). Členové mají nárok na jednu vnitřní a jednu vnější revisi ročně. Za zkoušky tlakem jsou u společností sazby následující: u kotlů s plochou topenou pod 2,5 m2 a u kotlu až do 10 m2 jsou sazby stejné jak od komisarů úředně stanovených, tj. 5 a 10 zl. Další sazby jsou nižší a to u kotlů s plochou 10 až 50 m2 12 a u kotlů přes 50 m2 15 zl. Za mimořádnou revisi se platí za vnější 5 a za vnitřní 10 zl. Vzhledem k důležitosti topivých pokusů uvádíme zde sazbu za pokusy s výpočtem i dobrozdáním, kteráž liší se dle délky pokusů a činí při 12 hodin trvajícím 60 zl., 18 hodin 80 zl., 24 hodin 100 zl., 36 hodin 140 zl. a 48 hodin 180 zl.

Vídeňská společnost má odbor i pro pojišťování kotlů, jehož chce-li se kdo státi členem, musí dříve býti v oboru pro přehlížení a zkoušení u téže společnosti.