Pokud má člověk čas a chuť zpětně posuzovat své chování v minulosti, zjistí, že občas provedl čin, který si později neumí vysvětlit. Stává se, že občas zapomene provést to, co jinak denně pravidelně koná, např. zamknout byt, vzít si klíče, doklady nebo peníze, koupit noviny nebo cigarety. Nebo je přesvědčen, že viděl svého známého, při pozdějším setkání se však zjistí, že v tu dobu byl onen známý kdesi daleko. Jsou známé i úlohy ze zábavných koutků různých časopisů, kde se ukládá čtenářům, např. posoudit, který z nakreslených obrázků je odlišných rozměrů, což čtenář hravě určí. Při kontrole měřením se však zjistí, že obrázky mají shodné rozměry a že nás naše smysly oklamaly. Nakonec zdánlivé sbíhání rovnoběžných kolejí, okrajů cest apod. je dokladem šalby našich smyslů. A tak je možno se přesvědčit, že za jistých okolností nás mohou všechny naše smysly klamat, může nastat okamžik neřízeného jednání, lidově řečeno „okno“, a to jak v civilním životě, tak i v zaměstnání. Ve většině případů tento mimořádný stav končí drobnou nepříjemností, jsou však profese, kde takové neřízené jednání může mít vážné následky. Jednou z takových profesí je elektrotechnika a riziko je nejen při pracech v blízkosti napětí, ale i při všech ostatních činnostech, které pracovníci této profese provádějí.

Elektřina proteče všude tam, kam ji vytvoříme vodivé spojení, bez ohledu na to, zda toto spojení je provedeno vodičem či tělem pracovníka. Neexistuje žádné „promiňte – já nerad“, které by takové chybné spojení vrátilo bez následků do výchozí polohy.

Elektrotechnické předpisy počítají s touto ošidností lidských smyslů, a proto požadují takové zajištění pracovišť, aby ani v případech selhání člověka nemohlo dojít k úrazu. Tento požadavek je vyjádřen v zásadě, že pouhé vypnutí nestačí, nepovažuje se za dostatečné a požaduje se vždy další, doplňující opatření.

Principy bezpečného zajištění pracovišť na elektrických zařízeních jsou shrnuty ve známých 5 pravidlech bezpečné práce:

Pravidlo první: vypni. Tento základní úkon nepotřebuje komentář.

Pravidlo druhé: zajisti. Znamená zajistit vypnutý stav tak, aby nemohlo dojít k nežádoucímu zapnutí úmyslnému ani náhodnému. Splňuje se uzamčením pohonů, uzavřením ovládacího vzduchu, odpojením elektrických ovládacích okruhů, u zařízení nn vyjmutím a uschováním pojistkových vložek, vyvěšením tabulek se zákazem zapnutí apod.

Pravidlo třetí: odzkoušej. Nestačí pouhé zajištění, že kontakty vypínače jsou rozpojeny nebo vypínací páky v poloze vypnuto, je vždy nutno se spolehlivě přesvědčit že pracoviště je bez napětí, které by se mohlo na zařízení dostat přes měřící transformátory, měřící přístroje, indukcí, z parelel. zdroje apod.

Pravidlo čtvrté: uzemní a zkratuje. Toto opatření má zajistit elektrické vymezení úseku, na němž se pracuje.

Pravidlo páté: odděl živé a neživé. Zábranami, uzamčením, označením sousedních částí, které zůstaly pod napětím, vyznačením přístupových cest se má zabránit záměně pracoviště za části v sousedství, které zůstaly pod napětím.

Mezi našimi elektrikáři jsou však vylepšovatelé, kteří považují za dostatečné pouhé vypnutí, nebo jim stačí pouhé sdělení jiného pracovníka, že zařízení je vypnuté k tomu, aby zahájil bez dalšího ověřování práci na zařízení. Termín „vylepšovatelé“ byl zvolen záměrně jako protiklad zlepšovatelů: tito se snaží pomoci technice kupředu, vylepšovatelé ji přivádějí zpět do předhistorických dob elektrotechniky.

Vzhledem k vážnosti celé záležitosti kolem zabezpečení pracovišť ukládá předpis při práci na zařízení vn a vvn ještě vystavit na práci písemný příkaz, B-příkaz. Smysl tohoto písemného dokumentu je především v tom, před zahájením práce si v klidu, předem a na papíru, připravit a promyslet celý postup odpojení a zabezpečení pracoviště a organizačně zajistit bezpečnost pracovníků. Při tomto chápání funkce B-příkazu jsou bezpředmětnými často vynášené námitky o zbytečné administrativě.

Abychom nemluvili pouze v obecné poloze, uvedeme několik konkrétních případů, které se v minulosti staly a které potvrdí oprávněnost 5 pravidel a odůvodněnost požadavku dodržovat všech 5 pravidel současně a při každém zajišťování pracoviště.

Nejprve několik extrémních případů naprostého selhání člověka s nejtěžšími následky pro něj:

  1. V parní elektrárně odstavili blok do opravy. V době těsně před úrazem se na tomto bloku prováděly zkoušky ochran. Při jedné z těchto zkoušek bylo nutno v příslušné blokové rozvodně vypnout odpojovač. Pracovník, jemuž bylo provedení uloženo a vysvětleno a který krátce před tím v téže rozvodně i stejné kobce pracoval, se odebral od generátoru do rozvodny cestou, po které je možno dojít i do rozvodny sousedního bloku, který byl v provozu. Z nevysvětlitelných důvodů otevřel dveře boku v provozu, otevřel kobku shodného čísla, rozepnul odpojovač pod zatížením. Vzniklým obloukem byl těžce popálen, později nedovedl důvod svého počínání vysvětlit.

Podobné práce se v provozu nevyskytují příliš často. Je proto nutno zvlášť pečlivě instruovat všechny účastníky o pracovním postupu a úkonech se zkouškami spojených a důkladně oddělit tento dočasný zkušební prostor od ostatního provozovaného zařízení.

  1. Jiný případ: Pracovník rozvodného závodu byl vyslán odstranit poruchu, hlášenou JZD, které bylo bez dodávky el. proudu. Na stožárové trafostanici, která JZD napájela, zjistil spálené primární pojistky. Aby je mohl vyměnit, vypnul trafo na sekundární straně, potom se odebral k úsečníku, aby i na primární straně trafo odpojil. Odemkl pohon úsečníku, zámek odložil na betonovou patku sloupu nesoucího úsečník, avšak vlastní rozpojení neprovedl. Poté vystoupil na trafostanici a počínal si jakoby byla ze všech stran odpojena. Při výměně pojistky byl zasažen a usmrcen. Protože pracoval sám, nikdo se nedoví, zda jej někdo rozptýlil rozhovorem při manipulaci u úsečníku, či zda to byly vlastní myšlenky, které ho svedly ze správné cesty. Pravděpodobně mu však chyběl návyk, který by měl být úplně povědomý, dříve než ruku, pokládat na el. zařízení zkoušečku.
  2. V jedné rozvodně 6 kV mělo být provedeno měření ochranného uzemnění na transformátorech proudu. Rozvodný, který byl pověřen provedením, si k vypnuté a zajištěné kobce přistavil dvojitý žebřík tak, že jedno rameno bylo před vypnutou kobkou, druhé před sousední kobkou pod napětím. Tato kobka pod napětím byla stejně vyzbrojena jako ta, v níž se mělo pracovat a která byla pro práci řádně zjištěna zkratovací soupravou. Po postavení žebříku se rozvodný odebral do dozorny pro měřící přístroj a nářadí. Z dozorny se na pracoviště nevrátil toutéž cestou, nýbrž volil směr, který končil u dvojitého žebříku u ramene před kobkou pod napětím. Z této strany také naň vystoupil, odpojil zemící pásek trafa proudu v této kobce pod napětím, při čemž byl zasažen el. proudem a těžce zraněn. Draze zaplacený čas ušetřený při nedokonalém oddělení živých a neživých částí zařízení a na neprovedeném vyznačení přístupové cesty.
  3. Vedoucí jedné 110 kV rozvodny byl znám jako přísný a nesmlouvavý pracovník. Pověřil svého podřízeného provedením nátěrů v jednom poli rozvodny, pro tyto práce vypnutém a řádně zajištěném. Po několika hodinách odešel tento pracovník do skladu pomůcek, umístěného v blízkosti pracoviště, aby posvačil. K němu se přidalo několik dalších pracovníků a v družné zábavě jim čas vesele ubíhal až do doby, kdy některý z nich hlásil, že se blíží vedoucí. Na toto zvolání všichni odběhli za svou prací, náš natěrač ve snaze aby nebyl viděn v nečinnosti zahájil práci na nejbližším přístroji. Ve chvatu však přehlédl, že pracuje v jiném poli, v poli pod napětím…

Nyní uvedeme několik příkladů dokazujících, že nestačí spoléhat se na pouhé vypnutí bez dalšího ověřování a zabezpečení podle 5 pravidel:

  1. Provozní zaměstnanec odstraňoval poruchu v sekundární síti obce. Dbal aby pracoval na zařízení bez napětí a proto v trafostanici vypnul příslušný vypinač pro tu část obce, ve které byla porucha. Při zahájení práce byl však zasažen el. proudem a těžce zraněn. Při vyšetřování případu se zjistilo, že sice odpojil správnou část zařízení, že však přehlédl, že tato část vedení má paralelní větev, kterou před časem v trafostanici namontovali, aby odlehčili spinač, který byl odběrem v této části sítě přetěžován. Tato paralelní cesta nebyla řádně označena, a protože postižený spoléhal na vypnutí, které sám provedl a beznapěťový stav neověřoval, došlo k úrazu.
  2. V jiném případě se postižení pracovníci plně spoléhali na údaje jiných pracovníků a sami se nepřesvědčili o správnosti jejich tvrzení. Stalo se tak při odstraňování poruchy na vvn vedení, při níž byl poškozen isolátorový řetězec. Pracovník vyslaný k zjištění místa a druhu poruchy chybně určil číslo dvousystémového vedení. Pro četu provádějící výměnu isolátorového řetězce byl vypsán B-příkaz a zajištěno vypnutí systemu podle chybně určeného čísla vedení, tedy system, na němž nebylo co opravovat. Pracovníci po příjezdu na místo poruchy neodzkoušeli beznapěťový stav, ani neporovnali údaje na B-příkazu se skutečností, neboť jinak by si všimli rozdílu mezi barevným označením systemu na patě stožáru proti údaji v příkazu. Viděli porušený řetězec a bez dalšího zahájili práce spojené s jeho výměnou. Jeden z nich však práci nedokončil…
  3. Montážní skupina již druhý den pracovala na připojení nové odbočky ke stávajícímu vedení vn. Zajištění pro oba dny prováděl tentýž pracovník provozu. V kritický den však došlo k jiné vážné poruše na sousední síti, kterou byla ohrožena bezpečnost veřejnosti. Provozní pracovník proto odstranil nejprve tuto poruchu a potom teprve provedl vypnutí vedení, na kterém se montovala odbočka. Na pracovišti montážní skupiny ubezpečil vedoucího, že je vypnuto, aniž sám beznapěťový stav ověřoval. Vedoucí skupiny se s tímto ujištěním spokojil a rovněž nenechal beznapěťový stav přezkoušet ani tuto zkoušku na provozním pracovníkovi nepožadoval. Sám vystoupil na stožár, aby namontoval zkratovací soupravu, což prováděl tak, že nejprve připojoval svorku na vodič, a to bez isolační tyče, pouhou rukou, při čemž zemící svorka byla nepřipojena. Při této činnosti byl zasažen el. proudem. Provozní pracovník snad v důsledku předcházející poruchy, kterou odstraňoval a časové tísně do které se dostal, zapomněl, že je nutno rozpojit ještě jeden úsečník, ačkoliv toto správně provedl předcházející den.
  4. V zájmu zajištění spolehlivé dodávky el. energie pro nemocnici bylo nutno provést úpravy v napájecí trafostanici. V den úrazu zavolal vedoucí obvodové služebny dva ze svých spolupracovníků, aby jim vysvětlil úkol a postup prací, vypsal na uloženou práci B-příkaz a předal tento vedoucímu pracovní skupiny. Potom společně odjeli k příslušnému úsečníku, kde měla být provedena manipulace pro zajištění beznapěťového stavu. Po příjezdu na místo požádal vedoucí služebny radiem rozvodného v příslušné transformovně o krátkodobé vypnutí linky, aby manipulace s úsečníkem byla provedena za bezproudí. Po provedené manipulaci byla linka dána opět pod napětí a část vedení za úsečníkem včetně trafostanice pro nemocnici měla být bez napětí. S tímto vědomím, bez dalšího zjišťování skutečnosti přistoupili oba pracovníci k práci na vn straně stanice, kde však při doteku vodivé části zařízení došlo k úrazu. Dodatečně bylo zjištěno, že trafostanice je na sekundární straně spojena paralelně s jinou stanicí, která zůstala pod napětím, a zpětnou transformací se dostalo na vn části napětí.

Ve všech těchto případech by se při ověřování zkoušečkou přišlo na to, že zařízení zůstalo pod napětím a zabránilo by se úrazům.

Výčet možností, jak může na zařízení zůstat napětí, není konečný, stále a stále se objevují nové chyby a přehlédnutí, různé typy závad na rozpojovacích přístrojích, zdroje a druhé cesty, jimiž se napětí na zařízení dostává. Spoléhání na prostý úkon vypnutí, zejména ve složitých sítích, bez ověřování, bez použití schémat zapojení a bez všestranné kontroly, se nevyplácí.

  1. Velkým nešvarem je sjednávání vypnutí na stanovený čas. Pracovník provádějící vypnutí zařízení se dohodl s vedoucím pracovní skupiny, že skupina zahájí práci v 8 hod. a do té doby pracovník provozu vypne úsek, na kterém se mělo pracovat. Po této dohodě odjel provozní pracovník k místu, odkud se mělo vypínat, pracovní skupina zatím si připravovala materiál a pomůcky. Cestou došlo k poruše motorového vozidla, a protože nebylo možno se s vedoucím práce spojit žádným pojítkem, ve sjednanou hodinu skupina zahájila práci na zařízení pod napětím…
  2. Pracovní skupina prováděla lezeckou revizi v rozsáhlé sekundární síti zemědělské obce. Při rozdělování pracovních úkolů se společně dohodli, že bude nutno v poledne síť na krátkou dobu zapnout, aby se umožnilo krmení v místním JZD. Vedoucí proto rozhodl, že ve 12 hod. se všichni sejdou u trafostanice, načež se obec na 15 min. zapne. Tak se také stalo a všichni se ve stanovený čas sešli na určeném místě. Všichni, až na jednoho, kterého vedoucí nechal hledat pracovníkem na motocyklu. Když se nepodařilo jej nalézt, usoudili, že odešel na oběd někam do soukromí. Protože nebyl při hledání spatřen nikde na síti, nechal vedoucí síť ve 12,20 hod. zapnout. Asi ve 12,30 přijel ke skupině občan s oznámením, že na sloupu visí montér v opasku v bezvědomí. Byl to onen neukázněný montér, který způsobil opožděné zapnutí, sám se však řídil předem sjednaným časem. Ve 12 hod. opustil pracoviště, odešel do soukromí a asi ve 12,25 práci opět zahájil.

V těchto případech vedle nerespektování 5 pravidel se ani nedomyslelo, že mohou nastat okolnosti, které plán naruší a tím ohrozí účastníky akce.

Již při vlastním vypínání zařízení se může připravit úrazová situace, spoléhá-li se pouze na vypnutí. Stačí, nedomyslí-li se úmluva o signalizaci vypnutého stavu nebo upraví-li se nevhodně manipulační postup.

  1. Příkladem je případ, kdy byla vyslána skupina pracovníků k odstranění závady spojené s přerušením dodávky pro obec. U trafostanice, která obec napájela, zjistili tito pracovníci přepálené 2 vn pojistky. Vedoucí poslal jednoho pracovníka vypnout úsečník, který byl vzdálen asi 600 m od stanice a aby nemusel příliš chodit, dohodl s ním, že po vypnutí úsečníku odejde asi 10 m stranou, což bude znamení, že je vypnuto. Zároveň se dohodli, že u úsečníku zůstane až do doby, než bude oprava ukončená a že vedoucí dá znamení kývnutím paží, což bude signál pro opětné zapnutí úsečníku. Přípravné práce zabraly neobvykle dlouhý čas, a proto než vedoucí vystoupil na stanici, považoval za nutné naznačit čekajícímu spolupracovníkovi pod úsečníkem, že teprve teď započne s vlastní výměnou pojistek. Ten však znamení pochopil jako signál k zapnutí a také to provedl. Mezitím vystoupil vedoucí na odvrácené straně na stanici, která byla již pod napětím.
  2. Při jiné nehodě měla se provést práce na venkovní trafostanici, která se na vn straně odpínala úsečníkem, vzdáleným od stanice asi 500 m. Vedoucí práce poslal jednoho ze svých spolupracovníků vypnout úsečník a aby neztráceli čas čekáním až se tento pracovník vrátí a oznámí, že je vypnuto, dohodli, že tento pracovník dá rozpažením znamení vedoucímu, že příkaz provedl. Při rozpínání však v důsledku poruchy zůstaly kontakty jedné fáze spojeny, což se snažil tento pracovník signalizovat způsobem, který si ovšem předem nedohodli. Z těchto posuňků vedoucí usoudil, že úsečník je rozpojený a dal příkaz k práci. Při dotyku nerozpojené fáze došlo k úrazu.
  3. Poruchová četa s motorovým vozidlem byla vyslána vyměnit vadný isolátor na vedení vn. Cestou na pracoviště se zastavili ve spínací stanici, aby projednali vypnutí a zajistili si vypsání B-příkazu. Protože bylo již po poledni, projednali postup, který měl urychlit zejména návrat z pracoviště a to tak, že s dozorným dohodli, že až budou s prací hotovi a budou se kolem stanice vracet, že 3x zatroubí na klaxon a na toto znamení, že rozvodný linku opět zapne. V B-příkazu podepsal vedoucí i ukončení práce a rozvodný měl doplnit pouze hodinu. Zdánlivě bylo vše projednáno zcela jasně a jednoznačně. Jen zapomněli, že v místě stanice není zákaz houkání a tak se stalo, že po jejich odjezdu cizí kolemjdoucí automobil zcela náhodně zahoukal shodně se smluveným znamením, na jehož základě rozvodný linku opět uvedl pod napětí. Podle okamžité signalizace ochran však poznal, že na lince není něco v pořádku a zapnutí neopakoval. Zakrátko se dověděl co bylo příčinou a poznal následky neuváženého postupu.
  4. Během bouře došlo k výpadku linky č. 221 následkem zkratu mezi fázemi. Rozvodný po 3 minutých provedl znovuzapnutí linky, která opět vypadla, při čemž současně došlo k explozi bleskojistky na sousedním vedení č. 222. Rozvodný poté vypnul vývodové odpojovače a linku uzemnil. Omylem považoval za zajištěnou tu linku, na které explodovala bleskojistka. Aby zajistil volně visící šablonu na porušené bleskojistce, povolal si pohotovostního montéra, kterého ubezpečil, že vedení je vypnuto a uzemněno a poslal jej uvázat šablonu. Sám přidržoval montérovi žebřík. Při přiblížení se k šabloně byl montér usmrcen a rozvodný popálen. Z obcí, které byly bez napětí, volali odběratelé na rozvodnu a protože se nemohli dovolat, zavolali někteří dalšího montéra do bytu a upozornili ho, že v rozvodně nikdo nebere telefon. Tento druhý se odebral na rozvodnu, kde zjistil, že linky 221 a 222 jsou vypnuté, rozvodný popálen a pohotovostní montér bez známek života. Zavolal sanitku, oznámil vznik úrazu na dispečink a potom se odebral před rozvodnu, aby očekával sanitku a zavedl lékaře na místo úrazu. Po příjezdu sanitky se odebral zpět do rozvodny, aby zjistil volnou šablonu. Protože viděl obě linky vypnuté, nepodnikl nic k zajištění a bezprostředně přistoupil k práci. Při doteku šablony byl i on zasažen, avšak dík okamžité pomoci přítomného lékaře byl udržen při životě. Jak se později zjistilo, v čase, kdy montér vyčkával sanitku, volali další odběratelé, že jsou bez proudu a rozvodný, aby omezil výpadek na minimum, linku s explodovanou pojistkou znovu zapnul, aniž montéra informoval…

Ani jeden z účastníků našich případů nepostupoval podle známých 5 pravidel. I když byli pod tlakem odběratelů, času nebo z jiných důvodů a byli vedeni snahou výpadek nebo vypnutí zkrátit na nejmenší možný čas, dokázali, že nemají vžitý předepsaný bezpečný pracovní postup.

Práce na nn zařízení se mezi elektrikáři podceňuje a bezpečnostní opatření se považují za zbytečnost. Dostat „ránu“ patří k profesi. A přece smrtelných úrazů el. proudem nízkého napětí je téměř polovina. Hlavní příčinou je opět neověření beznapěťového stavu, jako by se tím ušetřilo mnoho času. Daleko více času potom se musí věnovat vyšetřování vzniklých úrazů a plnění všech náležitostí s takovým úrazem spojených. Zapomíná se, že dnes jsou běžné zkruhované sítě, paralelní provoz traf, možnost připojení agregátů u odběratelů, na nízkou úroveň značení jednotlivých větví a okruhů ve spinacích, domovních a jiných skříních. Posuďte, jak málo stačí k vážné nehodě:

  1. Skupina pracovala na nějaký čas na rekonstrukci sítě rozlehlé obce v podhorské oblasti. Různými úpravami zapojení se snažili, aby těmito pracemi byl postižen vždy jen nezbytně nutný díl obce. Před odpojením příslušného úseku sítě byl vždy v trafostanici vypnut vypinač, označený jménem obce. V kritickou dobu měla být zahájena práce na odlehlé části obce. Při zajišťování vypnutého stavu sítě vedoucí postupovat stejným způsobem jako v předcházející dny: opět vypnul stejný vypinač v trafostanici, vyvěsil tabulku a se skupinou se odebral do oné části obce, kde se mělo tento den pracovat. Zde chtěli odpojit část sítě, kterou chtěli tento den rekonstruovat a potom ostatní část obce opět dát pod napětí. Jakmile se však jeden z pracovníků dotkl vedení, byl zasažen el. proudem. Teprve při následném zjišťování příčin úrazu vyšlo najevo, že tato část obce má shodné jméno s ostatními částmi, avšak je napájena ze sousední obce z důvodů kratší vzdálenosti od trafa…
  2. Někdy je úrazová situace připravena třeba několik let a čeká na vhodnou příležitost, aby postihla pracovníka, který spoléhá sám na sebe, tedy na to, co si sám vypne. Několik roků před úrazem, který popisujeme, vyzbrojoval pracovník jednoduchou trafostanici se dvěma vývody: pro obec a státní statek. Při práci uvnitř stanice označil vlevo vývod pro obec, vpravo vývod pro státní statek. Stejným způsobem označil vypinače ovládané z vnější strany stanice, tedy (chybně) opět vlevo obec, vpravo státní statek. Po letech hlásil státní statek přerušení dodávky a tento pracovník, který stanici vyzbrojoval, byl vyslán odstranit poruchu. Podle označení na vnější straně stanice vyhledal vypinač pro statek, tento vypnul a bez dalšího vystoupil ke konsoli sekund. vedení, kde předpokládal nedostatečný kontakt na připojovací svorce. Při manipulaci byl zasažen el. proudem a protože pracoval sám na odlehlém místě, pomoc mu byla poskytnuta již pozdě.
  3. Jednoho dne požádal zástupce stavební organizace a zhotovení staveništní přípojky. Montéra, který byl určen k provedení práce, naložil i s materiálem do vozu a odvezl na místo. Zde si montér nejprve připravil potřebný materiál a potom odpojil deionem v trafostanici celou obec s poukazem, že celá montáž potrvá pouze chvíli a že to obec snadno přečká. Potom vystoupil na sloup, aby provedl nezbytné práce. Při doteku vodičů sekundárního vedení zůstal v závěsu bez pohnutí. Přihlížející pracovník stavební organizace nemohl zprvu pochopit, proč neodpovídá na jeho volání, na úraz el. proudem nepomyslel vzhledem k prohlášení montéra, že vypíná celou obec, teprve po nějaké chvíli pochopil, že něco není v pořádku a zajišťoval na MNV pomoc. Zde byl odkázán na místního elektrikáře, který měl klíče od stanice a který si vzpomněl, že obec je napájena ještě z jednoho místa, vzdáleného asi 1 km. Než provedli vypnutí i této druhé stanice a snesli montéra se sloupu, bylo již pozdě.

Ve všech předchozích případech by úrazu zabránilo řádné odzkoušení beznapěťového stavu. To není nedůvěra, ani strach, zkoušení a ostatní zabezpečování patří k profesi. Vždyť jak by dopadl soustružník, frézař, brusič, automechanik, kalič a celá řada dalších řemeslníků, kdyby si vlastní práci soustavně neověřovali měřením, zkoušením či jiným druhem kontroly. A přece to nikdo nepovažuje na slabost a neměření za znak kvalifikace. Proč tedy mnozí elektrikáři zastávají odlišné stanovisko ve své práci, nebo elektrotechnika není řemeslo? Vzniklé maléry pak vysvětlují „já myslel…“. Jedno staré řemeslnické rčení říká, že myslet znamená houby vědět. A elektrikář musí vědět, a to naprosto bezpečně, jaká je situace na zařízení, na němž pracuje a v jeho bezprostředním okolí.

Poslední z 5 pravidel požaduje oddělit živé a neživé. Toto pravidlo je sice poslední v řadě, ale nikoliv v důležitosti. Od roku 1961 došlo k 22 smrtelným úrazům a řadě těžkých úrazů, záměnou vypnutých kobek v rozvodnách vn za kobky pod napětím. Pouhé označení tabulkou „Pozor, vysoké napětí“ nestačí k dokonalému zajištění bezpečnosti.

  1. Jeden případ na dotvrzení: Při práci v rozvodně 6 kV zajistili pracoviště tak, že dveře kobky, v níž se mělo pracovat, otevřeli a přivázali ku dveřím sousední kobky pod napětím. Později bylo nutné dopravit na pracoviště montážní stůl se svěrákem, avšak přivázané dveře bránili průchodu. Odvázali je proto, uzavřeli a prošli s pracovním stolem, postavili jej před nyní zavřenou vypnutou kobku a odešli na svačinu. Po návratu otevřeli sousední kobku v provozu a zahájili práci…
  2. Po jedné vážné havárii bylo nutno zkontrolovat čistotu zařízení a dočistit místa, kde ještě zůstaly po havárii stopy. Rozvodna měla v jedné řadě kobky čísel 1 až 20, z nich byly kobky 1 a 20 přívodní a byly již pod napětím, ostatní ve vypnutém stavu byly po kontrole postupně dávány do provozu. Pracovník provádějící tuto práci postupoval od kobky č. 2 dále směrem ke kobce č. 20. Když dočistil kobku č. 19 zcela automaticky, otevřel kobku č. 20 a pokračoval v práci. Nezarazila ho ani tabulka označující, že zařízení je v provozu, ani jiné provedení kobky, ani to, že již byla vyčištěna.
  3. V jedné rozvodně se prováděly větší rekonstrukce, Skupina složená ze zkušených pracovníků byla denně instruovaná o provozní situaci, přesto došlo k smrtelnému úrazu. Pracovník skupiny si otevřel kobku, kde minulý den dokončil práci a která byla již v provozu, zde byl nalezen na podlaze a vedle něho matkový klíč odpovídající rozměrům šroubů použitých ve stycích pasoviny. Snad měl pochybnosti, zda včera provedl správně uložený úkol a chtěl se přesvědčit, zda jsou všechny šrouby ve stycích řádně dotaženy.

Pracoviště musí být jednoznačně vymezeno. Podobnost kobek a polí, existence několika přístupových cest, to vše může být důvodem k záměně pracoviště za části zařízení pod napětím. Proto je nutno oddělení živého a neživého zařízení provést tak, aby se výrazně lišilo od okolí a aby se vyloučila možnost vstupu do jiných částí zařízení buď uzamčením, zaplombováním, ohrazením či jiným způsobem.

  1. Nejsou malé práce, pro které se nevyplatí provést řádné zajištění. K smrtelnému úrazu došlo na stožárové trafostanici, kde bylo třeba odečíst štítek trafa. Pověřený pracovník se rozhodl provést toto za provozu, pod napětím. Štítek již neodečetl, byla to jeho poslední práce.
  2. Obdobně zjišťoval tytéž údaje jiný pracovník v nově vybudované stanici, vyzbrojené novým typem vzduchových traf 22/0,4 kV, která mají vinutí vn na vnější straně. Zřejmě si neuvědomil, že isolace vodičů je dimenzována na napětí mezi závity a nikoliv na plné napětí proti zemi. Při doteku vinutí byl těžce zraněn.

Dokonalé poučení pracovníků je součástí předávání a přebírání pracoviště. Nestačí situaci pouze vysvětlit, je nutno se přesvědčit, že posluchači vše správně pochopili a nechat si poučení zopakovat. Nejnázornějším prostředke, je náčrtek, schema, které v některých cizích státech se musí povinně k B-příkazu připojovat.

Několik typických příkladů úrazů z informace buď nedostatečně podané, nebo špatně pochopené následují.

Pracovníci často podepisují B-příkaz, aniž si přečtou, co je v něm uvedeno, nebo aniž byli o obsahu informováni, či netrvají na tom, aby jim byla řádná informace podána.

  1. Skupina provozních pracovníků prováděla v podhorském terénu lezeckou revizi vedení vn. Vycházeli k revizi z rozvodny, před níž bylo vedení určené k revizi uprostřed dvou dalších vedení pod napětím. Po několika km překračovala tato 3 vedení řeku, pracovníci museli několik km jet na nejbližší most a oklikou se vrátit k dané lince. Při návratu opět vystoupili na prostřední linku stejně, jako to učinili před rozvodnou. Při doteku vodiče však byl jeden z členů skupiny zasažen. Příčinou úrazu byly nedostatečné informace pracovníků. Linka, která se revidovala, totiž těsně za řekou odbočovala a opouštěla obě sousední vedení a na její místo byla přivedena jiná linka, takže trojice vedení za řekou byla pod napětím.
  2. Četa pracovníků stavebního podniku prováděla výkop pro inženýrské sítě. Mistr řídící práci upozornil pracovníky, že v místě výkopu je kabel 22 kV, který poznají dle toho, že narazí na cihly a pod nimi na kabel a dal jim bližší disposice, jak po obnažení cihel postupovat. Uprostřed práce vyrazil náhle ze země oslnivý oblouk, jímž byl jeden pracovník popálen. Po návratu z nemocnice vysvětlil tento postižený, že postupoval podle příkazu mistra, ale dříve než narazil na cihly, odkopal nějaký kořen, o němž se domníval, že patří k blízkému stromu. Při pokusu odseknout jej sekerou došlo k zmíněnému oblouku a popálení.

Při doplňování nebo rekonstrukcích zařízení je nutno někdy zpracovávat dlouhý materiál, jako např. pasovinu, zemící pásek apod. Ani tyto práce se někdy neobejdou bez vážných úrazů. Pracovníci jsou přesvědčeni, že nemohou přehlédnout, kde jsou živá zařízení a kde je místo určené k provedení práce. V pracovním zaujetí však dojde k přehlédnutí nebo nedomyšlení, kam až materiál může zasáhnout a dostat se do styku s živými částmi.

  1. Tak v jedné 110 kV rozvodně bylo třeba vyměnit zemící pásek. Pracovník si do rozvodny dopravil celé kolo tohoto materiálu a na místě, pod živými částmi jej vyrovnával tím způsobem, že valil kolo před sebou a pošlapáváním pak rovnal rozvíjející se pásek. Při dalším odvíjení se volný konec pásku vyšvihl, až zasáhl do živé části se všemi následky, které po dotyku živé části následují.
  2. V jiném případě se ve vnitřní stanici pracovalo s pasovinou. Pracovník pečlivě dbal, aby se při manipulaci nedostal do styku s přípojnicemi, které byly nezakryté pod stropem rozvodny. Při tom se však odvráceným koncem dotkl průchodek namontovaných ve stěně rozvodny.
  3. Ale i obyčejná povlaková trubka může být příčinou neštěstí. Tento případ se skutečně stal při dodatečné montáži měřících transformátorů v rozvodně vn a kdy se pro krytí sekund. vodičů použilo těchto povlakových trubek. Trochu nepozornosti při manipulaci s 3 m dlouhou trubkou a došlo k nehodě.
  4. V rozvodně 6 kV se dozbrojovala kobka č. 2. Při neopatrné manipulaci s pasovinou došlo ke spojení fáze s konstrukcí kobky v sousední kobce v provozu. Při šetření se zjistilo: zajištění pracoviště bylo pro prováděnou práci nedostatečné, v zájmu bezpečnosti měly být vypnuté i sousední kobky. V B-příkazu nebyla práce s pasovinou uvedena. Příkaz zněl na jiného pracovníka, než který práci skutečně vedl. Práce byla bez ohlášení přerušena a po dvoudenní přestávce znovu zahájena na tentýž příkaz, bez prodloužení. Na pracoviště byla skupina vpuštěna vedoucím druhé skupiny, která na jiném místě v téže rozvodně pracovala. Trochu mnoho prohřešků na jediném pracovišti.

Závěrem si položme otázku, co vede elektrikáře k vytvoření takového klima, které vede k potlačení přirozených obranných reflexů člověka, vytváří pocit neoprávněné jistoty s přeceňování vlastních schopností. Zdá se, že ve styku s elektrickým zařízením jsou zkušenosti s hlediska bezpečnosti práce spíše záporem, než přínosem. Bezesporu zde hraje roli postupná ztráta respektu před účinky elektřiny a zvyk na přítomnost nebezpečí. Ve složitých zařízeních je spoléhání na paměť riskantní záležitostí, která se v řadě případů vymstila. Vždyť každý člověk má právo, aby někdy zapomněl. Rozhodnutí o změnách provozních stavů, by měla být činěna vždy jen za pomoci schémat a výkresů, nikoliv zpaměti. Ve čtvrtině případů smrtelných úrazů doplatili postižení na to, že nezkoušeli beznapěťový stav, spolehli se na pouhé vypnutí a stali se obětí nedopatření nebo nedbalostí v označení vývodů, umístění pojistek, barevném označení vodičů i trestuhodných zásahů jako přemostění pojistek či vypínačů nebo nedbale provedených provisorií. Pracovníci, kteří místo zkoušečky nastavují vlastní ruce, by měli být posuzováni jako neodborníci, kteří nevědí, co elektrický proud umí. Takové případy, i když nedošlo k zranění, by měli být projednány a odsouzeny po služební linii, na výrobních poradách a v orgánech ROH, vč. celého kolektivu spolupracovníků, který takovému postupu mlčky přihlížel. Totéž platí pro případy, kdy bylo místo ověřování beznapěťového stavu zkoušečkou dohodnuto vypnutí na čas, na znamení nebo na vzkaz. V uvedeném souboru smrtelných úrazů je toto počínání zastoupeno několika případy, a přesto se tyto postupy stále praktikují, aniž by autoři připustili, že takovýto systém informací může být lehko narušen vnějšími vlivy a skončit nešťastně.

Zejména úroveň přípravy práce silně ovlivňuje úroveň bezpečnosti práce. Nedostatečná příprava se promítá nepříznivě do nálady pracovní skupiny, vyvolává nutnost použít pracovní postupy, které nejsou běžné, je nutno improvizovat, skupináři a mistři místo řízení práce dohánějí co bylo v přípravě zameškáno, vznikají nejasnosti a nedisciplinovanost, ztrátové časy se dohání na úkor bezpečnosti.

Pracovníci, provádějící přípravu práce se však často mylně domnívají, že tyto otázky se jich netýkají, protože přímo neřídí žádnou pracovní skupinu ani výrobu.

Dlužni zůstávají i projektanti a konstruktéři, neboť i výrobky a zařízení jinak vysoké úrovně nemají dořešen způsob, kterým se bude v provozu zabezpečovat pracoviště manipulantů a údržbářů a často se teprve dodatečně řeší kam pověsit zkratovací soupravu, či jak umožnit připojení kabelu apod. Ve stávajících zařízeních se práce spojené se zajištěním pracoviště mnohokráte opakují, přesto prostředky, jimiž se toto zajištění provádí, jsou často pouze improvizací. Protože si často zajišťuje pracovník pracoviště sám pro sebe nebo pro spolupracovníka, s kterým třeba po řadu let spolupracuje, vypěstuje se stav „obapolné shovívavosti“, kdy se mlčky bere na vědomí, že zajišťování je jen formalita, nijak potřebná, vzhledem k jejich kvalifikaci a zkušenostem. V tom oboru se nedostatečně využívá tvůrčí iniciativa pracovníků, zlepšovatelské hnutí, s jejichž pomocí by bylo možno vytvořit prostředky, které by práci spojenou se zajišťováním pracovišť a zařízení zjednodušily a vyloučily možnost omylů a nedopatření.

Záměrně jsme jednotlivé případy blíže nerozebírali, ponecháváme čtenáři, aby sám určil přestupky a nedomyšlenosti, které vedly k úrazům a především aby se poučil a dle toho poopravil vlastní způsob práce.

Zdroj: ČEZ, koncern, Praha 1980