V současnosti datová centra spolykají celosvětově dvě procenta elektřiny. Do roku 2030 to už má být osm procent. Přitom lidé využívají jen šest procent dat, která kdy vytvořili, vyplývá z výzkumu Hewlett Packard Enterprise. To znamená, že 94 procent dat zůstává bez využití – a jenom zanechává uhlíkovou stopu.

Každá nesmazaná e-mailová zpráva, každý status na Facebooku, každá fotka na Instagramu, o videích ani nemluvě, představuje nutnost využívání digitální paměťové kapacity, datového centra, „serverovny“, a to si zase žádá napájení elektřinou, vyráběnou stále z velké části prostřednictvím neobnovitelných zdrojů energie.

Nejde o žádnou maličkost. Někteří experti připodobňují uhlíkovou stopu uchovávaných, ale nevyužívaných dat k tomu, jako bychom bez využití udržovali celé letecké odvětví.

Celková suma globálních dat představovala v roce 2018 celkem 33 zetabajtů (zetabajt odpovídá jednomu bilionu gigabajtů). To si lze představit jako zhruba 10 660 bilionů kopií knihy Vojna a mír nebo 66 miliard let dlouhou hudební nahrávku. Do roku 2025 se však tato suma dat zpětinásobí, na 175 zetabajtů, vyplývá z prognózy společnosti International Data Corporation.

Rozvoj umělé inteligence nebo třeba takzvaného internetu věcí problém dále zhoršuje. Dokonce i environmentální aktivisté hojně využívají elektronická zařízení a sociální sítě, čímž zesilují svůj uhlíkový otisk. Lidé mají pocit, že online komunikace je environmentálně šetrná, ovšem tak tomu není.

V příštích letech tak lze předpokládat růst povědomí o tomto problému a také to, že environmentálně uvědomělí lidé se budou více zajímat o to, jak a kde jsou skladována jejich data – zda prostřednictvím využívání uhlí nebo jiných neobnovitelných zdrojů, nebo ne. Lukáš Kovanda