Skládka je až ta poslední možnost, co s odpadem udělat

Na otázky CzechIndustry odpovídají Marek Šarlej a Marek Filip, jednatelé společnosti Damaris Solutions

Téma využití odpadů se dnes skloňuje ve všech pádech. Někdy mám pocit, že někteří „odborníci“ přitom takříkajíc mlátí prázdnou slámu, přesněji znají danou problematiku jen velmi povrchně. Vy nabízíte, jak jsem si přečetl na vašem webu, Smysluplná řešení využití odpadů. Můžete to více konkretizovat?

Marek Šarlej: Abych to vysvětlil, dodávám, že ke „smysluplná“ se neoddělitelně váže „individuální“. Nejsme zastánci plošných řešení. Příklad. Nemocnice má vlastní spalovnu nemocničního odpadu, likviduje si odpad na místě jeho vzniku, a ještě si přitom zužitkuje energii vyprodukovanou spalováním pro vlastní potřebu, např. pro prádelnu, sterilizaci, vytápění nemocničních pavilonů. Spalovna je ale na konci životnosti. Ve stejné době se začne plošně prosazovat dekontaminace odpadů v nemocnicích a následná likvidace dekontaminovaných odpadů až na skládkách nebo ve spalovnách, kam se musí takový odpad dále odvážet. Pokud je taková nemocnice naším klientem, analyzujeme její situaci, potřeby a hledáme, co je pro ni nejvýhodnější a nejpraktičtější. Ve zmíněném případě nám nepřijde smysluplné investovat do nové dekontaminační jednotky, která navíc často vyžaduje další doprovodné instalace zařízení a dodatečné náklady. Co takhle zmodernizovat starou spalovnu, vybavit ji moderními prvky zlepšující hygienu a bezpečnost práce, dosahující vyšší účinnost využití energie a instalovat účinnější systém čištění spalin? Zachovat si tak větší míru nezávislosti na externím zpracovateli odpadů a na růstu cen za zpracování nemocničních odpadů v dlouhodobém měřítku? Uchovat si částečnou energetickou soběstačnost? Pro tuhle nemocnici je to smysluplné řešení.

Marek Filip:  A na druhou stranu máme jinou nemocnici, která žádnou spalovnu nemá, a třeba nemá ani dostatečné množství odpadů, aby byla taková spalovna hospodárná. Navíc si zrovna nedávno nechala vybudovat nové energocentrum s plynovou kotelnou a kogenerační jednotkou s výrobou elektrické energie. Tak sem se zrovna taková nová moderní dekontaminační jednotka hodí po všech stránkách.

Marek Šarlej

Rád bych se vrátil ještě k předcházející otázce. Jak je podle Vás v Česku vnímána problematika odpadového hospodářství. Přitom se nejedná o žádné novum, pokud vím, tak se jí zabývali naši předci už za Rakouska-Uherska?

Marek Šarlej: Jako Brňák vím, že za Rakouska-Uherska v Brně postavili spalovnu komunálních odpadů. Dokonce už tenkrát vyráběla elektrickou energii. Takže, co se týká energetického využití odpadů, v principu to určitě žádné novum není. Co jistě zažilo vývoj v technologickém smyslu, je čištění spalin a systém řízení technologie.

Marek Filip: A jak je vnímáno energetické využití odpadů v Česku? Myslím, že jako všude jinde v Evropě, tedy podle hesla, které už jsme tolikrát slyšeli na různých veřejných projednáváních záměrů: „Je to super nápad, ale postavte si to někde jinde,“ prostě klasický NIMBY efekt. Jedinou výjimkou je v tomto asi Švýcarsko. A přitom vesele třídíme, ve sběrných dvorech hromady plastů přetékají přes ploty a odpady házíme do děr za městem… a skládky hoří, na rozdíl od strašidla jménem „spalovna“ zcela neřízeně.

Marek Filip

Období Protektorátu Čechy a Morava patří v našich dějinách k nejtragičtějším. Pokud jde o odpady a jejich využití, tak se v tom čase zužitkovalo prakticky úplně vše, co se dalo. Je to paradoxní, ale organizovaný sběr starého papíru, železa, barevných kovů atd. v minulém režimu má svůj počátek právě v té době…

Marek Šarlej: Naopak mi připadá, že to plně odpovídá heslu „Ordnung muss sein“ a mentalitě tehdejšího mocenského aparátu. Jinak se ale domnívám, že princip maximálního možného zužitkování odpadu, zejména v domácnostech, má v Česku silnou historickou tradici, a to zejména na venkově. Morem jsou ovšem plasty.

Ne každý odpad je možné znovu zpracovat. Kde je tedy hranice mezi tím, co využitelný odpad je a co nikoli?

Marek Filip: Hranice tvoří technologické, ekonomické, geografické, politické aspekty. Vezměme si třeba ty plasty. Čína řekla stop, vlastních plastů máme dost, jen si je tam v Evropě pěkně recyklujte sami. Tady ale nemáme vybudovány takové kapacity pro recyklaci plastů. A zeptejme se upřímně: kdo by v této době do výstavby recyklační linky na plasty investoval?  Výsledek: vesele plasty třídíme, ty ale v hojné míře, kam naše oči nedohlédnou, končí na hromadách, ve slisovaných balících ve sběrných dvorech nebo na skládkách. Tak tak bych viděl tu hranici.

Vaše společnost má desatero, kterým oslovujete zájemce o problematiku využití odpadů, což by samo o sobě vydalo na obsáhlý rozhovor. V čem je jeho hlavní přidaná hodnota?

Marek Šarlej: Naše největší přidaná hodnota je v tom, že šijeme řešení na míru klientovi, že jsme nezávislí a nikoliv, že klientovi nabízíme oblek, který máme ve výrobním portfoliu, přestože klientovi nepasuje.

V souvislosti s Desaterem se logicky nabízí otázka: Co vše umíte, jaké služby nabízíte klientům?

Marek Šarlej: Klientům nabízíme naše praktické zkušenosti, navrhujeme technické koncepty, posuzujeme je ekonomicky a uvažujeme, jakou mají šanci na úspěch v daných podmínkách, zejména české mentality. Když se ukáže, že záměr dává smysl, připravíme pro klienta kompletní zázemí pro realizaci jeho záměru. A když se tento krok podaří a klient se rozhodne pustit se do díla, pomůžeme mu s řízením projektu, dodávek, montážníků a s uvedením záměru do provozu.

To, že se brojí proti skládkám, dává smysl. Nemyslím si však, že bychom se měli zříkat spaloven odpadu. Měl jsem možnost vidět v provozu některé zahraniční na západ od našich hranic a ani jednou jsem se nesetkal s tím, že by je obyvatelé odmítali. Nejsme v tomto případě papežštější než papež?

Marek Filip: Já osobně bych ani proti skládkám úplně nebrojil. Každá spalovna sice obrovské množství odpadu zlikviduje, ale přece jen zůstane zbytek, který již jinak než skládkováním zpracovat nelze. Jsem toho názoru, že musíme jen lépe přemýšlet, co na skládku uložit. Vždyť tak je to uvedeno i v hierarchii nakládání s odpady. Podle ní je skládka až ta poslední možnost, co s odpadem udělat. V podmínkách, ve kterých u nás dnes žijeme a pracujeme, kdy všichni všemu rozumí, ale nikdo za nic nenese zodpovědnost, je těžké prosadit cokoli, co se nehodí druhým. Tímto myslím to, že majiteli skládky po výstavbě spalovny půjdou tržby za odpad dolů a tomu se logicky prostřednictvím „skládkařské lobby“ zuby nehty brání. To že skládkováním mrháme zdroji energie a otravujeme si Zemi mnohem více, než kdybychom odpady, ze kterých lze energii čerpat, využili ke snížení spotřeby fosilních paliv, je velmi smutné. Ale nic s tím neuděláme, místo toho raději budeme v kotlích na fosilní paliva pálit drahé peletky, o jejichž ekologické stopě nelze pochybovat.

Kde všude se můžeme setkat s Vaším řešením energetických a ekologických projektů?

Marek Filip: Momentálně jsme dokončili projektovou dokumentaci pro rozhodnutí o umístění stavby nové moderní spalovny nemocničních odpadů pro Uherskohradišťskou nemocnici. Mimo nemocniční odpady teď „letí“ i likvidace kalů z čistíren odpadních vod.

Cirkulární ekonomika se dnes vydává téměř za všelék evropské ekonomiky. Má však své bariéry, o nichž se nehovoří. Je to například energetická náročnost procesu zpracování druhotných surovin, která je v některých případech několikanásobně vyšší než při prvovýrobě. Podle ekonomů se to nevyplatí, ekologové jsou pro a energetici se ptají, jak mají v takovém případě snižovat energetickou náročnost výroby. Nedostáváme se tím do začarovaného kruhu?

Marek Šarlej: Přijde mi, že někteří cirkulární ekonomiku považují za perpetuum mobile. Mně osobně se v tomto smyslu spíš líbí princip, který myslím před pár měsíci prezentovala firma BASF. Jako chemička produkuje řadu chemických odpadů, ale ty pro jiné výrobní podniky mohou představovat výrobní surovinu. Navrhuje takový praktický systém surovinovo-odpadního řetězce.

Otázka na závěr, na jakém řešení pracujete nyní?

Marek Šarlej: Pracujeme na posouzení velmi zajímavého záměru technologického řešení, které má zařadit moderní technologii spalování čistírenských kalů do stávajícího energetického zdroje. Je to prostorově velmi limitovaný technologický oříšek. Snad bude smysluplný.☺

Obr. ZEVO Plzeň – spalovna Chotíkov