K tomu, abychom viděli jakýkoliv předmět, musí být tento předmět osvětlen, tj. musí na něj dopadat světlo nebo také říkáme „světelný tok“. Světlo samo nevidíme, ale dopadne-li do našeho oka, způsobí v něm vjem (obraz) místa neb předmětu, s jehož povrchu k nám přišlo. Nevidíme světlo, ale vidíme povrch více nebo méně jasný, odborně vyjádřeno, o větším neb menšímu jasu.

K vidění je tedy třeba tří činitelů: osvětlení předmětu, který chceme vidět, dále schopnosti povrchu tohoto předmětu odrážet dopadající světlo a konečně našeho oka umístěného tak, aby do něho mohlo vniknout světlo odražené od povrchu předmětu.

Osvětlení může být buď přírodní, nebo umělé. Zdrojem přírodního osvětlení je především slunce, obloha čirá i s mraky, měsíc (nepatrně i hvězdy).

Přírodní osvětlení je, pokud jde o velikost (intensitu) velmi kolísavé, po případě nedostatečné. Je to způsobeno překážkami (jako stěnou v místnosti). Proto si musíme vypomáhat osvětlením umělým. K tomu potřebujeme umělé zdroje světla (plamen, žárovku apod.) a svítidla, tj. zařízení, které světelného zdroje určitým způsobem využívá.

Každý povrch má nějakou barvu podle toho, které barvy světla odrážejí; např. povrch je zelený proto, že odráží nejvíce zelenou část dopadajícího světla. Kromě toho má povrch jisté nerovnosti; podle jejich velikosti je buď drsný, hladký, nebo lesklý. Nejsou-li nerovnosti neobyčejně malé, odráží se světlo všemi směry; plocha světlo rozptyluje (např. povrch křídy, matný nátěr, slabě lesklý papír).

Je-li plocha zrcadlově hladká, odráží se světlo jen jedním směrem. Nastává zrcadlový odraz jako v zrcadle.

U hmot průhledných a průsvitných rozeznáváme jevy podobné. Světlo jimi prochází aniž, se rozptyluje, hmota je průhledná. Jestliže se světlo více nebo méně rozptyluje, je hmota průsvitná, rozptýlená.

Průsvitné a průhledné hmoty pohlcují část světla jimi procházejícího někdy nestejnoměrně (selektivně) a proto se jeví barevně. Světlo po průchodu jimi mění barvu.

Každý zdroj světla vysílá jisté množství světla v daném směru. Čím je toto světlo větší, tím větší svítivost má v daném směru, a tím je schopnější více osvětlit místo, kam dopadne. Osvětlení je tím větší, čím je místo blíže ke zdroji; to dobře známe ze zkušenosti.

Kromě toho každý zdroj světla vysílá světlo určité barvy, která se u obvyklých zdrojů světla skládá ze všech duhových barev, v které můžeme rozložit světlo sluneční. Např. světlo svíčky je mnohem oranžovější než světlo žárovky a to je opět žlutší než světlo z Auerova hořáku (z hořáku s rozžhavenou „punčoškou“). Světlo přírodní (denní) je „bílé“, ačkoli i jeho barva se mění během dne.

Sluneční světlo se tedy skládá z duhových barev v jiných poměrech než třeba světlo žárovky, které obsahuje poměrně více červeného a žlutého světla a méně světla modrého a fialového. Proto ani barvy předmětů nemohou být stejné, jsou-li osvětleny různými zdroji světla. Víme na příklad, že fialové nebo modré šaty jsou ve dne krásně barevné, kdežto při večerním světla žárovek „zešednou“.

Vidění

Oko má schopnost přizpůsobit se různě silnému osvětlení, a to od světla hvězdné oblohy v noci až do osvětlení za letního poledne. Rozdíl v tomto osvětlení je obrovský – až 1 000 000krát větší. Při přechodu z tmavé místnosti na denní světlo se přizpůsobí oko svou sítnici asi za jednu minutu. Naopak při přechodu ze světla do tmy trvá přizpůsobování mnohem déle, až hodinu. Toto zrakové přizpůsobování je velmi namáhavá práce, kterou musí oko vykonat. Čím větší jsou rozdíly mezi světlem a stínem ve viděném prostředí, tím více se musí zrak přizpůsobovati a tím dříve se unaví. Druhý regulátor světla pronikajícího na sítnici je zornice, která mění svůj vstupní otvor. Tato změna je velmi rychlá.

Oko není stejně citlivé na všechny barvy; za dne je nejcitlivější na světlo žlutozelené. Za šera se přesunuje největší citlivost oka na světlo zelené, klesá citlivost ke světlu červenému a naopak stoupá citlivost ke světlu modrému.

Citlivost v rozeznávání jemně barevných rozdílů je největší ve žlutozeleném světle slunečním.

Citlivost oka pro kontrasty při osvětlení je největší, je-li osvětlení na bílé ploše dostatečně intensivní (600 lx). Při tomto osvětlení rozeznáváme na bílé ploše velmi přesně jemné odstíny. Máme-li plochu tmavou, jako je tmavohnědá nebo tmavomodrá látka, je třeba pro dokonalé rozeznávání asi desetkrát většího osvětlení.

Oslnění

Velmi často vzniká při umělém osvětlení oslnění. Je to nepříjemný, rušivý, při velké intensitě i nebezpečný fysiologický zjev, který vzniká, vnikne-li do oka mnoho světla nebo je-li osvětlený zdroj na tmavém pozadí (velký kontrast) či střídá-li se často světlo a tma. I slabší oslnění, trvá-li delší dobu, oko velmi unavuje. Oslnění vzniká buď tím, že se díváme na silný zdroj světla, např. na žhavé vlákno žárovky, nebo je-li holá žárovka blízko předmětu, který pozorujeme, nebo odráží-li se světlo na okolních lesklých předmětech, např. na bílém lesklém papíře, na lesklém plechu atd. Je-li oko oslněno, zjistíme tím, že upřeme oko na pracovní místo a zacloníme si příčinu oslnění. Zlepší-li se vidění, je to důkaz, že oko bylo namáháno oslněním. Proto je nutno příčinu oslnění odstranit. Většinou se to udělá tak, že žárovku umístíme do stínítka, které světlo rozptyluje. Máme-li vedle sebe dvě plochy rozdílných jasů, oko se přizpůsobí jasu většímu, nerozeznává jemné podrobnosti na méně jasné ploše, je vůči ní oslněno plochou jasnější. Proto např. nerozeznáváme na meziokenním pilíři podrobnosti, díváme-li se oknem ven; jsme oslněni velkým jasem okna vůči značně menšímu jasu stěny mezi okny.

Světelné zdroje

Žárovka je v podstatě tenký wolframový drát uzavřený ve skleněné baňce a rozžhavený elektrickým proudem na vysokou teplotu. Aby na vzduchu neshořel, je baňka buď vyčerpána, nebo naplněna netečným plynem.

Žárovky se vyrábějí pro různé napětí a mají různý výkon. Pro domácnost přijdou v úvahu žárovky na 120 a 220 V a o příkonu 15, 25, 40, 60, 100 a 200 W. Dříve se vyráběly ještě 75 a 150 W a je naděje, že se budou v dohledné době vyrábět znova.

Rozhodující pro žárovku je její výkon, tj. při příkonu (spotřebě proudu) o určitém počtu wattů rozhoduje vydávaný světelný tok v lumenech. Výkon při stejném příkonu je různý podle druhu žárovky. Baňka žárovky je buď čirá, nebo uvnitř matovaná, nebo opálová. Jas svítícího vlákna moderních žárovek je velmi vysoký, a proto je nutno tento jas snížit tím, že se baňka uvnitř matuje. Ztráta světla tímto matováním je malá, jen asi 2 %. Nejvíce rozptyluje světlo baňka opálová, avšak ztráty jsou značně větší, asi 10 %.

Žárovky čiré se může používat bez rozptylného stínítka jen tam, kde se na ni nedíváme, např. u stropu v malé místnosti (na záchodě, ve spíži). Dávat žárovky opálové do rozptylného stínítka je nehospodárné.

Průměrný život žárovky je 1000 hodin při napětí, které je na žárovce vyznačeno. Je-li napětí vyšší, zvýší se sice světelný tok žárovky, ale životnost žárovky se rychle zkracuje. Proto je dobře všímat si dat uvedených na žárovce. Je-li napětí nižší než udané napětí na žárovce, život žárovky se sice značně prodlouží, avšak světelný tok žárovky klesne a žárovka svítí načervenale.

Vlákno žárovky je rozžhaveno na vysokou teplotu, cca 2500 oC. Za svícení se stále vypařuje. Páry wolframu se usazují na stěnách uvnitř baňky a žárovka černá. Začíná svítit nehospodárně. Vlákno se stále zeslabuje, až se na některém slabším místě přeruší.

Pro žárovku je nejvýhodnější, když svítí paticí nahoru; nejhorší je, svítí-li žárovka ve vodorovné poloze. Páry wolframu se srážejí nad vláknem na baňce a mimo to se vlákno samo pronáší.

Zářivky jsou skleněné trubice, které mají na vnitřní ploše nanesenou fluorescenční hmotu, jež po rozsvícení svítí. Vzduch z trubice je vyčerpán. Rtuťové páry v trubici při výboji vysílají neviditelné ultrafialové světlo, které se mění fluorescenční hmotou ve světlo viditelné. Podle druhu fluorescenční hmoty dávají zářivky světlo bílé, narůžovělé nebo namodralé. Zářivka musí mít samostatné zapalovací zařízení pro zapnutí proudu.

Zářivky vyrobí proti žárovkám mnohem více světla z elektrického proudu, neboť se v nich prakticky netvoří teplo. Proti žárovkám mají menší jas, poněvadž svítí celá plocha trubice. Zářivek je možno použít bez rozptylného stínítka. Přes to však jejich jas oslňuje a je zpravidla i zde nutné užíti jemně rozptylujícího skla. Stačí sklo matované kyselinou nebo bílé clonky ať již kovové nebo z umělých hmot, aby se zamezil přímý pohled do zářivky.

Předpokládalo se, že zářivkové osvětlení téměř úplně vytlačí osvětlení žárovkami. V bytě však dáváme přednost osvětlení žárovkami, neboť tak můžeme spíše vytvořit útulné prostředí. A to se dá vytvořit jen více zdroji namontovanými v lampách. Ani barva zářivkového světla není právě vhodná pro vytvoření dobré zrakové pohody, protože má více modravého světla než žárovka. Lidskému zraku je příjemnější světlo načervenalé. Souvisí to patrně s dědictvím po našich dávných předcích, kteří sedávali u ohně v jeskyních, a zrak si při malém osvětlení zvykl na červenější světlo ohně.

Osvětlování

Světlo se šíří ze zdroje všemi směry, ale přímočaře. Obrazně říkáme směru šíření světla světelný paprsek. Úhrnný součet všech paprsků vycházejících ze zdroje tvoří světelný tok, který měříme lumeny (lm) nebo jednotkami desetkrát většími, dekalumeny (dlm). Např. stowattová žárovka má světelný tok cca 1000 lm.

Intensita (velikost) osvětlení, dosažená světelným zdrojem, měří se v luxech (lx). Mimo to se setkáváme velmi často s výrazem jas, kterým udáváme, jak je osvětlená nebo svítící plocha jasná. Jednotkou jasu je stilb (sb). Např. jas vlákna čiré žárovky je 500 až 1000 sb, svíčka má 0,8 sb a dobře rozptylující svítidlo má mít nejvýš 0,3 sb.

Doporučené osvětlení

Na podlaze, po případě na pracovní rovině (80 cm nad podlahou), má být toto osvětlení:

  • pro všeobecnou orientaci, chodby, schody, sklepy atd. 20 až 40 lx,
  • pro obyčejnou práci v domácnosti, úklid, oblékání, osvětlení v ložnici, osvětlení v obývacím pokoji při rozhovoru 40 až 80 lx,
  • pro krátkodobé psaní a čtení, vaření, šití světlých látek, osvětlení jídelního stolu apod. 80 až 150 lx,
  • pro dlouhotrvající čtení a psaní, kreslení, školní práce dětí, vyšívání atd. 150 až 300 lx,
  • pro rýsování, šití tmavých látek, jemné vyšívání apod. 250 až 500 lx.

To jsou doporučené hodnoty, které není dobré snižovat. Spíše je lepší tyto hodnoty přestoupit, zvláště pro práce jemné a s tmavými látkami.

Kromě velikosti osvětlení je důležitá jeho jakost, kterou určuje především barva světla a druh osvětlení (směr a rozptyl světla).

Rozeznáváme celkem pět druhů osvětlení.

  1. Osvětlení přímé

Veškeré světlo vysílané zdrojem se vrhá přímo dolů na pracovní plochu nebo na podlahu a stínítko je při tom neprůhledné a natřeno odrazným nátěrem. Stínidlo při přímé osvětlení je např. bíle smaltovaný reflektor, zrcadlový reflektor nebo kovové uvnitř vyleštěné stínítko apod. Je poměrně nejhospodárnější, ale vržené stíny jsou tvrdé, vznikají velké světelné kontrasty, nelze zabránit oslnění odrazem, strop i část stěn jsou tmavé. Je vhodné pouze pro místní osvětlení pracoviště, např. pro šicí stroj, pro rýsovací stoly, pro osvětlení dílen s vysokým tmavým stropem, pro osvětlení ulic atd.

  1. Osvětlení polopřímé

Zdroj je umístěn v propustném stínítku, větší část světla dopadá na pracovní plochu a menší část na strop a stěny. Svítidlem je báň opálového skla, jehož dolní část je otevřená nebo uzavřená matovaným sklem. Tato druhá alternativa svítidla je lepší pro byty, do vysokých pokojů, na osvětlení pracovního stolu atd. Stíny nejsou již tak tmavé, světelné kontrasty jsou menší, poněvadž pracovní plochu osvětluje i světlo odražené od stropu i stěn; oslnění odrazem však není vyloučeno. Je vhodné pro vyšší místnosti, pro intensivní osvětlení na pracovišti, např. ve vyšší kuchyni a je-li svítidlo přímo nad stolem.

  1. Osvětlení smíšené

Světelný tok zdroje je rozložen rovnoměrně všemi směry do prostoru. Typickým příkladem tohoto osvětlení je skleněná rozptylná koule. Je lépe, je-li průměr koule větší, protože povrch svítící koule pak má menší jas, neoslňuje.

Toto osvětlení je vhodné tam, kde nejsou zvláštní požadavky, např. na chodbách, někdy i v kuchyních, ve veřejných místnostech atd.

  1. Osvětlení polonepřímé

Světlo je z větší části vrháno na strop a stěny a rozptýleným odrazem od nich osvětluje místnost. Strop působí vlastně jako svítidlo o velké ploše s malým jasem. Dává velmi měkké stíny, malé světelné kontrasty, oslnění odrazem není možné. Pro obytné místnosti je to osvětlení nejvhodnější.

V příliš vysokých místnostech je však toto osvětlení již nehospodárné, poněvadž světelné zdroje musí být silné. Ovšem strop a stěny musí být velmi světlé, pokud možno bílé. Toto osvětlení je pro oko velmi příjemné, zdroje neoslňují a takto osvětlená místnost působí velmi dobře na naši náladu.

  1. Osvětlení nepřímé

Všechno světlo ze zdroje je vrháno na strop na stěny a odrazem od nich osvětluje místnost. Buď je uprostřed místnosti zavěšeno svítidlo, které odráží všechno světlo na strop, nebo jsou kolem stěn římsy, za nimiž jsou zdroje ukryty. Toto osvětlení je však dosti drahé, poněvadž závisí na odraznosti stropu a stěn.

Pro tento způsob osvětlení jsou nejvhodnější zářivky. Není-li však strop úplně bílý, hladký a čistý, nastávají veliké ztráty světla. Při tomto osvětlení vyniknou snadno nerovnosti stropu. Osvětlení je úplně beze stínu, a není tedy vhodné tam, kde se má uplatnit plastika. V kombinaci s místními svítidly polopřímými, např. se stojanovými nebo se stolními lampami, však působí velmi krásně. Takto osvětlená místnost dělá slavnostní dojem.

Barva

Barvy stropů, stěn, nábytku, potahů, záclon, koberců apod. mají důležitý vliv při osvětlení bytu. Tím, že odrážejí světlo, stávají se totiž druhotnými světelnými zdroji a svou barvou přispívají buď k zlepšení, nebo k zhoršení zrakové pohody. Primární světelný zdroj bývá málokdy barevný; barvu světla mění nejvýš barevné stínítko. O vlivu barvy na osvětlení se prakticky neuvažuje, což je velká chyba. Tento vliv se totiž neprojevuje jen hospodárně, to znamená, že pohltí více nebo méně světla, ale také psychologicky. Některé barvy světlo při dopadu značně pohlcují, tedy málo odrážejí, a mnohé barvy velmi působí na náladu člověka.

Uvádíme proto několik hodnot odraznosti.

Záclony bílé nebo nažloutlé (řídké záclony málo odrážejí

a více světla propustí)                      22-67 %

Rostliny                                               15-40 %

Bílý papír odrazí                               75-85 %

Bílý papír propustí                            4-10 %

Bílý email na stěně                          78-85 %

Bílá omítka                                        76-89 %

Nátěry stěn:

žlutá: tmavá, světlá                        44-78 %

hnědá: tmavá, světlá                      12-45 %

červená: tmavá, světlá                  14-59 %

zelená: tmavá, světlá                     11-72 %

modrá: tmavá, světlá                      6-62 %

šedá: tmavá, světlá                        15-67 %

černá:                                                       1 %

černý samet                                          0,4 %

Z těchto hodnot je zřejmé, jak velké jsou rozdíly mezi barvami a kolik světla barvy odrážejí. Čím je barva světlejší, tím více světla odráží a tím méně ho pohlcuje. Všimněme si jen, jak se pokoj při umělém osvětlení vyjasní, je-li na stole bílý ubrus. Proto do místnosti volíme vždy světlou barvu.

Svítidla

Svítidlo je zařízení záměrně kombinované tak, aby mělo vlastnosti vhodné pro ten neb onen způsob osvětlení. Název lampa je starší a dnes jím zpravidla označujeme zařízení na tekutá paliva (např. na petrolej). Lustr je svítidlo, které má především účel dekorativní a obvykle se skládá z několika jednotlivých zdrojů (svítidel) světla. Jen zřídka je v provozu hospodárný tak jako svítidlo navržené především s hlediska osvětlovacího.

Svítidlo pro osvětlení přímé je buď smaltovaný, nebo zrcadlový reflektor. Pro bytové místnosti přichází prakticky v úvahu jen tam, kde nemůžeme použít odrazu světla od stěn a stropu, tedy ve sklepě, na půdě, v prádelnách apod. (dvory, ulice), a pak jen tam, kde se má místně osvětlit malá plocha, např. u šicího stroje, někdy též pro osvětlení rýsovacího stolu. Reflektor se však musí umístit tak, aby se světlo neodráželo od lesklého papíru, a musí být dostatečně hluboký, aby žárovka nevyčnívala.

Svítidlo pro osvětlení polopřímé je skleněná rozptylná báň různě tvarovaná, ze skla vrstveného opálem, aby se jas vlákna čiré žárovky snížil na přípustnou hodnotu (cca 0,3 sb). Tato báň je dole buď otevřená, nebo uzavřená matovaným sklem. Svítidlo je určeno pro vyšší místnosti, kde již můžeme využít odrazu světla od stropu a stěn, a tím místnost prosvětlit.

Svítidlo pro osvětlení smíšené rozptyluje světlo rovnoměrně do celého prostoru. Je to uzavřená, různě tvarovaná báň. Typický příklad takového svítidla je koule.

Svítidlo pro polonepřímé osvětlení je v podstatě mísa ze skla vrstveného opálem, která část světla propustí sice dolů, ale větší část vrhá na strop, kde se světlo odrazí a rozptýleno osvětluje. Tato mísa může být součástí skleněné báně, při čemž horní část je z matovaného křišťálového skla nebo je nesena skleněnou matovanou částí či jinou konstrukcí. Je třeba upozornit na to, že žárovka musí být dostatečně vzdálena od skla, poněvadž jinak vznikají přesvětlená místa, která mohou oslňovat. Ovšem ani z takovýchto mis nesmí žárovka přečnívat. Toto svítidlo celou místnost rovnoměrně osvětluje, a přece má možnost dát vržené stíny a nepotlačuje plastiku. Je vhodné zejména do obývacího pokoje, do menších kuchyní, do ložnic do kreslíren a jako stolní lampa.

Svítidlo pro osvětlení nepřímé je v základě neprůhledná mísa, která má na vnitřní straně odraznou plochu, jež veškeré světlo odrazí na strop. Strop tedy působí jako druhotné svítidlo svítící odraženým světlem; jistě tedy záleží na jeho čistotě a barevně. Je-li toto osvětlení dobře vyřešeno, je místnost rovnoměrně osvětlena, prosvětlena, bez vržených stínů; plastika je potlačena. Někdy působí toto osvětlení dost studeně a nezvykle, protože je-li strop přesvětlen, může i oslňovat. Toto osvětlení je však nehospodárné, protože část světla je přece jenom pohlcena stropem.

Materiál svítidel

Podmínky pro konstrukci svítidel jsou vždy složité a mnohdy i nejasné. Osvětlování musí počítat s veličinou, která je sama o sobě těžko definovatelná a velmi proměnlivá, totiž s psychologickými vlivy osvětlení.

Materiál svítidel tvoří dvě skupiny; hmoty světelně aktivní a hmoty světelně pasivní.

Nejčastěji se používá na svítidla kovu, a to buď železa, mosazi, bronzu, mědi, nebo hliníku.

Viditelný povrchu kovových součástí svítidel se vždy nějakým způsobem upravuje, nejčastěji leštěním. Železo se mimo to chrání proti korosi ochrannou vrstvou kovu, a to buď mosazí, niklem, nebo chromem. V poslední době se též pokrývá pestrými krycími laky, hliník se chemicky barví.

Další hmoty jsou nekovové. Jsou jednak přirozené, jako mramor, alabastr, dřevo použité buď jako isolační hmota, nebo jako dekorativní prvek, jednak umělé (sklo, porcelán, guma, bakelit a další). Většina těchto hmot slouží jako isolace.

Hmoty světelně aktivní plní tři základní požadavky:

a) Mění záměrně rozložení světelného toku zdroje ať rozptylem světla (reflektory), nebo lomem světla (čočky a hranoly).

b) Zamezují oslnění tím, že zmenšují jas světelného zdroje. Stane se tak rozložením světelného toku zdroje, např. žárovky na velkou plochu buď rozptylem ve skle, nebo rozptylem světla vrženého na rozptylnou plochu (strop a stěny, bíle dukovaný plech atd.).

c) Zabarvují světlo buď tím, že světlo prochází barevnou hmotou, nebo že se odráží od barveného povrchu. Ostatní hmoty na svítidle jsou pasivní, neovlivňují světelný tok.

Nejdůležitější a nejpoužívanější aktivní hmotou je sklo. Dá se zpracovat několikerým způsobem (čiré, opálové, barevné atd.) a lze snadno upravovat jeho povrch (matování, stříbření, malování, lakování, rytí, broušení atd.).

Nejdokonalejší sklo pro svítidla je sklo rozptylné, kalné. Takové sklo může být tlusté několik mm a probarveno v hmotě, avšak v této tloušťce je již pro světlo prakticky nepropustné. Proto se pro svítidla používá tzv. skla vrstveného. Je to vrstva skla čirého, na které je nanesena tenká vrstva skla opálového a přes ni je opět přetažena vrstva skla čirého. Sklo čiré zastává zde vlastně funkci nosnou. Dáme-li světelný zdroj, např. žárovku, za takové sklo, svítící vlákno již nevidíme, svítí celá plocha, jejíž jas je velmi nízký, takže neoslňuje.

Čiré sklo se mnohdy zdobí různými malovanými dekory, které světlo jen pohlcují, ale nerozptylují. Někdy se napodobuje vrstvené sklo tím, že se čiré sklo lakuje bílým nebo barevným lakem, který se dodatečně vypaluje. U některých svítidel se k tomu uchýlit musíme, ale propustnost je značně menší. Tímto způsobem se vyrábějí hlavně velké mísy do ložnice. To lze připustit, protože v ložnici jde především o světlo vržené na strop.

Pro svítidla a lustry se používá jako rozptýlené hmoty také papíru, textilií a některých umělých hmot. Papír však velmi málo světla propouští, více ho odráží, a proto je dobře použít na stínítka jen hodně světlého papíru nebo textilií.

Svítidla a osvětlení místnosti

Svítidlo má vyhovovat těmto požadavkům:

  1. Musí správně vytvářet světelný tok zdroje tak, jak je toho pro žádaný účel třeba.
  2. Nesmí oslňovat při normálním používání.
  3. Musí být hospodárné, to znamená propustit co nejvíce světelného toku.
  4. Musí se dát snadno udržovat, tj. čistit a vyměňovat zdroje.
  5. Normálním používáním se má co nejméně poškozovat.
  6. Musí vyhovovat estetickým požadavkům doby a prostředí.

Dříve se při řešení a vyhledávání svítidla hledělo jen na ekonomickou stránku, avšak nyní je stejně důležitá i otázka estetická, ba někdy i převažuje. To lze ovšem uplatňovat jen tam, kde je elektrický proud levný a elektrické zdroje velmi účinné.

Při výběru světla je nejdůležitější bod 2., tedy svítidlo nesmí při normálním používání oslňovat ani přímo, ani nepřímo. Proto při výběru svítidla a zvláště lustru (tj. ozdobného svítidla) dbejme toho, aby světelný zdroj ze svítidla nevyčníval, aby světlo bylo řádně rozptylováno, tedy aby nevznikaly na svítidlech přesvětlené skvrny. Proto je vhodnější sklo vrstvené opálem, nikoli však jen sklo matované, které sice propouští více světla, ale nezabrání oslnění.

Svítidla v místnostech

Jelikož pro pobyt a pohyb v místnosti stačí menší osvětlení než k práci, ke čtení apod., osvětlujeme z hospodárných důvodů obyčejně dvojím způsobem: jednak celou místnost osvětlujeme menším osvětlením povšechným, jednak pracovní místa přisvětlujeme, zřizujeme osvětlení pracovní.

Do předsíně patří svítidlo na osvětlení všeobecné, většinou stačí uzavřená koule a žárovka tak velká, aby dala na podlaze chodby aspoň 20 lx. Tak se pak osvětlí vnitřky skříní a dostatečně i podlaha. Je-li chodba nízká, jsou vhodné rozptylné báně uzavřené, šroubované přímo na strop.

Je-li na chodbě zrcadlo, doporučuje se namontovat raménka vedle zrcadla nebo nad zrcadlo, aby osoba stojící před zrcadlem byla osvětlena. Je-li na chodbě jen jedno svítidlo, osoba si stíní, protože světlo dopadá zezadu a obličej je ve stínu.

Kuchyň. Při vaření je nutno dobře rozeznávat barvy potravin, při zacházení s nástroji dobře odhadovat vzdálenost. V kuchyni se připravuje a upravuje jídlo, mnohdy se zde opravuje prádlo a šatstvo nebo se tu pere a žehlí. Proto je velmi důležité správně vyřešit osvětlení v kuchyni; na kuchyňském osvětlení se nesmí šetřit. Intensita osvětlení musí být dostatečně velká a osvětlení při tom musí být dostatečně měkké, nesmí mít ostré a tmavé stíny a nesmí oslňovat.

Svítidlo do kuchyně volíme podle velikosti kuchyně, podle výšky, podle uspořádání nábytku a podle toho, co vše se v kuchyni dělá. Je-li kuchyň poměrně malá, asi 15 m2, a ne příliš vysoká, do 3 m, nábytek kolem stěn a uprostřed kuchyně volno, je nejvýhodnější osvětlení polonepřímé, protože se využije světla odraženého od stěn a od stropu, které změkčuje a prosvětluje stíny; na lesklých předmětech nevzniká oslnění odrazem. Celkové osvětlení je velmi příjemné a dostatečně intensivní. Žárovku volíme podle velikosti a výšky kuchyně asi 100 až 150 W. Nejnižší bod svítidla má být asi 2 m nad podlahou. Doporučuje se ještě nad sporák instalovat vodotěsné porcelánové ramínko, aby na přípravu jídla bylo zvlášť dobře vidět.

Je-li kuchyně vyšší, ve středu kuchyně stůl, na kterém se podává jídlo i event. konají i jiné práce, je výhodné svítidlo polopřímé s matovanou spodní částí, ale dostatečně vysoko zavěšené. Tím se zmenší nebezpečí oslnění, svítidlo je mimo zorné pole při normálním pohledu, světlo je dostatečně rozhozeno po stěnách a odrazem přispívá k rovnoměrnosti osvětlení. Vždycky je výhodné raménko nad sporák.

Je-li kuchyň zvlášť veliká, jako bývá často na venkově nebo ve starých domech, bývá zde i jídelní kout, u kterého rodina tráví večery a děti dělají úkoly. Pak je správné umístit do středu kuchyně svítidlo pro všeobecné osvětlení, jedno svítidlo přímé nad sporák a jedno svítidlo polopřímé nad jídelní kout. Do středu kuchyně je pak vhodná žárovka 100 W a do svítidla nad jídelní kout žárovka 60 W.

Nikdy nepatří do kuchyně holá žárovka s plochým skleněným nebo plechovým stínítkem. Žárovka sama oslňuje, vznikají tmavé ostré stíny, oslňuje i odraz na příborech a na nádobí, celkové osvětlení je nepříjemné a oko se velmi brzy unaví. Ani stahovačka do kuchyně není vhodná. Malba stropu v kuchyni má být zásadně bílá a stěny v kuchyni hodně světlé. Znovu zdůrazňujeme, že v kuchyni musí být hodně světla, neboť šetřit na světle znamená kazit si zrak, zvyšovat únavu očí a vzbuzovat špatnou náladu.

Koupelna je nejvlhčí prostor celého bytu, poněvadž se tam, myjeme, koupeme, pere se tam prádlo. Proto musí být svítidlo vodotěsné, aby kovové součásti svítidla nebyly ohroženy korosí. V koupelně bývá vždy zrcadlo, u kterého se muž holí, žena češe a upravuje; proto je třeba řádně osvětlit tvář před zrcadlem, a to buď jedním, ale správněji dvěma vodotěsnými raménky po stranách zrcadla. Je-li koupelna velká a raménka nestačí k jejímu osvětlení, pak je třeba ještě jednoho vodotěsného svítidla do středu koupelny se žárovkou 60 W. Do vodotěsných ramének stačí žárovky 25 W. Malba stěn má být vždy velmi světlá.

Kloset a spíž: V těchto prostorech stačí nástěnná šikmá objímka. Ani zde není na místě šetřit na světle; kde není světlo, je zpravidla špína. Ve spíži chceme vidět do všech poliček.

Obytné prostory bytu

Tam, kde je k disposici několik pokojů, je jeden z nich pokojem obývacím. V tomto pokoji stráví obyvatelé bytu většinu svého času. Proto se osvětlení musí voli pečlivě, podle velikosti a podle účelu pokoje. Pro všeobecné osvětlení volíme opět světlo polonepřímé, pro osvětlení pracovní plochy světlo polopřímé. Svítidlo nebo lustr volíme podle rozdělní nábytku a podle toho, k čemu je místnost určena.

V obytném pokoji jsou obyčejně vyvedeny tři vodiče, takže je možno zavěsit lustr se světly nahoru a s jedním světlem dolů a přepínat je. Světly nahoru dosahujeme slavnostního osvětlení, světlo dolů osvětluje stůl. U stolu se podává jídlo, pracuje se, čte, píše, žena zašívá atd. Je tedy důležité, aby osvětlení stolu bylo dostatečně intensivní. Žárovka má být aspoň 60 W a intensita osvětlení stolu 200 až 300 lx. Žárovky v ramenech mají být asi 40 W podle počtu ramen a podle velikosti pokoje. Pozor však, aby stínítka, která kryjí zdroje a mají rozptylovat světlo, nebyla nikdy jen ze skla matovaného, zdobeného po případě malbou, poněvadž světlo nedostatečně rozptylují, vlákno žárovky je vidět a oslňuje. Pro obývací pokoj s jídelním koutem mimo střed pokoje volíme lustr nebo svítidlo pro osvětlení všeobecné, tj. světla vzhůru, aby se světlo rozptýlilo odrazem od stropu a stěn. Intensita osvětlení má být asi 80 lx. Nad jídelním stolem má být svítidlo polopřímé se žárovkou 40-60 W nebo raménko na zeď či stojanová lampa vedle stolu.

Je-li v pokoji psací stůl, patří na něj stolní lampa, která neoslňuje. Nejlepší je taková, která slabě osvětluje okolní prostor, aby oko, které se zvedne od pracovní plochy, nehledělo přímo do temna. Oko se v tomto případě musí přizpůsobit tmě a při pohledu na pracovní plochu zase světlu; toto rychlé střídání oko unavuje. Je proto nejlepší lampa, která má stínítko ze skla dobře rozptylujícího, čímž se sníží jas zdroje a světlo odrazem od lesklého papíru neoslňuje a nesnižuje kontrast např. písma tužkou na papíře.

Sedací kouty osvětlujeme stolními nebo stojanovými lampami, čímž dosahujeme náladového osvětlení.

Ložnice

Volíme svítidla pro osvětlení polonepřímé, aby ležícího na lůžku neoslňovalo. Vhodný je buď lustr se světly vzhůru, s dostatečně hlubokými miskami, nebo skleněná mísa většího průměru, která kryje zdroje a světlo dostatečně rozptyluje.

Jelikož se také na lůžku čte, doporučují se raménka přímo nad lůžko. Raménka mají být taková, aby světlo dobře rozptylovala a při tom nerušila souseda na druhém lůžku. Lampičky na noční stolky nejsou vhodné, jestliže jejich stínítka nejsou pohyblivá a světelný tok se nedá zaměřit tam, kam potřebujeme. Taková lampička osvětluje pouze plochu nočního stolku a ostatní prostor je temný. Mimo to lampička na stolku jen překáží, je to více nebo méně jen ozdobný předmět.

Je-li v ložnici zrcadlo nebo toaletka se zrcadlem, je nejlepší umístit dvě raménka po straně zrcadla, aby osoba byla dobře osvětlena. Raménko se může umístit též nad zrcadlem, ovšem tak, aby světelný tok dopadal na osobu před zrcadlem a ne do zrcadla.

Dětský nebo studentský pokoj

Svítidlo volíme podle toho, jsou-li děti ještě malé, či zda již studují. Pro malé děti, které si hrají na podlaze, je vhodnější svítidlo polopřímé, aby podlaha byla dostatečně osvětlena (asi 80 lx), a to proto, aby si děti nenamáhaly při hraní zrak a mimo to aby bylo dobře vidět na čistotu podlahy. Orientačním světlem, které někdy bývá nutné např. v noci, je-li dítě nemocné, může být docela slabá žárovka umístěná někde stranou, aby přímé světlo děti nerušilo.

Jsou-li děti již dospělejší a pracují-li u psacího stolu, je vhodné svítidlo polonepřímé a na psací stůl dobrá lampa, nejlépe taková, aby vydržela hrubší zacházení. Musí dát dostatečně intensivní osvětlení pro rýsování, kreslení a psaní. Osvětlení na psacím stole má být min. 300 lx, povšechné osvětlení svítidlem asi 80 lx.

Nad lůžko dáváme lampičku jako v ložnici.

Osvětlení šicího stroje. Pro tyto účely se vyrábějí malé reflektory pro trubkovou žárovku, protože při šití tmavých látek je třeba silného místního osvětlení.

Garsoniéra slouží několika účelům, proto se doporučuje nějaké svítidlo polonepřímé. Ostatní svítidla se volí podle povahy a vkusu obyvatele, který si upraví osvětlení podobně, jak bylo již vpřed popsáno.

Osvětlení vchodu. Jelikož svítidlo pro osvětlení vchodu bývá obyčejně venku, musí být kovové části svítidla z mědi; lepší je namontovat vodotěsné svítidlo porcelánové s opálovou koulí se žárovkou 40 W.

K osvětlení dvora je vhodné železné raménko s vodotěsným ochranným sklem nebo též vodotěsné porcelánové svítidlo se žárovkou opět 40 W.

Do sklepa a na půdu patří armatura s vodotěsným ochranným sklem.

Čištění svítidel

Zaprášené stěny a zaprášené svítidlo snižují značně osvětlení. Neudržováním svítidla a zašpiněním a uprášením stěn místnosti může klesnout osvětlení až o 50 %. Proto je třeba volit taková svítidla, která se dobře čistí. Na matovaném skle se prach snadno usadí a špatně čistí. Proto je nejvhodnější sklo vrstvené opálem, které je hladké.

Probrali jsme základní zásady a důvody volby svítidel a osvětlení, ale upozorňujeme, že není možno řešit osvětlení podle nějaké ustálené šablony. Je k tomu třeba theoretických základů, zkušeností a dobré citu a vkusu. Vkus se musí uplatňovat jak při volbě svítidel, tak při volbě nábytku a malby. Obyčejně se svítidla kupují až nakonec, kdy již zbývá málo peněz; pak se vybírají svítidla jen podle ceny s domněním, že to postačí. Je to však chyba. Nezapomeňme, že v bytě strávíme téměř polovinu života a podle toho, jak si byt zařídíme, budeme se v něm cítit buď dobře, nebo špatně. Právě osvětlením vyvoláme v bytě náladu a dobrou pohodu. A proto nešetřme ani na svítidlech, ani na osvětlení. Raději světla více než méně. Snažme se stále osvětlení zlepšovat, odstraňovat jeho nedostatky, aby zrak nebyl namáhán, abychom se doma cítili pohodlně a nabrali sil do další práce příštího dne. Jen dobré světlo je laciné!

Přibližné zjištění velikosti a počtu zdrojů světla (žárovek)

Příkon zdrojů světla ve W na 1 m2 půdorysu místní pro střední osvětlení 100 lx na pracovní rovině, tj. 80 cm nad podlahou, určí se přibližně podle tabulky (střední osvětlení je průměr z osvětlení celé plochy, které není nikdy ve všech místech stejné):

Ve sloupcích jsou uvedeny dvě hodnoty; první hodnota je pro žárovku s větším příkonem než 100 W, druhá hodnota pro žárovku do 60 W.

Nejprve si vypočteme půdorysnou plochu místnosti (plochu podlahy). Pak podle světlosti stropu a stěn vybereme svislý sloupec. Podle druhu osvětlení (přímé, polopřímé apod.) vymezí vodorovná řádka dvě čísla. Jedno je větší, platí tehdy, když volíme žárovku nejvýš 60 W. Číslem menším se budeme řídit při volbě žárovek 100 W a větších, neboť jsou úspornější a proto může být příkon menší. Násobíme-li plochu půdorysu takto určeným číslem, dostaneme celkový příkon ve wattech pro místnost a pro osvětlení 100 luxů. Chceme-li jinou velikost osvětlení, dělíme příkon 100 a násobíme požadovaným osvětlením v lx. Celkový příkon dělíme příkonem jednotlivé žárovky; nejbližší celé číslo výsledku udává nutný počet žárovek.

Příklad I

Kuchyň o velikosti 3 x 4 m, výšce 2,8 m, se stěnami a stropem bílým, s nábytkem též bílým, rozestaveným okolo stěn, se středem volným, má být osvětlena středním osvětlením 80 lx. Jaké žárovky použijeme?

Uspořádání a rozměry kuchyně vyžadují osvětlení polonepřímé. Plocha kuchyně = 3 x 4 m = 12 m2. K osvětlení bude třeba žárovky větší než 100wattové. Proto volíme z tabulky hodnotu 28 W/m2; celkový příkon pro osvětlení 100 W pak bude 28.12 = 336 W. Pro požadované osvětlení 80 lx bude tedy (336:100) x 80 = 269 W, tj. dvě žárovky 100 a 150 W (celkem 250 W). To jest ovšem pro takto velkou kuchyni příliš mnoho. Zjistíme proto, kolik luxů dá jedna žárovka 150 W:

150 W : 12 m= 12 ½  W na 1 m2.  Protože podle tabulky pro polonepřímé osvětlení 100 lx je třeba 28 W na 1 m2, bude intensita osvětlení žárovkou 150 W v poměru 12,5 : 28 jako x : 100, čili z toho vyjde velikost osvětlení středního (12,5 : 28) . 100 = 45 lx. Vzhledem k tomu, že je strop dost nízký, mimo zvláštní osvětlení nad sporákem, event. nad pracovním stolem, bude hodnota dostatečná.

Příklad II

Pokoj 4 x 5 m, vysoký 3 m bude osvětlován pětiramenným lustrem pro osvětlení smíšené. V ramenech lustru jsou žárovky 40 W, tedy celkový příklon je 200 W. Strop i stěny jsou světlé. Jak velké bude střední osvětlení?

Nejprve zjistíme příkon na 1 m2 plochy: 200 W : 20 m2 = 10 W na 1 m2. Poněvadž žárovky jsou 40 W, musíme vzít z tabulky hodnotu 36 W na 1 m2. (Pro strop i stěny světlé smíšené osvětlení a intensitu osvětlení 100 lx). Jelikož 100 W na 1 m2 je menší než 36 W na 1 m2, bude dosaženo středního osvětlení menšího než 100 lx; bude: (10 : 36) x 100 = 28 lx.

Poněvadž lustr vrhá také světlo dolů k osvětlení stolu, je tato intensita osvětlení celkem dostačující. Výpočet je ovšem přibližný, ale poskytuje aspoň zhruba názor o osvětlení.

Inž. J. Anýž, Naše domácnost, Nakladatelství Práce 1959