Zvuková izolace většinou vyhovuje pouze u starších cihelných budov. V novějších objektech se tepelně i zvukové izolace často projektovaly pouze tak, aby se vyhovělo požadavkům normy, což v praxi většinou nepostačovalo, zvláště když se nedodržela technologie. Zvuková izolace je mnohem složitější než izolace tepelná. Setkáváme se se zvukem, který se říší vzduchem, a ochranou proti němu je tlustá překážka, buď těžká, nebo sendvičová, v níž nesmějí být trhliny ani prázdné spáry. Dalším zdrojem zvuku je potrubí vodovodní a hlavně rozvod ústředního vytápění – úder do potrubí je slyšet ve všech místnostech domu. Hlučné bývá i uzavírání armatur, vibrace vzduchu v potrubí aj. Všem těmto zvukům lze čelit správnou instalací (nesměji vznikat vzduchové pytle ani jiné závady), osazením kvalitních armatur a izolací v prostupech zdí nebo stropem. Ochrana proti hluku přicházejícímu zvenčí je jednodušší než ochrana proti hluku, který vzniká uvnitř budovy. Také materiály izolující proti ztrátám tepla na obvodních zdech a na plochých střechách mají současně schopnost izolovat proti hluku přicházejícímu zvenčí. Stejně tak tepelná izolace potrubí současně izoluje proti hluku.

Zvukově izolační útlum konstrukčních prvků a některých zařizovacích předmětů

Čím tlustší je sklo v okně, tím lépe izoluje proti hluku. Netěsná okenní křídla propouštějí nejen průvan a chlad, ale i hluk. Izolaci zvýšíme vlepením těsnění mezi okenní křídla a rám.

Zvuk proniká hlavně po obvodu dveří a u prahu, čemuž je opět možné zabránit dodatečným utěsněním. Proniká ovšem také plochou dveřního křídla: čím je křídlo těžší, tím více tlumí. Lehké dveře lze ze strany, odkud přichází hluk, izolovat měkkým čalouněním. Zdrojem značného hluku je kuchyň s různými strojky a mechanickými pomůckami. Většinou se umísťují na pracovním stole, který má být podložen pryží stejně jako chladnička nebo myčka nádobí. Mnoho hluku způsobují kromě hudebníků také domácí kutilové. Všechna jejich zařízení, ať trvale připevněná, nebo přechodně rozložená, by měla být vždy dobře izolována od podkladu. Z hlediska hluku přenášeného podlahou (kročejový hluk) jsou lepší než lepené povlaky z PVC volně položené koberce, které současně izolují tepelně.

Nedostatečně zvukově izolované dělicí příčky a stropy jsou zdrojem nepříjemností

Při nedostatečné izolaci příčky se svisle k příčce připevní dřevěné latě na vzdálenost odpovídající rozměru zvukově izolačních desek z minerální vlny. Desky se vloží mezi latě a na ně se pak přibijí desky sádrokartonové. Je-li třeba sádrokartonovou desku zkrátit, položíme ji na rovnou podložku a nařízneme ji podle pravítka speciálním anebo zahradnickým nožem, a pak ji přes hranu stolu zlomíme. Nevadí-li mokrý proces, přilepí se izolační desky na zeď, např. na sádrové terče, a na celé ploše se oplášťují pletivem, které se napne a přibije uprostřed plochy a pak u stropu a podlahy; celá plocha se omítne. Dělicí příčky se dají zvukově izolovat také závěsem nebo textilií napjatou mezi latí u stropu a u podlahy. Textilie dobře pohlcují zvuk, ale usazuje se na nich prach, a proto se mají připevňovat tak, aby se mohly snadno sejmout, vyprat a znovu pověsit (nejjednodušší je připínání na patentní knoflíky). Proti hluku, který proniká zvenčí, se můžeme rovněž bránit těžšími závěsy.

U stropů jde o průzvučnost vzduchovou a kročejovou. Dodatečná úprava proti vzduchové průzvučnosti je poměrně obtížná, protože je nutné zřídit pohled z izolačních desek. Nejjednodušší úpravou proti kročejovému hluku je tlustý koberec.

Zdroj: Robert Beránek a kol. Kalendář svépomocných prací, Polytechnická knižnice, Praha 1987

Dobrá tepelná izolace současně izoluje proti hluku