ČEZ nadále pokračuje v naplňování své strategie, tedy k postupnému přechodu k nízkoemisní až bezemisní výrobě elektřiny – postavené na obnovitelných zdrojích a jaderné energetice, doplněné paroplynovými zdroji pro potřeby teplárenství. Po třiapadesáti letech provozu končí v těchto dnech elektrárny Prunéřov I. s aktuálním výkonem 440 MW.

„Meziročně již ČEZ odstavil 500 MW uhelných bloků. Došlo k zavření 2 bloků o výkonu 220 MW v Elektrárně Ledvice, bloku Elektrárny Dětmarovice s výkonem 200 MW a výrobních bloků ve Vítkovicích o výkonu téměř 80 MW. V souhrnu aktuálně zavřených téměř 1000 MW se rovná jednomu temelínskému bloku,“ uvedl při této příležitosti Daniel Beneš, předseda představenstva a generální ředitel ČEZ.

Z dobu své existence se zásadní modernizací a ekologizací výrobního provozu ve druhé polovině 90. let minulého století, vyrobila elektrárny Prunéřov I. 139 193 107 MWh vyrobené elektrické, což by stačilo v současnosti na více než dva roky celé České republice. Kromě toho vyrobila i 41 433 487 GJ tepelné energie. Spotřebovala 138 532 416 tun uhlí a v provozu byla 1 533 797 hodin; to je ve stručnosti Elektrárna Prunéřov I, jejíž osud se naplňuje právě 30. června. Svou poslední službu prokáže energetikům právě na konci června, kdy Elektrárnu Prunéřov II čeká celozávodní odstávka a jednička bude místo ní ještě zajišťovat dodávky tepla pro města Klášterec nad Ohří, Chomutov a Jirkov. Poté bude 30. června 2020 definitivně odstavena, což se dotkne celkem 155 kmenových zaměstnanců ČEZ. Většina z nich však najde práci v rámci ČEZ i nadále.

Historie Elektrárny Prunéřov I se začala, alespoň papírově, psát před 60 lety, kdy byl Ředitelstvím budovaných elektráren, n. p., Praha vypracován investiční úkol, který následně schválilo tehdejší   ministerstvo paliv a energetiky. Mělo se jednat o elektrárnu s celkovým výkonem 660 MW v kombinaci výrobních bloků o výkonu 110 a 200 MW. Nakonec investiční komise ministerstva rozhodla, že všech šest výrobních bloků bude mít výkon 110 MW. První kopnutí do země se odehrálo 16. září 1963 a výrobní bloky 1 – 6 postupně najížděly do provozu v letech 1967 – 1968. Spolu s najetím prvního bloku, byly již 27. července 1967 předány k užívání prakticky všechny objekty společné pro celou elektrárnu, jako například úpravna chemické vody, zauhlování, bagrovací stanice, dílny, sklady a garáže.

Pomineme-li klasické odstávky v rámci běžné údržby či celozávodních odstávek, žila si až do roku 1985 Elektrárna Prunéřov I poklidným výrobním životem. V tomto a následujícím roce se výrobní bloky B5 a B6 dočkaly generální opravy, respektive první větší rekonstrukce v rámci modernizace technologií dle trendů 80. let 20. století. To samé potkalo v letech 1988-89 i výrobní bloky B3 a B4. Těsně před zahájením první vlny ekologizace uhelných elektráren Skupiny ČEZ  byl již v letech 1990-91 ukončen v rámci útlumového programu provoz výrobních bloků B1 a B2. Celkový výkon elektrárny se tím snížil ze 660 na 440 MW.  V letech 1993-96  byla elektrárna kompletně odsířena za použití metody mokré vápencové vypírky. V rámci této první vlny ekologizace uhelných elektráren Skupiny ČEZ tak i v Elektrárně Prunéřov I poklesly emise SO2 o 92, pevných částic popílku o 95, emise oxidu dusíku o 50 a oxidu uhelnatého o 77 procent.

Již na počátku 2. vlny ekologizace uhelných elektráren Skupiny ČEZ bylo známo, že další modernizace kvůli zpřísňujícím se emisním limitům by se z ekonomického hlediska v případě této  elektrárny nevyplatila, neboť jasně stanovené zásoby vytěžitelného uhlí budou postačovat  jen pro zmodernizované elektrárny Tušimice a Prunéřov II.

„Lokalita by ovšem dál měla sloužit jako významná základna moderních a hlavně ekologických trendů energetiky na severu Čech. V úvahu přicházejí paroplynový cyklus jaký ČEZ provozuje v Počeradech, případně klasická plynová kotelna podobná té ČEZ Teplárenské v areálu Elektrárny Ledvice. Další možností jsou solární parky na uvolněných pozemcích po stavebních demolicích, například místo chladicích věží. V úvahu připadají také různá bateriová úložiště pro skladování vyrobené elektřiny, velké zásobníky horké vody a podobně,“ uzavírá Otakar Tuček, ředitel elektráren Tušimice a Prunéřov. Přeměna, respektive faktická příprava některých vizí v realitu by zřejmě mohla odstartovat do desíti let.

Obr. Na počátku byla pastvina pro skot

Elektrárna Prunéřov I – včera, dnes a zítra…

Třiapadesát let existence se zásadní modernizací a ekologizací výrobního provozu ve druhé polovině 90. let minulého století, 139 193 107 MWh vyrobené elektrické a 41 433 487 GJ tepelné energie, 138 532 416 tun spotřebovaného paliva a 1 533 797 hodin provozu; to je ve stručnosti Elektrárna Prunéřov I, jejíž osud se naplňuje v červnu letošního roku. Všechny její výrobní bloky budou totiž definitivně odstaveny z provozu. Svou poslední službu prokáže energetikům právě na konci června, kdy její mnohem mladší a po komplexní obnově zmodernizovanou sestru Elektrárnu Prunéřov II čeká celozávodní odstávka. Bude místo ní ještě zajišťovat dodávky tepla pro města Klášterec nad Ohří, Chomutov a Jirkov.

Obr. Počátek stavby

Historie Elektrárny Prunéřov I se ovšem začala psát před 60 lety. Konkrétně v únoru 1960 byl Ředitelstvím budovaných elektráren, n. p., Praha vypracován investiční úkol, který byl následně 5. září i schválen ministerstvem paliv a energetiky. Jednalo se o výstavbu nové velko-elektrárny, která by byla konstruována tak, aby se dalo využít méněhodnotné palivo vytěžené v Severočeské oblasti hnědouhelných dolů. Mělo se jedna o elektrárnu s celkovým výkonem 660 MW v kombinaci výrobních bloků o výkonu 110 a 200 MW. Nakonec investiční komise ministerstva rozhodla, že všech šest výrobních bloků bude mít výkon 110 MW.

I když v 60. letech minulého století se na ochranu životního prostředí příliš nebral zřetel, přesto se již tehdejší projektanti snažili myslet alespoň trochu ekologicky, byť v duchu dané doby. Co největší rozptyl spalin tak zajišťoval dvě stě metrů vysoký železobetonový komín, společný pro všechny výrobní bloky. Čištění kouřových plynů bylo zajištěno dvoustupňovým odprašovacím zařízením, které se skládalo z kombinace mechanických a elektrostatických odlučovačů s celkovou účinností 99 %.

Bez zajímavosti ovšem není to, že: „K likvidaci škodlivých vlivů plynných exhalací, zejména kysličníku siřičitého, a na základě rozhodnutí KNV Ústí nad Labem, které podmiňuje výstavbu dalších elektráren v Severočeském kraji vybudováním odsiřovacího zařízení, byla vypracována studie pro instalaci odsiřovacího zařízení japonské výroby u bloku č. 6. Toto zařízení bude pracovat na principu vápencové metody s celkovou účinností 90 %. Výsledným produktem bude tzv. energosádrovec, který lze dále zpracovávat na sádru. Po ověření vlastností a po získaní zkušeností s provozem odsiřovacího zařízení bude toto projektováno u všech dalších tepelných elektráren.“

Tato informace se poprvé a také naposledy objevila v brožuře s dnes již historickými fotografiemi z výstavby elektrárny vydané krátce po jejím zprovoznění. Šlo o jakousi „ódu na radost“ z hotového díla se stručným popisem realizace, technickými daty a výpisem dodavatelů stavby s tím, že Elektrárna Prunéřov se stala základem nové moderní energetické soustavy v Československu. Nicméně nic bližšího se o „odsiřovací jednotce“ nedochovalo. Našli se ovšem dva pamětníci, každý to ale vidí jinak. Podle prvního opravdu „něco“ za výrobním blokem 6 stálo a nikdo pořádně nevěděl, k čemu to slouží. Prý to i chvíli nějak fungovalo, pak se ale vše rozebralo a odvezlo. Druhý pro změnu uvádí, že se jednalo o technologii odsíření poloprovozně zkoušenou později v Elektrárně Tušimice. Podle něj šlo také jen o poloprovozní laboratoř. Odebíral se vzorek spalin a ten se čistil.

Obr. Staveniště výrobního závodu

Od výstavby až po odsíření 

První kopnutí do země se odehrálo 16. září 1963 v místě budoucího zauhlování. Postupně byl vybudován šikmý most do kotelny, hlubinný zásobník a prostor skládky. Prakticky o rok později byl položen základ pro stavbu komína, v říjnu 1964 začala ze země vyrůstat i kotelna a v prosinci i strojovna. Montážní práce na prvním turbosoustrojí začaly na počátku října 1965, v únoru 1966 byly zahájeny montážní práce v zauhlování a během dalšího měsíce byl vztyčen první sloup kotle č. 1. V dubnu se pak již všichni mohli najíst na tehdejší dobu v moderně vybavené závodní jídelně s kapacitou tisíc obědů denně. Výrobní bloky 1. až 6. postupně najížděly do provozu v letech 1967 – 1968. Spolu s najetím prvního bloku, byly již 27. července 1967 předány k užívání prakticky všechny objekty společné pro celou elektrárnu, jako například úpravna chemické vody, zauhlování, bagrovací stanice, dílny, sklady a garáže.

Pomineme-li klasické odstávky v rámci běžné údržby či celozávodních odstávek, žila si až do roku 1985 Elektrárna Prunéřov I poklidným výrobním životem. V tomto a následujícím roce se ovšem její výrobní bloky B5 a B6 dočkaly generální opravy, respektive první větší rekonstrukce v rámci modernizace technologií dle trendů 80. let 20. století. To samé potkalo v letech 1988 a 1989 i výrobní bloky B3 a B4. To už přišel listopad ´89 a s ním i politické a společenské změny v tehdejším Československu. Začal se klást větší důraz na ekologii a tím i odsíření elektráren. Těsně před zahájením první vlny ekologizace uhelných elektráren Skupiny ČEZ tak byl v letech 1990-91 ukončen v rámci útlumového programu provoz výrobních bloků B1 a B2. Celkový výkon elektrárny se tím snížil z 660 na 440 MW.

Výstavba odsíření byla zahájen v roce 1993 a trvala tři roky. Pro Prunéřov I byla použita metoda mokré vápencové vypírky s účinností více než 95 % a spolehlivostí více než 96 %. Realizaci stavby měla na starost německá firma Gottfried Bischoff GmbH. Odsiřovací zařízení pro jednotlivé výrobní bloky byla do provozu uváděna postupně v letech 1995 a 1996. V tomto roce se také Elektrárny Prunéřov jako celek staly první organizační jednotkou ČEZ se všemi odsířenými výrobními bloky metodou mokré vápencové vypírky, přičemž v případě prunéřovské dvojky se jednalo o odsíření konsorciem firem Mitsubishi (Japonsko) a ZVU Hradec Králové. V rámci této první vlny ekologizace uhelných elektráren Skupiny ČEZ tak i v Elektrárně Prunéřov I poklesly emise SO2 o 92, pevných částic popílku o 95, emise oxidu dusíku o 50 a oxidu uhelnatého o 77 procent.

Současné parametry elektrárny

Elektrárna Prunéřov I má kotle o výkonu 350 t/h, s parametry páry 13,63 MPa/540/535 °C, jsou dvoutahové, s granulačním topeništěm, průtlačné, s přihříváním páry. Jejich dodavatelem byly Vítkovické železárny. Turbíny 110 MW jsou kondenzační, rovnotlaké, třítělesové, s přihříváním páry v kotli. Každá turbína má sedm neregulovaných odběrů páry pro regeneraci a dva neregulované odběry pro dodávku tepla. K rekonstrukci na teplárenský provoz došlo začátkem devadesátých let minulého století. Elektrický výkon dvou bloků je vyveden blokovými třífázovými transformátory 125 MVA, 13,8/121 kV do dvou linek 110 kV. Výkon zbývajících dvou bloků je vyveden blokovými třífázovými transformátory 125 MVA, 13,8/420 kV do společné linky 400 kV. Zdrojem technologické vody je řeka Ohře. Palivo, energetické hnědé uhlí, se těží v lomech Dolů Nástup Tušimice, Severočeských dolů, a. s., odkud se dopravuje po železniční vlečce.

Starší sestra ustupuje mladší

Již na počátku 2. vlny ekologizace uhelných elektráren Skupiny ČEZ bylo jasně stanoveno, že Elektrárna Prunéřov I dožije ve stavu, v jakém je. To znamená, že bude v provozu tak dlouho, dokud bude splňovat emisní limity. Do komplexní obnovy nebyla zahrnuta z důvodu dalšího nastupujícího trendu útlumu již neekologických a nerentabilních (nemodernizovaných) výrobních bloků. Již před zahájením 2. vlny ekologizace bylo totiž dobře známo, kolik mají Severočeské doly v zemi ještě vytěžitelných zásob hnědého uhlí v okolí Tušimic a Prunéřova.

Z toho i vyplynulo, které elektrárny a o jakém jejich budoucím výkonu se ještě vyplatí „prohnat“ komplexní obnovou a který výrobní provoz už ne. Zatímco Elektrárna Tušimice II již svého „konkurenta“ v podobě Elektrárny Tušimice I neměla, v případ prunéřovských musela logicky starší sestra ustoupit mladší, modernější a tudíž i s menšími nároky na její obnovu. I tak byly ve finále v prunéřovské dvojce v rámci útlumu odstaveny dva 210 MW výrobní bloky a zbylé tři zmodernizovány na celkový výkon 750 MW, tedy každý z 210 na 250 MW.

I když prunéřovská jednička to má spočítané, svou službu prokáže energetikům ještě na konci června, kdy Elektrárnu Prunéřov II čeká celozávodní odstávka. Bude tak místo ní ještě zajišťovat dodávky tepla pro města Klášterec nad Ohří, Chomutov a Jirkov. Poté bude 30.června 2020 definitivně odstavena, což se dotkne celkem 155 pracovních míst kmenových zaměstnanců ČEZ.    V následujícím období do konce roku 2020 z nich 34 % přejde na jiné nebo obdobné pozice v elektrárnách Prunéřov II a Tušimice, 5 % odejde rovnou do starobního důchodu, další    opustí elektrárnu i ČEZ. Zbylí pracovníci přejdou do dalšího období a budou dohlížet na odstavené technologie, případně se podílet na přípravě jejich budoucí demontáži.

Co dál s elektrárenskou lokalitou?

I když „klasika“, tedy výroba elektrické energie spalováním uhlí, to již nebude, lokalita by dál měla sloužit jako významná základna moderních a hlavně ekologických trendů energetiky na severu Čech. Možností, jak toho docílit, je celá řada. Některé jsou již načrtnuty na papíře, jiné jsou zatím vizemi, uskutečnitelnými podle toho, jakým směrem se bude ubírat vývoj takzvané nové energetiky, tedy té emisně neutrální. Každopádně by se nové technologie měly hlavně zaměřit na teplárenský provoz se zajištěním tepelného média pro města Klášterec nad Ohří, Chomutov a Jirkov.

Jednou z variant je výstavba paroplynového cyklu s podobným výkonem, jako je v Počeradech, další je klasická plynová kotelna jakou například má ČEZ Teplárenská v areálu Elektrárny Ledvice. Další možností jsou solární parky na uvolněných pozemcích po stavebních demolicích, například místo chladicích věží. V úvahu připadají také různá bateriová úložiště pro skladování vyrobené elektřiny, velké zásobníky horké vody a podobně. Přeměna, respektive faktická příprava některých vizí v realitu by zřejmě mohla odstartovat do desíti let.

Co je zatím jako jediné jisté, je to, že po uzavření elektrárny nenajede na místo žádná demoliční technika, aby to z gruntu vzala od vrátnice až po komín. Postupovat by se mělo tak, že pro daný projekt se vždy uvolní potřebná část lokality. Následně proběhne vždy odstranění zbytkové technologie po předchozích demontážích hlavních částí a na místě překážející objekt se zbourá. Samozřejmě, že to co půjde ještě nějakým způsobem využít, se využije jinde.

Pár zajímavostí na závěr…

► Také v Elektrárně Prunéřov I je na komínu nainstalována budka pro zahnízdění kriticky ohroženého sokola stěhovavého. Ten si ovšem oblíbil tu v Elektrárně Prunéřov II. Nicméně prunéřovská jednička je rodištěm poštolek, které si tamní budku zabraly pro sebe.

► Spleti různých armatur, šoupat a nádrží v chemické úpravně vody Elektrárny Prunéřov I vévodily řadu let nejrůznější druhy květin. Malá botanická zahrada měla v době svého vrcholu (2007-2010) kolem třicet druhů v květináčích zakořeněných květin a kaktusů v téměř padesáti exemplářích. Zelený ostrov vznikl v úpravně v polovině 90. let minulého století, kdy docházelo v elektrárnách ČEZ k první velké reorganizaci. Někteří pracovníci opouštěli navždy své kanceláře a nechávali své kytky před jejich dveřmi.  Uklízečkám jich bylo líto, a tak je začaly nosit tam, kde bylo nejvíce místa. Nejstarším exponátem byl více než tři metry vysoký a hlavně plodící kávovník. V úpravně, v níž se díky její prosklenosti a vysokému stropu vytváří klima jako ve skleníku, se dařilo palmě datlové, cypřišům, fikusům, ibiškům, různým druhům citrusů, aloím, klíviím, anturiím, lipkám, juce, monsterám, kapradinám, vánočním a jiným kaktusům a sukulentům, filodendronům, ale i klasickým muškátům fialkám, tchýniným jazykům a voskovkám.

► Elektrárna Prunéřov I byla vůbec první klasickou elektrárnou Skupiny ČEZ, jíž „obsadili“ teroristé se střelnými zbraněmi a výbušninami. Stalo se tak v listopadu 2016 a jednalo se o velké havarijní cvičení v součinnosti se všemi policejními složkami. Podle Krizového řízení PČR Krajského ředitelství v Ústí nad Labem vše tenkrát proběhlo bez větších komplikací. Cvičení jako celek bylo hodnoceno velmi pozitivně, neboť sami policisté si během zásahu mohli v praxi vyzkoušet, jaké to je, pohybovat se ve složitém a velmi členěném průmyslovém komplexu jakým elektrárna bezesporu je. Speciální zásahová jednotka se na takové místo v rámci cvičení rovněž dostala vůbec poprvé.

► Úctu k technickým památkám prokázala energetická společnost ČEZ při mnoha příležitostech. Jednou z nich byla i ničivá povodeň, která v srpnu 2002 napáchala miliardové škody, kromě jiného i v depozitářích Národního technického muzea v Praze. Řadu cenných energetických strojů z počátku 20. století tehdy zalily tuny bahna, které přinesla rozvodněná Vltava. K záchraně pamětníků počátků české energetiky přispěla tehdejší dceřiná společnost ČEZ – Energetické opravny, a. s. se sídlem právě v Elektrárně Prunéřov I.