Do konce roku 2020 vzrostla světová kapacita vlnových a přílivových elektráren na současných 65 MW. Zajímavým příkladem propojení energie z tohoto obnovitelného zdroje a ekologicky čisté dopravy je např. dobíjecí stanice pro elektromobily na souostroví Shetlandy zprovozněná letos v březnu. Stanice je napájená elektřinou vyrobenou v přílivové elektrárně, která v oblasti známé vysokými přílivy a bouřlivým mořem pracuje už pět let.

Globální kapacita využitelné energie vln a přílivu je odhadována na 1 000 GW, což je téměř polovina současného instalovaného výkonu všech uhelných elektráren světa. Nejstarší přílivová elektrárna na světě byla postavena v letech 1966 – 1971 na pobřeží francouzské Bretaně a dosud vyrobila přes 27 TWh elektřiny.

Globální kapacita projektů vlnové a přílivové energie se od roku 2017 sice více než zdvojnásobila, ve srovnání například s větrnou energií jde ale o řádově nižší výkon. Zatímco kapacita větrných elektráren se v Evropě v loňském roce zvýšila o 14,7 GW, výkon evropských přílivových a vlnových elektráren vzrostl ve stejnou dobu jen o necelých 500 kW na celkových 11,2 MW.

Masivnějšímu rozvoji projektů využívajících energii mořských vln brání především technická a finanční náročnost výstavby těchto elektráren a tím i cena vyrobené elektřiny. Odhadovaná cena výroby jedné kilowatthodiny elektřiny v současných přílivových elektrárnách je asi 0,66 USD, zatímco kilowatthodina vyrobená ve větrné příbřežní elektrárně stojí jen 0,20 – 0,30 USD. Evropská komise proto ve své strategii rozvoje obnovitelných zdrojů zveřejněné loni v listopadu počítá i s podporou přílivových a vlnových elektráren. Už letos by měl výkon těchto zdrojů v evropských vodách stoupnout o 6 MW, do roku 2025 o 100 MW a v roce 2030 by měly mít celkem 1 GW.

Podporu mořských elektráren zavádějí i jednotlivé země. Kanada a Čína, které patří v této oblasti mezi globální lídry, zavedly zvláštní výkupní tarify pro přílivovou a vlnovou elektřinu a aukce s předem stanovenými závaznými cíli mají i Portugalsko, Španělsko a Irsko a připravuje je Indie.

Kanadská vláda koncem roku 2020 oznámila přímou investici do společnosti Sustainable Marine z Nového Skotska, která vyvinula nový typ generátorů přílivové energie a měla by je už letos instalovat u tamního pobřeží na vodu s cílem získat až 9 MW výkonu. Projekt se stane součástí velkorysého programu podpory obnovitelné energetiky, do kterého Kanada v průběhu dvanácti let vkládá 180 miliard amerických dolarů.

Americké ministerstvo obrany se zase podílí na financování testů, které právě probíhají na havajském ostrově Oahu poblíž základny námořní pěchoty. Cílem je ověřit funkčnost systému, který zahrnuje generátor energie z povrchových vln, stanici na mořském dně a jediný kombinovaný kotvící, datový, komunikační a napájecí kabel.

Z hlediska budoucnosti vlnové a přílivové energetiky je pozoruhodný i projekt tří britských univerzit. Vědci budou v průběhu letošního roku ve dvou oblastech u pobřeží Walesu a Skotska sledovat pomocí dronů pohyb mořské hladiny a poté s využitím speciálních algoritmů vyhodnocovat rychlost a sílu proudění vody. Výzkumníci věří, že výsledky umožní zlepšení předpovědí pohybu vln, správné umístění turbín v mořských proudech i optimalizaci jejich konstrukce a ukotvení, což v důsledku povede ke snižování nákladů na výrobu mořské energie.