Politická situace a s ní spojené hledání alternativ plynu i rozvoj jaderných zdrojů. Převážně se na tom shodli zástupci vědy i jiných odvětví na semináři nazvaném Současné směřování české energetiky, který organizovaly Komise pro energetiku a Komise pro životní prostředí AV ČR.

Volatilní trh s energiemi ovlivňuje v současnosti rychlost, s jakou se mění situace na kontinentu. Především v důsledku konfliktu na Ukrajině se jasně ukazuje, jakou politickou a ekonomickou moc drží producenti a vývozci fosilních paliv, především zemního plynu. Ten měl dle plánů Evropské unie v následujících letech nahradit uhlí jako jeden z hlavních zdrojů tepla a energie. Mělo se jednat o zdroj čistější a ohleduplnější k životnímu prostředí.

Plánovaná dekarbonizace energetiky měla být dokončena v roce 2040. Nyní se ale ukazuje, že může dojít k dílčímu zdržení, respektive zpomalení tempa transformace. Boj s oxidem uhličitým ustupuje stranou, přichází éra energetického pragmatismu.

Změna nakládání s energiemi je nutná
Česká republika dnes vyveze přes 10 TWh přebytkové elektřiny ročně. K její výrobě se významně využívají i fosilní paliva. „Je otázkou, zda by se neměl změnit samotný způsob, jakým zacházíme s naší elektřinou. To, že ji levně vyvážíme a následně draze kupujeme,“ otázal se na úvod semináře Radim Šrám, předseda Komise pro životní prostředí AV ČR.

Pavel Šolc ze společnosti ČEPS upozornil na fakt, že v horizontu několika let bude nutné elektrickou energii do Česka naopak dovážet. „Na ukončení dodávek plynu z Ruska je kriticky nepřipravená celá evropská infrastruktura,“ řekl. Zdůraznil také, že vedle domácností je zemní plyn důležitý především pro český průmysl a pro radikální transformaci teplárenství není dostatek času.

Uhlí jako přechodný zdroj
Ještě v minulém roce plány EU počítaly s postupným nahrazováním uhlí. Země měly směřovat k obnovitelným zdrojům. Mezi zdroje takzvaně přechodové, které měly usnadnit tuto cestu, se řadil také zemní plyn. Iniciativa Evropské komise Zelená dohoda pro Evropu (známá také pod názvem Green Deal) předpokládala odchod od uhlí, což by přechodně mohlo způsobit vyšší míru závislosti evropské energetiky na dodavatelích zemního plynu, tedy ze čtyřiceti procent na Rusku.

Jan Rovenský z hnutí Greenpeace ČR podotkl, že udržení české energetiky bez ruského plynu nebude bezbolestné. „Za fosilní paliva poslala EU Ruské federaci za poslední dva měsíce víc peněz, než kolik poslala na pomoc Ukrajině,“ uvedl. Česko podle něj nemá strategické plány pro zvládnutí krátkodobých intenzivních výpadků primárních zdrojů energií, ani není připraveno na případné dlouhodobé krize. Hlavním závěrem jeho příspěvku bylo, že vládou schválený konec uhlí v roce 2033 lze zvládnout i při úplném odstřižení od ruských fosilních paliv. Klíčem je však postupovat společně a solidárně. Státy sedmadvacítky nemohou řešit vlastní energetickou soběstačnost jednotlivě, bez návaznosti na společný trh.

Odborníci se shodují, že pokud se dekarbonizace zpomaluje, bude potřeba hledat čistější technologie, jak z uhlí získávat energii. Podle Pavla Šolce ale nebude možné tyto technologie včas uvést do praxe. „Nikdo nebude chtít stavět nové čistější elektrárny, pokud budou dočasně fungovat jen na deset let. Česká republika zůstane u těch současných,“ shrnul ve své přednášce.

Naděje se upírají k takzvaným nízkoemisním zdrojům: k jaderné energii a obnovitelným zdrojům.

Jádro, symbol nezávislé energetiky
Energetika vždy byla citlivým tématem. „Role energetiky jaderné je téma ještě o to kontroverznější,“ poznamenala předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová. „Nyní se k němu navíc přidaly otázky politické bezpečnosti a strach z možného vojenského zneužití,“ poznamenala a shrnula problematiku rozvoje jaderných elektráren v Česku.

Mezi překážky patří negativní reakce obyvatelstva spojené především s ukládáním jaderného odpadu. Dana Drábová nicméně zdůraznila, že se jádro se řadí k nízkoemisním zdrojům, srovnatelným se zdroji obnovitelnými. Jde podle ní také o zdroj bezpečný. V přepočtu na jednotku vyrobené elektřiny má srovnatelně i méně obětí na životech, než je jich při využití obnovitelných zdrojů a o mnoho řádů méně, než jich je u zdrojů fosilních.

V důsledku politických rozhodnutí se podíl výroby elektřiny z fosilních zdrojů od osmdesátých let takřka nezměnil, avšak podíl jaderné energetiky od konce devadesátých let klesá. Růst fosilních elektráren a obnovitelných zdrojů energie tak omezil význam jádra. Následkem současné energetické krize se ale do plánů jednotlivých zemí Evropy vrací.

Zvyšovat nezávislost české energetiky považuje za nutné také Dana Drábová. „Je třeba vyřešit překážky na cestě k jádru a co nejdříve dostavět Dukovany,“ řekla. Připomněla však, že ani na energii z jádra se nemůže Česko spoléhat stoprocentně a pro zdravou a efektivní energetiku je potřeba najít vyvážený mix zdrojů energie. „Prvořadé je akcentovat naši energetickou soběstačnost a zajistit energetickou bezpečnost naší země“ komentoval Vladimír Wagner z Ústavu jaderné fyziky AV ČR.

Nové postupy, výzkum a technologie cestou z krize
Odvětví energií provází nejistota, která se promítá jak do plánů, tak do spotřebitelských cen. Dopady pociťují všechna odvětví průmyslu, obchodu, i vědecké ústavy.

Snížit spotřebu zemního plynu a závislost na něm je nyní celoevropskou prioritou. Způsoby, jak postupovat, by měla plánovat vládou řízená dlouhodobá a odborná diskuze. Taková ale v naší zemi chybí. „Ještě před pár lety byla energetika pro veřejnost méně viditelnou. Dnes je v centru veškeré pozornosti,“ poznamenal Tomáš Smejkal z Ministerstva průmyslu a obchodu ČR a připomněl současnou vládou iniciovaný pětiletý plán, který si klade za cíl snížit dovoz fosilních paliv z Ruska a zároveň zvýšit energetickou soběstačnost země.

Řešení energetické závislosti bude také jedním z klíčových bodů českého předsednictví v Radě EU, které začíná 1. července 2022. Jedna z oblastí, ke kterým bude předsednictví z hlediska vědy a výzkumu směřovat, se týká právě energetické bezpečnosti a udržitelnosti. „Válka na Ukrajině a krize v energetice zvýraznila nutnost hledat vědecký a technologický pokrok v tomto odvětví a přistupovat k němu racionálně a se znalostmi,“ shrnul Vladimír Wagner s tím, že zajistit energetickou bezpečnost Česka nebude snadné: „Nesmíme při tom obětovat naši krajinu,“ uzavřel.

Jan Hanáček, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR