Složení vzduchu a jeho účinky na zeleninu

Na složení vzduchu je vázána fotosyntéza rostlin, ale i jejich dýchání, transpirace, opylování atd. Z praktického hlediska nás nejvíce zajímá obsah CO2, relativní vzdušná vlhkost, pohyb vzduchu, obsah toxických látek a mechanických nečistot.

Vliv obsahu oxidu uhličitého ve vzduchu a jeho regulace

V našich oblastech se obsah CO2 ve vzduchu pohybuje kolem 0,03 %. Různými pokusy bylo zjištěno, že pro různé rostliny je toto množství daleko pod optimem a jsou i názory podložené důkazy, že oxid uhličitý má pro výnosy význam limitujícího faktoru. Pokusy bylo také zjištěno, že optimální koncentrace je rozdílná pro různé druhy rostlin. Pro skleníkové okurky je až 0,6 %, pro další plodiny se uvádí optimum 0,15 – 0,2 %. Příliš vysoká koncentrace CO2 nepůsobí sice na rostliny toxicky, může však vyvolat přivírání nebo úplné zavření průduchů. Mezi takové zeleniny patří salát, kde již koncentrace kolem 0,1 % má u některých kultivarů za následek uzavření průduchů.

Optimální koncentrace oxidu uhličitého je rozdílná pro různé druhy a kultivary, má však také návaznost na světelnou intenzitu, kde jsou prokázány přímé korelační vztahy. Obecně můžeme oxid uhličitý pokládat za faktor podněcující růst a tvorbu sušiny. Tento projev je doprovázen zvýšeným příjmem minerálních živin, zvláště dusíku. Větší fotosyntetický potenciál rostlin navozený optimální koncentrací CO2 se projevuje zvýšenou rychlostí fotosyntézy při nízkých – podsaturačních a při vyšších saturačních intenzitách osvětlení. Toto zjištění tedy zdůrazňuje vhodnost aplikace CO2 i v zimním období.

Výnos, zvláště u rostlin, jejichž konzumními částmi jsou plody (rajčata), je ovlivňován translokací asimilátů do plodů. I zde byly zjištěny příznivé účinky atmosféry obohacené CO2. Zvýšená hladina CO2 zvyšuje přesun asimilátů. Pro úplnost je třeba uvést, že zvýšený obsah CO2 vyvolává určité modifikace morfologické a anatomické struktury listů. U rostlin pěstovaných při vyšší hladině CO2 klesá ve srovnání s kontrolou počet epidermálních buněk, průduchů a palisádových buněk a vzrůstá tloušťka palisádového a houbového peranchymu.

Výsledky, které byly zjištěny výzkumem a potvrzeny praxí, jsou jednoznačné ve prospěch obohacování mikroklimatu ve sklenících a fóliovnících oxidem uhličitým. Můžeme je shrnout takto:

  1. a) Optimální a ekonomicky účinná koncentrace CO2 je pro většinu rostlin 0,1-0,2 objemových procent.
  2. b) Při zvýšené hladině CO2 se tvorba hospodářského výnosu zvyšuje o 20 až 50 %.
  3. c) Zvýšená hladina CO2 stimuluje nakvétání a později urychluje dozrávání plodů. Při zvýšené hladině minerálních živin nastává však útlum tohoto stimulačního efektu. U sazenic předpěstovaných při zvýšené hladině CO2 jsou účinněji využívány minerální živiny pro tvorbu biomasy.

Tato zajištění vedou v praktické agrotechnice k tzv. přihnojování oxidem uhličitým. V některých státech se v uzavřených klimatizovaných prostorech toto přihnojování používá v poměrně širokém měřítku. U nás zatím, i přes ekonomickou výhodnost, naráží přihnojování CO2 na určité potíže spojené se zdroji, způsobem aplikace a spolehlivou kontrolou skutečného stavu CO2 v uzavřeném prostoru.

Jako zdroj k obohacování atmosféry je možno doporučit stlačený CO2 z ocelových lahví, u nichž je zajištěno spolehlivé dávkování a čistota zdroje. Podobné přednosti má i aplikace CO2 ve formě suchého ledu. Zajímavé výsledky byly získány postřikem vodou obohacenou CO2.

Za progresívní je možno pokládat zdroj oxidu uhličitého, který vzniká spalováním čistých tekutých nebo ještě lépe plynných paliv. Komerční paliva však obsahují toxické nečistoty a také spalovací proces může být nedokonalý, takže do vzduchu se dostane i oxid uhelnatý a etylén. Pro skleník je uváděna toxická koncentrace oxidu uhelnatého 500 ppm a etylénu 0,05 ppm. Proto je třeba brát zřetel na tyto okolnosti a před aplikací jednak zjistit složení spalovaného paliva, jednak zabezpečit jeho dokonalé spalování.

Pro zajištění optimální koncentrace CO2 v uzavřených prostorech je nejvhodnější sledovat složení vzduchu (kolorimetricky, infraanalyzátory nebo méně přesně detekčními trubičkami apod.). Pokud není zajištěna analýza složení vzduchu, je možné CO2 aplikovat každé 2-3 dny (v závislosti na větrání) podle vypočítaných hodnot. S ohledem na vyšší měrnou hmotnost CO2 ve srovnání se vzduchem, je třeba zajistit jeho rozvod do nejvyšších částí uzavřených prostorů.

Relativní vzdušná vlhkost a pohyb vzduchu

Relativní vzdušná vlhkost (RVV) ovlivňuje především transpiraci a s ní spojený vodní provoz rostlin. Příliš vysoká nebo příliš nízká relativní vlhkost vzduchu může působit i značné morfologické změny. Například při nízké relativní vzdušné vlhkosti má salát menší a tuhé listy, a při vyšší vzdušné vlhkosti rajčata lépe rostou, ale později nasazují květy a dávají nižší výnosy. Nelze zapomínat také na to, že relativní vzdušná vlhkost ovlivňuje výskyt chorob.

Podle zkušeností je možno orientačně uvést jako optimální pro různé druhy zeleniny tyto hodnoty relativní vzdušné vlhkosti: skleníkové okurky 85 až 95 %, melouny 65-75 %, kedlubny, květák, salát 70-80 %, rajčata, paprika, lilek, fazol 50-60 %.

Regulace relativní vzdušné vlhkosti v polních podmínkách je prakticky velmi omezená. Částečně se dá vzdušná vlhkost zvýšit pouze při závlaze, zvláště v takových případech, kdy se aplikují závlahové dávky ve formě jemného postřiku při menším pohybu vzduchu. Zeleniny, které vyžadují vyšší relativní vzdušnou vlhkost a netrpí houbovými chorobami, zavlažujeme raději v odpoledních hodinách kdežto zeleniny, které vyžadují pro svůj růst nižší relativní vzdušnou vlhkost a trpí houbovými chorobami, zavlažujeme v ranních hodinách.

V uzavřených prostorech můžeme regulovat relativní vzdušnou vlhkost jemnými postřiky, popř. vyšší četností těchto postřiků, např. pro okurky, které při nižší relativní vzdušné vlhkosti hůře rostou a jsou více napadány sviluškou. Určité potíže vznikají se zvyšováním vzdušné vlhkosti při poklesu teploty, protože vodní páry kondenzují na krycím materiálu (sklo, fólie), zvláště při značně rozdílných vnějších a vnitřních teplotách, kdy hlavně na konstrukcích vznikají kondenzáty vody a zakapávají do pěstovaných plodin. U velmi citlivých rostlin (sadba) bráníme zakapávání vhodně umístěnými polyetylénovými fóliemi.

Vysokou relativní vzdušnou vlhkost můžeme snižovat větráním nebo zvýšením teploty. Zvýšení teploty o 1oC sníží relativní vzdušnou vlhkost v uzavřeném prostoru asi o 4 %.

Pohyb vzduchu má především význam při opylování větrosnubných zelenin. Menší pohyb vzduchu, asi kolem 0,3 m.s-1 urychluje růst, což je zřejmě v souvislosti se snížením difúzního odporu při přijímání CO2 a s průběhem transpirace. Vyšší pohyb vzduchu působí škodlivě a zvláště silnější vítr způsobuje nadměrné vysychání rostlin a půdy, a tím i ochlazování. Proto v zelinářství častěji využíváme větrolamy nebo vybíráme pozemky chráněné proti převládajícím větrům.

Značný dopad má zvýšený pohyb vzduchu na teplotní podmínky ve sklenících a fóliovnících. Bylo zjištěno, že ztráta tepla je dvojnásobná při stejné vnější teplotě, jestliže se rychlost větru zvýší z nula m na 15 m.s-1. Snížení rychlosti větru různými větrolamy o 30 % znamená úsporu tepelné energie o 10 %. Větrné polohy jsou také nevhodné pro stavby fóliovníků, protože zde dochází ke zvýšení vibrace fólie a často i k jejímu utržení od konstrukce.

Mechanické a chemické nečistoty vzduchu

V průmyslových oblastech, v blízkosti měst a speciálních provozů (cementárny, vápenky, tepelné elektrárny) je často značnou závadou nečistota vzduchu. Mechanické nečistoty působí jak znečištění krycích materiálů, a tím i zhoršené pronikání světla, tak přímo ovlivňují kvalitu a růst zelenin. Nečistoty se zachycují na listech, ucpávají průduchy a naleptávají povrch znečištěných orgánů. Poměrně nejlépe vzdušné nečistoty snášejí kořenové zeleniny, nejvíce jimi trpí především všechny druhy listových zelenin, zvláště hlávkový salát, dále zeleniny s bublinatými listy, jako je např. kapusta, a z plodonosných zelenin nejvíce paprika a rajčata. Velmi náročný na čistotu vzduchu je květák, protože jeho bílá růžice se znehodnotí i malým znečištěním.

Při čištění skel skleníků se většinou neobejdeme bez chemických přípravků. Používáme různé saponátové přípravky nebo zředěnou kyselinu solnou, popřípadě fluorovodíkovou (podle charakteru znečištění).

Také chemické sloučeniny plynného charakteru mohou způsobovat značné škody na zeleninách. Nejčastější příčinou poškození tohoto typu bývá vyšší obsah oxidu siřičitého ve vzduchu. Norma v ČSSR připouští obsah 9 ppm. Na tuto koncentraci jsou již citlivé např. luskoviny a květák, ostatní zeleniny ji snášejí bez větších následků. U fluorovodíku norma připouští koncentraci 1,2 ppm. U chlóru je maximálně přípustná koncentrace 1 ppm; ta se může škodlivě projevit pouze u skleníkových okurek. Zeleniny jsou poměrně citlivé na ozón (O3); koncentrace 0,2 ppm již způsobuje okrajové nekrózy listů. Na oxid uhelnatý jsou rostliny podstatně méně citlivé než teplokrevné organismy. Rostliny snášejí bez poruch koncentraci až 500 ppm, kdežto norma v ČSSR připouští pouze 30 ppm.

Určité problémy způsobuje i zvýšený obsah olova v blízkosti komunikací se zvýšeným automobilovým provozem. I když olovo z výfukových plynů nepůsobí přímo toxicky na rostliny, usazuje se na povrchu listů a plodů, a tím způsobuje určité zdravotní závadnosti konzumované zeleniny. Důkladným omytím se sice usazeného olova zbavíme, přesto však je lépe pěstovat zeleninu alespoň 200-300 m od komunikace.

Zdroj: Zahradníctvo, zelinárstvo, ovocinárstvo, vinohradníctvo, Príroda Bratislava 1984