Teplota je dalším ekologicky významným faktorem a pro jeho uplatnění v růstu a vývoji zelenin platí rovněž zákonitosti. Enzymatickokatalytické chemické reakce rostlin, na jejichž průběhu a intenzitě závisí tvorba biomasy, jsou v rozpětí biokinetických teplot až 5 až 35 oC v podstatě řízeny podle Vant Hoffova pravidla. Pro jednotlivé druhy a často i kultivary však platí velmi významné výjimky. U rajčat například bylo zjištěno, že zvýšení teploty z 5 oC na 15 oC zrychluje fotosyntézu 6,4krát, kdežto při zvýšení teploty z 20 oC na 30 oC se fotosyntéza zrychlila pouze 1,64krát. U tykve zvýšením teploty z 10 oC na 20 oC se zvýšila fotosyntéza 3,86krát, při dalším zvýšení z 20 oC  na 30 oC se však intenzita fotosyntézy zvýšila pouze 1,6krát.

Poněkud odlišně probíhá v závislosti na teplotě dýchání. Se stoupající teplotou se dýchání urychluje 2 až 2,5krát na každých 10 oC. Krátkodobé zvýšení teploty nad 35 až 40 oC podstatně urychlí intenzitu dýchání, působí-li však vysoká teplota delší dobu, klesá intenzita dýchání neobyčejně rychle. Tento poznatek má praktický dopad v řízení teploty v závislosti na světelných podmínkách. Platí zde zásada, že při nižší světelné intenzitě, než je optimální, je nutno udržovat teplotu rovněž na nižším stupni. Nedodržení této zásady má za následek dlouživý růst, zvětšování internodií, nedostatečné tloustnutí stonku a celkově světlejší zbarvení rostlin. Teplota se však nesmí snížit pod bod minimální teploty pro uvažovaný druh. Například jako minimální teplotu pro skleníkové okurky uvádíme 18 oC, takže v návaznosti na uvedení poznatek nesmíme teplotu prostředí snížit pod hranici 18 oC, i když je světelná intenzita velmi nízká.

Rozdělení zelenin podle požadavků na teplotu

Zeleniny, které u nás pěstujeme, pocházejí z klimaticky odlišných oblastí, a proto se také jejich nároky na teplotu značně různí. Z praktického hlediska je můžeme rozdělit do těchto tří základních skupin:

  1. Mrazuvzdorné zeleniny, které snášejí teploty i pod bod mrazu, i když je pro ně optimální teplota 20 až 25 oC, rostou ještě při teplotě kolem 5 až 10 oC. Minimální teploty se však u jednotlivých druhů a kultivarů liší podle agrotechnických opatření a ontogenetického stáří rostlin. Maximální teplota se pohybuje mezi 33 až 35 oC.

Patří sem především většina vytrvalých zelenin, jako je chřest, reveň, pažitka, křen, dále různé druhy cibule, česnek, pór, z kořenových zelenin černý kořen, petržel, pastinák, z košťálovin kapusta růžičková, kadeřávek a zelí pekingské, z listových zelenin špenát a salát zimní.

Mrazuvzdornost je vázána na určitý stupeň ontogenetického stáří a někdy jen na určité orgány. Například vytrvalé zeleniny jsou mrazuvzdorné v období vegetačního klidu a nezmrznou v nich pouze orgány, které jsou kryté v půdě. Špenát, cibule, salát zimní snášejí teploty pod bod mrazu pouze v určité a někdy poměrně úzké vegetační fázi. Černý koře, petržel, pastinák a jiné dvouleté zeleniny snášejí nízké teploty pouze v období vegetačního klidu mezi prvním a druhým rokem pěstování. Kapusta růžičková a kadeřávek snášejí teplotu až -12 oC, ale pouze v období konzumní zralosti. Rychlé zahřátí nebo přímé sluneční ozáření po uvedené nízké teplotě může však konzumní orgány znehodnotit.

  1. Chladuvzdorné zeleniny, u nichž jsou optimální a maximální teploty pro pěstování stejné jako u mrazuvzdorných zelenin. Liší se pouze minimální teploty. Zeleniny této skupiny snášejí pokles teplot na několik málo stupňů pod bod mrazu, a i to pouze krátkodobě. Patří sem většina košťálovin, tj. zelí, kapusta, květák, brokolice, z kořenových zelenin mrkev, červená salátová řepa, ředkev, z listových salát, endivie, čekanka salátová.
  2. Teplobytné zeleniny, k nimž patří melouny, tykve, okurky, rajčata, paprika, lilek, fazol a majoránka, nejlépe rostou při teplotách 25 až 30 oC, maximální teploty se pohybují nad 35 oC. Údaj o minimální teplotě je možné těžko stanovit společně pro celou skupinu. Některé zeleniny, jako jsou okurky salátové a melouny, nesnášejí delší pokles teploty pod 12 oC. Tato teplota u nich vyvolává destrukci chlorofylu, jejich listy žloutnou, plody nepřirůstají a jsou různě pokroucené a nekvalitní. U ostatních zelenin vzniká toto poškození až při teplotě 5 až 7 oC, tvorba nové hmoty však ustává již při vyšší teplotě, a to mezi 10 až 12 oC.

Rozdílné požadavky na teplotu mají i různé orgány. Je dobře známo, že zásobní orgány v půdě (hlízy, dužnaté kořeny) se nejlépe tvoří při teplotě 12 až 18 oC, kdežto kořenový systém lépe roste a přijímá živiny při vyšší teplotě. Tento poznatek využíváme při vytápění skleníků (půdní vytápění) nebo při nastýlání půdy fóliemi. Vysoké teploty (přes 33 oC) nepříznivě ovlivňují opylování, vyvolávají opadávání květů nebo i poupat a někdy i opad opylených květů. Toto nebezpečí přichází v úvahu při pěstování rajčat a papriky ve sklenících a fóliovnících.

Vliv teploty na vývoj zeleniny a využívání těchto poznatků v agrotechnice

Obecně je známo, že teplota se uplatňuje ve vývoji rostlin v tzv. tepelném (jarovizačním) stadiu. U zelenin jsou v uplatňování tohoto stadia rozdíly nejen podle druhů, ale i podle kultivarů.

Košťáloviny s výjimkou květáku a brokolice mají dvouletý vývojový cyklus a do květu vybíhají v prvním roce pěstování jen výjimečně. Jarovizace u nich probíhá poměrně dlouho dobu a při nízkých teplotách. Pouze kedlubny procházejí jarovizací již při teplotě + 8 oC a v poměrně krátké době. Citlivé je rovněž rané zelí. Proto při pěstování kedlubnů a raného zelí ve sklenících v předjarním období je třeba pečlivě sledovat a regulovat teplotu. Klesne-li teplota pod stanovenou mez, např. v důsledku silného ochlazení a nedostatečné kapacity topného systému, je třeba ji co nejdříve zvýšit až na + 20 oC, aby došlo k dejarovizaci a aby růst rostlin probíhal žádoucím směrem. Ostatní košťáloviny, jak již bylo řečeno, nejsou tak citlivé. Květák a brokolice vytvářejí zdužnatělé květenství, i když neprojdou jarovizačním stadiem. Pouze některé kultivary s delším jarovizačním stadiem mají pozdější rozbíhavost růžic. U raných květáků, kde usilujeme o zkrácení vegetace na trvalém stanovišti, bylo prokázáno, že teploty 7 až 12 oC po dobu 8 dnů při předpěstování sadby urychlují tvorbu růžic. Podobný efekt byl dosažen u sadby, která ve fázi děložních listů byla pěstována při teplotě 2 oC.

Kořenové zeleniny s výjimkou ředkvičky a letní ředkve řadíme mezi zeleniny s dvouletým vývojovým cyklem. Nároky na jarovizaci jsou u nich značně odlišné. Nejcitlivější je celer, u kterého probíhá jarovizace nejlépe při teplotě kolem 5 oC a v závislosti na kultivaru poměrně krátkou dobu. Méně citlivé, až na některé kultivary, jsou mrkev a petržel. Citlivá na jarovizaci je červená řepa. Jarovizace u ní probíhá již při klíčení a nejlépe při teplotě 5 až 7 oC.

Plodové zeleniny, které jsou teplobytné, mají nevýraznou jarovizaci a pro praktické pěstování v našich podmínkách ji můžeme zanedbat.

Špenát a salát jsou jednoleté zeleniny a jarovizace u nich probíhá velmi rychle i při vyšších teplotách.

Značný význam má jarovizační stadium při pěstování cibule. Jarovizace u ní probíhá již při teplotách 6 až 10 oC, ale především v cibulkách určité velikosti (nejlépe u cibule s průměrem větším než 15 mm). Při teplotě pod 0 oC a nad 15 oC jarovizace neprobíhá. Tato skutečnost se uplatňuje při pěstování cibule ze sazečky a určuje teplotu jejího skladování. Musíme tedy cibuli sazečku skladovat buď při teplotách kolem 0 oC, nebo při teplotách nad 15 až 18 oC. Z hlediska jarovizačního stadia se za nejjakostnější pokládá sazečka s průměrem pod 10 mm, u níž se prodlužuje doba nutná k jarovizaci.

V zelinářství, zvláště při rychlení, kde regulujeme teploty, je nutná znalost termoperiodismu. Nesmíme především zapomínat na příznivý vliv termoperiodismu při klíčení semen a zvláště musíme dbát o regulaci teploty při objevení se klíčních rostlin. Noční teploty by měly být ve srovnání s denními orientačně o 7 až 10 oC nižší. Nesmějí však ani v noci klesnout pod stanovenou mez minima. Kolísání teplot v denním cyklu je důležité jak pro růst rostlin, tak zvláště při tvorbě květů.

Vliv teploty na kvalitu zeleniny a ochrana proti nízkým teplotám

Kvalita zeleniny je stále významnějším ukazatelem v tržní produkci a snahou pěstitelů musí být, aby byla co nejvyšší. Teplota se především podílí na růstu a v korelaci s narůstáním hospodářského výnosu má vliv i na kvalitu. Optimální teploty podporují tvorbu jemnějších konzumních orgánů, např. u salátů a okurek, příznivě ovlivňují obsah cukrů a vitamínů, rajčata mají při optimální teplotě zvýšený obsah cukrů i o několik desetin procenta.

V některých případech působí na zlepšení kvality, lépe řečeno chuti, nižší teploty. Typický případ můžeme pozorovat u kadeřávku a růžičkové kapusty. Jestliže jejich konzumní orgány projdou nižšími teplotami, významně se u nich zvýší obsah disacharidů, což souvisí s rozdílnou enzymatickou aktivitou a dýcháním rostlin.

Zvláštní význam v našich podmínkách mají nízké teploty. Zde máme na mysli jednak teploty pod 0 oC a jednak teploty, které jsou nižší než teplotní minimum. Jarní mrazíky, které jsou u nás velmi časté, limitují termín výsadby, popř. výsevů teplobytných zelenin. Mnohdy mrazíky značně poškodí nebo úplně zničí i méně náročné zeleniny. Jako ochrana proti jarním mrazíkům jsou účinné jemné ochranné postřiky vodou v množství 2-4 mm.h-1. Se zásahem je však nutno začít dříve, než teplota klesne pod 0 oC, a ukončit jej v době, kdy se pletiva rostlin dostala do původního stavu. Podobně je možné porosty zakuřovat. Nutnost aplikovat některý z těchto zákroků můžeme včas zjistit stanovením rosného bodu.

Nepříznivě působí i teploty nižší, než je teplotní optimum. Nejúčinnější ochranou jsou klimatizované prostory skleníků a fóliovníků. Pozitivně však působí i různé metody předosevní přípravy semen a otužování předpěstované sadby před výsadbou na trvalé stanoviště. Významná v tomto směru je i volba vhodného pozemku, pokud jde jak o půdu, tak i o reliéf a expozici. Na zlepšení podmínek se podílí i výsev kulis, např. z kukuřice nebo ještě lépe z obilnin, které mohou na chráněném pozemku udržet teplotu vyšší i o 2 až 3 oC.

Zvláštní pozornost v ochraně proti nízkým teplotám je třeba věnovat hodnocení fóliovníků. Přesným měřením bylo prokázáno, že teplota se v prostoru chráněném fólií zvyšuje v korelaci s intenzitou sluneční radiace. Ve dne se tento efekt projeví příznivým vlivem na rozhodující fyziologické procesy. V noci se však postupně vyrovná teplota prostoru chráněného fólií s vnějšími teplotami a při výraznější teplotní inverzi může klesnout až o 1,5 oC pod hodnotu vnějších teplot. Je to v důsledku toho, že klesající studený vzduch stále ochlazuje fólii a v uzavřeném fóliovníku nedochází k promíchání s teplým přízemním vzduchem. Z toho vyplývá, že fóliovníky nejsou ochranným zařízením proti působení nízkých nočních teplot.

Regulace teploty v klimatizovaných prostorách

Pro regulaci teploty v klimatizovaných prostorách vycházíme z teplot, které jsou optimální pro růst a vývoj pěstovaného druhu zeleniny, pokud to dovolují ostatní podmínky, zvláště fotosynteticky účinná radiace.

Při raném nebo pozdním rychlení, kdy je nedostatek světla, je nutno přizpůsobit teploty intenzitě záření. V žádném případě však teploty v chráněných prostorách nesmějí klesnout pod minimální teplotu. Pro příklad je možno uvést rozsahy teplot, které podle jednotlivých měsíců, tedy s přihlédnutím ke zdrojům přirozeného světla, se doporučují pro pěstování salátu a rajčat.

Z hlediska úspory energie a optimalizace podmínek se ve sklenících zavádějí automatizované a programované systémy regulace, které přinášejí, s ohledem na přesné dodržování určitých teplot, značné úspory paliv. Tak např. u rajčat byly vyšlechtěny kultivary „Ostona“, „Pamela“ aj., které při snížení teploty o 2 oC vykazují stejný efekt jako dosud rychlená rajčata. Nebo u salátu kultivary „Pallas“, „Dandie“ a „Salma“ vykazují stejné výsledky, když se sníží teploty o 1 až 4 oC. Tyto směry stejně jako různá technická opatření působí nejen na úspory energie, ale i na zefektivnění výroby rychlené zeleniny. Vyplývá to i z několika příkladů. V měsíci lednu je pro udržení teploty 10 oC ve skleníku zapotřebí 7,6 l lehkého topného oleje na 1 m2, při teplotě 15 oC činí tato spotřeba již 12 l. Pro naše skleníky typu LUR I.4/93 o ploše zhruba 1 ha je pro teplotní rozdíl 1 oC vyhodnocena spotřeba 11,6 kg LTO za hodinu.

Zdroj: Zahradníctvo, zelinárstvo, ovocinárstvo, vinohradníctvo, Príroda Bratislava 1984