Mezinárodní časopis Global Change Biology – Bioenergy nedávno zveřejnil dokument vypracovaný patnáctičlenným týmem odborníků Expertní rada evropských akademií (EASAC) na životní prostředí, který se věnuje závažným nesrovnalostem mezi vědou a praktickou politikou v oblasti energie získávané z lesní biomasy. Článek staví na rozsáhlé práci expertů EASAC, kteří se touto problematikou zabývají už od roku 2015. Mezi uvedenými odborníky je rovněž Pavel Cudlín z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR.

Podle směrnice EU o obnovitelných zdrojích energie (RED) z roku 2009 byla biomasa odebraná z lesů jednoznačně klasifikována jako „obnovitelná energie“.

Od té doby byla v mnoha členských státech EU využívána ke zvýšení podílu energie pocházející z „obnovitelných zdrojů“. Za samozřejmé se bralo, že využívání biomasy je pro klima vhodné, protože uhlík v biomase pochází z atmosféry, a jak lesy rostou, může být znovu absorbován, takže lze biomasu považovat za „uhlíkově neutrální“. Tento koncept mohl mít určitou platnost v roce 2009, kdy původní ideou bylo, že hlavním zdrojem bioenergie budou nevyužité zbytky z lesů.

Velké dotace na obnovitelné zdroje energie dostupné v některých členských státech EU však vedly k obrovskému nárůstu využívání biomasy – včetně nahrazení uhlí ve velkých elektrárnách. Průmyslový proces kácení lesů za účelem výroby dřevěných pelet dosáhl měřítka mnoha milionů tun ročně a zahrnuje přepravu na vzdálenosti v řádech tisíců km. Navzdory mnoha prvotním upozorněním vědecké komunity, že by tyto procesy mohly poškodit klima i lesy v globálním měřítku, je biomasa nadále dle revidované směrnice REDD z roku 2018 klasifikována jako obnovitelný zdroj. Navíc jsou emise ze spalování biomasy hodnoceny dle systému EU pro obchodování s emisemi jako nulové.

EASAC opakovaně poukazuje na to, že klimatické dopady v současnosti rozsáhlého nahrazování uhlí lesní biomasou (zejména při dovozu) mohou zvyšovat riziko, že budou překročeny cíle Pařížské dohody. Důvody jsou dva – když je les pokácen a využit pro bioenergii, všechen uhlík v biomase vstupuje do atmosféry naráz a jelikož emise CO2 jsou na jednotku vyrobené elektřiny vyšší (více zde), čistým efektem je, že při přechodu z uhlí na biomasu dojde nejprve ke zvýšení emisí. Navíc emitovaný CO2 je absorbován až poté, co les opět vyroste, tudíž je zde časová prodleva mezi uvolněním uhlíku a jeho reabsorpcí z atmosféry – tzv. doba návratnosti uhlíku.

Vědecké studie ukazují, že toto období je velmi závislé na zdroji biomasy. Může být krátké, pokud se jedná o nevyužité zbytky z lesů obhospodařovaných trvale udržitelným způsobem. Pokud však začnou být káceny další stromy jakožto surovina pro výrobu pelet, doba návratnosti se značně prodlouží (v závislosti na konkrétních případech až o desetiletí či dokonce staletí). Bohužel dle současných regulativů jsou tyto důležité rozdíly opomíjeny a na všechny typy lesní biomasy se pohlíží jako na uhlíkově neutrální, přičemž emise CO2 se při spalovaní považují za nulové.

Lesní biomasa využívaná pro bioenergii – dobrá, či špatná pro klima?

Tento chybný předpoklad umožňuje snížit na papíře národní emise, protože jednoduchým přechodem z uhlí (kde se musí emise uvádět) na biomasu (nulové vykazování) lze emise okamžitě redukovat. Z pohledu změny klimatu je však realita jiná – navýšení emisí zůstává, dokud neuplyne doba návratnosti.

Vzhledem k naléhavosti opatření Pařížské dohody zavazující se omezit oteplování na 1,5 °C je doba návratnosti delší než deset let neslučitelná s cíli v oblasti změny klimatu. EASAC tedy argumentuje, že současné rozsáhlé postupy výroby, přepravy a používání pelet v elektrárnách, které nemohou vykazovat krátkou dobu návratnosti, by již neměly být dále považovány za obnovitelnou energii, jelikož navyšují CO2 ve zbývajícím čase, kdy bychom měli zabránit překročení cílů Pařížské dohody. „Velké dotace podporující přechod od uhlí k lesní biomase mají za následek opak toho, co je nezbytné pro skutečnou energii z obnovitelných zdrojů – tedy snížení atmosférické hladiny CO2. Tento stav je špatný jak pro klima, tak pro veřejné finance,“ podotýká Michael Norton, ředitel programu EASAC pro životní prostředí.

Nejedná se pouze o problém EU, protože současná účetní pravidla dle Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC) umožňují, aby se na dováženou biomasu, poté co je spálena, pohlíželo jako na emisně neutrální (předpokládá se, že úbytek lesní biomasy zaznamenala ve svém výkaznictví vyvážející země). Jedná se o účetní trik, který umožňuje dovážející zemi vykazovat své emise z bioenergie jako nulové, a vyvolávat tak dojem, že se její národní emise celkově snižují. Avšak ve skutečnosti se tato země zbavuje odpovědnosti za nahlášení zvýšené míry emisí a přenáší tuto zodpovědnost na zemi vývozu. Dovoz dřevěných pelet se tak rozšiřuje do Asie. Tento mezinárodní trend přiměl 15 členů EASAC panelu pro životní prostředí, aby se pokusili politikům z celého světa jasně vysvětlit chybnost této politiky.

Článek v GCB Bioenergy detailně vysvětluje, na základě vědeckých i oborových dokumentů, proč není nadále rozumné považovat současné rozsáhlé nahrazování uhlí dováženými peletami za něco, co splňuje kritéria obnovitelných zdrojů energie. Článek současně nabízí řešení, jak tyto neudržitelné a kontraproduktivní postupy usměrnit. Konkrétně je nutno omezit poskytování dotací pouze na ty zdroje biomasy, které mají krátkou dobou návratnosti (např. na zemědělský a lesní odpad, houštiny či rychle rostoucí trávy).

Zároveň by měly být neprodleně revidovány směrnice UNFCCC tak, aby byly odstraněny nevhodné pobídky, které umožňují využívat mezer v zákoně a vykazovat nulové emise z dovážené biomasy. Reformy takového rázu by přiměly toto odvětví vyvinout nové postupy a metodologie, které by byly kompatibilní se základním účelem, pro který byly původně zavedeny – tedy dosažením čistého snížení skleníkových plynů v rozumném časovém horizontu z pohledu změny klimatu.

Expertní rada evropských akademií (EASAC) se skládá z národních akademií věd členských států Evropské unie, Norska a Švýcarska. Slouží jako poradní orgán politických činitelů a institucí na úrovni EU. Představuje těleso, díky kterému je evropská věda slyšet. Akademie prostřednictvím EASAC spolupracují tak, aby poskytovaly nezávislá, expertní a objektivní stanoviska k vědeckým aspektům evropských politik.