Elektřina patří k těm zdrojům, za které děkujeme technickým objevům a rozvoji posledního století. Složitým procesem je přeměňována energie, kterou poskytuje spád vody, nebo tepelná energie v uhlí, na elektřinu, která nám slouží nejrůznějším způsobem. Elektřina zasáhla zásadně i do prací v domácnosti. Její pohotovost a čistota provozu jsou příčinou, že můžeme připravit některé pokrmy přímo na jídelním stole nebo alespoň v jeho dosahu. Od černých kuchyní s otevřeným ohništěm přes uhelný sporák dostali jsme se k dnešní účelné pracovně minimálních rozměrů, v které je topné, chladicí nebo mechanické zařízení přímou součástí stolu pracovního.
Chceme-li však, aby práce elektřiny byla účelná, laciná a bezpečná, musíme znát její základní vlastnosti, znát základní pojmy a názvy.
Elektrický proud má různé napětí. Napětí vyjadřujeme nebo měříme ve voltech (V). Velikost napětí vyjadřujeme jako malé napětí (akumulátor, kapesní svítilna, automobilová baterie), nízké napětí (rozvodná síť v domácnosti apod.), vysoké napětí (neonová trubice, svíčka v automobilu), velmi vysoké napětí (dálkový rozvod elektřiny, blesk). V domácnostech se používá jako zdroje pouze nízkézho napětí (zpravidla 220 V, v některých sídlištích nebo ve starších částech města je napětí 110 V). V některých případech se toto napětí upravuje (transformuje) buď na napětí malé, nebo vysoké, avšak tato úprava se provádí již vždy ve vlastním přístroji (televise, radio). Malé napětí nemůže ohrozit bezpečnost uživatele, a nezajišťují se proto u zařízení nebo přístrojů na toto napětí zvláštní bezpečnostní opatření jako u ostatních. Údaj napětí – velké V – musí být na každém štítku elektrického spotřebiče.
Velikost proudu procházejícího vodičem (isolovaným drátem nebo šňůrou) vyjadřujeme a měříme ampéry a označujeme velkým A. Čím větší je proud, tím tlustší musí být drát, kterým prochází. Vyjadřujeme se o malém nebo velkém proudu a nikoliv o slabém nebo silném proudu. Údaj proudu – velké A – je na štítku spotřebiče jen výjimečně.
Příkon je součin napětí a proudu a jednotkou je watt, zkratka W, 1000 wattů je jeden kilowatt a značí se kW. Údaj příkonu ve W nebo kW musí býti uveden na každém elektrickém spotřebiči. Čím větší je příkon, tím přístroj za stejnou dobu vyvine více tepla nebo je schopný vykonat více práce.
Každý vodič klade odpor procházejícímu elektrickému proudu, a tím se zahřívá. Čím má menší průřez, tím snáze se zahřívá a může i shořet. Proto nemůžeme spotřebiče připojovat na libovolné vedení, obzvláště spotřebiče o velkém příkonu (elektrické sporáky, akumulační kamna apod.) musí mít pro přívod proudu tlustší vodiče.
Obvykle jsou spotřebiče napojeny na dva vodiče (pro „přívod“ a „odvod“ proudu). Některé velké spotřebiče jsou připojeny na více vodičů, po případě na vyšší napětí (tzv. motorový proud o 380 V).
Všechna napětí nad 48 V mohou být lidskému životu nebezpečná, zvláště prochází-li jeho spotřebičem větší elektrický proud. Většina spotřebičů má kovovou kostru (plášť) nebo části. Poruší-li se isolace ve spotřebiči, mohou kovové části dostat napětí. Při dotyku pak prochází proud tělem člověka. V nepříznivých případech, stojí-li osoba na vodivé podlaze (na xylolitové nebo vlhké) nebo dotýká-li se současně vodovodního potrubí nebo kovové konstrukce, může dojít k vážným úrazům. I slabší proud může způsobit křeč v ruce, postižený nemůže pustit spotřebič a delší působení může přivodit i smrt. Proto nové spotřebiče jsou opatřovány buď třetím vodičem „ochranným“, který je napojen na kolíček v zásuvce a který odvádí při porušení isolace nebezpečný elektrický proud, anebo mají bezpečnou, tzv. dvojitou isolaci. Spotřebič, který při doteku „tluče“, je závadný a musíme jej dát nejen opravit, ale musíme rovněž nechat odborníkem prohlédnout elektrickou instalaci.
Dodržujeme proto pravidla o zacházení s elektrickými spotřebiči a o jejich údržbě. Ke každému spotřebiči si vyžádáme návod, podle kterého s ním zacházíme.
Elektrická topná zařízení kuchyňská
Elektricky zahřívané varné nádobí
Nádoba je spojena s topidlem v celek. Toto nádobí se vyrábí v nejrůznějších druzích; jeho výhodou je, že má obvykle menší příkon, a můžeme je tedy zapojovat i na normální světelné vedení.
Elektrický hrnek. Je na ohřívání a sváření vody, popřípadě i jiných tekutin. Pro sváření mléka je vhodnější elektrický hrnek s vloženou druhou nádobou; mléko se vaří v páře a nepřipaluje se.
Konvice na čaj jsou rovněž vyráběny různých velikostí i tvarů. Používáme jich k přípravě vřelé vody na spaření čaje, čaj však přímo v nich neděláme, není tak chutný. Jsou účelné a mohou být i vkusným stolním nádobím.
Kávovary jsou buď jednoduché konvice, nebo konvice s perkolátorovou vložkou. Perkolátory jsou buď jednoduché, překapaná káva se znovu ohřívá a stoupá, nebo dvojité, v kterých překapaná káva zůstane v druhé nádobě a nepřehřívá se. Jiný typ kávovaru jsou elektrická espressa.
Ponorné ohřívače. Ohřívají vodu k vaření nebo k umývání přímo v nádobě. Jsou velmi úsporné. Musí se s nimi správně zacházet: ohřívač ponořujeme do vody až po značku, a pak teprve zapínáme.
Elektrické pánve. Jsou jednoduché nebo speciálně upravené tak, že se na nich pokrmy mohou i rožnit.
Lívanečník-omeletník je na přípravu moučníků z litých těst (omelet, vaflí, lívanců). Skládá se ze dvou částí. Na spodní se těsto nalije a horním dílem přiklopí. Oba díly jsou zahřívané, takže se těsto současně opéká z obou stran.
Opékače topinek jsou různých typů, některé s automatickým zařízením. U nás jsou méně používány než v jiných zemích, poněvadž v naší stravě je dávána přednost měkkému chlebu a pečivu.
Grill – rožeň. Na upravovaný pokrm působí sálavé teplo pokud možno ze všech stran, není ponořen ve šťávě nebo v tuku, proto tato úprava odpovídá více dnešním dietetickým požadavkům, nežli jiné způsoby. Grill může být samostatný přístroj nebo je součástí sporáku.
Pečicí nádoba. Vhodným umístěním elektrické plotýnky a uzavřením nádoby je vytvořen malý pečicí prostor.
Grill na infračervené paprsky, tj. sálavé teplo. Nový typ opékače, v kterém se zahřívá pokrm jen sálavým teplem, na rozdíl od pečicí trouby, kde působí především zahřátý horký vzduch. Tato příprava masa se hodí zvlášť pro diety, neboť masa můžeme připravovat zcela bez tuku.
Vyrábějí se i různé speciální ohřívače a ohřívadla, jako na příklad ohřívače dětských lahví, stolní ohřívače mis apod. U nás se však zatím nijak zvlášť neuplatnily.
Vařiče, trouby, sporáky
Hřející část vařiče je plotýnka, která může být otevřená nebo zavřená.
Plotýnka otevřená má nekrytou topnou spirálu. Snadno se poškodí, nechrání před dotykem a je méně účelná. Používá se jí jen jako pomocného vařiče. Dáváme přednost zavřeným plotýnkám, které se vyrábějí v různých provedeních.
Plotýnky zavřené litinové. Topný článek je v kovovém plášti. Jejich výhodou je trvanlivost, bezpečnost provozu. Rovnoměrné rozdělení tepla na dnu nádoby, vaření při nižších teplotách. Nevýhodou je, že se pomalu rozehřívají a že potřebují zvláštní nádobí. Plotýnky mají regulovatelnou teplotu, s výjimkou slabších pomocných vařičů.
Normalisované rozměry plotýnek a jejich obvyklé příkony:
Průměr plotýnek: 22 cm 18cm 14,5 cm
Stupeň 3
nejsilnější příkon 1800 W 1200 W 800 W
Stupeň 2
střední příkon 900 W 600 W 400 W
Stupeň 1
nejmenší příkon 450 W 300 W 200 W
Plotýnky trubkové mají topné články stočené do spirál nebo kruhů.
Plotýnky kotoučové mají topné články ve tvaru mezikruží.
Plotýnky prstencové mají pohyblivé prstence pružně přitlačované ke dnu nádoby, takže nevadí, není-li dno nádoby rovné. Některé plotýnky mají značně vyšší povrchové teploty, takže ohřívají značně nádobu i sáláním, nepřiléhá-li těsně. Nepotřebují proto zvláštní nádobí.
Některé vařiče mají plynulou regulaci, při níž lze nastavit určitou teplotu plotýnky, kterou termostat samočinně udržuje.
Rychlovarné plotýnky jsou účelnou součástí elektrického sporáku. Mají malý průměr a velký příkon, takže se velmi rychle rozehřívají. Jsou vhodné pro rychlé zahřátí pokrmů v menších nádobách, pro normální vaření jsou méně účelné.
U nás jsou vyráběny výhradně kruhové plotýnky. V některých zemích jsou ve sporácích i plotýnky obdélníkové, které jsou účelné při přípravě pokrmů v podélných nádobách, po případě se na plotýnku může přistavit ještě další nádoba.
Vařiče jsou na trhu jednoplotýnkové nebo dvouvařiče, které mají plotýnka o průměru 14,5 cm a 22 cm s příkonem 1200 a 800 W.
Elektrická trouba. Elektrická pečicí trouba má ve srovnání s jinými druhy vytápění jen výhody. Peče rovnoměrně v celé ploše a její teplota se dá velmi dokonale regulovat. Horní i dolní topné články se samostatně zapínají, takže pečení můžeme řídit přesně, jak potřebujeme.
Normalisované rozměry pečicích trub:
šířka výška hloubka
330 mm 230 mm 475 mm
Příkon nejmenší stupeň 1
Horní topení 125-250 W
Spodní topení 125-250 W
střední stupeň 2 nejvyšší stupeň 3
250-450 W 500-600 W
250-450 W 500-600 W
Elektrická trouba má příslušenství: dva plechy, pekáč a rošt.
Elektrický sporák se skládá z plotýnek a z pečicí trouby. Doplňujícím zařízením je ohřívárna talířů a grill k rožnění pokrmů. Kromě toho bývá ve sporáku zásuvka nebo příhrada na uložení plechů a jiného nádobí.
U nás vyráběné sporáky jsou s jednou troubou a s třemi plotýnkami o průměru 14,5, 18 a 22 cm. Gril zatím nemají, poněvadž naše kuchyně rožnění skoro vůbec nepoužívá. Nové typy sporáků jsou skřínkové se soklem, spodní části je využito pro uložení plechů a pekáčů.
Nové vývojové typy kuchyní mají místo sporáku plotýnky vmontované do pracovní plochy a troubu vedle nich ve výši stolu. Tato úprava je pracovně vhodnější než normální sporák. Kuchařka se nemusí k troubě shýbat a varnou plochu má při práci na stole v přímém dosahu. Je však třeba více místa na toto zařízení.
Pro malou domácnost postačí při normálním vaření dvouplotýnkový vařič a trouba. Domácnost čtyřčlenná a šestičlenná potřebuje tři plotýnky a troubu. Sporák o čtyřech plotýnkách a dvou troubách upotřebí jen velká domácnost při složitém vyváření.
Vaření na elektrickém sporáku. Výhody vaření elektrickou energií jsou značné. Vaření je naprosto čisté. Elektřina nespotřebovává vzduch a nijak jej nekazí. Sporák není vázán na připojení na komín, můžeme jej umístit tam, kde je pracovně nejvýhodnější. Při správném postupu je zahřívání pokrmů stejnoměrné, je menší nebezpečí jejich připálení. Pokrmy, které se déle vaří, potřebují jen minimální dohled. Avšak elektřina jako tepelný zdroj je nákladnější než jiné zdroje a je třeba s ní hospodárně zacházet. Dodržování základních pravidel můžeme podstatně snížit svůj odběr proudu, což nám přijde k dobru v menším účtu za elektřinu i k dobru celému národnímu hospodářství.
Plotýnky správně zapínáme. Třetího stupně – největšího příkonu – používáme při přistavení pokrmu, abychom jej uvedli do varu, k rozpálení omastku apod. Druhého stupně, středního, používáme při smažení, prudkém opékání, po případě vaříme-li na plotničce nádobu o velkém obsahu (knedlíky apod.), srazíme-li var přidáním studené přísady. Prvního stupně, nejslabšího příkonu, používá se k udržování pokrmu ve varu a na dušení. Když přistavíme pokrm, zapínáme tedy na třetí stupeň, nejvyšší, aby se plotýnka rychle rozhřála, přepínáme na nejnižší první stupeň, jakmile přichází pokrm do varu, nebo když se blíží žádoucí teplotě. Akumulované teplo v plotýnce postačí na potřebné zvýšení teploty pokrmu. Je důležité včas přepínat. Prudký var vaření neurychlí, jen zbytečně zapaří místnost a zvětšuje spotřebu proudu.
Ušetříme proud, vaříme-li na jedné plotýnce pokrmy po sobě, místo abychom zapínali pro každý pokrm plotýnku. Je proto důležité si rozmyslet při vaření postup a začít včas. Elektřinou vaříme skoro bez dohledu, času mezi vařením můžeme využít k jiné práci. Při vaření můžeme stavět nádoby nad sebe, abychom co nejlépe využili tepla. I když se v horní nádobě pokrm nevaří, alespoň se prohřeje, po případě uchová horký. Stavíme-li menší nádobu nad větší, používáme speciálních kruhových vložek. Chceme-li na jedné plotýnce vařit několik pokrmů nad sebou, musíme používat speciální sady nádob s poklopem, pod kterým je teplo přiváděno až k horní nádobě, tak zvané vařenky.
Nestavíme na plotýnku dvě nebo více nádob vedle sebe. Zakrývají jen částečně plotýnku, značná část tepla uniká, zůstane nevyužita. Je hospodárně použít rozehřáté plotýnky, odsunout poněkud vařící pokrm, abychom rozehřáli omastek, zahřáli tekutinu apod. Ale jakmile jde o dlouhotrvající úkon, takže musíme přepínat plotýnku na vyšší stupeň, chceme-li obě nádoby udržet v dostatečné teplotě, je hospodárnější zapínat druhou plotýnku. Proud vypínáme ještě před dovařením. Pokrm se udrží ve varu 5-10 minut po vypnutí proudu podle velikosti nádoby a rozehřátí plotýnky. Je-li plotýnka ještě po uvaření horká, využíváme tepla k ohřátí vody, které je v kuchyni vždy zapotřebí.
Nádobí pro elektrické plotýnky. Účelné nádobí je první předpoklad hospodárného vaření na elektřině. Nádobí musí mít rovné zesílené dno, aby přilehlo k plotýnce celou plochou. Je-li dno z tenkého plechu, křiví se a zahříváním „bombuje“, vyboulí se. Dnes se vyrábí pro elektrické vaření nádobí hliníkové, smaltované – litinové i ocelové se zesíleným zabroušeným dnem. Také ohnivzdorné sklo, porcelán a kamenina mají pro elektrické plotýnky speciální nádobí se zabroušeným dnem. Nádobí z nerezavějící oceli se bohužel zatím pro elektrické vaření nevyrábí. Používáme raději nádob nižších než vysokých a tak širokých, aby dno plotýnky krylo. Nádoba může poněkud plotýnku přesahovat. Je-li menší než plotýnka, uniká teplo kolem a vznikají značné ztráty. Je-li mnohem širší, zahřívá se nestejnoměrně, jen ve středu. Chceme-li mít ve varu celý obsah, musíme přepínat na vyšší stupeň a střed se zbytečně přehřívá.
Vyrábějí se i speciální nádoby, jejichž dno má tvar kruhové výseče, takže dvě, po případě tři nádoby utvoří kruh. Můžeme v nich současně na jedné plotýnce vařit několik různých pokrmů, např. maso, zeleninu a příkrm. Jsou vhodné pro domácnosti, kde se připravují pokrmy v malém množství. Obdobné jsou pánve předělané na dvě, případně tři části, v kterých se může současně a při tom oddělené opéci maso, zelenina a příkrm.
Pečení v elektrické troubě. Vhodným zapínáním příkonů, účelným přepínáním dosáhneme při pečení elektrickou troubou nejen dobrých výsledků, ale pečeme i levně. Masa můžeme vkládat do studené trouby. Zapínáme na střední stupeň obě topení. Masa příliš nepodléváme, poněvadž se trouba nepřehřeje, maso se rovnoměrně propéká. Při dopékání přepínáme horní stupeň na nejvyšší, spodní vypneme. Maso se opeče do červena.
U moučníků postupujeme podle předpisu. Předehříváme zapnutím 3. stupně na hoře i dole. Je-li předepsána mírná teplota (prášková těsta), stačí předehřát asi 5 minut, teplá trouba (kynutá těsta) potřebuje asi 10-15 minut, horká (lístková) 20 minut. Při pečení máme obvykle zapnutý střední stupeň nahoře i dole. Dopékáme při vypnutém proudu. První stupeň zapínáme při sušení nebo chceme-li udržet pokrmy teplé.
Roštu se používá pod menší formy, kulaté plechy apod. Pokládáme na něj maso při dopékání, chceme-li dosáhnout chrupavého povrchu.
Vhodnou volbou jídelníčku můžeme podstatně šetřit elektrickou energií. S masem můžeme v troubě současně připravovat příkrm. Po dopečení masa můžeme použít rozehřáté trouby k upečení moučníků nebo naopak po moučníku můžeme dát zapéci maso. Účelný jídelníček a rozmyšlený postup může podstatně snížit spotřebu proudu a zkrátit naši práci.
Nemáme-li zavařovací hrnec, můžeme v elektrické pečicí troubě i sterilizovat potraviny. Při naplňování sklenic postupujeme normálním způsobem. Uzavřené je postavíme na asbestovou podložku do studené trouby. Do trouby zároveň postavíme nádobku s vodou, která vlhčí vzduch. Zapneme spodní zahřívání na třetí stupeň. Po 50 minutách vypneme. V troubě sklenice ponecháme ještě asi 10 minut. Chceme-li dodržovat přesně předepsané teploty, důležité u některého ovoce, které se snadno rozvaří, použijeme stojánkového teploměru do trouby a podle něho sterilizaci řídíme.
Udržování elektrického sporáku. Správným ošetřováním elektrického sporáku zajišťujeme jednak jeho přední výhodu, čistý vzduch nepokažený při vaření, jednak jeho správnou funkci a prodlužujeme jeho životnost.
Plotýnky udržujeme v dokonalé čistotě, aby zůstaly stále rovné a hladké. Nestavíme na ně mokré nádoby, vaříme pokrmy v dostatečně velkých nádobách, aby nepřekypovaly, zvláště těstoviny, obiloviny, polévky apod. Překypí-li nebo vyleje-li se pokrm, ihned je do čista utřeme. Jsme zvlášť opatrní, jde-li o kyselé pokrmy, které leptají smalt a chemicky narušují kovy. Po vaření setřeme vlhce plotýnky i odkapní mísu. Zrovna tak vytřeme troubu. Připečeniny odstraníme kovovou drátěnkou nebo ocelovým kartáčkem. Nečisté plotýnky nebo trouba kazí vzduch při vaření či pečení. Připečené zbytky pokrmů zhoršují funkci plotýnky, neboť nádoba špatně přilehne. Kromě toho tyto zuhelnatělé zbytky jsou horším vodičem tepla než kov.
Zacházíme šetrně se smaltovaným povrchem, aby se udržel pěkný vzhled sporáku. Nádoby na něj stavíme opatrně, nešoupáme jimi zbytečně, aby se povrch neodřel. Vystříháme se prudkých nárazů, které by jej mohly poškodit.
Sporák potřebuje občasný důkladný úklid. O tom, v jakém časovém rozmezí jej provádíme, rozhoduje, jak mnoho ho používáme a jaká je jeho denní údržba a konečně i náš volný čas. Obvykle počítáme s tímto čištěním v měsíčním úklidu.
Sporák vypneme a celý umyjeme změkčenou teplou vodou a mýdlem, tj. stěny sporáku, vnitřek trouby, smaltovanou pracovní desku i odkapní mísu. Plotýnky vyjmeme a očistíme dobře na povrchu i po stranách. Plotýnky ani topné články se nesmějí nikdy potopit do vody. Na niklované součásti nepožíváme nikdy ostrých prostředků, pískových prášků, leštiče kovů, které by časem niklový povrch odřely, myjeme je jen mýdlem a vyleštíme flanelem. Umytý smaltovaný povrch velmi jemně namastíme naolejovaným hadříkem, po případě lešticí pastou, aby nabyl zase lesku.
Elektrické ohřívače vody
Průtokové ohřívače. Voda se v nich ohřívá během průtoku. Jejich výhodou je pohotovost, horká voda je k disposici kdykoli a po jakkoli dlouhou dobu, avšak čím větší množství vody ohřáté za minutu žádáme, tím větší musí mít ohřívač příkon. Vyrábějí se proto především menší ohřívače pro laboratoře, hygienická zařízení apod. o průtoku 1 l za minutu. Levnější provoz mají zásobníkové ohřívače.
Zásobníkové ohřívače elektrické jsou tlakové, přepadové nebo výpustné. Zásobníkové se jmenují proto, že se voda ohřívá nočním proudem mnoho hodin. Příkon stačí proto menší (kolem 1000 W) a proud je levnější. Obsah zásobníkových ohřívačů je u nás normalizovaný. Je-li jeden zásobník pro koupelnu a kuchyň a je-li rodina více než dvoučlenná, měl by být zásobník nejméně stolitrový. Vyrábějí se i malé zásobníky na 8 l, které jsou však i jen pro kuchyň příliš malé.
Tlakový zásobník obsahuje vodu pod tlakem, takže ji lze rozvádět do několika místností. Musí mít zpětný ventil, aby se z něho nedala voda vypustit, vypouští-li se domovní vodovodní potrubí. Při zapnutí by se zničilo topné tělísko. Dále ovšem musí mít pojistný ventil důležitý pro vypuštění zvětšeného obsahu vody při zahřívání. Tento ventil je i pojistkou, kdyby neúčinkoval samočinný vypinač proudu a voda by se přehřívala. Zpětný ventil je nejlépe umístěn na mísicí baterii buď v koupelně, nebo u dřezu. Nebezpečí výbuchu není vyloučeno, neúčinkují-li bezvadně pojistný ventil a samočinný vypínač (termostat). Proto se konstruují také ohřívače přepadové.
Přepadový ohřívač (také zvaný „beztlakový“, poněvadž uzavírací ventil má v převodu vody) musí být na dosah od spotřebiče horké vody (umyvadla, dřezu, vany). Nelze ho bez komplikovaných potrubí použít pro několik místností. U nás se nevyrábí ve velikosti vhodné pouze pro kuchyň, takže v kuchyni nepřichází v úvahu. Výpustný ohřívač se od přepadového liší pouze tím, že se musí po odebrání horké vody zvlášť napouštět, po případě má drahé napouštění samočinné. Za to má proti tlakovému a přepadovému ohřívači tu výhodu, že se voda v něm při odebírání neochlazuje od přitékající vody studené.
Elektrické ohřívání vody i nočním proudem je dražší než ohřívání plynové.
Elektrická kamna
Elektrická topidla předávají teplo vyvinuté v odporových (topných) drátech buď obalovým isolačním látkám a plášťům, nebo z rozžhavených drátků jednak přímo vzduchu kolem nich proudícímu, jednak sáláním povrchům v místnosti. Podle toho dělíme elektrická topidla používaná v bytech na:
akumulační kamna (na noční proud)
elektrická malá topidla přenosná
teplomety
Akumulační kamna (zásobníková). Levným proudem v noci se v nich zahřívají speciální vložky (například šamotové) na vysoké teploty (nabíjecí doba); teplo takto nahromaděné se ve dne sděluje okolí povrchem kamen i proudícím vzduchem, procházejícím průduchy v kamnech (vybíjecí doba). Čím větší místnost, tím větší rozměr mají kamna, a tím větší příkon. K vytápění místnosti dobře tepelně isolované se spotřebuje 0,5-0,7 kWh (kilowattové hodiny) na 1 m3, čili na obytnou místnost 4×5 m a 3 m vysokou 42 kWh, což znamená příkon 5,3 kWh po dobu osmi hodin. Proto akumulační kamna vyžadují pro připojení tlustší vodiče a nelze jich použít bez úpravy instalace v bytě; velmi často, zvlášť ve starších budovách, vyžadují i zesílení přívodního (tzv. stoupacího) vedení k bytu. Výhodou je, že nepotřebují komín jako obyčejná nebo plynová kamna.
Přenosná kamna přímotopná mají obvykle tvar stojaté krabice, na jedné straně otevřené. Za otvory jsou topné spirály, takže se ohřívá nejen vzduch, ale topidlo také intensivně sálá teplo. Jsme-li poblíž, jsme zahříváni ihned, aniž musíme čekat na zahřátí vzduchu v místnosti. Takováto kamínka nestačí ovšem vytopit normální místnost, hodí se pouze na přitápění či „přihřívání“.
Teplomety (kamna zářivá) jsou topidla, u nichž počítáme především se sálavým teplem. Mají keramické tělísko obalené topným drátem a za ním lesklou kovovou plochu (reflektor) odrážející sálavé teplo převážně jedním směrem.
Hodí se k ohřívání studených ploch, ale u hořlavých látek (textilie) a povrchu (nátěry) je třeba opatrnosti. Nejnovější výrobky, které nemají tyto vady, jsou speciální velké žárovky, které nevysílají světlo, ale sálavé teplo, tak zvané infračervené paprsky. Působí zcela obdobně jako teplomet, ale mají hladký povrch a jejich povrchová teplota je velmi nízká, takže není nebezpečí ohně, připálení ani se na nich nemůže pálit usazený prach jako na topných drátových spirálách.
Elektrické kuchyňské stroje
Znamenají dokonalou mechanisaci pracovních úkonů. Jsou však nákladné, proto se vyplatí tam, kde se jich skutečně používají. Vykonávají nejrůznější úkony: šlehají, zadělávají těsto, třou, melou, drtí, škrabou brambory, vyrábějí zmrzlinu, myjí nádobí atd. Jsou řešeny buď pro jeden úkon, nebo aby se lépe využilo drahého motoru, kombinují se dva i více úkonů nebo na jeden motor se připojuje různé strojové zařízení (universály, roboty). Elektrické stroje jsou poměrně těžké, obtížněji se přenášejí, mají se proto vhodně umisťovat. Menších strojů můžeme používat na kuchyňském stole a ukládáme je v misníku. Je-li přístrojů více a jsou-li pravidelně používány, je účelné vyhradit pro ně zvláštní místo pracovní i pro uložení.
Metla ruční s elektrickým pohonem. Metlu držíme v šlehané nebo třené hmotě. Má účelné převody rychlostí, takže jí můžeme používat při tření hmot různé hustoty. Šlehá rychleji a dokonaleji než některé šlehací elektrické strojky.
Šlehač. Ve skleněné nádobě se otáčí jednoduchá nebo dvojitá drátěná metla. Otáčí-li se na jednom místě, nemá-li planetový pohyb (nekrouží-li v nádobě), je třeba občas hmotu promíchat, aby se stejnoměrně ušlehala. Jak husté hmoty lze šlehat, rozhoduje velikost příkonu.
Mlýnek na mletí kávy. Jemnost mletí regulujeme podle stupnice.
Mixer na rozmělňování, homogenizaci potravin a přísad. Užitečný při přípravě stravy pro děti a při dietách.
Odstředivka na ovoce k získávání šťávy. Odpadá pracné lisování ovoce.
Strojek na výrobu zmrzliny.
Stroj na mytí nádobí (viz zařízení na mytí nádobí).
Drtič odpadků. Připojuje se přímo k mycímu dřezu. Semele i kosti a vše spláchne do kanalizace.
Universální kuchyňský strojek (robot). Má různé příslušenství, takže vykonává všechny obvyklé úkony při přípravě stravy: hnětení, šlehání, strouhání, mletí, pasírování atd.
Mechanický stůl kuchyňský. Má vmontovaný motor s převody rychlostí. Pracovní zařízení se jednoduchým způsobem k němu připínají. Všechno příslušenství je v této stolové skřínce i uloženo. Rozměry 60x60x86 cm.
Elektrické spotřebiče pro domácnost
Vysavače. Odstraňují dokonale, hygienickým způsobem prach z bytu. Elektromotor pohání zařízení, které odssává vzduch i s prachem. Nassátý vzduch prochází látkovým sáčkem, ve kterém se prach zfiltruje a čistý vzduch odchází výfukovým koncem vyssavače. Vyssavyč má kromě ohebné trubice, kterou se odvádí vzduch, několik odlišných nástavců, přizpůsobených předmětům, které odprašujeme. Na koberce máme širokou kovovou hubici. Musí být při vyssávání těsně přiložena celou šířkou ke koberci, aby všechen vzduch šel přes tkaninu. Koberec přejíždíme zvolna, systematicky. Povrchní rychlé přejíždění není účinné. Podlahu zbavujeme prachu kartáčem. Užší hubicí, po případě kartáčem, čistíme čalouněný nábytek, oděv apod. Úzkou hubicí odstraňujeme prach ze štěrbin, z radiátorů, ze spár v nábytku apod.
Výfukového konce vyssavače používáme při rozprašování různých přípravků (proti hmyzu, na osvěžení vzduchu, desinfekci apod.). Foukáním můžeme načechrat nebo odprášit peří v polštářích, vsuneme-li úzkou hubici (předem dobře profouknutou) malým otvorem do sypku.
Vyssavač udržujeme v pořádku. Prohlížíme pravidelně přívodní šňůry, nemají-li poškozenou isolaci. Kartáče po použití dobře pročistíme úzkým nástavcem. Odstraníme prach a vyčistíme filtrový sáček.
Ventilátor. Používáme ho, chceme-li zlepšit cirkulaci vzduchu a jeho výměnu nebo pohybem vzduchu způsobit větší ochlazování povrchu těla, a tím vyvolat pocit menší teploty v místnosti. Ventilátory mohou být buď pevně zamontovány, nebo se používá ventilátorů stolních, přenosných.
Elektrická poduška. Je určena k zahřívání částí těla, především chorých, nebo k ohřátí studeného lůžka. Má tři stupně tepla, které nastavíme přepínačem. Poduška samočinně teplotu udržuje. Poněvadž se jí používá v přímém dotyku s tělem, je třeba zvlášť pečlivě dodržovat bezpečnostní předpisy. Přívodní šňůry nesmějí být poškozené. Poduška má být vždy suchá, aby se nestala vodivou. Nikdy nenecháme podušku bez dozoru, je-li zapnut proud. Má sice automatickou regulaci teploty, avšak v případě poruchy by se mohla přehřát. Na podušku máme několik povleků a pravidelně ji převlékáme z hygienických důvodů.
Leštič parket. Ušetří námahu při drhnutí a leštění podlah, zvláště parket. Používá se i k čištění a leštění linolea, xylolitu, terazza a podobných podlah.
Sušič vlasů (föhn). Je užitečný přístroj, nosí-li žena účes, který si sama upravuje. Poslouží dobře i při udržování účesu provedeného odborně kadeřníkem. Sušiče jsou buď ruční, nebo stojánkové. Stojánkovými sušiči můžeme vlasy upravovat do vln během sušení – máme obě ruce volné – není třeba vlasy předem natáčet.
Elektrické pračky a odstředivky
Elektrické pračky a odstředivky odstraňují z našich domácností největší dřinu při praní prádla. Kromě starších typů, jakými byly pračky bubnové (Perun apod.), se v posledních několika letech osvědčují pračky tzv. vířivé, kde kotoučový nebo šnekový vířič uvádí prací lázeň do pohybu, a tak prádlo pere. V poslední době je na trhu vířivá pračka s ohřívacím zařízením. Ovšem toto zařízení pouze udržuje teplotu lázně na určitém stupni, nehodí se k vyváření prádla.
Elektrická odstředivka nahradí ruční ždímání prádla. Odstředivou silou je prádlo přitlačováno na dírkovaný buben, kudy voda vystřikuje a je odváděna. Je důležité, aby prádlo do těchto odstředivek bylo ukládáno stejnoměrně po celém obvodu, aby stroj, jak říkáme, „neklepal“. Odstředivka je buď jako samostatný stroj (Deza), nebo je spojen přímo s pračkou (Perobot). Výhodou prvního je, že má samostatný motor, nevýhodou, že se těžko umisťuje ještě vedle pračky, na příklad v koupelně. Nevýhodou spojení pračky i odstředivky je, že můžeme buď prát, nebo ždímat – za to ale při odstřeďování vytéká mýdlový roztok zpět do pračky a můžeme ho znovu použít.
Automatické pračky jsou pevně namontované pračky s přívodem a odpadem. Celkový postup při praní, od předeprání, praní, přes máchání až k vyždímání se děje automaticky. U nás je ve vývoji automatická pračka ROMO typ R 57, na 3 kg suchého prádla, o rozměrech 860 x 700 x 600 mm, kde celkový postup praní trvá cca 63 min.
Elektrické přístroje na žehlení
Elektrické přístroje na žehlení jsou elektrické žehličky všech druhů, od nejjednodušší až po automatickou žehličku, která se reguluje termostatem. Elektrická žehlička má tu výhodu, že teplota je stále regulována na stejnoměrnou výši, čímž je vyloučeno spálení prádla. Pro větší domácnosti nebo pro domovní prádelny a žehlírny je malý kalandrový žehlicí stroj, na kterém můžeme vyžehlit všechno hladké prádlo, hlavně bez knoflíků. Jinak v prádelnách nebo žehlírnách jsou velké žehlicí mandly, kam hospodyně dává nakropené a složené prádlo.
Elektrické chladničky
Vítaným pomocníkem hospodyně je chladnička s automatickým chladicím zařízením. Uchováváme v ní potraviny, které podléhají v teple rychle zkáze nebo se znehodnocují. Chladnička zjednoduší ženě nákup, může kupovat potraviny najednou na několik dní nebo využít náhodné nabídky, hospodárněji použije přebytků nebo zbylých pokrmů, může jídelníček spolehlivěji předem plánovat. Je však třeba správně s chladničkou zacházet, má-li dobře sloužit.
Máme dva typy chladniček:
Chladnička kompresorová. Její chladicí zařízení je poháněno elektromotorem. Tento systém je založen na principu, že páry kapalin za určitých okolností tlakem se srážejí a při opětném vypařování odejímají teplo chladicímu prostředí. Elektromotor zde pohání kompresor, který páry stlačuje. Žádanou teplotu, kterou podle stupnice nařídíme, udržuje samočinně termostat. Nevýhodou je, že tato chladnička, není-li dobře provedena nebo není-li zcela v pořádku, může být nepříjemně hlučná. Má však poměrně malou spotřebu energie.
Chladnička absorpční. Nemá žádné pohyblivé mechanické zařízení. Pracuje podle zásady, že vypařující se tekutina potřebuje k tomu teplo a odnímá je okolí. K vypařování se používá látky pohlcující páry této tekutiny (obvykle amoniaku). Sníží se tlak a kapalina se vypařuje. Pak se zahřátím vypudí pohlcené páry, tlak se zvyšuje, páry se kondensují a pochod se opakuje. Teplo k vypuzování par se získává buď elektřinou, plynem, nebo petrolejem. Absorpční chladnička má nehlučný chod, avšak větší spotřebu energie než kompresní.
Ing. J. Roller, Naše domácnost, Nakladatelství práce 1959