Tereziánský Všeobecný školní řád z 6. prosince 1774

Tato výchozí školská reforma Marie Terezie byla obsahově připravena J. I. Felbigerem, jenž k ní sbíral zkušenosti v pruském Slezsku. Jejím základem bylo vybudování školské soustavy, která by byla dostupná každému obyvateli státu. Osvícený absolutismus spatřoval totiž v lepším vzdělání obyvatelstva východisko pro prosperitu státu. Důraz byl přitom kladen na vzestup gramotnosti obyvatelstva, získání praktických vědomostí a dovedností, jež měly zvýšit úroveň zemědělství i jednotlivých řemesel, a v neposlední řadě šlo též o disciplinaci obyvatelstva prostřednictvím pravidelné výuky náboženství. Všichni obyvatelé státu měli být schopni komunikovat prostřednictvím psaného či tištěného textu. Cílem vzdělávacího tlaku byla modernizace tradiční společnosti jako celku. Té měly sloužit tři výchozí typy škol, tj. školy triviální (obecné), určené zejména venkovským dětem, školy hlavní, určené zejména městským dětem, a školy normální, které měly vychovávat mj. i učitele pro školy triviální a hlavní. Ve městech mohly být zřizovány i školy dívčí, jejichž výuková náplň dobře odráží dobovou představu o roli ženy ve společnosti. Hlavní a normální školy sloužily v českých zemích též k rozšiřování vlivu německého jazyka mezi českým obyvatelstvem. Jazyk výuky na triviálních školách tu v zásadě respektoval etnicitu místního obyvatelstva. V následujících letech byla reformována a přitom germanizována dosavadní gymnázia, kde se dosud jako výukový jazyk uplatňovala latina. Tereziánské školské reformy vytvořily soustavný tlak na pravidelnou školní docházku, reálná gramotnost obyvatelstva však rostla zejména na venkově jen postupně.

Text dokumentu:

§ 4.

Ve všech menších městech a městysech a na venkově alespoň v místech, kde jsou farní kostely nebo v jejich blízkosti filiální kostely,¹musí být zřizovány obecné nebo takzvané triviální školy, v nichž bude dětem přednášeno náboženství nebo jeho dějiny, jakož i mravouka, poznávání písmen, slabikování, a čtení tištěných a psaných textů, kurentové písmo, čtyři druhy početního umění a jednoduchá trojčlenka. Nebude zapomenuto ani na poučení o tom, jak spravovat své záležitosti a vést své hospodářství pomocí osvojených znalostí, dovedností a zásad vhodných pro každého v každé životní situaci.

§ 5.

Školy musí být vždy vybaveny vzhledem k počtu žactva, kterému se má zde dostat vzdělání, jednou nebo dvěma učebnami, jež nesmějí v žádném případě sloužit jiným účelům, aby žáci neměli, jak k tomu ještě zhusta dochází na venkově, učební prostor zabraný domácím a hospodářským náčiním školmistra², a aby nebyli bez ustání rozptylování a v učení rušeni domácími lidmi – ženami, dětmi, služebnictvem nebo dokonce i zvířectvem.

Při zřizování učeben je třeba dbát na dostatečný přístup světla a na vyhovující prostor pro příslušný počet školních dětí. Učebny nesmějí být přitom příliš velké, aby se v zimě nespotřebovalo mnoho dříví, ale také ne příliš malé, neboť je nutno, aby všichni žáci seděli pohodlně. Musí být vybaveny v potřebném množství lavicemi, stoly, školními tabulemi, kalamáři a jiným příslušenstvím, jakož i přihrádkou vhodnou pro uložení knih…

§ 7.

Povinnost zařizovat školy nebo stavět nové, zaopatřovat je potřebným příslušenstvím, popř. i dřívím, udržovat budovy v dobrém stavu, opatrovat je a v případě potřeby rozšiřovat přináleží obci, jež z toho má bezprostřední užitek a rovněž vrchnosti, která právě zásluhou školy získává umravnělé a užitečné poddané.

§ 9.

V každém okrese, čtvrti nebo obvodu má být nejméně jedna hlavní škola. V každé takové škole mají působit tři, nejvýše čtyři učitelé včetně ředitele, ke kterým se připojuje katecheta³. Vyučují ve třech učebnách. Kromě rozšířeného vyučování náboženství a všeho, co je zavedeno na školách triviálních, má být na hlavní škole vyučováno i těm předmětům, které částečně slouží studiu, částečně ale mohou být užitečny těm, kteří by se chtěli věnovat vojenskému stavu nebo stavu zajišťujícímu rozvoj zemědělství, řemesel a jiných oborů, a to v tom rozsahu, pro který je zajištěn počet schopných učitelů v rámci doby určené pro vyučování. Dále má být vyučováno počátkům latinského jazyka a nemělo by být opomenuto ani podání návodu, jak zpracovávat písemná pojednání. Rovněž zde bude učeno kreslení, zeměměřičství a nejdůležitějším zásadám vedení domácího hospodářství a zemědělství. Mělo by být též vyučováno počátkům zeměpisu a dějepisu, zvláště se zřetelem k vlastivědě.

§ 10.

Hlavní školy buďtež zakládány ve větších městech a také pokud bude možno při klášterech. K tomu účelu lze využít budovy přebytečných gymnázií, jejichž počet bude nutno redukovat vzhledem ke skutečné potřebě. Takto získané prostředky a budovy budou moci být použity k umístění nově zřizovaných německých městských a hlavních škol, pro jejichž potřebu je možno vyčlenit i zabavené budovy seminářů.

§ 11.

Kde se naskytne vhodná příležitost, buďtež zakládány zvláštní dívčí školy, kde by se dívky mohly učit kromě všeobecným školním předmětům nejméně jednu hodinu denně ženským ručním pracím, jako je šití, předení vlny a zpracování lnu. Měly by být učeny i předpisům slušného chování a zdvořilosti, osvojování si pravidel čistoty a stydlivosti…

Zároveň je třeba přihlížet k tomu, aby za učitelky na těchto dívčích školách byly hlavně získávány mravné, obratné a se školstvím alespoň poněkud obeznámené osoby ženského pohlaví. Vůbec by mělo být na zřizování těchto škol dbáno přednostně, neboť jednak se většině lidí dostává první výchovy z rukou ženských osob a jednak je třeba dívky připravit na jejich budoucí poslání v rodině.

Kde není možno zřídit zvláštní dívčí školy, tam musí dívky navštěvovat místní obecné školy. Nesmějí být ovšem zařazovány mezi hochy, ale naopak musí sedět zcela odděleně od nich ve zvláštních lavicích.

§ 12.

V každé provincii, a to v místě, kde je školská komise, budiž založena normální škola, jež se tak jmenuje podle latinského slova norma. Dává totiž směrnici, vzor všem školám v zemi působícím. V normální škole má být poskytováno nejen úplné vyučování všem předmětům pro městskou mládež nutným a užitečným, nýbrž musí tam být vzděláváni i učitelé pro školy ostatní ve všech užitečných věcech, popř. učitelé vzdělaní jinde se zde musí podrobit přísným zkouškám, jestliže chtějí být zaměstnáni v některém místě příslušné provincie.

Každá normální škola musí být obsazena jedním ředitelem a čtyřmi až pěti učiteli, mezi nimi duchovním katechetou, kteří vyučují předmětům těchto čtyř hlavních směrů:

náboženství, a to
podle obvyklého pojetí vyučování obsaženého v diecézním katechismu⁴,
systematicky podle čítanky k tomu účelu sestavené,
metodou historickou, jakož i
základům mravouky;
jiným nepostradatelným a pro všechny stavy nutným oborům, podobným oněm probíraným v triviálních a hlavních školách;
předmětům sloužícím jako příprava ke studiu nebo k měšťanským živnostem, podle potřeby též předmětům, které mají pak být vyučovány na hlavních školách, jako mluvnici mateřského jazyka, úvodu k písemným pojednáním na téma nejčastěji se vyskytující, jakož i úvodu do latinského jazyka. Dále předmětům potřebným pro ty, kdo přecházejí na latinské školy nebo se mají stát lékárníky a ranhojiči apod., anebo si perem budou vydělávat svůj chléb. Potom nejdůležitějším zásadám správného hospodaření a v každém případě i zemědělství, znalostem z oblasti historie umění a řemesel a též tomu, co je nutné a užitečné znát z přírodopisu a přírodovědy přiměřeně schopnostem mládeže, něčemu z dějin a zeměpisu, zvláště ve vztahu k vlasti, k počátkům zeměměřičství a stavitelství. Rovněž mechanice, kreslení s kružítkem a s pravítkem, jakož podle ruky;
znalostem povinností a vlastností řádných učitelů, potřebných k přípravě pro budoucí učitelský úřad. Dále správné vyučovací metodě, umění, jak zajišťovat kázeň i jak správně vést katalogy žáků. Kromě toho i všemu tomu, co může být užitečné pro ty, kdo se chtějí věnovat úřadu domácích učitelů a informátorů.