IX. sezení I. výročního zasedání Českého sněmu z roku 1895, dne 17. ledna 1896.

 

Poslanec Kaftan. Slavný sněme! Návrh, který mám čest předkládati slavnému sněmu, není více novým; byl v předešlém období slavnému sněmu a sice na začátku předešlého období sněmovního podán naším milým soudruhem Dr. Juliem Grégrem, kterého mezi sebou těžce postrádáme.

J. J. nejvyšší pan maršálek dotknul se v zahajovací řeči své velmi trefně a výmluvnými slovy neblahého stavu finančního tohoto slavného, kdys bohatého království Českého.

Potřeba na r 1896 jest rozpočtena na 17 mil. téměř, úhrada na 2 mil., zbytek musí býti uhrazen přirážkami. A jelikož slavný zemský výbor se ostýchá zvýšit i procento přirážek, které výšky 39% dosáhly a asi 10 mil. obnáší, nezbývá nic jiného než opět jako loňského roku nedostávající se zbytek uhraditi výpůjčkou zemskou. Zdrženlivost zemského výboru lze sobě, velectění pánové, snadno vysvětliti, uvážíme-li, že v království Českém vybírá se na přirážkách okresních v celku 6, 323. 000 zl., na přirážkách obecních však 7, 352. 000 zl. Tedy úhrnem na obecních, okresních a zemských přirážkách dohromady 24, 696 000 čili 87,4% přímých daní. (Slyšte!)

Na jednoho obyvatele připadá na přímých daních v království českém 4 zl. 84 kr. na přirážkách 4 zl. 23 kr., tedy v celku

9 zl. 7 kr.

Na nepřímých daních odvádí král. České ročně do pokladny státní 80, 334. 000 zlatých, čili na jednoho obyvatele v království 13 zl. 75 kr., tedy 30% veškerých nepřímých daní v Rakousku, ovšem mimo cla, která se vybírají na hranicích království Českého a jež obnášejí 11, 260. 000 zl.

V Praze, velectění pánova, jest poměr ten ještě mnohem horší. V Praze připadne na jednoho obyvatele na přímých daních a přirážkách 36 zl. 72 kr., a jestli rozvrhneme také potravní daň, která se v Praze vybírá a jež obnáší na jednoho obyvatele 22 zl. 35 kr., připadá průměrně na jednoho obyvatele v Praze na přímých a nepřímých daních a přirážkách dokonce 59 zl. 07 kr. (Slyšte!)

To jsou číslice zajisté překvapující, cifry obrovské, jež vysvětluji, proč se zdráhá zemský výbor zvýšiti zemské přirážky a proč sahá k poslednímu zoufalému prostředku – k dělání dluhů.

Jest to zvláštní hra osudu. V době, kdy pokladny státní vykazují hotovost 210 milionů, kdy kasovní přebytek v roce 1894 vykázán jest 20 miliony zl., jest nuceno toto slavné, a, jak jsem pravil, kdysi bohaté království, již podruhé na uhrazení svých nejnaléhavějších, ano životních potřeb, kontrahovati půjčky milionové. (Tak jest!)

Zde skutečně platí slovo: “Bohatý stát, chudé země. ” V cizině neporozumějí této okřídlené průpovědi, my však, my jí rozumíme, ano, my známe příčinu této kruté nesrovnalosti. Krásná naše země, které netroufal sobě ani vítěz bělohorský odníti právo k vybírání berní a k povolování vojska, nese trpce důsledky hospodářství centralistického. (Tak jest!)

Každý z nás cítí, že musí hospodářství zemské a tedy i finančnictví zemské postaveno býti na jiný, spolehlivější a spravedlivější základ, že musí býti přikázán značný podíl přímých a nepřímých daní královstvím a zemím k uhražení jich životních potřeb.

Ano, vláda uchopila se v této věci iniciativy v berní reformě své, chtíc zemím poskytnouti podílu na přebytku z jistých daní, ovšem jen za tou podmínkou, že se zřeknou tyto země, okresy a i obce přirážek k dani důchodkové. Ciferně znamená to asi tolik: Království České obdrželo by dle klíče v navržené berní reformě asi 800. 000 zlatých, avšak tyto přirážky k dani důchodkové vynesly by 1, 600. 000 zl, tedy ještě jednou tolik. Nebyl by to tedy pro království České příliš skvělý obchod.

Ano, tvrdí se také, že jest vláda prý ochotna, poskytnouti zemím jistých pramenů příjmů ze zvýšené daně na líh a na pivo, ovšem že lví podíl těchto daní reklamuje opět ta vláda pro pokladnu říšskou. (Tak jest!) Avšak i s touto eventualitou nelze v zemi naší té doby počítati. Připomínám zde, že země vynakládá jedině k účelům školským, k účelům vyučovacím a vzdělávacím ročně 9 milionů zlatých, k účelům zdravotnickým 3 miliony zlatých. Co zbude potom na ostatní účely, na účely komunikační, na doplnění naší sítě železniční, na doplnění sítě drah místních, na upravení a uplavnění našeho vodstva, které bylo dosud vládou soustavně zanedbáváno, ač jest to jediným z velikých prostředků k povznesení hospodářského blahobytu naší země k výši netušené. (Výborně!) Království České jest opět na svépomoc poukázáno.

Bylat zvolena zvláštní komise pro upravení financí zemských, která měla vyhledati berní objekty, jež by se hodily k vybírání dávek zemských.

Výsledek porad této komise, velectění pánové, jakož i dotyčných porad výboru zemského není valně potěšitelný. Po dlouhém přemítání seznalo se, a tu hodlám, doslovně citovati zprávu zemského výboru s dovolením jeho jasnosti nejvyššího pana maršálka, která takto zní:

“Seznalo se, že příznivý vývoj každé nové samostatné zemské dávky jest stížen nejen pro nejistotu výsledku a pro značný náklad na vybírání, nýbrž zejména proto, že stát všech vydatnějších, v zemi se nalézajících pramenů příjmů výhradně k vlastním účelům použil, nemaje zřetel k tělesům samosprávy, jež tvoří část státního organismu, která pro trvání státu má důležitost nemalou. ”

To jest citováno doslovně ze zprávy zemského výboru o činnosti komise, která byla ustavena pro upravení financí zemských.

Zemský výbor nemohl sněmu doporučiti vybírání poplatku z lihovin a cukru.

Co se týká ostatních návrhů, co tkne se daně přepychové, z kočárů, koní, služebnictva, honebních lístků, z nájmů honitby, nástrojů hudebních, kulečníků a psů seznalo se, že výsledek takové daně byl by velmi nepatrný a proto nebyly tyto daně vzaty v další úvahu. Taktéž nepadá zvýšení hudebného, jak bylo navrženo, a zvýšení školního příspěvku z pozůstalosti na váhu. Proto obrátil se zemský výborem přípisem ze dne 15. listopadu 1894 na c. k. vládu, aby vzhledem k tomu, že hlavní váha zemského nákladu spočívá v působnosti, kterou země za stát obstarává, udala prostředky, které by zabezpečily nezbytné zvýšení příjmů zemských, aby mohl uhrazen býti stoupající schodek, který každého roku se dostavuje. Pokud vím, velectění pánové, nedošla dosud zemského výboru odpověď vlády. Vždyť víme ze zkušenosti, že, když se jedná o záležitosti jednotlivých království a zemí, a když se jedná o věci zemské, vláda příliš s vyřízením nespěchá.

Nemůže býti tedy s podivením, že zemský výbor úzkostlivě ohlížel se po pramenech nových příjmů, jež by k uhrazení zemských výdajů sloužiti mohly, a že připadl na trojí druh daně, o kterém ve své zprávě se zmiňuje, a sice je to daň ze zápalek, daň z osvětlování a konečně daň z vod minerálních. Na zavedení prvnější daně, totiž daně ze zápalek, pomýšlí stát. Daň druhá za osvětlování upomíná příliš na tu daň ze vzduchu, který dýcháme, (Výborně!) odporující hlavně kardinálním zásadám hygieny a veřejné bezpečnosti, že vodou a osvětlováním nemá se nikdy spořiti.

Třetí daň blíží se jedině správné zásadě, že z pokladů, které příroda vložila do lůna té které země, má v první řadě kořistiti vlastní země sama. (Výborně!) Pohříchu nevydal by tento poplatek z vod mineralních příliš mnoho; avšak on blíží se již velice značně k návrhu našemu, jenž směřuje k zavedení zemské dávky ze hnědého uhlí v království Českém.

Bohatá ložiska hnědouhelná na severozápadě naší krásné vlasti, blahodárný to výsledek milionleté práce paprsků slunečních jsou přírodou určena k tomu, aby v přední řadě potřebám domácím a průmyslu vlastní země levného a výborného paliva poskytovala. Zatím, co vidíme? Hnědé uhlí české stalo se žádoucím a hledaným předmětem obchodu mezinárodního.

Té doby doluje se v království Českém s takovým chvatem a takovou hltavostí hnědé uhlí v severní části naší vlasti, jako by tyto zásoby podzemní byly nevyčerpatelny, a přece, bohužel, pánové, není tomu tak.

Lituji, že nebývá na okolnosť tuto poukázáno ve zprávách c. k. ministerstva orby, které jináče jsou pečlivě sestavovány, a proto dovoluji si podati sám některé cifry k objasnění toho, co jsem byl dříve podotkl.

V r. 1889 obnášela plocha udělených měr důlních v hlavním revíru mosteckém a teplickém 27. 253 ha, a vytěžilo se 92 milionů metr. centů, rok na to již 115 milionů metr. centů a v r. 1894 dokonce 123, 700. 000 metr. centů. (Slyšte!)

To jest, pánové, jenom v mostecké a teplické pánvi; nepočítám v to množství uhlí, v pánvi loketské.

Ročně vyrube se tam as 230 až 250 ha, a budeli se díti dolování v tomto horním revíru dosavadním způsobem a dosavadní progressí, lze tvrditi, velectění pánové, že budou tato bohatá ložiska hnědého uhlí za 40 ano i za 30 let úplně vyčerpána. (Slyšte!)

Nebude nezajímavo, porovnáme-li číslice těžby hnědého uhlí nyní a před 40 lety.

Na začátku let 50tých bylo vytěženo v království českém sotva půl milionu metr. centů uhlí. Po vystavení ústeckoteplické dráhy v r. 1858, bylo vytěženo a sice v r. 1860, již 5 milionů q. v r. 1870 15 mil., v r. 1880. 52 mil., v r. 1890 120 mil. metr. centů a v r. 1894 již 140 mil. metr. centů! (Slyšte!)

Polovina tohoto množství, asi 70 mil. metr. centů, vyváží se do ciziny, poskytujíc tamějšímu průmyslu důstatek výborného a levného paliva, posilňujíc cizí industrii, aby mohla s naší domácí industrií vydatně na trhu světovém soutěžiti. (Tak jest!)

Vývoz ten jest podporován dvojím způsobem, a sice předně levnou dopravou na drahách českých a německých, a potom báječně levnou dopravou vodní z Ústí po Labi do Němec, a za druhé, velectění pánové, tou okolností, že většina těchto dolů nalézá se bud bezprostředně v rukou aneb pod vlivem cizího německého kapitálu, kterému, jak se samo sebou rozumí, na tom záleží, aby bylo sousední Německo zásobeno dostatečným množstvím levného, výborného paliva.

Zvýšení prodejných cen hnědého uhlí týká se z pravidla jen onoho množství, které v tuzemsku zůstane, které v tuzemsku má býti spotřebováno; uhlí vývoznímu poskytuje se jak doly severočeskými, tak i velkoobchodem uhelným všemožných polev.

Tak na příklad bylo dovozné jednoho vagonu uhlí z Mostu do Moldavy sníženo z 28 marek z vagonu na 18 marek, z Mostu do Podmoklí bylo sníženo z 25 1/2 na 19 marek, současně však bylo zvýšeno dopravné na drahách českých pro uhlí, které jde do tuzemska, ze 16 zl. na 18 zl. (Slyšte!)

Jakých výhod poskytuje vývoz českého hnědého uhlí uplavněná vodní dráha z Ústí po Labi do Německa, o tom nechci se šířiti, mluvil jsem již několikráte o věci té.

Co se týče ovšem plavby proti proudu nahoru z Ústí až do Prahy, o tom nelze mnoho potěšitelného pronášeti následkem neurovnaného stavu našich českých řek.

Následkem toho nemůže nikoho překvapiti, že na př. Magdeburk pálí met. cent českého hnědého uhlí za 57 kr., v Praze však platíme za metr. cent 60-64 kr. a to přes to, že vzdálenosť z Ústí do Magdeburku obnáší 366 km, z Ústí do Prahy jedině 128 km. (Slyšte! Slyšte!)

Nemůže býti tedy s podivením, když města cizozemská poměrně mnohem více hnědého uhlí spotřebují než naše vlastní města, jak v Čechách, tak i v ostatních částech této poloviny říše rakousko-uherské.

Chci podati k tomu několik dokladů: V r. 1893 bylo dovezeno do Prahy 453. 000 tun hnědého uhlí, v r. 1894 jenom 357. 000 tun. Do Drážďan v tomtéž roce bylo dovezeno 529. 000 tun; do Magdeburku v r. 1893 323. 000 tun a v r. 1894 již 435. 000 tun. Tedy bylo o 78. 000 tun hnědého uhlí více dovezeno než do Prahy.

Do Hamburku v 1893 39. 000 tun, v r. 1894 68. 000 tun, do Vídně v r. 1893 63. 000 tun, v r. 1894 54. 000 tun, tedy o 14. 000 tun méně než, do Hamburku, přes to, že vzdálenost z Ústí do Hamburku obnáší 658 km., z Ústí do Vídně jedině 428 km. Podobně bylo do Berlína přivezeno 124. 000 tun hnědého uhlí, tedy dvakráte tolik než do Vídně.

Do Rizy v Sasku 60. 000 tun, do Tábora, pánové, pouze 19. 000 tun; do Míšně v Sasku 97. 000 tun, do Budějovic pouze 41. 000 tun; do Lipska 97. 000 tun, do Brna pouze 5883 tun; konečně do Mnichova 127. 000 tun, do Lince 34. 000 tun atd.

Pánové, všude jeví se, když pozorujete tyto cifry, anomalie, že vývoz do českých měst a do měst předlitavských v posléze jmenovaných dvou letech klesl, do cizích měst německých že stoupá.

Již z toho, pánové, seznáte, jak nestejný jsou ceny a dopravní podmínky pro hnědé uhlí, které se vyváží ze země a pro uhlí, jež zůstává v tuzemsku.

Ale rozdíl tento stává se přímo křiklavým, uvážíme-li, že nejbližší sousedství těchto dolů v severozápadní části naší vlasti platí 1 metr. cent dráže než cizina 100 kilometrů a dále vzdálenější. Vždyť, pánové, je známo, že jest metrický cent uhlí v dole, odkud po povozu do nejbližšího okolí se přiváží, o 50 – 80% dražší než loco vagón dráhy. (Slyšte!)

Uvážíte-li všecky tyto okolnosti, musíte mně přisvědčiti, že uvaleni zemského poplatku na hnědé uhlí, které se do ciziny vyváží, jest nejenom nutné nýbrž i také spravedlivé. (Tak jest!)

Ze všech navržených nových příjmů je poplatek na hnědé uhlí co do výnosu jedině pozoruhodný, jak jsem si dovolil dříve již podotknouti. Vybírání jeho obstarala by dráha, která uhlí buď do ciziny neb k překladišti labskému dováží a která bez toho je povinna každoročně uveřejniti výkaz odvezeného a přivezeného zboží.

Tato manipulace neukládala by dotyčné dráze žádné větší práce, ani žádného zvýšení nákladu. Kontrola byla by snadnou a jednoduchou. Avšak poplatek ten, velectění pánové, jest i spravedlivým, jest spravedlivým proto, poněvadž neobtíží ani doly ani obchody uhelné. Víme, pánové, že hnědouhelné doly severočeské se nalézají z velké části v rukou velikých společnosti finančních, pohříchu nejvíce v rukou finančních společností říšsko-německých, tedy cizích, a vyplácí ročně 8-10 proc. dividendy.

Připomínám zde jen mimochodem průběh loňské valné hromady Mostecké společnosti na dolování uhlí a na zvláštní machinace, v příčině uzavření kartelu hnědouhelného, jehož hlavním účelem bylo, diktovati nejen konsumentům neomezeně ceny uhlí dle chuti a libosti tak zv. „králů uhelných“, nýbrž aby také mohl dle své libovůle upravovati i mzdy dělnictva hornického.

Nehodlám dnes o této nekalé manipulaci se šířiti, na kterou byli v dotyčné schůzi v dubnu loňského roku pp. kol. Špindler a dr. Engel dobře posvítili; podotýkám jen pánové, že v té době, kdy se měla tato schůze odbývati, v několika dnech právě z příčin zřízení kartelu stouply akcie společnosti “Mostecké k dolování na hnědé uhlí” ze 130 až 140 zl. na 280 až 320 zl. (Slyšte!). Za takových okolností nelze zajisté mluvit o nějakém stížení těžířstva uhelného nebo obchodu uhelného.

Chci však, velectění pánové, dokázati, že i za normálních poměrů daří se nejen dolům, nýbrž také obchodu uhelnému velmi dobře.

V r. 1865 kdy cena vytěženého 1 q v pánvi Mostecko-teplické obnášela průměrně 13. 7 kr., vytěžil 1 dělník hornický ročně, ženy i děti v to počítaje, průměrně 2060 q. V r. 1892 při ceně uhlí v dolech 14 1/2 kr. již 5540 q, v r. 1891 dokonce 5750 q při ceně 15. 8 kr. za jeden q uhlí.

Letos na podzim zvýšily uhelny hnědouhelné pánve severočeské cenu uhlí úplně libovolně, aniž by bylo bývalo dolování stíženo, aniž by byla mzda pracovní nějakým způsobem zvýšena. Z toho plyne, že přes to, že výkonnost horního dělníka v posledním 20letí se zdvojnásobila, ceny hnědého uhlí stouply, jelikož však veškeré dosavadní daně a dávky horní obnášejí 21/2, přesněji 2,55% ceny výroby horní, nelze zajisté o nějakém škodlivém obtížení mluviti, jestli bude zaveden zemský poplatek za hnědé uhlí.

Mám za to, že výše takového poplatku mohla by býti stanovena 4 kr. na jeden metr. cent uhlí, které z království Českého do ciziny bude vyvezeno; a jelikož toto množství činí 50% celkové výroby naší, tak by průměrně na celou těžbu připadalo pouze obtížení dvou krejcarů na jeden metrický cent, což zajisté není obtížením citelným, když uvážíme, že obchody uhelné libovolně zvyšuji ceny uhlí o 3, 4, 5 a více krejcarů na metrickém centu.

Nastává nyní otázka důležitá, nenalézá-li se snad vybírání dávky zemské na uhlí vyvezené, resp. v této polovině říše nespotřebované, v odporu s platnými dosud smlouvami celními a tržebními? Mám za to, velectění pánové, že nikoliv; ani jeden článek smlouvy celní a tržební z prosince r. 1891 neobsahuje ustanovení, kterým by bylo jednotlivým státům bráněno, aby vybíraly vniterní poplatek na jisté předměty, na jisté výrobky neb suroviny.

Naopak, pánové, článek III. této smlouvy dává jim k tomu výslovné právo. Ba ještě více, smlouvou touto jsou oprávněny smlouvající se státy, aby eventualně ze stejnorodých předmětů, na které byl uvalen nějaký vniterní poplatek vybíraly clo ve stejném neb přiměřeném obnosu. Také čl. IX. smlouvy nemůže býti nijak na závadu zavedení poplatku zemského, daně zemské na hnědé uhlí. Podotýkám, pánové, že nemůže býti zde řeči o nějakém vývozním clu, jelikož navržená dávka jest poplatkem zemským; avšak, pánové, i kdyby tomu tak bylo, nemůže žádnému ze smlouvajících se států býti bráněno, aby takováto vývozní cla na předměty své neustanovoval a neurčoval. Vždyť o tom nestává pražádného ustanovení ve smlouvě celní a obchodní, vždyť taková vývozní cla dosud v Rakousku skutečně se vybírají. Znám dobře i § 1 článku I. alinea 2. Rakousko-uherské smlouvy celní a tržební a velmi dobře vím, že článkem tím se zakazuje vybírání každéhokoli vývozného, dovozného a průvozného cla mezi oběma polovinami říše.

Vím to, ač Maďaři dle zákona přísně nejednají; připomínám pouze vybírání statistických poplatků a i jiných věcí, o kterých nechci se zde šířiti.

Žádáme sice v našem návrhu, aby dávka zemská z uhlí byla nahrazena za ono množství uhlí, které se v této polovině říše spotřebuje. Jestli však jsme se nedotkli druhé poloviny říše, učinili jsme tak jedině z toho praktického důvodu, poněvadž do Uher nejde ani jeden metrický cent hnědého uhlí, neboť by doprava jeho byla příliš drahá, a jelikož Uhry mají dosti uhlí bližšího, než jest naše.

Obavy, že by zavedením zemské dávky na hnědé mohl utrpěti vývoz uhlí do Německa, ne-sdílím.

Německo bude naše uhlí pro výborné jeho vlastnosti odebírati, i když bude dražší, právě tak jako domácí konsumenti hnědého uhlí byli nuceni podrobiti se zvýšení cen uhlí obchodem uhelným libovolně diktovanému, kterému, jak víte, následovalo v patách zdražení uhlí černého, uhlí kamenného od 2-4 kr., ač, pánové, k tomu nebylo pražádných závažných příčin (Výborně!)

Kdyby však, velectění pánové, mimo nadání návrh náš narazil na nepřekonatelné překážky, potom by nezbývalo ničeho jiného, než domáhati se, aby prohlášeno bylo dobývání uhlí hnědého v království českém za monopol zemský.

Dávka zemská na hnědé uhlí v zemi nespotřebované jest tedy, jak jsem dokázal, spravedlivá a nesmí se se zavedením jejím ani okamžik otáleti, poněvadž, jak jsem si dovolil dříve ukázati, podzemní zásoby tohoto drahocenného materiálu v třiceti nebo čtyřiceti letech budou docela vyčerpány.

Království České nalézá se, velectění pánové, před velkými úlohami. Před racionelním doplněním sítě železniční, sítě místních drah, před upravením a uplavněním svého vodstva, jež tvořiti budou hlavní opory hospodářského blahobytu této krásné země.

Výnos dávky na hnědé uhlí, kterou navrhujeme a jež by asi 3 mill. zlatých vynesla, má sloužiti brzkému uskutečnění těchto jmenovaných děl.

Tím končím, velectění pánové, a dovoluji si návrh náš slavnému sněmu doporučiti ku přijetí.