První průmyslová krize v Československu nastala v roce 1920. Jistě nebude od věci si připomenout návrhy řešení, jak je předložil Spolek československých architektů a inženýrů. Některé z námětů mohou být inspirativní i dnes. 

Průmyslová krize a její příčiny

Po letech poválečné konjunktury dostavila se počátkem minulého roku stagnace, která vyvrcholivši za rok v průmyslovou krizi, těžce ohrožuje hospodářské základy mladého našeho státu.

Jest povinností všech občanů bez rozdílu stavu čelit dle možnosti hrozícímu nebezpečí a pečovat o zmírnění jeho následků, velmi značný díl této práce připadá ovšem inženýrům, od nichž právem se očekává, že budou stát v boji s hospodářským rozvratem v prvních řadách. Spolek československých inženýrů a architektů předkládá dnes veřejnosti výsledek ankety o příčnách dnešní nezaměstnanosti a o prostředcích jak jí čeliti.

Nynější stagnace našeho průmyslu jest ovšem důsledkem světových událostí a jest v organické souvislosti s průmyslovou krizí v ostatních státech, částečně překonanou, částečně teprve nastávající. Nepodařilo se dosud nikde nalézt universální prostředek k zažehnání nezaměstnanosti a umělé ve větších rozměrech vedené zákroky státní správy na hospodářský vývoj zpravidla zcela selhaly.

Tyto skutečnosti nesmí však být důvodem pro stagnaci myšlenkovou a initiativní. I dnešní světová krize má jako každá choroba v každé krajině svoji určitou formu a u nás proto též do jisté míry specielně československou. Již to nutí k pečlivému zjištění všech její příčin a k vyhledání všech možností, jak zmírnit její následky a jak urychlit její ukončení. Tyto příčiny a možnosti lze rozdělit na tři skupiny:

I. povahy mezinárodní,

II. veřejnoprávní,

III. soukromé.

I.

  1. Země bývalé monarchie, které po převratu byly přirozeným odbytištěm našeho průmyslu, vyřazeny byly z našeho trhu hlavně různým hospodářským vývojem, správněji řečeno úpadkem. Vše to uniká přímému vlivu průmyslu, jest však jisto, že vývoj hospodářský povede i v těchto zemích k nápravě, třeba po dlouhé době. Proto považujeme za nutno, aby průmysl udržel bývalé styky, třeba dnes byly více stykem osobním než obchodním.
  2. Hospodářský úpadek Polska a hlavně Ruska, kde ztraceno prozatím pro nás nejslibnější odbytiště průmyslových výrobků, vymyká se rovněž přímému vlivu průmyslu. Dodávky jsou nemožné hlavně pro nejistotu vzniklých pohledávek a pro rozdíly valutové.
  3. Ve státech s měnou hodnotnou uplatňuje se konkurence výrobců ze států s měnou znehodnocenou, jejichž závody jsou mimo to často i organizačně mnohem dále než průmysl náš. Průmysl těchto států jest zahrnut objednávkami, pracuje však většinou na vyčerpání surovin a zásobně. Později vlivem stoupajících mezd a nákupu drahých surovin klesá jeho konkurenční schopnost. Nejnebezpečnější soutěž, soutěž Německa, již ochabuje pro nejisté a vysoké ceny, kvalitu výrobků i dodací lhůty.

Náš průmysl musí být připraven, aby aspoň v některých oborech nastoupil po průmyslu německém, musí intensivně studovat poměry na cizích trzích, jejich potřeby a zvyklosti. Vyžaduje to stálých osobních návštěv v cizině, reelních nabídek, kvalitních a lhůtních dodávek. Zkušenosti všech obchodních zastupitelstev republiky jsou v tomto ohledu dosud velmi špatné, průmyslník nevyhledává většinou osobně zákazníka, nedodržuje jakost a lhůty. Naproti tomu nevyhovuje naše zahraniční zastoupení v mnohých případech potřebám obchodu a průmyslu a vyžaduje právě v této době zvýšenou pozornost státní správy. Z toho důvodu žádáme, aby našim přiděleni byli techničtí attaché s bohatými obchodně technickými zkušenostmi.

Povinností každé naší vlády musí být snaha po dosažení přiměřené stabilizaci naší měny na zahraničních trzích. Předpisy o dovozu a vývozu a úprava cel musí být postupně vymaněny z ohledů politických a přizpůsobeny domácí potřebě. Dovoz výrobků, které i doma se vyrábějí a které dovážejí se z ciziny, následkem její nízké valuty pod světovou cenou jest hospodářsky jen zdánlivě výhodné a má se v každém případě zamezit. Obchodní smlouvy musí být samy v sobě zárukou reelního zahraničního obchodu, musí poskytovat vzájemnou právní ochranu a možnost exekuce pohledávek. Žádat od státu za zboží do ciziny vyvezené přímou zárukou jest žádat nemožnosti.

II.

Státní správa může zmírnit tíhu nynější hospodářské situace přesunem daní, určitým jejich snížením – ovšem až po docílených úsporách ve vydáních a jinými účelnými opatřeními. Proto přejeme si co nejrychleji:

  1. Zjednodušení státní správy, které přivodí úsporu státních vydání a uvolnění sil k produktivní práci a přísnou kontrolu hospodářství samosprávného. Je dále jisto, že jednotlivým centrálním úřadům schází společný technický orgán, který by zamezoval zjevy jinak nevysvětlitelné, kupř. neunifikované předpisy o dodávkách státních, nákup surovin z ciziny, ač surovina nalézá se doma dokonce v státním podniku apod. Zvláště je nutná co nejužší technická spolupráce ministerstev veřejných prací, financí, obchodu a sociální péče.
  2. Zjednodušení, sjednocení a snížení železničních tarifů v prvé řadě pro suroviny, hlavně další snížení tarifů pro méněcenná paliva. Stav nynějšího tarifnictví poskytuje nezasloužené zisky „znalcům“ a neblahé ztráty neinformovaným. Nákladní list jest pro ohromnou většinu obyvatelstva listinou naprosto nesrozumitelnou a nynější stav ilustruje nejlépe skutečnost nedávno v aféře dopravy amerického válečného materiálu objevená, že totiž stát dopravu svého vlastního zboží po vlastních drahách, objednává u soukromého podnikatele, která má nad to možnost poškoditi jej „legální“ cestou o stotisícové obnosy.
  3. Zamezení každého nezaslouženého zisku. Tak jest v oboru možnosti státní správy: a)Účinný vliv na potlačení zbytečného meziobchodu. Navrhujeme jednak nucené označení cen veškerých průmyslových výrobků ve výkladech drobného obchodu, za současného závazného uvedení země výroby. Dále považujeme za účelno, aby daň z obratu při obchodních stycích výrobce nebo spotřebitele byla snížena resp. zrušena a zvýšena naproti tomu při stycích obchodníků mezi sebou. Očekáváme, že již těmito opatřeními potlačí se značnou měrou zisky bez protihodnoty produktivní práce, dusící hospodářský rozvoj a že nuceně uvolní se další síly i kapitál k účelům produktivním. b) Státní správa nesmí dále nečinně přihlížet k dnešním formám obchodů bankami prováděným. I zde se jeví následky a setrvačnost válečné a poválečné „konjunktury“. Zákon o stavebním ruchu se státní garancií stavebního úvěru se stal bankovní praxí zcela ilusorní: nikomu nedostane se dnes na tomto podkladě bankovního úvěru. Na průmyslové podnikání rovněž peněz není z té jednoduché příčiny, že jsou to úvěry dlouhodobé. Úvěr krátkodobý s vysokým úrokem a „poplatky“ k provádění obchodů, kde jedná se jen o „koupit a prodat“, je naproti tomu lehce dosažitelný, protože přes svoje riziko pro banky je nejvýhodnější. Jest dále známo, jak vyrostla v posledních letech obchodní oddělení bank: banky provádí obchody s nejrůznějším zbožím, s železem, se stroji, se solí i s pomeranči, lhostejno s čím, bez ohledu na celkovou hospodářskou situaci a jsou vedle svých neproduktivních manipulací finančními známkami nejtěžším zatěžovatelem přechodu zboží od výrobce ke konsumentovi. Jest žádoucno, aby správa peněžních ústavů byla vhodným tlakem ze strany státní správy zorganizována a zlevněna, aby bankám odňato bylo právo obchodů se zbožím a aby co nejúčinněji potírána byla nezdravá spekulace. Prostředky takto uvolněné samy vynutí zlevnění úvěru pro reelní podnikání. c) Jest jisto, že léta velikých zisků poválečných průmysl jednak málo využil k zdokonalení svého výrobního zařízení, jednak tyto zisky právě v omylu velkých cifer inflačních podniků odebral v měřítku větším, než pro další vývoj bylo přípustno. I zde nalezena by se jistě vhodná forma k zamezení takového ochuzování průmyslových podniků.
  4. Kvitujeme se zadostiučiněním snahu státní správy vést státní podniky individuelně jako podniky soukromé. Ovšem musely by být vzhledem na svůj ráz vedeny techniky, praktiky a obchodníky – nikoli právníky a musely by být energicky odpolitizovány. Reformu státních podniků nutno provést rychle a do důsledků, což předpokládá v první řadě správné stanovení výrobních nákladů: hlavně nákladů dopravních a nákladů za uhlí, jež byly dosud počítány v cenách tzv. „režijních“, mnohdy hluboko pod výlohami skutečnými.
  5. Otázka veřejných staveb a nouzových prací bývá v souvislosti s průmyslovou krizí často přetřásána. Vyslovujeme se pro rychlé provádění veřejných staveb a prací zejména již dávno připravovaných a oněch, na něž potřebné prostředky již v minulých letech byly povoleny. Práce a stavby tyto musí být ovšem nezbytné a promyšlené; ony, které nevyžadují předběžných studií a paralelního řešení jiných otázek přidružených (nové regulační plány, nové komunikace apod.) nutno počít ihned.

Z všeobecného hlediska pak bude vhodno provádět především práce takové, které po svém ukončení budou příznivě na vývoj průmyslu působit. Jsou to centrály vodní. Pro každý tok má být po ruce plán na ideální využití jeho energie a podle toho řešeny jednotlivé centrály ve shodě s generálním plánem budoucích vodních cest. Vodoprávní administrace musí být rychlejší a pružnější. Jsou to dále centrály kalorické na odpadové uhlí, zřízení nových potřebných tratí železničních a vybudování dosavadních tratí, výtopen, skladišť, nádrží a dílen. Stávající dílny nutno zmodernizovat. Samospráva může též vydatně přispět; i v nejzapadlejší vísce najde se po zralé úvaze řada prací obecně užitečných: úprava a stavba cest, meliorace, zalesňování apod.

Se stavbou nezbytných budov státních nutno co nejdříve počít, protože uvolní se tím též činžovní domy dříve k účelům veřejným zabrané. Tak žádáme urychlené vybudování české techniky v Praze, vhodných staveb pro jednotlivá ministerstva, stavbu vysokých škol v Brně a v Bratislavě atd.

6. V zájmu stavebního ruchu:

  • kartely továren na stavební hmoty zamezují přirozenou regulaci cen nejdůležitějších surovin, brzdí stavební podnikání a musí být proto odstraněny.
  • Řízení u stavebních úřadů buďtež prováděna s největším urychlením v duchu zákonitých předpisů a s rozumnou tolerancí, aby stavby zbytečně nebyly zdražovány.
  • Jest nezbytno okamžité vypracování směrnice pro postupnou likvidaci zákona o ochraně nájemníků, který při velkých bytech a nájemnících hospodářsky dobře situovaných hraničí dnes již s bezprávím na straně druhé. Drobní nájemníci (těmi jsou též většinou naší lidé v zněmčeném území) musí ovšem používat dále nutné ochrany; v zájmu správné kalkulace a proto v zájmu oživení stavebního ruchu jest však stanovení zásad, jak a kdy tento zbytek vázaného hospodářství bude zlikvidován.
  • Důležito jest zamezit spekulaci s půdou, která se má v dohledné době zastavit. Kdežto v cizině správnou obecní politikou pozemkovou zůstává zisk z přirozeného vzrůstu hodnoty pozemků nově rozparcelovaných většinou majetkem celku a stlačuje obecní přirážky na minimum (Ulm, Frankfurt nad M.), ponechávají naše municipis pozemkovou spekulaci bez jakékoli kontroly jednotlivcům, kteří se na úkor celku obohacují. Zdá se dokonce, že zákon z roku 1912 o stavebním právu je municipiemi z různých důvodů sabotován.
  • Státní podpora nezaměstnanosti ač individuálně malá, zatěžuje ve svém celku značně a neproduktivně výdaje státní a musí být (kupř. ztrátou nároku na podporu odmítnutím jakékoli nabídnuté práce) uvedena na minimum.

III. Cena výrobku dána jest součtem výloh

  1. výrobních,
  2. prodejních,
  3. veřejných dávek,
  4. zisku

(4) Zisk výrobce zatěžoval cenu v době konjunktury velice značně; dnes proniklo již alespoň částečně přesvědčení, že jest výhodnější pracovat bez zisku ke krytí režie, než při ceně se ziskem neprodávati a zastavit provoz. Vyhlídka na malý zisk, resp. na práci bez zisku ke krytí pouhé režie svádí ovšem mnohé podnikatele k sabotáži práce. Zvláště ony případy, kdy se tak děje též z důvodů politických, musí být předmětem zvýšené pozornosti vlády.

(3) O veřejných dávkách vyslovili jsme se již dříve.

(2) Výlohy prodejní (náklady prodejen, zastupitelstev, agenti, tiskopisy, reklama, cestovné, dopravné, pojistné atd.) jsou dosud značným zatížením prodejní ceny. Výlohy tyto zmenšovat se budou jen v souvislosti s všeobecným poklesem cen.

(1) Výrobní náklady dány jsou především cenami surovin a jest na průmyslu, aby organizaci nákupu věnoval zvýšenou pozornost a postupoval s největší opatrností, zejména však, aby surovinou bylo šetřeno. Úspora surovin předpokládá však konstruktivní a technologické propracování a promyšlení výrobku a tím i kvalifikaci inženýrů v průmyslu. Podmínkou technického pokroku jest spolupráce tovární dílny s vědeckou laboratoří, kterou si náš průmysl až na ojedinělé výjimky neuvědomil, odkazuje vědeckou práci a výzkumné ústavy na podporu státní a považuje vydání tohoto druhu za neproduktivní. Ve skutečnosti jest to však existenční nutností průmyslu, která přinese bohatý užitek. Technický pokrok Ameriky a Německa jest ne v poslední řadě ovocem milionových darů průmyslu pro technická bádání.

Jakou část výrobních nákladů tvoří mzdy, závisí od druhu výroby. Výše její dána jest jednak mzdovou jednotkou, jednak potřebou času k jednotlivým výkonům, pokud není placen výkon sám (práce úkolová). Kdežto mzdová jednotka značně byla již snížena, zůstává potřeba času značně vysoká. Jest ostatně výrazem nejen výkonnosti dělníka, ale i strojního zařízení a organizace provozu, která zůstávajíc u nás v tradičních kolejích jest daleko za cizinou.

Úkolem moderní organizace provozu jest soustavné snažení po úsporách na výrobních nákladech, v první řadě ovšem na surovině, energii a času. Doba stagnace jest zvláště vhodnou pro provádění změn v provozu a musí být rychle využitkována, nemá-li se po zániku vnějších příčin krize nynější proměnit v trvalou neschopnost soutěže. Jest nutno studovat cizí osvědčené metody, slučovat příbuzná odvětví, specializovat jednotlivé závody, jejichž výroba omezí se na určité typy sestavené z normálních součástí hromadně vyrobených. Pro poměry naše jest již velikým pokrokem, založení Normalizační společnosti, od níž slibujeme si pronikavý brzký úspěch vzhledem k velkým průmyslovým podnikům za ní stojícím.

Otázka hybné síly a tepelné energie jest dnes z nejdůležitějších. Cenový poměr mezi nákladem na tyto zdroje s ostatními výdaji v průmyslu přesunul se během války a po válce tak, že položka za uhlí resp. pohonnou sílu tvoří mnohem větší část všech nákladů než dříve. Úspory na tomto kontě jsou proto velmi vydatné a co zvláště třeba zdůrazniti, ve většině případů snadno proveditelné, bez velikých investic. Zdůrazňujeme v první řadě hospodárné využití paliva správnou kontrolou a přizpůsobením topenišť takovým palivům, které v daném místě a případně jsou nejlacinější. Velká většina kotelen našich průmyslových závodů zařízena jest na spalování materiálu tříděného a cenného, méněcenné moury vyváženy jsou na haldy, kde podléhají zkáze. A přece jest to dnes – správné strojní zařízení předpokládaje – nejlacinější palivo průmyslové. Nové topeniště přizpůsobené tomuto palivu jest ve většině případů během několika měsíců docílenými úsporami plně zaplaceno. Avšak i úplně nová zařízení respektující poslední vymoženosti techniky jsou amortizována dle dnešních cen uhlí během několika málo let. Vítáme s povděkem nově založený „Ústav pro hospodárné využití paliv“, přejeme si, aby co nejdříve byl uveden v činnost a aby průmysl nejen co nejhojněji jeho pomoci a podpory používal, ale i na jeho vybudování intensivně spolupracoval. Na tomto místě nutno též konstatovat, že ze všech větších závodů našich dosud pouze jediný otázce tepelně technické věnoval tolik pozornosti, že si založil zvláštní oddělení pro tepelnou ekonomii pro své vlastní závody. Jest s podivem, že toto pole pro úspory tak vděčné bylo dosud průmyslem tak zanedbáváno. Příčiny toho vidíme v předpojatosti a neinformovanosti mnohých vedoucích činitelů průmyslových a v nedostatku odborníků na místech vedoucích. Práce komerční zvláště za let 17-20 přehodnocena byla na úkor schopností organizačních, produktivních a odborných, následky toho dnes těžce doléhají na průmysl a budou odstraněny tím spíše, čím rychleji uplatní se zdravý a přirozený poměr mezi prací produktivní a obchodní.

Jest zjevno, že nejúčinnější prostředky k oživení práce a ke konkurenční schopnosti jsou v dosahu přímé svépomoci průmyslu samého, čehož nejlepším důkazem jest skutečnost, že i za nynější kritické doby několik dobře vedených závodů z oborů nejvíce postižených, kdy konkurenční závody po měsíce stály, výrobu nejen nezastavilo, nýbrž ani podstatně neomezilo.

Nutno zmínit se ještě o poměrech na Slovensku, kde nezaměstnanost má mimo to svoje specielní lokální zabarvení. Jest to jednak vyspělost dělnických vrstev jak odborná, tak sociální, hlavně však následek dřívějšího umělého podporování průmyslu maďarskou vládou. Průmysl je zde většinou bez přirozených zkušeností poctivé tvořivé práce a namnoze ještě bez odborného, na výši doby stojícího vedení. Některé státní podniky jsou velmi pasivní. Navrhujeme okamžité zastavení práce v Báňské Šťávnici, která vykazuje pravidelné mnohamilionové roční ztráty, při poměrně malém počtu zaměstnaných. Tohoto obnosu a zaměstnanců mohlo by se použít k jiné produktivní práci: k otevření uhelných dolů v revíru Handlovském a nových vrteb na naftu, k zařízení rafinerie naftové ve Gbelech apod., čímž ušetřily by se státní správně další milionové obnosy a v důsledku větších prací zaměstnaly by se lépe nyní velmi pasivní železárny v Podbrezové, které jsou na výrobu vrtných rour dobře zařízeny. Proti tomu nynější stav naftových dolů ve Gbelech, solných dolů v Solotvině (a též uhelných dolů státních v Čechách) ukazuje, že i státní podniky, jsou-li dobře vedeny, bývají aktivní a že je třeba proto největší opatrnosti při návrzích na zcizování státních majetků. Železniční síti schází několik důležitých spojek, kterými by se doprava značně zjednodušila a zkrátila a poměry severního a východního Slovenska na mnoha místech vyžadují plánovité kolonizace, již by se rovněž značný počet sil trvale upoutal.

Na konec třeba ještě formulovat zásady, jichž bylo při návrzích našich ideově použito.

A. Hospodářská politika státní jak zahraniční tak vnitřní má být řízena především důvody hospodářskými, nikoli politickými.

B. Průmyslovou krizi vysvětlit lze hlavně poklesem odbytu pro vysokou cenu, v druhé řadě zdrženlivostí popř. přirozeným úpadkem konsumu samého.

C. Snížení ceny výrobku jest tudíž nejúčinnější prostředek proti krizi. Toto snížení

  • nesmí se dít přímým vynaložením prostředků státních a veřejných; od státu nutno žádat účelnější přesun daní, šetrnost ve státní správě, od samosprávy řádné hospodaření.
  • nesmí být docilováno pronikavými zákroky státní správy; žádat nutno jest naproti tomu určitá přesně omezená zákonitá ustanovení odstraňující zřejmé výchylky a závady.
  • dosažitelno jest nejsnadněji promýšlenou svépomocí průmyslu samého.

D. Na straně druhé přikročili nutno k okamžité realizaci všech nezbytných veřejných a soukromých prací a dodávek (veřejné a soukromé stavby, opravy a rekonstrukce v průmyslových podnicích v nynější době obvyklé sezonní práce v cukrovarech atd.), což jistě i na všeobecný vzestup konsumu bude mít příznivý vliv.

Spolek československých inženýrů a architektů

Za komisi pro anketu o nezaměstnanosti Ing. Švéda

Předseda ústředí Dr. Ing. Klír

Zdroj: Technický obzor, prosinec 1920

Obr. Staroměstská radnice 1917