Snaha odpoutati se co nejvíce od nutnosti velikého vydání na otop, razí si v řadách obyvatelstva usilovně cestu a je chvalitebno, že naši technikové a výrobci nezůstávají ke zjevu tomu pasivními, ač-li nejdou při uplatňování úsporných tendencí v čele. Většímu rozšíření pův. kamen amerických, jichž originál našel v řadě našich výrobců zdařilé kopie, překáží dvojí: Jednak vysoká cena tohoto výrobku, za druhé pak ta okolnost, že se v nich musí topiti koksem, nebo antracitem, kteréžto druhy paliva jsou dražší a na venkově v detailu se neprodávají. Uhlí, ovšem, že i hnědé, jehož těžba je v Československu největší a které je nejlevnější, je v kamnech těch nepoužitelným.

Při ztroskotání pokusů, které různí výrobci s kamny násypnými – jichž konstrukce – proudění ohně dle způsobu kamen amerických napodobila – ujal se dle všech známek šťastně výrobek, který pod jménem „FENOM“ uvedla na podzim 1922 do prodeje česká firma TEMPER – J. Pelikán v Praze, Václavské náměstí 33.

Tato kamna spojují výhody nejrozšířenějších kamen tzv. irských, s přednostmi, které pro využití tepla v místnosti vykazují kamna americká.

Samotný vnitřek amerických kamen „FENOM“ umožňuje topení veškerým palivem tedy, počínaje dřívím a konče palivem ušlechtilým. I hnědé uhlí podstupuje v nich při hoření shora, proces suché destilace. Malé části plynů, které se při tomto způsobu topení nespalují v topeništi, shoří až na nepatrné zbytky v zadních vertikálních komorách (svislá a kolmá) na rozžhaveném šamotě, takže se palivo zužitkuje asi z 85 %. Komory vertikální jsou spojeny komorami spodními pod popelníkem.

Jiným násypným kamnům konkurují americká kamna „FENOM“ (jak z níže uvedených obrázků zřejmo) hlavně tím, že vnitřek kamen nevysypává se palivem celý, nýbrž asi z poloviny a ze spoda nehřeje pouze od roštu nahoru, nýbrž se stejnou intensitou jak v hlavě, tak i v litinovém spodku (tahy vodorovné) pod popelníkem, tedy až u podlahy. Po zatopení není třeba čekati na prohoření násypu s uvedením tělesa do žáru, nýbrž je možno nejdéle za 30 minut zapnouti vnitřní tahy a topiti tělesem v celé jeho výšce vzdor tomu, že palivo hoří teprve v hlavě kamen. Při tom je těleso snadněji obsluhovatelné, ježto žádá při regulaci celkem dva jednoduché hmaty. Konstrukce je řešena šťastněji, nežli u kamen amerických: vertikální komory tvoří s topeništěm jedno těleso obdélníkového sloupce. Kostru tvoří litinový spodek a vrch, spojené čtyřmi litými rohovými sloupci Do těchto shodně zapadají buď surové šamoty, kryté kovovým – černým či maltovaným – pláštěm, nebo šamoty hlazené a polívané. Konstrukci rozumí každý venkovský řemeslník na první pohled. Architektonická výprava litiny je prvotřídní. Je-li u kamen amerických řešena spodní výhřevná plocha jaksi ve způsobě obrácené mísy, ve které se žhavý vzduch deponuje, je dno kamen „FENOM“ vyduté směrem k podlaze, čímž je nucen vzduch – po nárazu ohřátý – rychle cirkulovati a zahřívá tak rychleji spodní partie.

Okolnost, že firma bez cestujícího a bez železářů (až do čevence 1924) řadí se svým obratem – z 80 % v detailu – mezi velkozávody, staví náš úsudek, že se kamna „FENOM“ ujala šťastně, do světla reelního.

Porovnejte Americká FENOM 1) po zahájení topení a jiná kamna násypná 2): Násyp: půl tělesa. V žáru po zatopení těleso v celé výši. Do komína spálené schladlé plyny bez kouře. Násyp: celé těleso. V žáru po zatopení pouze vrch kamen. Hřejí pozvol. prohořením k popelníku. Do komína plyny žhavé.

Triumf techniky 1925