Plynu se dnes používá výhradně k vaření, k pečení, k ohřívání vody, k provozu chladniček a praček a v menším měřítku i k vytápění místností.

V domácnostech je rozváděn svítiplyn, dále karbonský plyn (na Těšínsku) a zemní plyn naftový (jižní Morava a jihozápadní Slovensko). Kromě toho tam, kde není rozvod plynu, používá se topného tekutého plynu (propan-butanu) v ocelových lahvích.

Výhody plynu

Používáme-li plynu, využíváme daleko lépe uhlí, což má v celostátním měřítku velký význam.

Největší výhodou plynu je jeho pohotovost. Ihned po zapálení plynu dostáváme plný žár.

Další je úspora práce, protože odpadá skladování paliva, vožení uhlí, nošení do pater, prach, popel, nečistota.

Plynové spotřebiče moderní konstrukce umožňují snadno plamen regulovat.

Známe-li zásady úsporného zacházení s plynem, je plyn energie levná.

Zacházíme-li s plynem opatrně a dodržujeme-li všechny předpisy, vyhneme se nebezpečí otravy a explose.

Zásady hospodárného provozu plynových spotřebičů

Vaření. Chceme-li vařit úsporně, používáme nádob vhodné velikosti, to znamená takových, které právě stačí na obsah. Je zbytečné vařit půl litru mléka ve velkém hrnci, stačí-li malý.

Nádobí na plyn musí být jakostní, ale nemusí být ani těžké, ani se zabroušeným dnem (jako na příklad na elektrickou plotýnku).

Na ploténku stavíme nádoby o vhodném průměru. To znamená, že postavená nádoba má být vždy jen o málo širší než ploténka.

Rychleji se vaří v nádobách širších a nižších než ve vysokých a úzkých, neboť je plamenem zahřívána větší plocha.

Nádoby se ohřívají jednak přímým plamenem, který se dotýká dna, jednak horkými spalinami, které proudí kolem dna i stěn nádoby.

Můžeme proto lépe využít tepla, nastavíme-li další nádobu. Do výše postavené nádoby dáváme ty pokrmy, které nevyžadují var, ale které jen předehříváme nebo jen udržujeme v teple.

Nádobí stavíme vždy na nekrytý plamen, u starších sporáků na žebrovitý kruh obrácený žebry vzhůru. U nových sporáků je žebrová deska umístěna dostatečně vysoko.

Plamen nesmí nikdy přesahovat dno, tj. šlehat kolem nádoby. Spotřeby plynu by byla o třetinu větší. Proto přivřeme kohoutek tak, aby plamen nepřesahoval dno.

Protože plyn dává hned plný žár, zapalujeme hořák, až když máme vše na plotně přistaveno a připraveno.

Hořák je nejdůležitější součást plynových spotřebičů. Některé hořáky jsou dvojité, mísicí trubka je zakončena hořákovou hlavicí s víčkem.

Hoří-li plamen správně, má ostré zelené jádro a modrofialový okraj.

Naopak jsou-li konce plaménků červené nebo dokonce žluté, svítí-li plameny nebo plápolají, tu plyn špatně hoří, protože je ve směsi málo vzduchu.

Nádoby stavíme na plný plamen. Když se obsah vaří, stáhneme na „sporoplamen“.

U starších litinových vařičů seřídíme přívod vzduchu posunutím šoupátka na spodku hořáku. U novějších typů regulujeme přívod vzduchu pootočením regulační clonky.

Je-li ucpán přívod plynu, pročistíme dýzničku tenkou ocelovou jehlou. Hospodárný provoz plynového spotřebiče podmiňují čisté hořáky.

Častá příčina nesprávného hoření je znečištění hořáku. Proto dbáme, aby při vaření nic nepřekypělo.

Je-li hořák pevně vmontován (u starých typů) a je ucpán, musíme pročistit otvory hořákové hlavice.

U moderních typů jsou hořáky vyjímatelné. Hořák rozebereme, každou část vymyjeme kartáčkem v mýdlové vodě. Dobře osušíme a zase víčko i hlavici dáme zpět na místo, kam patří.

Pečení.  V menší domácnosti postačí smaltovaná pečicí trouba, kterou postavíme na kamna, nebo trouba, která má nahoře dva hořáky. Jinak má každý sporák jednu pečicí troubu a ohřívárnu. Některé sporáky mají troubu i s vrchním hořákem na rožnění pokrmů.

Pečicí troubu zapalujeme vždy při otevřených dvířkách, aby se v ní nenahromadil nespálený plyn.

Plamínky trouby mají být asi 25 mm dlouhé. Jsou-li kratší nebo hoří-li jen některé, musíme trubici i otvory očistit z nánosu sazí a z prachu. Děláme to drátěným kartáčkem a dírky propichujeme ocelovou jehlou. Před pečením moučníků je třeba troubu vytopit na žádanou teplotu. Jakmile se pokrmy v troubě pečou, můžeme plaménky zmenšit.

Při pečení troubu často neotvíráme, jen musíme-li nutně podlít maso nebo obrátit moučník. Jinak otvíráním vznikají zbytečné ztráty.

Výhodou jsou moderní trouby s okénkem a se světlem uvnitř, takže bez otvírání vidíme, jakou už má moučník barvu.

Některé sporáky mají nad troubou ohřívárnu, v které můžeme dobře udržovat pokrmy na krátkou dobu v teple, ohřívat menší množství vody apod.

Při zapnutí je trouba v několika minutách vyhřátá. Tím se musíme řídit při pečení různých druhů těst. Prášková těsta dáváme do trouby krátce po zapálení hořáku a za chvíli zmírníme plamen. Kynutá těsta potřebují středně vyhřátou troubu, proto vkládáme těsto do trouby asi tři až pět minut po zapálení. Když moučník nabude, dopékáme při mírnějším plameni, aby povrch příliš nezčervenal a těsto se dobře propeklo. Tuková těsta dáváme do trouby předehřáté asi pět minut a pečeme je prudce.

Aby se moučník svrchu nepálil, pokryjeme jej čistým archem papíru. Peče-li trouba prudce zespoda, dáme plech nebo nádobu na rošt co možno nejvýše.

V plynové troubě můžeme také sterilizovat kompoty a ovoce. Sklenice normálně naplněné a opatřené gumičkou a sponou postavíme na asbestovou vložku, kterou jsme zasunuli v troubě na první drážku. Nemáme-li tuto vložku, můžeme kompoty postavit do širokého pekáče s vodou. Jednu sklenici necháme otevřenou, naplníme ji vodou a do té postavíme teploměr, abychom mohli sledovat výši teploty. Troubu zapálíme jen zespodu a sledujeme teplotu a dobu, které mají být stejné jako při zavařování v patentním hrnci.

Troubu, na které jsou připečeny zbytky tuků apod., musíme jednou měsíčně důkladně vyčistit. Dno trouby se dá velmi dobře vytáhnout. Trouby myjeme v mýdlové vodě se sodou, napečené zbytky u krajů odstraníme drátěnkou nebo pískem. Celý sporák a hlavně místa kolem trouby, která bývají zahnědlá, po každém vaření mokrým hadříkem omyjeme a do sucha vytřeme. Po vytažení dna vytřeme prach i kolem hořáků a také hořáky otřeme a očistíme.

Koupelnové průtokové ohřívače

Potřebujeme-li jen sklenku horké vody (na holení apod.), ohřejeme si ji na plynovém vařiči v malé nádobě. Bylo by nehospodárné zapalovat průtokový ohřívač.

Pro menší množství teplé vody postačí v koupelně nad umyvadlem nebo v kuchyni malý průtokový ohřívač typu PO5.

Pro normální provoz menší rodiny jsou ohřívače do koupelny typu PO 35 a modernějšího typu PO 13. Dáme si je seřídit při instalaci na teplotu vody 38 oC, která odpovídá teplotě lázně. Je nehospodárné ohřívat vodu na vyšší teplotu a pak ji mísit s vodou studenou. Nejen že částečně zvyšujeme spotřebu plynu, ale škodíme i ohřívači, v kterém se může tvořit kotelní kámen.

Levnější než koupel je sprcha. Spotřeba teplé vody je třikrát až pětkrát menší, než koupeme-li se v naplněné vaně.

Jednou za dva roky dáváme ohřívače odborně prohlédnout a vyčistit, neboť ve vyhřívaném tělese a v otvorech hořáku se usazují zbytky spalin a saze.

V místě, kde je tvrdá voda, usazuje se v ohřívači kotelní kámen. Ten se musí časem odstranit. Instalatér odborník použije rozpouštědla a dá přístroj do pořádku, aby zase dobře a úsporně sloužil.

Plyn v koupelnovém ohřívači zapalujeme opatrně. Zjistíme-li, že je plyn otevřen a malý plamének nehoří, nejdříve plyn uzavřeme a vyvětráme. Pak nejdříve zapálíme malý plamének, kohoutek ještě více otočíme a otevřením kohoutku na horkou vodu plyn zapálíme.

Odcházíme-li na delší čas z domu, plyn v koupelně vždy uzavřeme. Stejně uzavíráme plyn na noc.

Topení plynem

Plynový radiátor je vhodný pro menší místnosti, které potřebujeme rychle na kratší dobu zahřát. Brzo sálá teplo, ale po uzavření rychle chladne.

Plynový radiátor musíme umístit místnosti tak, aby nic nepřekáželo oběhu teplého vzduchu.

V době, kdy stále ještě není dostatek plynu, povoluje se topení plynem jen v důležitých případech a jen tam, kde není jiná možnost.

Plynový radiátor musí být připojen na pevno s plynovodem a musí se zařídit odvětrávání do komína, což udělá plynárenský odborník.

U topných radiátorů je třeba občas pročistit hořáky a otřít radiátorová žebra od nánosu prachu.

Nikdy nevytápíme místnosti vařidly s otevřeným plamenem nebo zapálenou otevřenou troubou. Je to nejen velmi nehospodárné, ale při hoření plynu se spotřebovává kyslík a tím se kazí vzduch v místnosti, kterou musíme často větrat.

V tzv. „špičkách odběru“, tj. od 10 do 14 hodin, používáme jen vařiče a trouby. Nikdy plynem nevytápíme ani neohříváme žehličky apod.

Bezpečnostní předpisy při používání plynu

Svítiplyn je plyn hořlavý, jedovatý a v určitém složení se vzduchem i výbušný. Jeho používání v domácnosti je běžné a bez nebezpečí, zachováváme-li všechna bezpečnostní pravidla.

Instalace plynu a připojení spotřebičů musí být provedeno odborně. Než se připojí nový spotřebič, musí jej odborník vyzkoušet. Je-li v místnosti cítit plyn nebo spotřebič nefunguje tak, jak má, musíme to ihned ohlásit plynárenské ústředně pro hlášení poruch.

Drobné spotřebiče jsou připojeny na plynovod gumovou hadicí. Hadice má na konci spojovací nástavce. Musíme občas překontrolovat, zda kolem nástavce někde plyn neuchází. Zapálíme sirku a přejedeme s ní kolem hadice. Chytne-li tam plamének, je vidět, že plyn uchází, a musíme hadici ihned vyměnit.

Hadice, která přivádí plyn, nesmí být delší než 1,5 m, aby osoba, která spotřebič obsluhuje, měla na dosah ruky uzávěr plynu.

V koupelně zapalujeme opatrně.

Plynová kamna, sporák, zásobník atd. vyžadují dobré větrání, které musí zhotovit odborník. V koupelně na příklad nesmíme ponechat současně uhelná kamna a zavést odvětrání do stejného komína.

Přijdeme-li do místnosti, v které je cítit plyn, nesmíme ani škrtat sirkou, ani rozsvěcovat elektrické světlo, ani zvonit na elektrický zvonek. Jiskra nebo oheň by mohly způsobit výbuch. Ihned otevřeme okna, dobře vyvětráme, zkontrolujeme, není-li někde otevřen plynový kohoutek. Nenajdeme-li závadu sami, musíme zavolat odborníka.

Zapalujeme-li radiátor, nejdříve škrtneme zápalku, přiložíme k hořáku a pak teprve otevřeme přívod plynu.

Při použití kteréhokoli spotřebiče zapneme nejdříve kohoutek u hadice a pak teprve u spotřebiče. U spotřebičů, které jsou připevněny přímo na trubku, zavíráme klíčem hlavní kohout. Odcházíme-li z bytu ráno na celý den, uzavíráme kohout u plynoměru. Než po příchodu znovu zapneme plynoměr, přesvědčíme se, jsou-li všechny spotřebiče uzavřeny.

Nedovolíme, aby plynový kohoutek otevíraly a zavíraly malé děti. Také při práci v kuchyni dáváme pozor, abychom náhodou pohybem při práci neotočili kohoutek u spotřebiče a neunikal plyn.

Postavíme-li hrnek s kávou nebo s něčím jiným na plyn, nesmíme se vzdálit. Obsah by mohl překypět, zhasit plamen a plyn by začal unikat do místnosti.

Použití topného tekutého plynu v domácnosti

Tam, kde není možno instalovat přípojku na svítiplyn nebo na zemí plyn, používá se dnes směsi propan-butanu. Výhřevnost tohoto plynu je větší než zemního plynu a daleko větší než svítiplynu.

O zařízení (instalaci, ocelové lahvi s plynem apod.) rozhoduje Chema, n. p., který má také přehled o možnosti zařadit nové spotřebitele.

Odbornou instalaci provádí k tomu určený instalační závod, který také připojí speciální spotřebiče, tj. sporáky Caloria nebo Moravia.

Při instalaci spotřebičů na tekutý topný plyn, při umisťování lahví apod. je třeba se řídit směrnicemi, které dá n. p. Chema spotřebitelům při koupi spotřebiče.

Plynové spotřebiče pro domácnost

Novým typem plynového spotřebiče pro domácnost na vaření je plynový vařič – smažič MORA, typ 811. Má vyjímatelný hořák na vaření s příkonem asi 1500 kcal/hod. Místo tohoto hořáku se dá do spotřebiče umístit hořák tvaru H, který ohřívá vloženou pánev na smažení pokrmů v tuku.

Nový typ tříhořákového plynového vařiče „MORA“ má proti starším typům vařičů mnoho výhod. Malý hořáček na pražení jíšky, na rozpouštění omastku, na vaření černé kávy apod. je velmi praktický. Normální hořáky na vaření mají odstupňovaný příkon. Pravý asi 2000 kcal/hod., levý asi 1400 kcal/hod. Malý hořáček, který je umístěn uprostřed, má příkon asi 300 kcal/hod. Všechny hořáky se dají vyjímat a rozebírat, takže se snadno čistí, a jsou universální, tj. dá se jich použít pro všechny plyny, kterých se v ČSR v domácnosti používá, a to jen po předchozí výměně trysek. Ostatní součásti hořáku i rozdělovače plamenů zůstanou beze změny. Při záměně svítiplynu za zemní plyn nebo za kapalný topný plyn (propan-butan) zůstanou příkony hořáků prakticky nezměněny.

Hlavní těleso vařiče je z ocelového smaltovaného plechu, pod hořáky je výsuvný plech k zachycení překypělých pokrmů. Plotna má odklopnou desku. Konstrukce vařiče a použitý materiál umožňují snadné čištění a zaručují dlouhou životnost spotřebiče. Kohouty k hořákům jsou v uzavřené poloze zajištěny a mají knoflíky vypínačového tvaru. „Sporopříkon“ se reguluje šroubkem umístěným v ose kužele kohoutku. Konstrukce těchto kohoutů se osvědčila a je velmi úsporná, pokud jde o spotřebu barevných kovů. Trysky hořáků jsou pevné, nedají se regulovat, takže nemůže dojít k špatné funkci hořáků nesprávným seřízením. Hořáky jsou z šedé litiny, jednoduché, s regulační clonkou na primární vzduch. Také tato konstrukce hořáků se osvědčila, neboť umožňuje ve výrobě snadno dodržet souosost trysky kohoutu a směšovací trubice hořáku, což je nutné pro jejich dobrou funkci. Této konstrukce hořáků se dnes používá u všech plynových sporáků a vařičů.

Jedním z nejmenších plynových sporáků je nový typ plynové trouby s dvouvařičem CALORIA, typ 611. Přes to, že má rozměry velmi malé (výška 580 mm, šířka 580 mm, hloubka 480 mm), je vybaven normální pečicí troubou a dvěma hořáky s normálními příkony. Tento sporáček se velmi dobře hodí do malých kuchyní a do garsoniér. Bude se dodávat též se zvláštním stolkem, na který se dá sporáček postavit a ve kterém bude skřínka.

Nejběžnějším plynovým spotřebičem v ČSR je plynový sporák, který je dnes skoro vždycky minimálním vybavením domácnosti, jež používají plynu. Proto se vyrábí v ČSR několik typů plynových sporáků, které mohou uspokojit široký okruh zákazníků. Nejlevnější a materiálově nejméně náročný je plynový sporák MORA, typ 235. Má tři hořáky na vaření normální, jeden rychlohořák, jednu pečicí troubu a jednu uzavřenou ohřívárnu. Funkčně je stejně vybaven plynový sporák CALORIA, typ 114, plášť sporáku je však prodloužen; je to sporák soklový.

V národním podniku MORAVIA se v poslední době začaly vyrábět nové typy plynových sporáků, které mají různé vybavení, avšak hlavní díly sporáku jsou společné. Výchozím typem je automatický plynový sporák MORA, typ 241. Tento plynový sporák má čtyři hořáky na vaření, jednu troubu na pečení a jednu troubu s rožněním. Dalším novým vybavením je automatické centrální zapalování hořáků na vaření, termostat v pečicí troubě, skleněné okénko ve dvířkách pečicí trouby a její elektrické osvětlení. Hořáky na vaření jsou universální a mají odstupňovaný příkon. Vpředu vlevo je rychlohořák s příkonem asi 2000 kcal/hod., přední pravý hořák má nejmenší příkon asi 1200 kcal/hod., zadní hořáky jsou normální s příkonem asi 1400 kcal/hod. Příkon hořáku pro troubu je asi 3000 kcal/hod. Uprostřed mezi hořáky na vaření je umístěn malý zapalovací hořáček), od kterého se prostřednictvím prošlehovacích trubiček automaticky zapalují hořáky, jakmile se otevře příslušný kohoutek. Proti znečištění překypělými pokrmy je hořáček chráněn odklopným víčkem. Před hořáčkem je do přívodu plynu vložen filtr, který zachytí prach a nečistoty z potrubí, aby se malá tryska zapalovacího hořáčku neucpala. Hořáček stálého plamínku je bunsenový, je možno ho použít též na zemní plyn nebo na kapalný plyn. Hořák u trouby je rovněž bunsenový a je otočný. Při otáčení hořáku plameny vzhůru se vytápí horní pečicí trouba, při otočení plameny dolů se rozžhaví žárové destičky upevněné na hořáku, a vytápí se pak dolní trouba s rožněm. Dolní dvířka trouby s rožněm se neotvírají, ale vysouvají se spolu s rožněm, což velmi usnadňuje obsluhu sporáku. Páčka k otáčení hořáku je přístupná po vysunutí dolních dvířek. Aby se mohl snadno sledovat průběh pečení v horní pečicí troubě, je ve dvířkách této trouby skleněné okénko. Sklo je dvojité a žáruvzdorné. Kromě toho má pečicí trouba uvnitř elektrické osvětlení, takže lze kontrolovat průběh pečení, aniž je třeba otvírat dvířka pečicí trouby. Časté otvírání dvířek má nepříznivý vliv na průběh pečení, zejména u moučníků. Vypinač elektrického osvětlení se obsluhuje tlačítkem umístěným na předním panelu sporáku. Žárovka je namontována na zadní stěně sporáku, a to vně pečicí trouby, a osvětluje vnitřek trouby skleněným okénkem. Tímto uspořádáním žárovka netrpí přílišným teplem a mimo to se dá snadno vyměnit, aniž se musí demontovat některá součást. Připojení na elektrickou síť se děje volnou přívodní elektrickou šňůrou do normální zásuvky.

Termostat pečicí trouby je spojen s uzavíracím kohoutem k hořáku pečicí trouby a je společně obsluhován jedním knoflíkem umístěným na předním panelu uprostřed mezi knoflíky kohoutů k vařičům.

Při otočení knoflíkem na první rysku začne procházet plyn do hořáku, kde se zapálí zápalkou. Za touto polohou je celkem ještě na knoflíku šest rysek, které odpovídají určité teplotě v pečicí troubě.

Při otočení knoflíkem na některou tuto rysku termostat reguluje příchod plynu do hořáků a udržuje nastavenou teplotu přibližně na stejné výši. Toto zařízení podstatně usnadňuje obsluhu při pečení.

Plotna sporáku je z ocelového plechu, bíle smaltovaná. Žebrované mřížky jsou litinové, černě smaltované a pro snadné čištění se dají snímat. Rovněž celá plotna se dá lehce sejmout, takže se dají snadno čistit hořáky. Je snadný přístup ke kohoutům a k hořákům při seřizování, ev. při pozdější údržbě sporáku. Pod hořáky je vysouvací plech zachycující překypělé pokrmy. Když se sporáku nepoužívá, lze plotnu sporáku zakrýt odklápěcí deskou. Tato deska chrání při vaření zároveň stěnu za sporákem před postříkáním od rychle se vařících pokrmů. Na zvláštní přání lze sporák opatřit též odkládacími deskami, které rozšíří plotnu sporáku o pracovní plochu nebo se na ně odkládají uvařené pokrmy. Vnější vzhled sporáku je výtvarně řešen tak, aby se sporáku dalo použít do stavebnicové kuchyně, tj. může se vestavit mezi kuchyňský nábytek nebo se ho může použít individuálně do dosavadní plynové kuchyně. Pečicí trouba je dobře isolována, takže povrchová teplota vnějších stěn sporáku je malá. Proto se může sporák přistavit i k nábytku ze dřeva. Tento plynový sporák, který má mnoho konstrukčních prvků, je výchozím typem pro sporáky další.

Typ MORA 242 má stejné vybavení jako sporák 241, avšak nemá termostat, typ 244 pak nemá termostat, centrální zapalování, skleněné okénko ani elektrické osvětlení pečicí trouby. Většina základních součástí je stejná jako u sporáku MORA 241; tím se podstatně zhospodárňuje výroba.

Dalším odvozeným typem je kombinovaný sporák MORA, typ KS 144. Má čtyři hořáky na vaření, jednu pečicí plynovou troubu a uhelnou část na vytápění kuchyně, na které se dá při vytápění rovněž vařit. Uhelná část sporáku je zařízena na topení letní i zimní. Při letním topení se používá roštu horního, tj. na sporáku se jen vaří. Při zimním topení se používá roštu dolního a sporák jednak vytápí kuchyň, jednak vaří. Pod pečicí troubou je umístěna vysunovatelná schránka na uhlí. Hořáky na vaření mají odstupňovaný příkon, podobně jako u plynového sporáku MORA 241. Plynová plotna i uhelná plotna jsou doplněny odklápěcími deskami.

K usnadnění práce hospodyně a pro zvýšení bezpečnosti plynových sporáků se vyrábějí též sporáky s časovým stavěčem, tj. s možností nastavit dobu pečení nebo vaření. U tohoto typu spotřebiče se dá předem nastavit počátek a konec pečení v plynové troubě nebo vaření na hořácích. Sporák je proto vybaven elektrickými hodinami, na kterých je možno přesné doby nařídit. Mimo to je jeden číselník elektrických hodin zařízen na nastavení zvonkového signálu, který upozorní, že předem nařízená doba uplynula. Hořáky v pečicí troubě a hořáky na vaření, které se dají časovým stavěčem řídit, jsou opatřeny tzv. zapalovací pojistkou, která zabezpečuje hořák, aby nemohl unikat nespalný plyn.

Nejběžnějším plynovým ohřívačem vody pro domácnosti je průtokový ohřívač MORA, typ PO 35. Je to automatický ohřívač, který umožňuje rozvádět teplou vodu na několik míst odběru. Má výkon 13 l vody/min při ohřátí o 25 oC (325 kcal/min), což je výkon dostačující k přípravě teplé vody pro koupelnu a pro kuchyň.

Konstrukce, princip armatury i výměníku tepla jsou v Evropě běžné.

Do výroby se připravuje též nový typ plynového průtokového ohřívače MORA PO 13, který má přerušovač tahu komína a pojistku proti zpětnému tahu, zamontovanou v plášti ohřívače. Mimo normální automatickou armaturu je ohřívač vybaven též termoelektrickou zapalovací pojistkou.

Národní podnik MORAVIA vyrábí dále nový typ malého průtokového ohřívače typu MORA PO 5. Ohřívač je určen pro domácnosti, do holičských provozoven, do lékařských ordinací, tj. všude tam, kde je zapotřebí menšího množství teplé nebo horké vody. Ohřívač má pojistku proti nedostatku vody (poloautomat) a armatura má mísicí baterii na studenou a na teplou vodu. Výměník tepla je válcový, s lamelami v horní části a je vyroben z mědi. Uzavírací plynový kohout je společný pro hlavní i zapalovací hořák. Otevírá se knoflíkem vypínačového tvaru, který je umístěn na přední stěně ohřívače. Kohout je v uzavřené poloze zajištěn proti náhodnému otevření.

Výkon asi 1/min; ohřátí o 25 oC; příkon asi 2,25 m3 svítiplynu za hodinu; účinnost asi 80 %.

Vnější plášť ohřívače zakrývá celou armaturu i výměník tepla a je z ocelového bíle smaltovaného plechu. Dá se lehce sejmout směrem vzhůru, takže se dá ohřívač snadno čistit, je snadný přístup při montáži, při seřizování a při údržbě. V menších místnostech lze ohřívač připojit na komín. K tomuto účelu se dodává ohřívač s přerušovačem tahu. Takového ohřívače se může použít jen pro jedno místo odběru, teplá voda se tedy nedá rozvádět.

Pro snadnější připojení ohřívače na vodovod a na plynovod se současně dodává litinová nástěnka skládající se ze dvou litinových kolen ½“, spolu spojených. Tím se dodrží přesná rozteč přívodu plynu a vody v ohřívači. Do nástěnky se našroubují přívodní trubky plynu a vody, nástěnka se šrouby připevní na zeď a po úpravě povrchu zdi, event. po obložení zdi, připojí se ohřívač prostým sešroubováním přívodů s nástěnkou. Není třeba jej připevňovat na zeď jiným způsobem. Toto uspořádání usnadňuje montáž u spotřebitele.

Pro přípravu teplé vody v domácnosti se může použít i plynového zásobníku, který začíná vyrábět n. p. SFINX. Plynový zásobník má obsah 80 l a podobá se elektrickým zásobníkům, které vyrábí rovněž tento národní podnik. Zásobník má hořák na svítiplyn s nesvítivými plameny a v budoucnosti bude upraven i pro používání na přírodní zemní plyny. Zásobník je netlakový, přepadový a je opatřen tzv. načepovací trubkou, která umožňuje napojit zásobník též na rozvod teplé vody, na příklad pro umyvadlo nebo dřez, a odčerpat pro tato místa odběru asi třetinu obsahu zásobníku, Zásobník má automatickou armaturu s termostatem, který samočinně uzavře přívod plynu do hořáku, když se voda ohřála na stanovenou teplotu, a dále zapalovací pojistku, která umožňuje unikání nespáleného plynu. Zapalovací pojistka je termoelektrická a samočinně se uzavře, když zapalovací plamének zhasne. Neotevře ani odchod plynu do hořáku, pokud zapalovací plamének nehoří. Obsluhuje se jednoduše tlačítkem.

Obsah zásobníku je 80 l a voda se ohřívá na teplotu podle nastavení termostatu 75-85 oC. Tato zásoba teplé vody postačuje pro přípravu jedné velké nebo dvou menších koupelnových lázní. Voda se znova ohřeje na požadovanou teplotu asi za 3,5 hod. Spotřeba plynu o výhřevnosti 4000 kcal/m3 (normální městský svítiplyn) je asi 0,6 m3/hod. a proto se může zásobník instalovat i na slabě dimenzovaný plynovod (1/2“) a stačí nejmenší používaný plynoměr. Proto je tento zásobník výhodný i do starých domů, kde není k disposici dosavadní plynová přípojka a rozvod plynu, potřebný pro instalaci průtokových ohřívačů. Přípojka plynu k zásobníku je 3/8“. Výhodou zásobníku též je, že dává vodu teplou přes 70 oC, což je žádoucí v domácnostech zejména při mytí nádobí apod.

Zásobník je možno nejlépe instalovat do koupelny, blíže vany, do které se voda napouští mísicí netlakovou přepadovou baterií. Pro dřez, event. pro umyvadlo se teplá voda rozvede. Připojit zásobník na komín je v místnostech malých a nedostatečně větraných nutné.

V ČSR se vyrábí i plynová chladnička ELEKTROSVIT, typ 397-B-I. Pracuje na známém principu absorpčních chladniček. Vhodnou konstrukcí a uspořádáním funkčních částí se dosáhlo toho, že pracuje s nepatrnou spotřebou plynu, takže je provozně velmi levná.

Dodává se s hořákem na svítiplyn, na zemní plyn i na propan-butan. Příkon je asi 120 kcal/hod. Obsah chladicího prostoru je 60 litrů. Plynová armatura má filtr, regulátor tlaku, uzavírací a regulační kohout a bimetalovou zapalovací pojistku.

Výhody plynu jako výkonného a pohotového paliva se osvědčují i při vytápění. Jelikož v posledních letech spotřeba plynu mnohonásobně stoupla, nestačila všude kapacita výroby ani dosavadních plynovodů, a proto se v některých oblastech používání plynu k vytápění částečně omezovalo.

Plánované dálkové rozvody a využití zemního plynu dávají však velmi slibný výhled do budoucnosti. Ačkoliv dnes vyráběný sortiment plynových spotřebičů na vytápění bytů není široký, jsou již v přípravě výroby a ve vývoji nové typy plynových kamen a infrazářičů.

Ve výrobě a v prodeji jsou dnes litinová žebrovaná kamna typu 121 a skříňová kamna CALORIA 512.

Litinová žebrová plynová kamna jsou populárně nazývaná „radiátory“, ačkoli přestup tepla se děje hlavně konvekcí. Sestavují se stavebnicově ve třech velikostech se čtyřmi, šesti a osmi žebry.

Podstavec se skládá ze dvou litinových nosných čel a z odrazného plechu. Spodní část žeber tvoří spalovací komoru, v níž je uložen hořák. Hořák má litinový kohout s regulací „sporo“ příkonu a se zapalovacím plamínkem. Spaliny procházejí žebry vzhůru, vracejí se do sběrače a potom odcházejí přerušovačem umístěným na zadní straně žeber do odtahu spalin (do komína). Kamna jsou opatřena hořákem buď na svítiplyn, nebo na zemní plyn. Mají příkon podle velikosti 4000, 6000 a 8000 kcal/hod. a účinnost přes 80 %. Spalování je dokonalé, poměr CO : CO2 je i při zpětném tahu v komíně menší než 1 : 100.

Tyto spotřebiče se již dlouhá léta vyrábějí téměř v nezměněné úpravě. Jsou oblíbeny pro dobrou účinnost a proto, že se dají snadno regulovat. Na mnoha místech jsou v provozu již několik desítek let. Jejich nevýhodou je značná váha litiny.

Skříňová kamna CALORIA 512 se dají přestavit výměnou hořáku na svítiplyn, na zemní plyn i na propan-butan. Kamna mají dvě litinové desky upevněné mezi bočnicemi. Mezerou mezi litinovými žebrovanými deskami procházejí spaliny od hořáku do sběrače ve vrchní části kamen. Na zadní straně kamen je usměrňovač tahu a odtah spalin. Kohout je litinový, hořák s nesvítivými plameny (Bunsen). Příkon je 3600 kcal/hod., účinnost přes 83 %.

Ve výrobě je „koupelnové“ topidlo Caloria, jež se může postavit na podlahu na litinový sokl nebo pověsit na zeď. Topidlo má litinový hořák upravený pro dokonalé spalování jak svítiplynu, tak zemního plynu a propan-butanu. Mění se pouze tryska. Nad hořákem je plochý plechový výměník tepla, za kterým stoupají spaliny do usměrňovače tahu a odtahu. Kamna mají zařízení, kterým se zavírá komínová klapka zároveň s plynovým kohoutem. Vnější plášť kamen má ozdobnou mřížku a je bíle smaltován.

Velkou výhodou kamen je značné sálavé teplo, jež působí na povrch lidského těla několik okamžiků po zapálení hořáku. Topidlo je určeno hlavně pro koupelny; bude se zavěšovat na zeď nad kratší stranu vany.

Dalšími spotřebiči připravovanými ve výrobě a ve vývoji jsou plynové zářiče. Na rozdíl od normálních konvekčních kamen, které ohřívají vzduch v místnosti, působí zářiče i při chladném vzduchu přímo na povrch lidského těla.

Příjemného pocitu tepelné pohody se dá dosáhnout i při chladnějším vzduchu tím, že se zvýší průměrná teplota okolních stěn (zvýšení sálání). To je důležitá okolnost, která umožňuje zvýšit pomocí sálajících zářičů tepelnou pohodu i tam, kde je ohřívání vzduchu pomalé, neekonomické nebo na polokrytých pracovištích i nemožné.

Sálavé topení v domácnostech je velmi oblíbeno v západní Evropě, hlavně v Anglii, v zemi krbů. Ve střední Evropě je více rozšířeno topení konvekční. Zdá se, že příští vývoj bude protisměrný; v Anglii lze pozorovat snahu zvyšovat teplotu vzduchu v místnosti konvekcí, kdežto v západním Německu a Rakousku začínají být velmi oblíbeny zářiče plynové.

Ing. J. Roller, Naše domácnost, Nakladatelství práce 1959