„Kvalita vody v českých rybnících se zhoršuje. Příčinou je zejména sucho a klimatická změna. Srážkové úhrny jsou stejné jako v minulosti, ale výpar mnohem vyšší. Velkým problémem se v posledních letech stává i budování čistíren odpadních vod u menších sídel. Ty sice snižují organické znečištění, produkují ale výrazně vyšší množství fosforu, který je živným roztokem pro sinice. Některé rybníky vlivem těchto jevů vysychají. Zvyšuje se také množství záchranných odlovů v letních měsících,“ upozorňuje Radovan Kopp z Ústavu zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství (AF) Mendelova univerzita.

Klimatická změna i další jevy dělají rybářům vrásky na čele. „Roční úhrn dešťových srážek je přibližně stále stejný, ale často nerovnoměrně rozdělený, s dlouhými obdobími sucha a nárazovými, často i přívalovými srážkami. Svůj díl sebou nese i způsob zemědělského hospodaření na polích, utužení půdy, velké půdní celky, orba až po okraj vodní plochy rybníka. To vše zvyšuje erozi ornice, která končí v sedimentech rybníků a snižuje jejich vodní kapacitu,“ uvedl Kopp.

Zatímco množství srážek zůstalo stejné, výpar vody se podstatně zvýšil. Málokdo si dovede představit, že z 1 ha vodní plochy se za slunných letních dnů odpaří klidně 3 litry vody za jedinou sekundu. Celkový objem vody se tak rychle snižuje, více prohřívá, urychlují se rozkladné pochody v sedimentech rybníků, klesá obsah rozpuštěného kyslíku a celý ekosystém rybníka se stává značně nestabilním. „Rybnikáři musí předvídat, jak se bude vyvíjet vegetační sezona daného roku z hlediska množství a kvality vody a kolik si mohou dovolit nasadit do jednotlivých rybníků ryb,“ říká Kopp.

Především na jižní Moravě, která dlouhodobě patří k nejsušším oblastem České republiky, jsou v poslední době již poměrně běžné tzv. záchranné výlovy rybníků v letních měsících. Rybáři vyhodnotí kritické parametry a ryby raději preventivně odloví, aby jim neuhynuly. Některé ještě před několika lety běžně obhospodařované vodní plochy už dokonce úplně vyschly. Příkladem je Mušlovský dolní rybník u Mikulova, který vyschnul před čtyřmi lety.

Velkým problémem se v posledních letech stává i budování čistíren odpadních vod (ČOV) u menších územních celků pod 2000 obyvatel. Tyto malé čistírny legislativa nijak nelimituje z hlediska odstraňování nebo i monitoringu fosforu na odtoku. Nově vybudovaná ČOV sice zlepší kvalitu vod z hlediska podílu organického znečištění, ale naopak přidá množství fosforu na odtoku. „Stav před vybudováním čistírny byl tak paradoxně pro kvalitu vody v rybníku často lepší,“ uvedl Kopp.

Zároveň vědec upozorňuje na skutečnost, že nejsou zcela ojedinělé situace, kdy přítok do rybníka tvoří pouze takto „vyčištěná“ odpadní voda, která je v podstatě zejména živným roztokem pro sinice. „Pak přijdou přívalové srážky a díky jednotné kanalizaci, která je společná pro dešťovou i odpadní vodu většiny vesnic a měst, dojde brzy k překročení kapacity místní ČOV a nečištěná odpadní voda jen naředěná vodou dešťovou končí zase v prostoru rybníka,“ uvedl Kopp. I větší čistírny mají limity pro vypouštění fosforu velice benevolentní, které naprosto nekorespondují s běžně dostupnými technologiemi k odstraňování fosforu a množství vypouštěného fosforu je tak velmi vysoké.

Laická veřejnost většinou zhoršenou kvalitu vody rybníků dává do souvislosti s intenzitou rybářského hospodaření. Pokud rybáři rybníky nepřihnojují, ale pouze ryby přikrmují obilninami, je ve většině případů jejich vnos fosforu do rybníka nižší, než jeho množství, které z rybníka „vytěží“ v podobě vylovených ryb. I v případě částečného přihnojení rybníka, bývají hlavním zdrojem fosforu odlehčené odpadní vody a voda z ČOV. „Pokud nezačneme intenzivně řešit problematiku odlehčených odpadních vod a kvalitu „vyčištěných“ odpadních vod není zlepšení současného stavu možné a jakost vody v rybnících se v podmínkách rostoucích teplot bude dále zhoršovat. Představy o průzračných vodních plochách vhodných ke koupání jsou tak v současných podmínkách iluzorní, a to i při úplném vyloučení rybářského hospodaření,“ dodal Kopp.