Práci energetických zařízení můžeme úspěšně kontrolovat jen vhodnými měřicími přístroji. Bez nich není vůbec možný hospodárný provoz. Jsou to: tlakoměry, teploměry, žároměry, měřiče toku, vody, páry, obrátkoměry, voltmetry, ampérmetry, wattmetry, elektroměry, fázoměry a jiné elektrické měřicí přístroje.

Význam měření a měřicích přístrojů v energetice si často ani neuvědomujeme v plném dosahu. A přece platí samozřejmá zásada: Závodní energetik bez měřicích přístrojů, bez spolehlivé kontroly provozních hodnot nemůže plnit svůj nejdůležitější úkol.

Některé ztráty vidíme na první pohled (uniká pára, vzduch, voda, stroj běží naprázdno, zbytečně se svítí, parovod je bez tepelné izolace), většinu ostatních ztrát zjistíme teprve měřením několika veličin. Nestačí totiž poznat jen ztrátu, potřebujeme znát i příčiny ztrát, abychom mohli udělat potřebná opatření. Mnohých kontrolních přístrojů měřicích i zapisovacích je citelný nedostatek, jiné jsou vyřazeny z činnosti, nebo špatně pracují. Nezbytnou podmínkou správné činnosti kontrolního přístroje je pravidelná a dobře fungující revizní služba (servis).

Měřicí přístroj tím, že upozorňuje na současný stav, ukazuje, co se stane v nejbližší chvíli. To je právě pro řízení provozu nejdůležitější. Registrační přístroj, který zaznamenává na papírový pásek průběh změn, upozorní nás už napřed na obvyklé pravděpodobné špičky v zatížení, v odběru páry atd. Dále mohou měřicí přístroje řídit práci údržbářů. Jakmile zaznamenávají úchylku od základních hodnot, je třeba zařízení opravit. Podle dlouhodobých záznamů se mohou organizovat a plánovat opravy dříve, než se zařízení porouchá. Taková plánovaná údržba je nejhospodárnější.

Oprava při údržbě se podstatně zkrátí, známe-li přesně její rozsah (to právě přístroje mohou zjistit), naplánujeme-li přípravu, provedení a technickou kontrolu opravy. Potřebné údaje se zakreslí do diagramů (harmonogramů), vypočte a zjistí se spotřeba materiálů, nářadí, pomůcek, připraví se pracoviště.

Hladký průběh práce zajišťují výrobní porady. Celý kolektiv údržbářů se seznámí s úkoly a s plánem opravy, prodiskutuje i mzdové otázky a vytvoří podmínky pro rozvinutí socialistického soutěžení. Údržbáři tak mají živý tvůrčí vztah k celému dílu, z jejich středu vyrůstají novátoři, zlepšovatelé.

V mnohém mohou pomáhat rozbory prací na dispečerských poradách. Tam se zjistí hlavní nedostatky a vyzdvihnou vynikající výkony, které pak slouží za vzor. To rovněž prohlubuje socialistické soutěžení a pomáhá zvyšovat produktivitu práce.

Zabránit poruchám strojů má nejméně stejný význam jako stavba nových strojů. Zvláštní význam však to má v energetice. Např. v roce 1953 odpadlo u nás poruchovostí energetického zařízení 12 % výkonu. To se rovnalo zhruba výkonu všech nových elektráren, které byly postaveny jako přírůstek v roce 1955.

S rozvojem mechanizace a automatizace stoupá význam i odpovědnost energetikova v závodě. Jeho pravomoc se šíří i do oblasti údržby a správné obsluhy strojního zařízení. Energetik je hospodářem podniku.

Bez oprav nepracuje žádný stroj, zvláště ne automat, je však třeba opravy a údržby preventivně plánovat a využívat při ní pokrokových pracovních metod jako navařování, nastříkávání kovů (metalizace) aj. Každým kilogramem vhodně využitých svařovacích elektrod ušetříme v průměru 10 kg váhy strojů. Opravářské svařování je mnohde na nízké úrovni, a tím vznikají veliké ztráty. Energetik sám nemůže být současně mistrem v opravně a ve svařovně, je však třeba, aby svou iniciativou přispíval k zlepšení oprav a údržby strojů a nutil třeba i zaostávající provozy, aby lépe pracovaly. To je nedílnou částí jeho práva a základní povinností, neboť to má podstatný vliv na výsledky celého jeho úsilí. Vedení závodu musí v těchto otázkách energetika podporovat!

Novátorské hnutí v energetice

Je vážnou otázkou, v čem je vlastně technická podstata nových pracovních metod zvláště v energetice, co vede k tak dobrým výsledkům? Každá práce se rozdělí na jednoduché úkony a ty se zlepšují podrobným rozborem, lepším využitím času, energie, strojů a materiálů, lepší organizací, přípravou a obsluhou i větší zručností. Nespokojíme se jen s výkonem za každou cenu. Organizujeme práci bez poruch a beze zmetků, zevšeobecňujeme osvědčené metody nejlepších pracovníků. Velikým přínosem novátorů dále je, že dokazují, jak užitečné je vyšší odborné vzdělání, jak může nadšený pracovník přispět k zvýšení odborné úrovně celého kolektivu.

Na každé práci lze něco zdokonalit, když soustavně sledujeme a odstraňujeme závady. Jak to dělat, tomu se naučíme podle vzoru nejlepších pracovníků. Pojem školy se rozšířil, dílna a závod se mění ve školu, v níž ti nejlepší učí své soudruhy. Školení překonává u jedněch nesmělost, u druhých lhostejnost a netečnost. Probouzí v dělníkovi postoj dobrého hospodáře a správný poměr k práci.

Socialistické soutěžení v energetice není většinou plně využito. Právě v úspoře energie jsou velké rezervy pro závazky pracujících a pro soustavnou, vytrvalou péči o hospodárnost (např. včasné vypínání strojů, světla atd.). Výsledky tohoto úsilí se mohou poměrně snadno měřit a zakreslovat do názorových diagramů. Jednoduchý a přehledný graf každého přesvědčí. Ani cesty k správnému hospodaření energií nejsou složité, soustředíme-li se na dílčí úkoly, na obsluhu svého stroje, pracoviště. Proto se socialistické soutěžení v energetice mohou účastnit opravdu nejširší okruhy pracujících – a o to právě v rozvoji brigád socialistické práce jde.

Příklad energetiků v Novákách

V elektrárně Nováky a v pobočném závodě Handlová sloučili obsluhy kotlů a dalších strojů kondenzace a usměrňovacích stanic. Tím jen v Novákách ušetřili 28 pracovníků. Snížením ztrátových časů při organizaci údržby vznikla úspora osmi zaměstnanců a různými drobnými opatřeními při racionalizaci provozů úspora patnácti pracovníků. Podobných návrhů bylo schváleno ještě několik.

Hodně pozornosti věnovali pracující i snižování počtu přesčasových hodin. Zaměřili se zejména na zavádění centralizované údržby společně v Novákách i Handlové. Údržbáři např. chtějí maximálně využívat mechanizace pracovních úkolů, snižovat ztrátové časy lepší organizací práce a zlepšením pracovní disciplíny.

Nováčtí energetici vědí, že vysoce mechanizovaná a automatizovaná zařízení mohou obsluhovat jen kvalifikovaní pracovníci. Vedení závodů společně se stranickou a odborovou organizací uvedlo proto v kolektivní smlouvě několik druhů závodního i mimozávodního školení. Počítají např. s kursy pro vysoce kvalifikované dělníky, pro vedoucí pracovních čet, pro strojníky a topiče. Některé zaměstnance vyškolí pro více profesí. Novinkou je i tříleté studium pro obor provozního výzkumníka. Hodně zaměstnanců bude studovat mimořádnými formami na večerní průmyslové škole, na hospodářské škole, na vysoké škole technické a energetickém institutu.

Těmito a dalšími návrhy snížili nováčtí energetici procento přesčasových hodin – někdy v elektrárně nezbytných – na 2,5 procenta z dosavadních 5,3 procenta.

Nová technika v rozvoji naší energetiky

V příštích letech bude nutno věnovat v energetice plnou pozornost především těmto základním problémům:

– získat rychle a levně nové kapacity pro výrobu elektřiny na vysoké technickoekonomické úrovni,

– zabezpečit spolehlivou a kvalitní dodávku elektřiny především cestou automatizace výroby a rozvodu elektřiny,

– včas řešit nové způsoby výroby elektrické energie a v souvislosti s jejich výzkumem pak s maximálním urychlením zajistit vývoj a výrobu pro ně potřebných elektrárenských zařízení.

Prvním zásadním úkolem je maximální urychlení a zlevnění výstavby nových elektráren.

Druhou otázkou je zabezpečení spolehlivé a kvalitní dodávky elektřiny, především cestou automatizace výroby a rozvodu. Automatizace v energetice musí zabezpečit podstatné úspory paliva i elektřiny ve vlastní výrobě, dodržení kvality dodávané energie a její bezpečné dodávky při podstatně snížené poruchovosti a prodloužení životnosti výrobních zařízení, zlepšení pracovních podmínek, zvýšení produktivity práce a významné úspory pracovních sil.

Konečným cílem automatizace v energetice je pak centralizované řízení celé elektrizační soustavy, jednotlivých elektráren i dálkového řízení spotřeby. Připravuje se uvedení do provozu plné automatizace v nové elektrárně v Tušimicích. Vážně se rýsující problém postupného vyčerpání zdrojů energetických surovin nás nutí ohlížet se po nových, kvalitativně vyšších způsobech výroby elektřiny.

V současné době jsou to především úkoly výzkumu. Z klasických dosavadních způsobů bylo již upozorněno na dva: kombinovaný způsob výroby elektřiny a tepla ve veřejných a především v závodních teplárnách, kde můžeme dosáhnout správným technickým řešením podstatného zlepšení účinnosti celé elektrizační soustavy, neboť účinnost při tomto způsobu výroby je až dvojnásobná. Dále pak z klasických (dosavadních) způsobů je třeba docenit kombinovaný proces výroby elektřiny v paroplynových cyklech; tady se otevírá možnost použití olejů z ropy, která je ve značně zvýšeném množství dodávána do Československa ze Sovětského svazu.

Ovšem tyto nové kapacity nepostačí krýt vysoké přírůstky výkonu v elektrizační soustavě, a musíme hledat zdroje další. Jedním z těchto zdrojů, který je již propracován, je jaderná energie získaná štěpením uranu v jaderných reaktorech.

Dalšími zdroji, o kterých je třeba urychleně rozhodnout a výzkumně je řešit, jsou takzvané magnetohydrodynamické zdroje, kde v magnetohydrodynamickém generátoru se vyrobí asi 80 % elektřiny bez běžných zařízení současných tepelných elektráren – bez točivých částí.

Jiný zdroj, u kterého se v zahraničí provádí intenzívní výzkum, je přímá přeměna chemické energie na elektřinu v takzvaných palivových článcích. Účinnost tohoto procesu dosahuje asi 60 až 80 % podle teplot, při kterých palivový článek pracuje.

Z dalších zdrojů energie jsou perspektivy získání energie ze slunečního záření, hlavně cestou jeho přímé přeměny na elektřinu pomocí termoelektrických článků s polovodiči a pomocí článků fotoelektrických, přímé přeměny pomocí termoemise a využití druhotných zdrojů – radioaktivního záření v jaderných reaktorech.

Všechny tyto nové možnosti získávání a přímé přeměny energie se v celém světě velmi intenzívně studují a do výzkumu jsou vkládány veliké prostředky, neboť to jsou cesty, jak oprostit výrobu elektrické energie od závislosti na dosavadních zdrojích (uhlí, voda apod.).

Energetik a chozrasčot pracoviště

Hospodaření energií je základní a neoddělitelnou podmínkou úspěšného socialistického soutěžení za lepší využití základních i oběžných prostředků a za zvýšení rentability. Získá-li pracující ucelený a názorný přehled o tom, jak a kde může šetřit energií, vznikají i předpoklady pro uzavření osobního účtu úspor a pro úspěšné zavádění chozrasčotu pracoviště. K tomu je třeba dát do pořádku normy spotřeby energie, materiálu, nářadí a vypracovat vnitropodnikové ceníky energie, materiálu atd.

Je třeba vytvořit jednoduchou, ale výstižnou soustavu dokladů a zajistit jejich oběh, i určit, kdo bude chozrasčotní ukazatele plánovat a sledovat. Napřed stačí sledovat dva až tři ukazatele, neboť chozrasčot působí zpětně na jejich zdokonalení. Volíme takové ukazatele, na které dělník může svou prací působit a které lze správně sledovat.

V hospodaření energií je takovým ukazatelem přímá spotřeba energie, kterou sledujeme podle měřicích přístrojů. Rozdíly skutečné spotřeby od spotřeby plánované vyjádříme v Kčs. Abychom mohli sledovat spotřebu páry, elektrického proudu, plynu, stlačeného vzduchu, vody atd., je třeba instalovat měřicí přístroje. Na individuálním pracovišti jsou dosud zřídka, mají však vždy veliký mobilizační význam a vyplatí se všude, kde je významnější spotřeba paliva, energie aj.

Tam, kde nemůžeme spotřebu energie přímo změřit a vyjádřit v Kčs, nezbývá než soustavnou výchovou vést pracující k jejím úsporám. Tomu dobře pomáhají krátké instruktáže v malých kolektivech (pět, nejvýše deset účastníků) přímo na pracovištích. Pro jejich stručné teoretické doplnění je vhodná instruktáž v učebně, v klubovně apod. Dělníci se tam seznamují s normami a s cenami energie, s významem a s ukazateli osobních účtů úspor i s výsledky vynikajících pracovníků.

V některých podnicích se dokonce velmi osvědčilo hnutí za snížení vlastních nákladů (a zvláště spotřeby energie) na každé výrobní operaci.

Jsou pořádány krátké instruktáže (asi 2 až 5 hodin), zaměřené na jedinou operaci, ovšem takovou, při níž je např. spotřeba energie nejvýznamnější. Výsledky jsou velmi dobré.

Účastníci instruktáže musí mít možnost vyzkoušet si novou, hospodárnější metodu vlastní prací.

Každou instruktáž hodnotíme krátkou závěrečnou besedou po uplynutí chozrasčotního období (dalšího měsíce). Probíráme v ní kladné i záporné výsledky účastníků a rozbíráme jejich příčiny. Jen tak se najdou cesty, jak napravit nedostatky a jak zlepšit hospodárnost výroby.

Je jisté, že podobnému školení musí předcházet stálá cílevědomá masová politická práce. Širokou, zejména osobní agitaci získáme dostatečný počet zájemců mezi dělníky, zvláště když vhodně propagujeme kladné výsledky prvních instruktáží. Instruktáž o snižování vlastních nákladů úsporou energie provede hlavní energetik nebo jeho zástupce a mistr. Musí stručně probrat hlavní spotřebiče energie se zaměřením na příslušné pracoviště. Ukáže dosavadní spotřebu a vyjádří ji v Kčs; působí to mohutným a hluboce výchovným dojmem, když si dělník nebo třeba jeřábnice uvědomí, jak obrovské částky vlastně ovládají svým rozhodováním, zvláště v těžkém provozu.

Hospodárnost vyžaduje, stejně jako bezpečnost při práci, neustálou výchovu kádrů, neboť je nemyslitelná bez aktivní účasti pracujících. Aby se co možná každý mohl účastnit boje za úspory, za zvýšení hospodárnosti, musí vědět, jakých úspor vůbec může dosahovat, kde je jádro a největší zdroj možných ztrát, jak zlevňovat výrobu, a v čem je nová technika a pokroková pracovní metoda. Tomu všemu se lidé musí celý život učit, protože pokrok se nezastavuje. Stále je třeba upozorňovat, aby si opravdu v plné šíři na všech pracovištích všímali hospodárnosti ve spojení se soustavným růstem produktivity práce.

Shrnutí

Málokterý technik potřebuje tak široké všeobecné a odborné znalosti jako energetik. Je to tím, že do jeho péče patří motory i měřicí přístroje, nejrozmanitější stroje i parní kotle, rozvodná síť i potrubí. Zcela jiné úkoly má hlavní energetik v tepelné elektrárně nebo energetik v malé tiskárně, kovárně, pekárně, hydrocentrále nebo v továrně na cukrovinky. A přece jeden úkol mají všichni společný: vždy, všude, všemi prostředky a využitím všech možností i vymožeností pokrokové vědy a techniky zlepšovat hospodaření s energií, zvyšovat její využití.

Pojem energetického hospodáře však rozšiřujeme na každého pracujícího, neboť energií hospodaříme dobře nebo hůře při své práci všichni. Připadají-li dnes v průmyslu na každého pracujícího průměrně 3 kW mechanického výkonu, je to jako by ovládal svou vůlí 30 dalších soudruhů a rozhodoval o tom, zda opravdu odevzdávají výkon třiceti produktivních dělníků, neboť jeden člověk má mechanický výkon asi jedné desetiny kilowattu.

Proto musí každý pracující umět se svěřenou energií hospodařit. Smysl pro hospodárnost záleží na politickém uvědomění. Získává se vzděláním, školením a soustavnou péčí o zvyšování kvalifikace.

Při svém vzdělání musí energetik sledovat dvojí cíl: hledět získat co nejširší znalosti v celém oboru své práce, dále pak speciální a hlubší znalosti v tom, kde právě pracuje (jednou to bude elektrotechnika, jindy parní provoz, údržba atd.) Nejvíc pro zlepšení energetického hospodářství v závodě vykoná energetik, který získá pro tento úkol celé osazenstvo a každému vštípí do vědomí, že je třeba hospodařit s každou vteřinou chodu stroje naprázdno, s každou kapkou oleje, s prací jeřábu – prostě vychovává energetické hospodáře na pracovištích.

Zdroj: Emil Řeháček Malá energetika, SNTL 1963