Do roku 2027 skončí provozní podpora 171 bioplynovým stanicím, do roku 2031 pak celkem 386, tedy více než polovině ze všech fungujících v České republice. Jejich majitelé by proto měli do budoucna uvažovat o optimalizaci technologie a vhodném využití bioplynu. V souvislosti s proměnami na trhu s elektrickou energií, které přinesou růst poptávky po flexibilních dodávkách elektřiny a zároveň množství hodin s přebytky výroby z obnovitelných zdrojů, tedy s velmi nízkou cenou, nabízí podle expertů z poradenské společnosti EGÚ Brno vysoký potenciál úprava zařízení na výrobu biometanu. Právě tento zelený plyn by měl do budoucna sehrát významnou roli v procesu dekarbonizace v ČR, a to nahrazováním zemního plynu ve vytápění, v dopravě nebo v průmyslu.

„Do budoucna je nutné počítat se změnami na trhu s elektřinou a plynem, způsobenými rostoucím podílem obnovitelných zdrojů, a provoz bioplynových stanic tomu přizpůsobit. Plány České republiky v oblasti biometanu předpokládají téměř 500 milionů metrů krychlových roční produkce do roku 2030. To odpovídá zhruba 330 bioplynovým stanicím transformovaným na biometan, které budou podle našich propočtů potřebovat přibližně 10 milionů tun odpadních surovin,“ uvedl Michal Kocůrek, řídící konzultant poradenské společnosti EGÚ Brno, a dodal: „Domácí biometan má potenciál nahradit do roku 2030 menší část dodávek dováženého zemního plynu nebo LNG. Coby zelený plyn bude velmi důležitý pro dekarbonizaci a vyšší energetickou soběstačnost České republiky.“

V tuzemsku se v současnosti nachází přes 600 bioplynek různých druhů a zatím devět biometanových stanic. Bioplynky jsou podporovány na 20 let provozu a podle cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu mohou nyní získat až 4 444 Kč za megawatthodinu dodané elektřiny. Tato podpora ale postupně končí, u prvních z nich už na konci roku 2025. Konec této podpory celkově by pak měl nastat k roku 2033.

V souvislosti s přestavbou na biometanovou stanici může její majitel využít investiční i provozní dotace a mít zajištěnou podporu jako dosud. Druhou možností je nepobírat žádnou podporu a prodávat záruky původu biometanu po svém. V obou případech pak lze využít stávající kogenerační jednotku a poskytovat služby výkonové rovnováhy. Za ně může majitel dostat dvě platby. První, když nabízí svůj výkon a drží jej v pohotovosti, tu druhou pak za objem skutečně poskytnuté regulační energie v případě jejího sepnutí.

„Výrobu biometanu a jeho vtláčení do plynárenské sítě považujeme za výhodné řešení. Při stávajících podmínkách a vysoké provozní podpoře nabízí sice kombinovaná výroba elektřiny a tepla stále až o polovinu vyšší výnosy, ovšem to přestane platit po skončení provozní podpory kombinované výroby u jednotlivých provozovatelů bioplynových stanic,“ informoval M. Kocůrek s tím, že v letošním roce spustilo Ministerstvo průmyslu a obchodu novou podporu pro biometanové stanice, tzv. zelený bonus pro biometan.

Provozovatelé bioplynek mají každopádně i další varianty, jak do budoucna zareagovat. Mohou pokračovat v provozu beze změny a prodávat obnovitelnou elektřinu a s ní spojené záruky původu za tržní ceny. Ty jim však již nemusí automaticky zajistit dostatečné výnosy. Alternativně mohou reagovat na tržní impulsy a podle možností jejich technologií částečně upravovat výrobu elektřiny. Ale i tak se podle EGÚ Brno může ukázat další provoz bioplynové stanice jako ztrátový.

„Jako druhá možnost se nabízí modernizace provozu a získání další provozní dotace. Tato varianta však nemusí být pro mnoho současných výrobců bioplynu vůbec dosažitelná. Podmínky modernizace jsou velmi náročné a vyžadují investice v řádu vyšších desítek milionů korun. I v případě jejich splnění se při referenční ceně pro zelený bonus ve výši 3 472 korun za megawatthodinu nemusí investice s návratností 15 a více let vůbec vyplácet,“ shrnul M. Kocůrek.