Dlouhodobou strategii renovací na podporu renovace vnitrostátního fondu obytných a jiných než obytných budov, veřejných i soukromých schválila Vláda ČR. Dlouhodobá strategie byla připravena na základě požadavků Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/31/EU ze dne 19. května 2010 o energetické náročnosti budov ve znění Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/844 ze dne 30. května 2018.
Strategie obsahuje zhodnocení fondu budov v ČR v rezidentním a nerezidentním sektoru, metodiku stanovení úspory energie pro modelování scénářů renovace budov, scénáře možného vývoje renovace fondu budov s orientačními milníky pro roky 2030, 2040 a 2050, volbu scénáře vývoje renovace budov naplňovaného Českou republikou v následujícím období, zhodnocení bariér v rezidentním, soukromém i veřejném sektoru a strategii ČR na podporu realizace optimálního scénáře.
Z dokumentu jsme vybrali
Analýza spotřeby energie vykazovala v letech 2014–2017 meziroční nárůst konečné spotřeby energie.
Spotřeba v roce 2018 tento trend narušila, když meziročně klesla o 1,2 %, což v absolutním vyjádření představuje 12 PJ. Dle aktualizované souhrnné energetické bilance ČR, zpracované dle revidované metodiky Eurostat dosáhla konečná spotřeba energie v roce 2018 úrovně 1 017 PJ. Předchozí meziroční nárůst konečné spotřeby energie zapříčinil nárůst spotřeby ve všech sektorech hospodářství.
Zásadním faktem však je, že i přes převládající trend růstu konečné spotřebu energie již dlouhodobě klesá energetická náročnost hospodářství. V roce 2018 úroveň energetické intenzity klesla o 2,8 %, přičemž dosahuje úrovně 380 GJ/mil. Kč HDP.
Největší zastoupení, konkrétně 30 % z celkové konečné spotřeby v České republice, připadá na domácnosti, tedy na rodinné a bytové domy. Konečná spotřeba v domácnosti představuje množství energie nutné pro pokrytí potřeby energie spojené s užíváním budovy, zejména na vytápění, chlazení, větrání, úpravu vlhkosti vzduchu, přípravu teplé vody a osvětlení, ale zahrnuje spotřebu spotřebičů využívaných v domácnostech. Primární zastoupení na konečné spotřebě v domácnostech má spotřeba na vytápění, což činí více než 69 % konečné spotřeby energie.
Druhým energeticky nejnáročnějším odvětvím je průmysl, kde jsou však, kromě množství energie nutné pro pokrytí potřeby energie spojené s užíváním budovy, zahrnuté i výrobní a technologické procesy. Obdobně je tomu i v případě odvětví služeb, kde konečná spotřeba zahrnuje spotřebu energie spojenou s užíváním budovy a technologické procesy. Ani u služeb, ani v průmyslu však nelze statisticky oddělit, zda se jedná o konečnou spotřebu energie v budovách nebo v technologických procesech.
Z výše uvedeného lze dovozovat, že budovy v České republice představují jeden ze sektorů s významným potenciálem úspor energie, a to zejména v důsledku zásadního podílu spotřeby energie v rezidenčním sektoru. Stanovení reálného potenciálu snížení spotřeby energie v sektoru budov a možnostech jeho využití je cílem tohoto dokumentu.
Domácnosti ČR jako celek v letech 1994–2018 stabilně překračovaly čtvrtinový podíl na celkové konečné spotřebě energie ČR s průměrem 28,3 %. Výsledný trend byl v tomto období rostoucí s průměrem 288 PJ. To, že de facto nedošlo ke snížení jejich konečné spotřeby energie, a to i přes podporu veřejnými prostředky na opatření ke snížení energetické náročnosti domů, způsobil i každoročně vysoký podíl, od roku 2010 již stabilně nadpoloviční, dokončených bytů v rodinných domech, které jsou energeticky nejnáročnější formou bydlení. Oproti tomu dokončených bytů v bytových domech, které jsou ekologičtější a hospodárnější formou bydlení, bylo v uplynulých dvaceti letech pouhých 30 %. Dalšími faktory, které ovlivňují vývoj spotřeby energie v rezidenčním sektoru, je pokles počtu osob bydlících v jedné bytové jednotce. V oblasti demografie se v úrovni spotřeby projevuje nárůst populace a růst disponibilního příjmu domácností, který zapříčiňuje zvyšování životní úrovně a ovlivňuje spotřebitelské chování s vlivem na spotřebu energie.
