Zemská atmosféra obsahuje nejvíc oxidu uhličitého za poslední nejméně dva miliony let. Projevy globálního oteplování budou stále vážnější. Proto je třeba razantně snížit emise všech skleníkových plynů. V nové zprávě na to upozorňuje Mezivládní panel pro změny klimatu (The Intergovernmental Panel on Climate Change, IPCC), který působí při OSN. Hrozí nám jak extrémní sucha, tak extrémní deště, říká Pavel Zahradníček z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR.

Ještě před několika lety se debatovalo o tom, zdali změny klimatu způsobuje svou činností člověk. Podobné úvahy jsou podle vědců už bezpředmětné. Teď se jedná o to, jestli se lidé poučí a dostatečně omezí vypouštění skleníkových plynů do ovzduší.

Mezinárodně dohodnutá hranice oteplení o 1,5 stupně Celsia oproti předindustriální úrovni je totiž nebezpečně blízko. Podle autorů Šesté hodnoticí zprávy Mezivládního panelu pro změny klimatu (Sixth Assessment Report) jí dosáhneme v roce 2040, ne-li dříve. Překročení hranice podle vědců přinese ještě extrémnější projevy počasí a další nevratné důsledky. Jediné řešení je ihned přijmout účinná opatření. Celosvětově se oteplilo už o 1,2 stupně Celsia.

V roce 2019 byla koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře nejvyšší minimálně za poslední dva miliony let. Panel OSN svou zprávou apeluje na politiky i firmy, aby významně upravili svůj přístup k pojetí ekonomiky. Změnit své chování, které přispívá k oteplování, by měli samozřejmě i jednotlivci. Podle generálního tajemníka OSN António Guterrese je zveřejněná zpráva pro lidstvo silným varováním.

Ze zprávy vyplývá, že 59 procent skleníkových plynů do sebe absorbuje pevnina a oceány. Zbylých 41 procent však končí v atmosféře, kde dělá problémy, s nimiž se Země potýká. Plocha ledu v Arktidě dlouhodobě klesá a úbytek všech ledovců na planetě se zrychluje. Oproti devadesátým letům minulého století k tomu v období 2010 až 2019 docházelo čtyřikrát rychleji. Zvyšuje se také teplota i hladina oceánů. Podle zprávy do roku 2100 stoupne hladina oceánů o 28 až 188 centimetrů. Záleží na tom, jestli se vyplní optimistický nebo pesimistický scénář.

Počasí v České republice

Dopady zprávy pro celý svět a konkrétně pro Českou republiku se diskutovaly na tiskové konferenci v budově Akademie věd ČR na Národní třídě. Podle Pavla Zahradníčka z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR je klimatická změna bezesporu největší environmentální hrozba současnosti. Ve svém vystoupení se věnoval projevům globálního oteplování v České republice.

Na základě grafu s průměrnou roční teplotou v České republice za posledních 245 let vědec ukázal, že se u nás střídají chladnější a teplejší roky. Počátkem 20. století začíná trend, který se v osmdesátých letech urychlil – teplota začala růst zásadním tempem. Nejvíce z toho vyčnívají roky 2011 až 2020. Vůbec nejteplejší roky v tuzemském i globálním měřítku byly 2014, 2015, 2018, 2019 a 2020. „I když vám možná přišel rok 2020 chladnější, byl pátý nejteplejší od roku 1775,“ sdělil Pavel Zahradníček.

Současně prezentoval dva hypotetické scénáře do budoucna. První počítá s tím, že lidstvo produkci skleníkových plynů neomezí. Druhý je optimističtější a kalkuluje se zodpovědnějším přístupem států a občanů.

Důsledky obou se do roku 2050 příliš neliší, protože do té doby bude klima ovlivňovat lidská činnost, kterou jsme už vykonali. Do poloviny století stoupne teplota o 1,4 až 1,9 stupně. Do roku 2100 půjde podle Pavla Zahradníčka o dva až čtyři stupně. A to vůči srovnávacímu období 1981 až 2010, kdy byla průměrná teplota vzduchu 7,9 stupňů. Na konci století tak v horším scénáři může dosáhnout 11,9 stupňů.

Nejvýrazněji se přitom bude měnit zimní sezona, což středoevropské krajině přinese více deště a méně sněhových srážek. To je špatné jak pro rostliny, které přečkávají zimu pod sněhovou pokrývkou, tak pro doplňování podzemních vod.

Nárůst teploty se projevuje také větším počtem tropických dnů. V šedesátých letech 20. století nastalo čtyři až pět takových dnů za rok. Nyní jich je 13 až 14. Došlo tedy k trojnásobnému nárůstu. Horké tropické noci vzrostly sedmkrát. „Změna o jeden nebo dva stupně zní imaginárně, ale má jasný dopad na lidské zdraví, na stav krajiny i extrémní jevy,“ upozornil Pavel Zahradníček.

V letech 2006 až 2020 bylo v České republice o 40 až 60 procent víc tropických dnů, než některé dřívější modely očekávaly. Podle nich k tomu mělo dojít až po roce 2040. Výrazně tedy podcenily vážnost situace. „Kdyby tento trend lineárně pokračoval, bylo by to hodně nemilé,“ míní vědec.

Počet extrémů se zvyšuje

Také se mění četnost, a hlavně intenzita jak extrémního sucha, tak i povodní. Za posledních 24 let zažila Česká republika asi 19 větších hydrometeorologických extrémů. Z toho bylo jedenáct let sucho, osm let přineslo naopak povodně. Roky 2013, 2014 a 2020 zaznamenaly oba dva tyto projevy současně. „Právě minulý rok měl extrémní sucho v dubnu, a v červnu nastaly povodně s devíti lidskými oběťmi,“ připomněl Pavel Zahradníček.

Sucha v letech 2015 až 2020 byla podle něj největší za posledních 500 až 2000 let. A zároveň bylo nejvíce povodní. V dubnu až červnu, tedy v období důležitém pro zemědělské práce, statisticky významně klesají srážky. Naopak v letních měsících rostou intenzivní deště.

Viditelnými dopady změny klimatu budou nižší výnosy plodin. „Do budoucna by se u nás mohla pšenice stát nerentabilní. Dopadů na zemědělství ale bude podstatně více,“ varuje vědec, podle nějž mohou sucha přinést také podstatně více lesních požárů, které se nám dosud ve větší míře vyhýbaly. „Asi u nás nehrozí požáry jako jsou ty v Aténách nebo Kalifornii. U nás mohou být v menším rozsahu, ale ve větší frekvenci, takže i hasičské sbory to nebudou schopny zvládat,“ myslí si Pavel Zahradníček.

Dalšími dopady bude nízký stav podzemních vod a přehřátá města. Momentálně u nás ve městech žije asi 70 procent lidí.