Před 30 lety, 28. března 1991 zástupci 17 teplárenských společností založili Teplárenské sdružení České republiky. Sdružení má dnes 69 členů – výrobců a distributorů tepla, dodavatelů technologií, vysokých škol a dalších organizací. Posláním Sdružení je hájit zájmy členů a podporovat rozvoj soustav zásobování teplem a kombinované výroby elektřiny a tepla.

Výrobci a distributoři tepla, kterých je ve Sdružení 44, zásobují aktuálně teplem přes 1,1 milionu domácností, v nichž žijí 3 miliony obyvatel. To je každá čtvrtá domácnost a skoro třetina obyvatel České republiky. Vedle toho teplárenské společnosti ve více než 125 městech a obcích, kde působí, zásobují teplem školní, zdravotnická, kulturní i sportovní zařízení, obchodní a administrativní centra, provozovny živnostníků i průmyslové podniky. Na celkové dodávce tepla ze soustav zásobování teplem v ČR se členové Sdružení podílejí zhruba dvěma třetinami. Zároveň teplárny vyrábějí množství elektřiny, které pokryje běžnou spotřebu všech domácností v ČR, většinu z toho ve vysoce efektivní kombinované výrobě elektřiny a tepla.

Za uplynulých 30 let se české teplárenství úspěšně vypořádalo s řadou výzev. „Nejpodstatnější byla modernizace a ekologizace výroby i distribuce tepla a budování vztahů se zákazníky,“ bilancuje předseda výkonné rady Teplárenského sdružení ČR Tomáš Drápela a pokračuje: „Zatímco ještě v roce 1992 byla průměrná roční spotřeba tepla u běžného bytu 60 GJ tepla, dnes je to 25 GJ a v nových domech klesá spotřeba pod 20 GJ.  Množství vypuštěných emisí oxidů síry, dusíku a prachu na jednotku dodaného tepla kleslo za 30 let téměř 30 krát a s ekologizací ještě nekončíme.“

„V teplárenských zdrojích využíváme sofistikované technologie, díky kterým týmy energetiků řídí celý výrobní a distribuční proces dodávek tepla, chladu a elektřiny odběratelům. Musí rychle reagovat na změny počasí i aktuální potřeby zákazníků. Při havárii nebo odstávce jsou servisní týmy v teplárně připravené ihned zasáhnout a co nejdříve obnovit dodávky tepla, což třeba u domácího kotle může dnes trvat i několik dní,“ připojuje se Martin Hájek, ředitel výkonného pracoviště Teplárenského sdružení ČR.

„Postupně dochází ke změně palivové základny,“ pokračuje Martin Hájek. „Ve velkých teplárnách je sice dominantním palivem uhlí, ale i v nich už je paleta paliv velice široká od zemního plynu, přes využitelné plyny z průmyslu, biomasu ve všech jejich podobách až po nasazení tepelných čerpadel s využitím geotermální energie nebo energetické využití odpadu. Naopak téměř vymizelo spalování těžkého topného oleje. V příštích dvou letech dojde k odchodu od uhlí u většiny středních tepláren do 200 MW a do roku 2030 plánuje jeho využívání opustit i většina velkých zdrojů. Uhlí v nich nahradí biomasa, zemní plyn a odpady.“ Už dnes například čtyři zařízení pro energetické využití odpadu v Praze, Brně, Liberci a Plzni přemění na elektřinu a teplo čtvrtinu odpadu ze všech černých popelnic a kontejnerů u nás. Pokračuje také postupná náhrada parních sítí efektivnějšími horkovodními rozvody, což pomáhá snižovat ztráty tepla a zvyšovat komfort uživatelů.

Teplárny dlouhodobě trápí diskriminace ve zpoplatnění emisí oxidu uhličitého, která se v poslední době rychle stupňuje. Zatímco teplárny si musí ke každé tuně vypuštěných emisí CO2 koupit povolenku, která dnes stojí přes 1000 Kč, nejsou stejné emise z lokální výroby tepla zpoplatněny vůbec. „Ekonomické prostředí se musí narovnat, jinak teplárenství nemůže přežít, což by znamenalo ztrátu možnosti efektivně využít jeho obrovský potenciál k dekarbonizaci energetiky“ říká Tomáš Drápela, předseda výkonné rady Sdružení.

„V příštím roce oslavíme rovných 100 let od zprovoznění prvního dálkového vytápění u nás,“ připomíná Tomáš Drápela. „Před teplárenstvím stojí výzva dokázat, že jako obor dokáže nadále plnit všechny požadavky na moderní způsob zajištění energie. Je přátelské k životnímu prostředí, využívá všechny udržitelné zdroje tepla, které dokáže dopravit do místa potřeby. Nabízí komfort a nepřetržitý servis pro jeho uživatele. Záleží ovšem také na legislativě, která musí zajistit nediskriminační ekonomické prostředí pro teplárny. I na fondech na podporu dekarbonizace energetiky, kam tečou z tepláren nemalé prostředky za nákup povolenek, a z nichž mají teplárny dostat část zpět na svoji další modernizaci.“