V prvních letech osvobozené republiky zůstala přes jednotné řízení znárodněného odvětví formování organizační struktura energetiky v podstatě nezměněná; oblastní podniky vycházely i při výstavbě z individuálních a velmi rozličných způsobů obstarávání staveb, nákupu zařízení.

K 1. 7. 1949 byl jako jediný dodavatel celých staveb zřízen národní podnik Energostav.

K 1. 7. 1952 do něj přešly n. p. Elektromontážní závody Praha i elektromontážní složky elektráren a rozvoden. Energostav se tak stal kromě své funkce dodavatele celé stavby jediným dodavatelem montáže úplné technologické části elektráren, tepláren, rozvoden a vedení vvn.

K 1. 7. 1958 vzniklo Ředitelství budovaných elektráren (ŘBE) jako výrobní hospodářská jednotka podřízená Ústřední správě energetiky (ústřední orgán výstavby a provozu energetických zařízení). Tato jednotka s celostátní působností v principu centralizovaného investorského bloku zajišťovala výstavbu všech velkých staveb energetiky.

V souvislosti s tendencí vytvářet celostátní trusty byl v roce 1965 zřízen provozní trust České energetické závody (ČEZ) a výstavbový trust Výstavba energetických závodů (VEZ), jehož jádrem se stal kolektiv ŘBE. Přičleněny byly stávající výstavbové a projektové organizace energetiky (Energovod Praha, Elektrovod Bratislava a Energoprojekt Praha).

Národní podnik VEZ byl změněn na Energoinvest –  ředitelství výstavby ČEZ, účelová organizace, a byl pověřen zajišťováním výstavby, pro niž byl jmenován investorem, jak z úrovně přímého investora, tak z úrovně oborového investora.

Při reorganizaci ČEZ na koncern k 1. 1. 1977 bylo zavedeno dvoustupňové řízení v hospodářské sféře a EGI byl přeměněn na koncernovou účelovou organizaci.

K 1. 10. 1982 bylo na GŘ zřízeno samostatné ředitelství rozvoje a výstavby jaderných elektráren, které jednostupňovou formou výkonně připravovalo stavby JE a jím řízené organizační jednotky zajišťovaly v místě staveb realizaci.

Byl přijat princip nepřenášet oblastní problematiku do centra, ale i v investicích zajišťovat s plnou odpovědností maximum úkolů vázaných na příslušný rajon z úrovně místního energetického podniku v úzké součinnosti s územními orgány a vytvářet tak vyšší spoluodpovědnost za investiční výstavbu v dané lokalitě. K 1. 1. 1984 byla proto zrušena centrální investorská organizace energetiky existující v různých variantách více než 25 let a investorské úkoly EGI na klasických stavbách byly přeneseny na jednotlivé výrobní nebo krajské energetické podniky. K tomuto rozhodnutí přispěla i skutečnost, že v podstatě (s výjimkou JE) končila výstavba investic v nových lokalitách a připravované stavby jsou téměř výhradně určeny na rozšiřování a doplňování stávajících kapacit s velmi úzkými vazbami a složitou koordinací na stávající provoz. Vzhledem k charakteru elektrických sítí zůstalo centrální zajišťování investic jen u nadřazené přenosové soustavy a bylo převedeno do EGV, který byl současně hlavním dodavatelem těchto staveb. Zjednodušily se tím též dodavatelsko-odběratelské vztahy. Další výjimkou byly malé vodní elektrárny, jejichž investorstvím byl pověřen ORGREZ, který měl také pro tento druh staveb projektovou složku. Protože centrální zajišťování investic zejména za působnosti EGI prokázalo řadu pozitivních výsledků, vycházejících z vysoké profesionální úrovně organizace, možností specializace jejich pracovníků, ze shromažďování a cílevědomého přenášení nabytých zkušeností a z dostatečné odborné a partnerské protiváhy dodavatelským a projekčním organizacím, byl navržen způsob, jak tato pozitiva při decentralizaci neztratit. Ze základního kádru specialistů ředitelství EGI byl vytvořen samostatný závod ORGREZ a pověřen poskytováním investorských služeb všem investičním útvarům koncernu, a to jak metodickou pomocí a řešením předkládaných stěžejních problémů investiční výstavby, tak v omezeném rozsahu inženýrským řízením komplikovaných staveb.

Organizace a řízení výstavby přenosových zařízení 1945 až 1989

V oblasti výstavby přenosových a rozvodných zařízení došlo od roku 1945 k řadě organizačních změn v působnosti různých organizací. Národní podnik Energostav byl až do roku 1953 jediným dodavatelem pro montáže celé technologické části elektráren, rozvodu a vedení vvn v českých zemích. Pro jeden podnik byl tento program při tehdejších řídicích metodách a technice příliš náročný.

Ostatní útvary n. p. Energostav v českých zemích byly reorganizovány podle zbývajících činností a podnik byl přejmenován na n. p. Energovod.

Energovod měl kromě ústředí se sídlem v Praze i osm pobočných závodů v českých krajských městech. Jejich náplní byla výstavba zařízení vysokého a nízkého napětí. Od 1. 4. 1958 byly i tyto závody vyňaty z působnosti n. p. Energovod a začleněny do krajských energetických podniků.

Po těchto reorganizacích se činnost Energovodu soustředila na výstavbu vedení velmi vysokého napětí, rozvoden a transformoven vn/vvn a elektrických částí parních a vodních elektráren a tepláren doma i v zahraničí. Aby mohl Energovod úspěšně plnit své úkoly při výstavbě vvn a rozvoden, byl do něj k 1. 4. 1958 začleněn n. p. Energetické strojírny v Českých Budějovicích, zprvu jako odštěpný podnik a od 1. 1. 1963 jako samostatný závod.

K výraznému posílení významu a postavení Energovodu došlo 1. 7. 1958. Na Energovod byly převedeny úkoly, které dosud zajišťovaly Energoprojekt a Hydroprojekt. S převedením úkolů byl do n. p. Energovod delimitován i potřebný počet kvalifikovaných projektantů.

Současně byly vyjasňovány a zpřesňovány odběratelsko-dodavatelské vztahy. Původní přímé hospodářské smlouvy na dílčí dodávky mezi Energovodem a jeho odběratelskými partnery byly nahrazeny vyššími dodavatelskými formami. Energovod se tak stal u výstavby vedení vvn generálním dodavatelem a u ostatních činností hlavním i finálním dodavatelem.

V polovině roku 1961 byl z Energoprojektu převeden i zbytek projektantů pro vedení vvn a Energovod byl současně pověřen funkcí generálního projektanta pro tato vedení.

Zkušenosti a výsledky v oblasti vnitropodnikové dopravy a mechanizace i stavební výroby vedly k přehodnocení stávající organizace řízení podniku tak, že:

-od 1. 1. 1972 byl z bývalého odboru dopravy a mechanizace zřízen samostatný Závod dopravy a mechanizace se sídlem v Horních Počernicích, jehož úkolem bylo zajišťovat v rámci podniku veškeré dopravní a mechanizační prostředky pro plnění hospodářských středisek. Součástí úkolu závodu – kromě obnovy a modernizace parku – byla péče o řádný technický stav, zajišťování oprav ve vlastních i cizích opravnách, zajišťování pohonných hmot a náhradních dílů;

-od 1. 1. 1974 byl z bývalého odboru pozemních staveb zřízen samostatný Závod pozemních staveb se sídlem v Plzni, jehož úkolem byla výstavba stavební části rozvoden a transformoven vvn/vn včetně všech inženýrských sítí a výstavba ostatních stavebních objektů, převážně vlastních investic podniku a výstavba zařízení staveniště.

Příkazem generálního ředitele Českých energetických závodů byl k 1. 1. 1977 do Energovodu delimitován stavební závod Energostav ze Středočeských energetických závodů, který měl obdobnou náplň činnosti jako Závod pozemních staveb. Sídlo závodu bylo v Praze.

Rozhodnutím ministra paliv a energetiky byl k 1. 1. 1978 vytvořen koncern České energetické závody a Energovod byl jako jeden z 26 koncernových podniků začleněn do tohoto koncernu.

Příkazem generálního ředitele Českých energetických závodů byla k 1. 1. 1984 do k. p. Energovod delimitována investorská činnost ze sdruženého Energoinvestu pro výstavbu nadřazené soustavy vedení vvn, rozvoden a transformoven vvn a účelových energetických zařízení.

Zkušenosti a výsledky činnosti při řízení a realizaci stavební výroby vedly k přehodnocení stávající organizace a od 1. 1. 1985 byly spojeny oba stavební závody v jeden celek – Stavební závod Praha se sídlem v Praze. Náplň závodu se nezměnila. Rozsah pověření v zakládací listině k. p. Energovod zahrnoval komplexní zajištění výstavby vedení vvn formou generálního projektanta i generálního dodavatele a u ostatních prací formou hlavní i finální dodávky. Výrobní činnost podniku byla soustředěna do těchto základních směrů:

Generální projektant a vyšší (generální) dodavatel při projektech a výstavbě vedení vvn, převážně nadřazené soustavy 400 kV.

Zpracování projektové dokumentace prováděcích projektů, dílenských výkresů a montáže u rozvoden a transformoven vvn, vn a elektrické části elektráren a tepláren pro tuzemsko i zahraničí.

Zpracování projektové dokumentace prováděných projektů a výstavba stavební části transformoven, rozvoden a účelových staveb.

Výstavba ocelových konstrukcí stožárů, speciálních strojních zařízení a výrobků pro stavbu a provoz energetických děl, zhášecích tlumivek, vazebních transformátorů pro hromadné dálkové ovládání, zapouzdřených vodičů pro vedení výkonů velkých generátorů, izolovaných vodičů.

Organizační jednotka ČEZ – Energovod jako výstavbová organizace české energetiky měla asi 2600 pracovníků a 200 učňů mnoha profesí a byla specializovaným stavebně-montážním podnikem s působností především pro oblast České republiky.

Kromě Energovodu Praha se výstavbou rozvodných energetických zařízení zabývaly i jednotlivé krajské energetické podniky.

Pro zajištění výstavby rozvodných zařízení na úrovni distribuční energetické soustavy byly postupně od roku 1960 budovány na jednotlivých rozvodných závodech v příslušných krajích stavebně-montážní útvary. V 60. letech to byla ještě malá kapacita, která se budovala na základě převodu kapacit krajských správ Energovodu Praha do tvořících se rozvodných závodů. V této době bylo rozhodnuto, že Energovod Praha bude provádět pouze výstavbu nadřazené přenosové soustavy od 110 kV výše s působností v Čechách a na Moravě a kapacita určená pro výstavbu distribuční soustavy od vn níže bude převedena do nových rozvodných závodů.

Postupně se během 60. let a zejména v průběhu 70. let vybudovala v krajských energetických podnicích poměrně značná kapacita stavebně-montážní činnosti (SMČ) s určením pro pokrytí potřeb energetiky v krajích a někdy do dalších oblastí jiného kraje. Tato kapacita představovala zhruba 900 mil. Kč ročních prací.

SMČ byly prováděny hlavně v oblasti výstavby venkovních a kabelových vedení vn, nn, trafostanic a technologických montáží zděných trafostanic a rozvoden vvn/vn. Ve druhé polovině 70. let byly u převážné většiny krajských podniků postupně budovány i kapacity pro výstavbu vedení 110 kV o průřezu do 240 mm2. Budování těchto kapacit si vynutilo extenzivně se rozvíjející národní hospodářství, kdy Energovod Praha nestačil již v plném rozsahu zajistit výstavbu těchto vedení nejenom pro potřeby energetiky, ale i pro cizí odběratele.

V roce 1980 se na SMČ v celém koncernu ČEZ podílelo cca 3900 pracovníků včetně obsluh dopravních a mechanizačních prostředků. V průběhu let se hledaly v SMČ cesty k racionalizaci práce a zavádění maximální mechanizace v jednotlivých technologických procesech a tím i zvyšování produktivity práce. Proto byly stavebně-montážní útvary postupně vybaveny progresivními pracovními, dopravními a mechanizačními prostředky.

Zpracováno z dobových pramenů (pet)

Obr. Elektrárna Dalešice, celková situace pod hrází s PVE červen 1978