Průměrné čisté peněžní příjmy za rok 2011 činily v přepočtu na osobu 147,5 tis. Kč. U domácností pod hranicí chudoby nebyly ani poloviční a u materiálně deprivovaných dosáhly zhruba dvou třetin průměru. Přesto platily tyto domácnosti za bydlení více než průměrné částky. Častěji totiž využívaly nejnákladnější formy bydlení – nájmy.

Z výsledků výběrového šetření Životní podmínky 2012 vyplynulo, že nejčastějším druhem bydlení v České republice bylo bydlení ve vlastním domě (využívalo ho 43,6 % osob) a pak v bytě v osobním vlastnictví (26,9 % osob). Ve „vlastním“ tedy bydlelo celkem 70,5 % osob. Dalších 9,9 % osob žilo v družstevních bytech a 16,3 % osob bydlelo v nájemních bytech. V případě osob ohrožených chudobou, a ještě více v případě osob materiálně deprivovaných, je ovšem vzájemný poměr jednotlivých forem bydlení značně odlišný.

Chudoba a nájemní bydlení

Ve vlastním domě žilo 36,1 % osob ohrožených chudobou, 15,8 % z nich bydlelo v bytě v osobním vlastnictví. Celkem tedy ve „vlastním“ žilo pouze 51,9 % z nich. Oproti průměru naopak výrazně více chudých (29,8 % osob) využívalo nájemního bydlení.

Osoby materiálně deprivované využívaly nájemního bydlení ještě častěji. Náklady na bydlení v nájemních bytech jsou přitom jednoznačně nejvyšší ze všech možných forem bydlení. Zatímco v průměru žilo v nájmu jen 16,3 % osob, mezi osobami ohroženými chudobou to bylo 29,8 % a v případě osob materiálně deprivovaných tento podíl tvořil 42,4 %. Proto byly jejich náklady na bydlení z uvedených skupin osob nejvyšší – v průměru činily 6 292 Kč na domácnost měsíčně. Přestože v poměru ke svým příjmům nevydávali materiálně deprivovaní na bydlení tolik jako chudí (podíl příjmů vydaných na bydlení činil u osob ohrožených chudobou 40 %, tedy téměř dvakrát tolik, než kolik dávaly na bydlení domácnosti v ČR celkem), v absolutních číslech byly výdaje materiálně deprivovaných na bydlení o 791 Kč měsíčně vyšší než výdaje osob žijících v domácnostech s příjmy pod hranicí chudoby. Měsíční náklady na bydlení přitom u průměrné domácnosti v roce 2012 činily 5 398 Kč, tj. o 894 Kč měsíčně méně než u materiálně deprivovaných.

Bezplatné bydlení ulehčuje situaci

Průměrnou výši nákladů na bydlení v případě osob ohrožených chudobou pozitivně ovlivňoval vysoký podíl bezplatného bydlení (tzn. bydlení u příbuzných, známých nebo ve služebním bytě) v některých krajích. Zejména v Praze (10,7 %), v Libereckém kraji (23,9 %) a v Kraji Vysočina (16,9 %) se jednalo o několikanásobně vyšší podíly, než je obvyklé mezi domácnostmi celkem (průměr za Prahu činil 2,0 %, za Liberecký kraj 3,3 %, za Kraj Vysočina 6,0 %). V Praze byl zároveň podíl nájemního bydlení osob ohrožených chudobou velmi podobný jako v případě osob celkem. V Liberci byl dokonce významně nižší. Díky tomu dosáhly náklady na bydlení u osob ohrožených chudobou v těchto krajích výrazně nižší úrovně než za osoby celkem.

V Kraji Vysočina byla situace komplikovanější z důvodu vysokého podílu chudých využívajících nájemní bydlení (32,7 % proti 9,8 % u osob celkem). Náklady na bydlení u osob žijících pod hranicí chudoby tak zde byly o něco vyšší než v případě osob celkem, rozdíl ovšem nebyl vysoký.

Při zpracování výsledků šetření za jednotlivé kraje ČR patří převažující forma bydlení v kraji mezi určující faktory průměrné výše nákladů na bydlení. V krajích, kde je vysoký podíl osob ohrožených chudobou žijících v nájemních bytech, patří náklady na bydlení k vyšším. Naopak tam, kde je podíl bezplatného bydlení oproti ostatním krajům vysoký, patří náklady na bydlení k nejnižším.

Osoby ohrožené chudobou, které žijí v Karlovarském kraji, patří k těm, jejichž domácnosti vydávají na bydlení měsíčně nejvyšší částku. Zároveň 83,5 % z nich žije v domácnostech, které náklady na bydlení vnímají jako velkou zátěž. Republikový průměr je přitom 56,2 %. Osoby ohrožené chudobou žijící v Karlovarském kraji zároveň nejčastěji žijí v nájemních bytech – celkem 51,5 % z nich. Celkově přitom žije v Karlovarském kraji v nájmu pouze 13,4 % osob, což je méně než průměr za Českou republiku. V tomto kraji zároveň osoby ohrožené chudobou dosahují nejnižšího průměrného příjmu, který v tomto případě činí 56 698 Kč čistého na osobu za rok, tedy téměř o 6 000 Kč méně, než kolik činí průměr za celou ČR. Nejhůře s příjmy vycházely osoby ohrožené chudobou žijící v domácnostech v Olomouckém kraji – 50,5 % osob žilo v domácnosti, která s příjmy vycházela s velkými obtížemi. Naopak nejlépe na tom byly osoby ohrožené chudobou žijící v Královéhradeckém kraji – s velkými obtížemi s příjmy vycházelo jen 14,0 % z nich.

Míra chudoby a materiální deprivace

Osoby ohrožené chudobou jsou osoby žijící v domácnostech, jejichž příjem je nižší než stanovená hranice chudoby. Ta se nejčastěji stanovuje jako 60 % mediánu ekvivalizovaného disponibilního příjmu domácností. Hranice chudoby pro rok 2012 činila 114 953 Kč. Ekvivalizovaný disponibilní příjem se vypočte jako podíl čistého příjmu domácnosti a počtu jejích spotřebních jednotek (stanoveného tak, že první dospělé osobě v domácnosti přiřadí váhu 1,0, dalším osobám starším 13 let váhu 0,5 a dětem do 13 let váhu 0,3). Míra chudoby v ČR v roce 2012 dosáhla 9,6 %.

Za materiálně deprivované považujeme osoby žijící v domácnostech, které si nemohly z finančních důvodů dovolit čtyři a více položek z celkových devíti vybraných (barevná televize, automatická pračka, automobil a telefon, schopnost platit pravidelné platby za nájem, půjčky, hypotéku a energie, zaplatit z vlastních zdrojů neočekávaný výdaj ve výši 9 400 Kč, zaplatit týdenní dovolenou pro všechny členy domácnosti, dostatečně vytápět byt a jíst maso či jeho vegeta­riánské náhražky alespoň každý druhý den). Míra materiální deprivace v roce 2012 v ČR dosáhla 6,6 %.

Statistika&My, 1/2014