Lednová čísla Českého statistického úřadu o meziročním poklesu cen v živočišné výrobě (o 9,7 %, z toho mléka o 16,3 %, vajec o 8,1 %, jatečných prasat o 7 % a drůbeže o 2,7 %) veřejnosti signalizují, že zápas o další vývoj v živočišné výrobě bude v České republice pokračovat. K tomu je zapotřebí ještě připomenout, že v minulém období dvaceti pěti let u nás došlo k významnému poklesu produkce živočišné výroby – téměř o polovinu, a to v přímé návaznosti na poklesy stavů skotu a prasat, které přesáhly 60 %.

V polemice o živočišné výrobě v České republice je řada těch, kteří bojují za udržení či lépe mírné rozšíření živočišné výroby. K podpoře tohoto stanoviska uvádějí zejména následující důvody:

  1. Živočišná výroba je výrazným zaměstnavatelem na celostátní a především regionální úrovni. Rozšíření živočišné výroby přispěje ke snížení nezaměstnanosti.
  2. Rozsah živočišné výroby významně ovlivňuje míru soběstačnosti v produkci živočišných výrobků a má výrazný bezpečnostní význam. V současné době má Česká republika velmi nízkou míru soběstačnosti ve výrobě vepřového masa, činí okolo 50 %.
  3. Využití vlastních zdrojů (především krmiv) je pro živočišnou výrobu klíčové, a to zejména omezením rozsáhlého vývozu obilovin a jejich použitím přímo ve vlastní výrobě.
  4. Živočišná výroba zřetelně ovlivňuje zaměstnanost v navazujících odvětvích potravinářského průmyslu, zejména v mlékárnách a masokombinátech.
  5. Doplňkové ekologické a obranné efekty vyššího rozsahu živočišné výroby pak spočívají v produkci hnojiv (chlévské mrvy) pro humusotvorný proces zlepšování vlastnosti půdy. Tento fakt pak rovněž podpoří zařazení vyššího podílu krmných plodin, jakými jsou jetel nebo vojtěška, v osevních postupech.
  6. Důležité je také zdůraznit, že v potravinové bilanci (státní hmotné rezervy) představuje zejména skot tzv. „živé konzervy“.

Z výše uvedených argumentů vyplývá, že je potřebné zabránit dalšímu poklesu živočišné výroby v České republice a naopak hledat cesty k jejímu posílení.

Statistika&My, 3/2016