Stavební produkce je považována za jeden z důležitých indikátorů vývoje ekonomiky. Na historickém exkurzu jsou patrné největší změny, ke kterým došlo od roku 1948 až do současnosti.

V letech 1947 a 1948 se začalo hospodářství Československa po 2. světové válce postupně zotavovat a svou roli v tom hrálo i stavebnictví.

Extenzivní rozvoj národního hospodářství

Stavebnictví od znárodnění zvýšilo svou produkci o čtyřnásobek. Vybudovaly se významné průmyslové a inženýrské stavby, postavila se celá města a sídliště. Nejrychleji rostlo stavebnictví v letech 1956–1960.

V roce 1961 však objem stavební produkce stagnoval a od roku 1963 docházelo k jejímu poklesu. Vlivem přežívání administrativně direktivních forem řízení však tendence extenzivního rozvoje pokračovaly. Rozpory mezi požadavky na nové investice a kapacitními možnostmi stavební výroby se řešily snižováním ročních objemů prací, rozmělňováním kapacit a zařazováním neúměrného počtu nových staveb do plánu. Důsledkem tohoto postupu byla rostoucí rozestavěnost a prodlužování doby výstavby. Na výrazný pokles stavební produkce v roce 1963 měla vliv také tuhá zima.

Růst bytové výstavby

V polovině 60. let opět sílily reformní snahy, které kulminovaly v letech 1966–1969. Hledání „nové soustavy řízení“ probíhalo ve vlnách a trvalo až do pražského jara, 70. léta se stala obdobím tzv. normalizace, kdy docházelo k návratu poměrů z počátku 60. let. Ve skladbě stavební produkce došlo v 70. letech ke změnám, které odrážely státní investiční politiku a její zaměření. Velký podíl zaznamenala bytová a průmyslová výstavba.

V první polovině 70. let objem stavební produkce rostl. Snížil se podíl investiční výstavby a zvýšil se podíl oprav i údržby. Stavební podniky se orientovaly na výstavbu vybraných aglomerací (např. Prahy a Severočeského kraje), dálnic, metra a moderních dopravních systémů – ropovodů a plynovodů. Zaostala však občanská a technická vybavenost sídlišť. Začaly se také stavět energetické stavby, např. atomová elektrárna v Dukovanech.

Útlum v 80. letech

Koncem 70. let došlo k podstatnému zpomalení tempa růstu stavební produkce. Na počátku 80. let tyto nepříznivé tendence pokračovaly. Snížil se podíl nové výstavby a zvýšil se podíl oprav. Plánované úkoly v bytové výstavbě nebyly splněny. Vážnou situací ve stavebnictví se zabývala vláda a bylo přijato Stanovisko k situaci ve stavebnictví. Přijatá motivační opatření se příznivě projevila v letech 1983–1985. Výpadky byly vyrovnány a úkoly až na výjimky splněny. Celkový objem stavební produkce se nezvýšil, ale došlo ke strukturálním změnám. Zvýšil se podíl na dokončování velkých akcí. Tyto parciální reformy centrálního plánování však nepřinesly výrazné ekonomické zlepšení. Hospodářská stagnace a zaostávání životní úrovně za rozvinutým světem byly jedny z důvodů pádu komunistického režimu v roce 1989.

Na dno se dostalo stavebnictví v roce 1993

Česká ekonomika prošla v 90. letech zásadní transformací. Stavebnictví patřilo mezi odvětví ekonomiky, na kterých se změny projevily nejvýrazněji. Velké státní stavební organizace se rozdělily na menší až drobné podniky. Vznikly firmy vlastněné zahraničními subjekty a firmy mezinárodní. Změnila se velikostní struktura nárůstem podílu malých a středních firem. V důsledku transformace došlo k výraznému reálnému poklesu objemu stavební produkce. Nejvážněji se projevil útlum státních dotací do bytové výstavby, jenž vedl v roce 1991 ke snížení počtu zahájených bytů na šestinu proti minulému roku. V roce 1992 stavební produkce vzrostla zejména vlivem zvýšené fakturace před zavedením daně z přidané hodnoty od 1. ledna 1993. V roce 1993 klesla stavební produkce na své dno.

Ve druhé polovině 90. let se situace stabilizovala. Pokračovaly tendence koncentrace vlastnictví (majoritní vlastníci), slučování stavebních firem do větších celků při zachování samostatnosti podniků v holdingu. Stavební firmy byly převážně v soukromém vlastnictví a měly možnost využívat mnohem širší materiálovou základnu. V důsledku restitucí a privatizace se začal stavební sektor přibližovat struktuře běžné v tržní ekonomice, kde malé množství velkých stavebních firem je doplněno značným počtem malých firem zaměřených především na drobné opravy, údržbu a rekonstrukce nebo modernizace. Toto uspořádání umožňuje pružnější reakce na změnu v poptávce po stavebních pracích. Stále častěji se začaly objevovat inženýrské organizace v podstatě bez vlastních stavebních kapacit.

V letech 1994–1996 se reálná stavební produkce zvyšovala, nejvíce v roce 1995, kdy roční růst ve srovnatelných cenách překročil 8 %. Po snížení tempa růstu v roce 1996 došlo v letech 1997–1999 k poklesu objemu produkce, kterou lze označit za recesi, případně až krizi odvětví související s obdobným vývojem celého hospodářství České republiky. Stavebnictví se ocitlo v hlubokém útlumu, pro který byl charakteristický výrazný pokles poptávky při přebytku kapacit a zhoršující se finanční situace firem. Po věcné stránce je pro stavební produkci 90. let charakteristický vysoký podíl novostaveb. Relativně významně vzrostl v druhé polovině dekády podíl bytové výstavby.

Nové století: růst i propad

Po roce 2000 byla obnovena dynamika růstu výkonnosti českého stavebnictví. Bytová výstavba výrazně oživila. Projevila se také snaha modernizovat průmyslové, obchodní i správní budovy zejména ve formě „inteligentních budov“. Také proto si objem rekonstrukcí udržoval plynulý růst, dokonce vyšší, než byl zaznamenán u nové výstavby. Rostoucí tlaky na fungující moderní infrastrukturu vyvolávaly další podněty k růstu poptávky. Ta se projevila zejména na výstavbě transevropské dopravní infrastruktury a energetických a vodních sítí. Vrcholu bylo dosaženo v roce 2008, ale již tehdy se začalo projevovat postupné zpomalování ekonomického růstu. Rychle rostl objem nových zakázek u inženýrských staveb (dálnice, železnice, inženýrské sítě), jejichž výstavba byla podporována z evropských fondů a zpravidla šlo o veřejné zakázky. Pokles byl zaznamenán především u nebytových výrobních budov (průmyslových a zemědělských staveb) a podle očekávání u bytové výstavby, což signalizovalo zhoršení sociální situace obyvatelstva. Právě pozemní stavitelství pokračovalo v dlouhodobém propadu.

V roce 2008 se poptávka po nemovitostech oproti roku 2007 snížila zhruba o třetinu až polovinu. Došlo k omezování stavebních investic. Propad se projevil u všech velikostních kategorií firem. Investoři a developeři začali omezovat nebo pozastavili některé akce, dokonce i řadu velkých projektů prakticky ve všech regionech. Developeři začali stavět pouze pro konkrétní klienty, nikoli už spekulativně. To mělo dopad na firmy, které působí převážně v tomto segmentu. Stavební firmy se kvůli dopadům finanční krize nevyhnuly propouštění. Stavebnictví se vrátilo k opětovnému růstu až v roce 2014.

Statistika&My, 9/2015