S měrou svobody roste i nesnadnost úkolu svobodu správně využít. Ve starém státě rakouském jsme měli svoji práci vymezenu malým počtem určitých podmínek, nyní však stojíme tváří v tvář celému světu, jsouce suverénní ve své volnosti. Tím je nám však nesnadnějším obsáhnout všechna potřebná podnikání, určit z nich ta nejdůležitější pro náš hospodárný vývoj, a bezodkladně a správně je organizovat, aby se naše hospodářská situace rychle zlepšila, a aby byla síla našeho státu zabezpečena.
Dne 31. března r. 1919 sešli se naši přední pracovníci, aby se poradili o založení vědeckého střediska veškerého našeho hospodářského a průmyslového života – Masarykovy Akademie Práce. Zároveň byl publikován její program, stanovy a organizace, pro docílení spolupráce co nejvíce hlav. Jak je zřejmo z uveřejněných diagramů v časopise Nová Práce, jest Masarykova Akademie Práce organizací badatelských ústavů, nutných pro naší úspěšnou hospodářskou i průmyslovou soutěž s cizinou, nutných proto, aby se všecka odvětví naší práce co nejrychleji vyvinula.
Jedním z průmyslových odvětví, u nás dosud proti cizině málo vyvinutých, je stavba vodních turbín. Otázka stavu tohoto odvětví je akutní, vzhledem k naší snaze po rychlém a co nejdokonalejším využitkování vodních sil pro elektrizaci státu. Srovnejme stav tohoto průmyslu v státě našem a v sousedních státech německých. Tam je několik továren pro stavbu vodních turbín světového jména, v nichž pracují jako inženýři a konstruktéři výborní odborníci, vychovaní na šesti vysokých technických školách profesory známých jmen, jako Prášil, Reichel, Cammerer, Pfarr atd. a na mnohých jiných školách odborných. Zmíněné techniky jsou vybaveny dobře zařízenými stanicemi zkušebními na zkoušení vodních turbín pro praktická cvičení posluchačů, vědecké práce učitelů i pro zkoušky, prováděné pro průmysl. Každá ze zmíněných továren má však také svoji vlastní zkušební stanici. Práce nejen laboratoří vysokých technických škol, nýbrž i práce zkušebních stanic továren jsou často publikovány v několika odborných časopisech, jako Zeitschrift für das gesamte Turbinenwesen, die Turbine, Wasserwirtschaft, Schweizerische Bauzeitung atd. Jak intensivně jsou všecky tyto zkušebny činy, je vidět například z toho, že v jedné laboratoři profesora Reichela v Charlottenburgu bylo dle jeho vlastního výroku provedeno ročně na 600 zkoušek vodních turbín. Výsledek takovéto spolupráce vědy s praxí jest ten, že toto odvětví průmyslové jest v německých státech tak vyvinuto, že může nejen v každém případě soutěžit s celým světem, ale že stojí v popředí. Věda jest k dispozici průmyslu pro jeho zdokonalování.
U nás je v tomto oboru věda i průmysl Popelkou. Na české technice pražské se nevěnuje stavbě vodních motorů taková pozornost, jak by bylo potřeba a následkem toho se absolventi pražské techniky stavbě vodních turbín nevěnují. Lepší je stav v Brně, kde je české technice známý odborník profesor L. Grimm, jímž zařízena i hydraulická laboratoř, bohužel následkem nedostatku pochopení vídeňských vlád pro české snahy také jen skrovných rozměrů. Naše časopisy nepřinášejí z tohoto oboru téměř nic.
Naše továrny se zabývaly dosud stavbou vodních turbín jen jako vedlejší výrobou buď vedle elektrotechniky, nebo mlynářství a podobně. Je jich několik, s úhrnným počtem nejvýše třiceti konstruktérů a inženýrů, absolventů to vyšších nebo nižších průmyslových škol: mezi nimi všeho všudy jeden neb dva absolventi techniky. Ani jediná z našich továren nemá dosud své zkušební stanice. Stroje se dosud vyráběly dle vzorů cizích, německých, velkou většinou jen s malými konstrukčními variantami. Samozřejmě nemohou mít konstruktéři sami jasný obraz o správnosti své konstrukce rozváděcích a hlavně oběžných kol turbín, nejdůležitějších to jejich součástí, když neměli a nemají možnost se o ní přesvědčit, což je jediné možno na základě přesných zkoušek v laboratořích. Těch však dosud není. Zkoušky garanční, prováděné – ostatně jen velmi zřídka na samém místě stavby při odevzdávání, nemohou dát jasný obraz o jakosti konstrukce kol pro nedostatek času a zkušebních pomůcek, jich nepřesnosti a také pro smutně známé „manipulování koeficienty“ při zkoušce, k němuž právě nejistota samého konstruktéra namnoze vede. Tím způsobem se tam, kde si vyžádal některý nezvykle přísný objednatel zkoušku garanční, obyčejně daných záruk většinou dosáhlo. Záruky nebyly dávány samozřejmě dle jistoty o daném stroji, nýbrž prostě opět dle cizích vzorů. Firmy cizí počítají, pracují a zkoumají dlouho na rýsovacím stole i v laboratoři, než se rozhodnou s jistotou vyrábět nový typ. U firem našich se dle cizích vzorů nový typ nakreslí, vyrobí a uvede v chod nikoliv s jistotou, nýbrž s větší neb menší mírou úzkosti, jak to dopadne. Když po uvedení stroje v chod objednatel ničeho nenamítá, je dobře. Když namítá a žádá brzdicí zkoušku garanční, hledí se nabrzditi dobrých výsledků. I když jsou důležité součásti, a hlavně oběžné kolo vyrobeny dle nejlepšího cizího vzoru, bez vyzkoušení je vždy více než pravděpodobné, že bude stroj mít stupeň účinnosti ve skutečnosti aspoň o 2 % menší, než jak firmy zaručují. V podmínkách ručení bývá také ještě udávána tolerance ± 2 %, což je uváděno hlavně vzhledem k nezměnitelné nepřesnosti měření při garanční zkoušce na místě stavby, čehož však bylo často zneužíváno k tím větší bezstarostnosti při konstrukci i výrobě turbín.
Při udávané docílitelné výkonnosti vodních sil našeho státu asi 550 000 kW, tedy při výrobě asi 1500 milionů kilovatových hodin ročně, bude se ztráta dvou procent rovnati asi 30 milionům kW-hodin ročně, což by znamenalo při výrobní ceně jedné kW-hodiny asi 1 koruna (pokud je dnes možnou přibližná kalkulace do budoucnosti) obnos 30 milionů korun roční ztráty.
Jde nejen o to, abychom při výstavbě našich vodních sil zadáváním staveb podporovali výrobu svých tuzemských závodů proti výrobě cizozemské, ale také o to, abychom při tom nepoškozovali využitkování vodních sil svých o tak značné hodnoty. Jde dále o to, abychom tento svůj průmysl (stavbu vodních turbín) podporovali v jeho vývinu tak, aby byl i za našimi hranicemi ve všech případech rovnocenným cizí soutěži, tedy abychom podporovali vývoz výrobků tohoto svého průmyslu, jemuž se otevírá velké pole odbytu na Balkáně, v Rusku, na Kavkaze atd. Rychlý vývin by nastal, kdyby naše továrny samy stavěly své zkušební stanice. K tomu se však neodhodlají tak brzy, vzhledem k relativně velkému nákladu, spojenému s postavením takové zkušebny a hlavně se získáním vodní síly pro ni. Rychlou pomocí nyní možnou jest postavení takové zkušební stanice při Masarykově Akademii Práce, na některém stávajícím nebo projektovaném vodním díle. Úkolem stanice bylo:
- aby byla k dispozici našim domácím firmám pro přesné zkoušení vodních motorů, jak svým zařízením, tak i svými odbornými a vědeckými pracovníky, laboratoři přidělenými,
- aby byla k dispozici objednavatelům pro dozor nad prováděnými zkouškami garančními,
- aby konala své práce vědecké a jich výsledky uveřejňovala, čímž by podporovala rozvoj tohoto průmyslu,
- aby konala i jiné práce hydrometrické pro zdokonalování měřicích metod dosavadních a hledání nových,
- aby spolupracovala na projektech vodních sil s hlediska vodních turbín,
- aby dávala své zkušenosti k dispozici našim vysokým školám pro zařízení dobrých studijních laboratoří.
Byl by to tedy Výzkumný ústav pro stavbu vodních motorů, jehož význam a důležitost je možno z uvedeného poznat. Náklad na jeho postavení (asi 600 až 800 tisíc korun) a na jeho provoz (60 až 100 tisíc ročně) by se opatřil od těch, v jichž prospěchu by pracoval, tedy: 1. Příspěvky jednak majitelů vodních sil – soukromníků, veřejných korporací i státu, jednak továren, kterým by byl ústav k dispozici pro zkoušení jimi vyráběných vodních motorů, všech jeho členů Společnosti příznivců Masarykovy Akademie Práce, a 2. taxami za provádění zkoušky.
Možno, že budou s počátku činit továrny, vyrábějící turbíny proti postavení zkušební stanice námitky, které však jistě zmizí a všeobecná účast nastane přihlášením prvé továrny svých vyrobených vodních turbín ke zkoušce nebo provedením prvé zkoušky pro objednatele vodních turbín.
Návrh na postavení tohoto ústavu byl již dne 10. dubna 1919 podán právě tehdy se zakládající Masarykově Akademii Práce, a jejím přípravným pracovním výborem příznivě doporučen k dalšímu projednávání.
Od té doby však vzhledem k těžké hospodářské situaci našeho státu nebylo možno k provedení přikročit. Protože se právě jedná o zabrání vodního díla při mlýnech v Karlíně č.p. 218 a 303 k účelům školským a toto dílo jest majetkem ministerstva veřejných prací, bylo by dobře, kdyby se Masarykova Akademie Práce ujala jednání o zřízení Výzkumného ústavu pro stavbu vodních motorů při tomto díle, které se svými poměry k tomu účelu velmi dobře hodí.
Lze pevně doufat, že ministerstvo financí uzná postavení projektovaného ústavu za nutné pro zlepšení našeho hospodářského stavu a přes všecky finanční současné potíže našeho státu neodepře provedení návrhu svého souhlasu, a povolí nutný obnos, aby mohlo být s postavením ústavu co nejdříve započato.
Ing. Karel Branberger, Technický obzor, 1920
Ilustrační foto
