Veliký soubor vodních staveb dělíme se zřetelem na složitost moderního hospodářského života, jemuž tyto stavby mají sloužiti, na dvě hlavní skupiny. Do první skupiny řadíme především stavby vodocestné, prováděné v rámci ostatních akcí, podnikaných pro dálkovou dopravu, dále vodní díla na výrobu elektrické energie, budovaná pro účely soustavné elektrisace širokých území státních, a vodní stavby, sloužící asanaci velkých měst a průmyslových středisk. Do druhé skupiny řadíme všechny vodní stavby, které slouží převážně zemědělství, ať už k ochraně nemovitostí proti škodám povodňovým, nebo k zvýšení úrodnosti půdy, aneb k zásobení venkova a hospodářských usedlostí vodou. Vodní stavby této druhé skupiny označujeme názvem vodohospodářské meliorace; patří k nim úpravní práce na všech vodních tocích kromě oněch, které jsou splavné pro lodě, neškodné svádění horských vod a hrazení bystřin, zajištění strží a svážných území, stavba ochranných hrází, zřizování vodních nádrží pro zadržování velkých vod, pro účely závlahové a vodovodní, všeliké půdní meliorace, zvané plošné, hlavně odvodnění mokrých pozemků a umělé závlahy půdy a dále zásobení venkova a hospodářských usedlostí vodou.

Vodohospodářské meliorace, jejichž vývoj byl už koncem minulého století pozoruhodný ve všech kulturních státech, dosáhly v tomto století zvlášť velkého rozvoje, hlavně vlivem světové války, která citelně upozornila na význam zásobovací soběstačnosti se zřetelem na výživu domácími zemědělskými produkty. Důležitost hospodářsky obdělávané půdy a jejich plodin neukázala se snad nikdy v takové míře, jako v době světové války a všeobecného vyčerpání, které se po ní dostavilo. Vítězství v této válce dobyly státy, které si udržely až do konce možnost řádně obdělávati půdu a zaopatřovati dostatečné zásoby potravin z vlastní produkce aneb z produkce států spojeneckých, a není proto divu, že i ve Francii, kde zemědělská výroba nestála v popředí jejího hospodářského života, byl po světové válce klas, jako hlavní představitel zemědělské výroby, prohlášen symbolem státní samostatnosti.

Vzhledem k tomu, že celý vývoj zemědělství řídil se už v minulých dobách a ve všech zemích tím, v jaké míře byla voda ve svém neustálém přírodním koloběhu zemědělské výrobě škodliva neb přízniva a jak ji zemědělci dovedli zvládnout, je vysvětlitelné, že úsilí o zintensivnění zemědělské výroby ve XX. století a hlavně po světové válce bylo provázeno ve všech státech zvýšenou péčí o provádění vodohospodářských meliorací.

Ze států zámořských byly to zejména Spojené státy severoamerické, kde meliorační ruch už počátkem tohoto století dostoupil neobyčejného rozvoje, hlavně pokud jde o umělé závlahy rozsáhlých suchých a neužitečných území „Arid West“ a jejich získání pro zemědělskou kulturu. Celkem tu jde o melioraci území o ploše 20 mil. ha. Dlužno tu vzpomenouti dalekosáhlého zákona, tzv. Rooseweltova z r. 1902, kterým byly položeny základy pro realisaci projektu na umělou závlahu okr. 2,5 mil. ha dříve neužitečných a suchých plání a podle kterého byly budovány v následujících desetiletích závlahové stavby v rozměrech, překračujících daleko známé stavby indické a egyptské, ať už jde o velkolepá zdymadla a údolní přehrady na řekách pro zdržení a nahromadění velkých vodních zásob, aneb o vlastní velké náhony závlahové. Obrovská vodní nádrž, k tomuto účelu určená, v údolí řeky Rio Grande je největší na celém světě a překročuje obsahem vody 2,8 miliardy m3 i zvýšenou nádrž Asuanskou o obsahu 2,3 miliardy m3 v Egyptě. Veliká přehrada v Arizoně na řece Salt River, ke cti presidenta Rooswelta nazvaná „Roosweltovou nádrží“, o obsahu 1,58 miliardy m3, slouží k zavodňování stepí o výměře 110 000 ha. Je nesporné, že velké meliorační stavby, prováděné na rozsáhlých územních oblastech amerických, umožnily podstatně zintensivnění tamní zemědělské výroby, zejména při vystupňovaném použití strojů na míru, která v přítomné době neupravené distribuce zemědělské výroby na světovém kontinentu se projevuje jako tíživá nadprodukce.

Ze států evropských zvýšilo Německo už počátkem tohoto století míru v provádění melioračních prací způsobem pozoruhodným a v době poválečné v tomto rozvoji pokračuje, zejména pokud jde o odvodňování pozemků, zúrodňování rašelin a úpravy vodních toků. S největší intensitou však prováděny byly meliorační práce v tomto století a zejména v době poválečné v Itálii, zvláště za vlády Mussoliniho, který pro zásobovácí soběstačnost Itálie zahájil v italské zemědělské výrobě obdivuhodnou a úspěšnou válku o obilí, vlastně o pšenici. Na podkladě nově vydaných melioračních zákonů o státní podpoře vodohospodářských staveb melioračních bylo dosud v Itálii meliorováno 2,4 milionů ha pozemků a zbývá ještě provésti meliorace na ploše 3,2 milionů ha. Na podkladě zákona o integrálních melioracích z roku 1928, tzv. zákonu Mussoliniho, má se provésti v Itálii melioračních prací ve 14 letech za 7 miliard lir; z toho stát uhradí 3,2 miliardy lir. Z toho připadne na práce odvodňovací a zavodňovací 5,3 miliardy lir, na vodovody, budovy pro zemědělské kolonie a hospodářské meliorace 1,7 miliardy lir. Kdysi zabahněné a malarií zamořené oblasti, zejména ve velké nížině padské, byly těmito pracemi proměněny na úrodné, hospodářsky i kulturně vysoko stojící kraje, v nichž síť odvodňovacích odpadů i závlahových náhonů s velikými čerpacími stanicemi představuje nový systém nervů ozdravěné země.

Jeden z největších kulturně inženýrských podniků v tomto století jest prováděn od r. 1920 v Holandsku při odhrazení a vysušení Zuiderského jezera. Tímto podnikem má býti získáno z moře území o výměře as 220 000 ha nákladem okr. půl miliardy hol. zlatých, čímž se zvětší zemědělská půda Hollandska o 10 %. Nové území, ležící 4-5 m pod střední hladinou mořskou, bude získáno dokončovanou právě ohromnou hrází a vysušením pomocí rozsáhlé sítě odvodňovacích kanálů a pomocí čerpacích stanic, zdvihajících vodu z kanálů přes hráz do moře. Tento moderní kulturně-technický zázrak opravňuje správnost výroku, že „Bůh stvořil svět až na Hollandsko, které bylo stvořeno Hollanďany.“

Ze slovanských států musí se kromě Ruska zabývati zvlášť velikými úkoly melioračními zejména Polsko, kde z výměry 36 mil. ha zemědělské půdy vyžaduje meliorace plocha téměř 16 000 000 ha a kde se připravuje na podkladě zvláštního zákona obzvlášť rozsáhlý a pozoruhodný projekt na melioraci ohromného močálovitého území „Polesí“ ve veliké nížině Pripetu o výměře 1 600 000 ha.

Naši veřejnost musí ovšem zajímati nejvíce, v jakém vývoji jsou vodohospodářské meliorace ve XX. století na území československé republiky. Můžeme už předem podati uspokojivé sdělení, že s velkým celkovým pokrokem naší zemědělské výroby dosáhl i ruch meliorační právě v tomto století u nás pozoruhodného rozvoje a že v četných krajích byly to právě práce meliorační, které umožnily i u nás lepší využití půdy a zvelebení zemědělské výroby.

Provádění meliorace půdy a příslušných staveb vodohospodářských řídí se i na území našeho státu v souvislosti s potřebou intensivnější zemědělské výroby danými přírodními poměry. Na území našeho státu jsou to také různé poměry geologického a pedologického vytvoření vrstev půdních, nepravidelné poměry klimatické se střídajícími se periodami roků suchých a mokrých a nepravidelnosti v rozdělení odtoku vod povrchových i spodních, které působí nepříznivě na fysikální stav a poměry vláhy v zemědělsky obdělávané půdě do té míry, že provádění meliorace půdy a s ní souvisejících prací vodohospodářských je prvním předpokladem pro racionelní využitkování velmi rozsáhlých ploch pozemků.

V prvé řadě jeví se potřeba i u nás chrániti ve všech oblastech státního území rozsáhlé plochy údolní před škodlivými účinky tekoucí vody povrchové ve vodních tocích při povodních. Vodní stavby toho druhu byly sice prováděny u nás už v dřívějších dobách ojediněle v jednotlivých říčních údolích, zejména byly budovány velkostatky neb městy lokální ochranné hráze, avšak soustavnějším způsobem a s užitím vymožeností nově se vyvíjející vodní techniky začaly se takové stavby budovati teprve koncem minulého století a vlastní jejich rozvoj datuje se z tohoto století. V době předválečné byly provedeny zahrazovací stavby na bystřinách v délce as 780 km, hlavně v historických zemích českých; úpravy menších řek a potoků byly provedeny v délce okr. 3850 km a úpravy hlavních řek v délce okr. 800 km kromě velkých hrázových staveb, které byly vykonány v nížině dunajské a z části tiské v délce 960 km. K zadržování velkých vod a z části k využití vodní síly nebo pro potřeby vodovodní bylo před válkou u nás postaveno 16 údolních přehrad. V době popřevratové bylo v úpravních pracích na našich vodních tocích usilovně pokračováno a na celém státním území bylo provedeno od r. 1919 až do konce r. 1930 hrazení bystřin v délce 281 km o stavebním nákladu 111 mil. Kč a prací regulačních, vyjma regulace na řekách splavných, v délce 1335 km o nákladu 406 mil. Kč a dokončeny nebo rozestavěny 4 vodní nádrže pro retence velkých vod. Pro využití vodní síly a zároveň pro zadržování velkých vod a pro účely závlahové zahájena byla u nás v poslední době stavba jedné z největších přehrad v Evropě, stavba údolní přehrady na řece Dyji u Vranova o obsahu 164 mil. m3, ovládající povodí 2211 km2.

Plocha údolních pozemků, která byla dosud provedenými úpravními pracemi v údolí našich větších vodních toků, ochráněná alespoň před nejčastěji se dostavujícími povodněmi, obnáší okr. 60 000 ha. Velkými stavbami hrázovými byly ochráněny už před válkou na nynějším území Slovenska a Podkarpatské Rusi v nížině dunajské a tiské plochy daleko větší, a to v nížině dunajské ve výměře 243 000 ha a nížině tiské 130 000 ha. Jsou jistě velmi radostné veliké zisky, jichž těmito stavbami bylo v některých krajích našich už dosaženo. Regulačními pracemi změnil se, možno říci, mnohde celý ráz krajiny, z dříve vodnatých, zabahněných a nevlídných krajů staly se žírné a bohaté údolní oblasti s upravenými poměry nejen v zemědělsky obdělávané půdě, nýbrž i v ohledu komunikačním. Pravé přeměny, až podiv vzbuzující, přivodily úpravy vodních toků v obvodu zastavených obcí ať městských neb venkovských i v odlehlých horských krajinách.

Přes dosavadní pozoruhodné výsledky úpravních prací na našich vodních tocích zbývá provésti ještě větší část těchto prací po všech oblastech našeho státního území. Veliké povodně z nejposlednějších let, postihující jednou tu oblast, jindy jinou část našeho státu, jsou toho nejlepším důkazem. Dosud je v Čechách ještě na 80 000 ha, v zemi moravskoslezské 120 000 ha a na Slovensku a v Podkarpatské Rusi na 250 000 ha pozemků vystaveno škodám povodňovým s ohromnými ztrátami národohospodářskými.

Kdežto u bystřin a horských toků omezujeme vodohospodářské zásahy vedle opatření rázu lesnického hlavně na konsolidaci koryta opevňováním břehů i dna, zmírňováním spádu a zachycováním splavenin, musíme u nížinných toků prováděti vodohospodářské zásahy na širším podkladě se zřením k tomu, že tu vodní tok tvoří hlavní tepnu veškeré tvořivé a biologické činnosti v půdě rozsáhlých údolních pozemků a hlavní základ soustavného hospodářství vodního v údolní oblasti vůbec. Tu už nestačí starati se jen o takovou úpravu říčního koryta, aby byly neškodně odváděny velké vody, ale musí býti postaráno též to, aby byly úpravou vodních poměrů získány pokud možno nejpříznivější podmínky zamýšleného využití vody. V prvé řadě musí býti ovšem při tom dbáno zájmů zemědělských, poněvadž pro zemědělskou výrobu je voda hlavním a ničím nenahraditelným činitelem. Proto musí býti správný vodohospodářský zásah na nížinném vodním toku řešen s plným souhlasem se zamýšlenou soustavou zemědělské výroby v příslušné údolní oblasti, ať už jde o racionelní lukaření nebo polaření.

Pro zemědělskou výrobu je však důležité nejen hospodaření s vodou, hlavně povrchovou, s ohledem na pozemky prostírající se v údolích a nížinách podél vodních toků, nýbrž i hospodaření s vodou a vláhou v půdě na mnohem větší rozloze ostatních zemědělských pozemků, ležících mimo údolní plochy na svazích, úbočích a náhorních rovinách morfologicky i pedologicky velmi členitého území našeho státu. Připomeňme si jen, že okr. 2 miliony hektarů naší zemědělské půdy vykazují tak nepříznivý fysikální stav, že správné jejich obdělávání a využití jich je možno teprve po jejich odvodnění a provzdušnění. Právě u této veliké rozlohy půdy je podle poznatků moderní pedologie vytvoření fysikálních stavů ve svrchní, pro zemědělské kultury nejdůležitější vrstvě půdy, závislé ani ne tak na geologické formaci a horninovém podkladu jako na účinku klimatu, vlhkosti, teploty a výparu. Tak vlhčí ráz klimatu, zejména výše položených oblastí, přispěl u nás k vytvoření veliké rozlohy půd těžšího složení a kompaktnější struktury s nepříznivým poměrem vláhy a vzduchu. Každá půda vykazuje ve svém přirozeném uložení vedle pevných zemských částic, jako písku, jílu apod., i značně členitý systém pórů či průduchů půdních, které jsou naplněny z části vodou, z části vzduchem. Jemné póry jsou vyplněny půdní vláhou a jejich objem udává absolutní kapacitu vodní a zastupuje v půdě funkci zásobárny a přípravny rostlinných živin. Širší póry jsou vyplněny vzduchem a jejich objem udává absolutní vzdušnou kapacitu půdní a představuje dýchání orgánů půdy a je měřítkem půdní činnosti a propustnosti. U zamočených těžkých půd jsou řidší póry vyplněny buď z části, nebo úplně vodou, vzduch nemá tu místa, veškerá biologická činnost půdní je ochromena, dávky umělých hnojiv jsou úplně bezúčinné a sklizně na nich jsou nepatrné a méně hodnotné.

Kdežto ještě do nedávna se myslilo, že odvodnění takových zamočených půd drenáží má za účel jen odvésti přebytečnou vodu z půdy, aby byla z jara dříve osušena, oteplena a přístupná, ukázaly četné výzkumné práce v oboru zemědělské techniky v posledních letech, že účinky drenáže v půdě jsou daleko širšího významu, a to hlavně v tom směru, že působí v půdě jako regulátor vláhy, tedy jako velmi účinný nástroj pro racionelní hospodaření s vodou a vlahou v půdě. Kromě všech známých dobrých účinků půdních drenáží je zvlášť velmi důležitý ten, že drenážované půdy zaručují větší sklizeň jak v letech mokrých, kdy odvádějí z půdy vodu přebytečnou, tak i v letech suchých, kdy usnadňují proudění vzduchu a par do půdy a její zavlažování.

Drenážní zařízení, zaručují zemědělství kromě usnadněného a zlevněného obdělávání půdy trvale zvýšenou a kvalitní sklizeň ať v letech mokrých nebo suchých, jsou pro naši zemědělskou výrobu nejúčinnějším prostředkem racionalizačním k dosažení větší rentability. Tím také možno si vysvětliti, že i v přítomné době nepříznivých poměrů cenových u zemědělských plodin naši zemědělci projevují neztenčenou iniciativu v provádění těchto vodohospodářských zásahů na svých pozemcích.

Zůstane vždy chloubou našich zemědělců veliký výkon prací melioračních jimi dosud provedených. Od let devadesátých minulého století, kdy na našem státním území bylo zahájeno soustavnější provádění půdních meliorací, byly provedeny vodními družstvy až do převratu meliorační práce za podpory veřejných prostředků na ploše okr. 150 000 ha, nečítáme-li k tomu plochy asi 70 000 ha, odvodněné velkostatky bez státní a zemské podpory. Největší činnost vykazovaly Čechy s celkovou meliorovanou plochou 78 000 ha a největším ročním výkonem okr. 10 000 ha. Po státním převratu až do konce r. 1930 bylo na celém státním území provedeno už 200 797 ha meliorací o stavebním nákladu 754 mil. Kč. Na Čechy z toho připadá 80 400 ha, Moravu a Slezsko 85 400 ha, Slovensko 26 041 ha a Podkarpatskou Rus 8 896 ha. Největší roční výkon vykazují Čechy za rok 1930 výměrou meliorovaných pozemků v tomto jediném roku okr. 20 000 ha, tedy dvojnásobný výkon největšího předválečného. Meliorační ruch, rozšířený dříve hlavně v řepařských oblastech Čech a Moravy, přenesl se poslední dobou velmi potěšitelně i do jiných oblastí jak v těchto zemích, tak zejména i na Slovensko a Podkarpatskou Rus. Jestliže provádění vodohospodářských meliorací v posledních desetiletích přispělo podstatně k rozvoji pěstování cukrovky a našeho cukrovarnictví, je jisté, že přenesení melioračního ruchu do obilnářských a pícnařských oblastí bude velmi účinně přispívati k posílení naší produkce živočišné a řešení problému pšeničného.

Hlavní podíl z provedených plošných meliorací u nás připadá na práce odvodňovací. Stavby závlahové prováděny byly dosud na území našeho státu v malém rozsahu, a to až do posledních let výhradně jen na pozemcích lučních. Teprve v poslední době začalo se i u nás šířiti zavlažování půdy orné, hlavně pozemků zelinářských, a to umělým postřikem. Se závlahami pozemků souvisí i využití odpadkových vod některých podniků průmyslových, hlavně cukrovarů a splaškových vod z městských kanalizací pro potřeby zemědělské. Vedle užití splaškových vod pro zemědělství závlahami náhonovými aneb soustavou rybniční ukazuje se v poslední době, díky pokroku v technice postřikovacích přístrojů, velmi výhodným užití splaškových vod pro zavlažování zemědělských pozemků metodou postřikovací. Pokusy, konané u nás v tomto směru v rámci výzkumnictví zemědělsko-technického, ukazují dobré výsledky a v praktickém užití ukázaly to v sousedním Německu provedené už četné podniky tohoto druhu.

Nicméně důležitým oborem vodohospodářských meliorací je využití vody pro vlastní potřebu zemědělců v jejich usedlostech a bydlištích, a to využití vody pitné a užitkové. Jestliže ještě do nedávna stačilo venkovským obcím na opatření vody jak užitkové, tak i pitné zcela primitivní a často veškerým pravidlům hygieny odporující zařízení, jak je ještě, bohužel, nalézáme v mnoha oblastech naší republiky, nestačí to už dnešní době, kdy při stálém pokroku technické kultury a příjemnějších podmínkách životních v průmyslových střediscích je zemědělská výroba vážně ohrožována stále rostoucím stěhováním venkovského obyvatelstva do měst. Je tedy jistě odůvodněno, že se v nynější době usiluje o šíření moderních vodovodů i na venkově. Zajištěním dostatku vhodné vody pitné i užitkové zvyšuje se hygiena venkova a účelným rozvodem vody v zemědělských usedlostech pro hospodářské zvířectvo a pro různé hospodářské potřeby usnadňuje a zlevňuje se všechen zemědělský provoz, nehledí-li se ani k důležitosti dostatečného množství vody ve venkovských obcích pro případ požáru.

Je jistě potěšitelné, že technické pokroky v zásobování obcí vodou doznaly pozoruhodného rozvoje v našem státě i na našem venkově a že právě v přítomné době budují se tu vodovodní stavby, které možno řaditi k největším toho druhu ve střední Evropě. Jsou to velké skupinové vodovody, zásobující ze společného zřídla společným přívodem vody více obcí i celé územní oblasti několika okresů.

Z celkového počtu těchto skupinových vodovodů, jichž v posledním desetiletí u nás postaveno 52, byly největší stavby provedeny v Čechách a možno tu uvésti zejména vodovodní skupinu kokořínskou, kde vodovod zásobuje 45 obcí potrubím o délce 110 km a byl postaven nákladem 11 mil. Kč. Zahájena byla též stavba zvlášť velkého skupinového vodovodu, tzv. metujského, pro územní oblast mezi Policí a Král. Hradcem pro 74 venkovských obcí a 8 měst s potrubím 460 km a o stavebním nákladu okr. 100 mil. Kč. Jen za posledních 10 let bylo na území čsl. republiky postaveno 455 vodovodních podniků pro zásobení venkova vodou o délce potrubí 2906 km a stavebním nákladu okr. 472 mil. Kč. Se zřetelem na vodovodní stavby dosud provedené jeví se však do budoucnosti ještě veliká potřeba, poněvadž teprve asi 15 % venkovských obcí je takto dobře vodou opatřeno.

Rozvoj všech prací v oboru vodohospodářských meliorací jest na území našeho státu jistě pozoruhodný a jest potěšujícím svědectvím konsolidace a úspěšného vývoje našeho nového hospodářského života. Pro nejbližší budoucnost jest další soustavné provádění těchto prací, které představují velmi užitečné produktivní investice trvalé hodnoty, zajištěno novým zákonem o státním fondu pro vodohospodářské meliorace, na jehož podkladě má býti v tomto oboru na území celého státu investováno okr. 3,5 miliardy v období deseti let.

Dr. Ing. Jan Horák, odborový přednosta Ministerstva zemědělství, Dvacáté století – století techniky, Nakladatelství Vladimír Orel 1932

Obr. Vodní nádrž na řece Doubravce u Parížova, dokončená v roce 1913, slouží k zadržování velkých vod a k omezování povodní.