Vodárenství ČR: Voda není obyčejné zboží, ale život, přestaňme s ní kšeftovat

Chování politických stran a vedení státu, které přes vlády, ministerstva a zastupitele konají v tak zásadním odvětví pro stát a občany jako je vodárenství, se za 30 let propadlo na dno, které nepředpokládaly ani i ty nejčernější prognózy.

Díky tomu je zajištění dodávek a čištění vody v České republice z pohledu kontroly a řízení peněžních toků z téměř 70 % v rukou zahraničních koncernů¹. Ten, kdo inkasuje vodné a stočné, přitom inkasuje jediný vlastní zdroj obnovy a rozvoje celého vodárenského odvětví – platby od spotřebitelů za vodné a stočné – a také ovládá vše zásadní pro provozování vodovodů a kanalizací – veškeré informace, management, v oboru školený personál, smluvní portfolio spotřebitelů a právo inkasovat ziskovou marži.

Cíl koncernu, který politici a ministerstvo zemědělství nainstalovali k „českým studnám“, byl a je logický a jediný. Vyinkasovat a vytěžit z vodárenského odvětví, resp. z plateb spotřebitelů a přes investice měst i z veřejných rozpočtů, co se dá a to poslat na své účty do zahraničí. Proběhl zde i pokus zneužít peníze daňových poplatníků EU.

Různě motivovaní politici v části, kde jedině tečou finance, nezodpovědně uzavírali vazalské smlouvy s koncerny², kterými instalovali ve vodárnách systém dobývání renty³. Nastavili tak v zájmu koncernů systém tunelování zisků a zestátnění nákladů. Pak podávali s nataženou dlaní a stesky, že jim v odvětví schází finance, žádosti o dotace z EU, potřebné k plnění směrnic EU v oblasti čištění odpadních vod.

Koncerny si mnuly ruce. Pokud by toto vyšlo, tak by vznikl trustový kolonialismus. Co tím myslím? Pro koncern skrytě pracující vládnoucí elita by mu zajistila postavení osoby ovládající monopol vody v České republice v části, ze které jedině plynou peníze, tzn. v části peněžních toků a zisků z vodného stočného. Současně stejná politická „elita“ nastaví systém vodárenství tak, že mu garantuje:

Zisk z „podnikání“.
Na vstupu odvětví, které je náročné na investice, mu investice potřebné k podnikání zaplatí z veřejných rozpočtů stát (dotace např. ze SFŽP) a obce vlastnící infrastrukturu.
Veškeré provozní náklady v ceně vody spotřebitelé.
Zneužít dotací z EU k financování investic sloužícím k tvorbě zisků koncernu.
Beztrestnost a právo porušovat a obcházet zákony, neboť nikdo nevymáhá jejich dodržování.

Od roku 2002 na výše uvedené upozorňujeme zastupitele měst, městské vodárny, ministerstva i politické strany a soudy, na které jsme se obrátili, když jsme zjistili, že v komplotech kolem vodárny jsou na straně koncernů i ti, kteří by měli občany bránit.

Naháněči koncernu a s nimi kooperující politici klamali a podvádějí zastupitele i občany. K uzavření vazalských provozních smluv s koncerny na 20-30 let docházelo na základě nepravd a manipulací a přes porušování zákonů ČR. Právě proto došlo ke kolapsu zdravého rozumu a k degeneraci politiky na úroveň veksláků, kteří slibují nákup zboží v TUZEXU, přitom lidem prodávají falešné bony, což dobře ví.

Stejně jako my, i Evropská komise odhalila dekadentnost systému smluv s koncerny a odmítla zneužití veřejné podpory k financování jejich zisků. Důkazem je nemožnost celá desetiletí čerpat dotace z EU v celých krajích – Plzeň, severní Čechy, severní Morava i Praha, ale i v okresech např. Kladno, Zlín či Prostějov.

Dvacet let obrany městských vodáren, kterou provádíme i přes soudy, vedou k rozsudkům, kde nám ve všem výše uvedeném dávají za pravdu opakovaně i soudci Ústavního soudu ČR, Nejvyššího soudu v Brně, Vrchního soudu v Olomouci nebo Krajského soudu v Brně či v Hradci Králové.

Kauza vytunelování Vak Zlín:

„Cílem společnosti JV, Zlínské vodárenské, tedy koncernu Veolia nebylo získat akcie Vak do vlastnictví, ale tuto společnost ovládnout a ponechat si její provozní část a to i za cenu postupu in frudem legis – obcházení zákona.

Jednání JV, ČS a města Zlín je jednáním nedovoleným, nemůže tedy požívat právní ochrany. I když zákon nestanoví sankci za takové jednání, je nutno dovodit, že touto sankcí musí být opak toho, čeho chtěly uvedené subjekty svým nedovoleným jednáním dosáhnout, tj. účastnit se (i skrytě) valných hromad Vak Zlín a prosadit provozní model.“

Důkaz: Usnesení VS v Olomouci⁴

Kauza vytunelování Vak Olomouc:

„Smlouva byla uzavřena na 20 let a pronajala takřka veškerý movitý i nemovitý majetek VHS Olomouc. Tato smlouva je způsobilá poškodit a poškozuje minoritní akcionáře VHS, když při jejím uzavření nebyly dodrženy zákonem stanovené postupy a lze ji chápat jako obcházení či porušování zákona… VHS Olomouc na období 20 let pronajal provozování a rovněž údržbu veřejného vodovodu a kanalizací v oblasti Olomoucka Veolii, čímž naprosto rezignoval na smysl a účel, pro který vůbec došlo k jejímu založení.

Výkon podnikatelské činnosti na uvedenou dobu přenechal Veolii, čímž fakticky opustil podnikání v oblasti veřejného zásobování vodou… Právě tato činnost však je smyslem existence VHS Olomouc a byla důvodem pro to, že taková společnost byla založena.“

Důkaz: Usnesení KS v Ostravě⁵

Kauza pokusu o vytunelování Vak Pardubice

„Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že usnesení valné hromady Vak Pardubice konané dne 22. 6. 2006 je potřeba považovat za NEPLATNÉ s odkazem na § 131 odstavec 1 věta prvá Obchodního zákoníku, neboť toto usnesení, týkající se smlouvy o nájmu a provozování vodárenské infrastruktury nebylo valnou hromadou přijato v souladu se zákonem § 186 odst. 2 a 6.“

Důkaz: Usnesení KS v Hradci Králové⁶

Všechny rozsudky dokládají, že koncern je v postavení osoby ovládající monopol prodeje vody díky nekalému jednání politiků a lidí z vedení městských vodáren. Protiprávní jednání prováděli s organizovanou skupinou nájezdníků, sofistikovaným greenmailingovým nájezdem⁷. Které a kolik zákonů České republiky bylo porušeno, si můžete přečíst z rozsudků soudů, ale zásadní zde je, že zevnitř městských vodáren a měst probíhala koordinovaná eliminace hospodářské soutěže při ovládnutí strategického monopolu.

Výše uvedené je důvod, proč cíl politických stran a hnutí v České republice již více než 20 let není řešit problémy odvětví, napravovat chyby, vést k odpovědnosti ty, kteří podepsali nevýhodné provozní smlouvy nebo pomáhali tunely vodáren realizovat. Jejich záměrem není vymahatelnost práva, náhrada škod velkého rozsahu, ani vrácení neoprávněného obohacení, které protiprávně zavedený systém dobývání renty umožnil.

Nemáme problém prokázat, že politici v ČR ví, že systém správy a prodeje vody je v zemi nastavený často v rozporu se zákonem a na úkor občanů a státu v zájmu koncernů. Část politiků z vedení téměř všech politických stran má v nekalém jednání „smočené prsty“. Druhá část zaujala taktiku mrtvého brouka. Pro nápravu konkrétně žádná politická strana 20 let nic nekoná, i když je na to, co se páchá, upozorňuji od roku 2002 po každých volbách⁸. Tím, že nic nedělají, udržují nekalý systém v chodu.

Úroveň znalostí faktů o vodárenství je u řady poslanců a senátorů, víc než žalostná. Politici ve vedení stran a hnutí pro prosazení dodržování zákonů ČR a vrácení zájmů lidí a státu do správy a prodej vody nedělají nic. O to více „vodu“ využívají k lovu neinformovaných voličů. Velké strany s cílem vyhrát volby. Malé strany se záměrem si přihřát polívku, něco si z voličsky vděčného tématu ukousnout a tím se udržet ve sněmovně.

O to více se projevují populistickými hesly a výkřiky. O to více mají zejména před volbami v médiích nebo na billboardech plnou pusu „deprivatizace vody, vrácení vody do rukou obcí, nebo snižování ceny vody“. Kromě toho, že před volbami všechny strany něco kolem vody slibují a tak s lidmi manipulují, reálně nedělají nic. Za 20 let nepodalo žádné ministerstvo, žádná vláda, žádná politická strana, žádní politici žaloby na obranu městských vodáren ani na ukončení jejich tunelování. Naopak, někteří se na straně koncernů zapojili do dalšího skrytého procesu, který nazýváme Tunel na konci tunelu. O tom více a na konkrétních příkladech v CzechIndustry 2/2021.

Odkazy