Jak se vyvíjí ústavní zákon o ochraně vody. Je nutná náprava systému správy vody a vrácení zájmů občanů do správy a prodeje vody!
Ústavní zákon o vodě garantující právo lidí na vodu je téma, které je bohužel hodně zneužívané k lovu voličů. Ztrácí se podstata toho, proč je třeba takový zákon přijmout. Nikdo, kromě NFPOV neříká, co dalšího je potřeba udělat. Nestačí totiž jen přijmout sebelepší zákon. Pokud soukromé subjekty odvětví vodárenství ovládají cca 70 % všech peněžních toků a některé léta zákony nedodržují, pak bez komplexní nápravy systému, tzn. bez vrácení zájmu lidí a státu do správy a prodeje vody, ústavní zákon k ničemu nevede.
Přijetím špatného ústavního zákonu navíc dojte k prohloubení negativních dopadů již, často protiprávně, zavedeného systému dobývání renty, který máme v řadě regionů ve vodárenství zaveden a na kterém na základě např. obcházení zákonů, bohatnou soukromé subjekty na úkor občanů, vodárenského odvětví a státu.
Jak se k ústavní ochraně vody a práva lidí na vodu staví politické strany?
Tento vývoj má několik fází.
1. fáze začala v roce 2012, kdy Nadační fond PRAVDA O VODĚ (https://pravdaovode.cz/nfpov/), resp. my jako jeho zakladatelé, jsme začali prosazovat ústavní právo lidí na vodu. Tehdy nám dal za pravdu pravomocně Vrchní soud v Olomouci a to čtyřmi rozsudky. Týkaly se protiprávního jednání organizované skupiny nájezdníků ve Zlíně, která za pomoci části politiků a vedení městské vodárny Vak Zlín ovládla monopol prodeje vody v roce 2004. Za podmínky, kdy 30 let budou občané (městská vodárna) financovat infrastrukturu, na které se bude tři desítky let obohacovat zahraniční koncern. Věděli jsme, že podobný nemravný systém byl realizován v řadě dalších regionů. A věděli jsme, že koncern a někteří politici zákony ČR nedodržují. I v tom nám následně v roce 2016 dal i pravomocně za pravdu Vrchní soud v Olomouci (https://pravdaovode.cz/rozsudek-vsol-zlin-22-11-16/).
Reakce politiků na naše doporučení připravit ústavní zákon k ochraně vody garantující právo lidí na vodu se v letech 2012 – 15 setkal s absolutní neochotou zákonodárců. V té době ještě negradoval problém se suchem, cena vody byla v průměru kolem 70 Kč/m3 a politici ve vodě neviděli volební potenciál. Takže jsme místo pomoci slyšeli od politiků posměšky nebo prohlášení, že to není třeba, případně, že to do ústavy zapracovat nejde či nepatří.
A druhá fáze přinesla co?
2. fáze probíhala v letech 2015-2016. Někteří politici zejména na úrovni obcí s námi o vodě a její ochraně léta komunikují a pomáhali jsme jim vodárny ubránit – Přerov, Kroměříž, Náchod, Pardubice – a ti začali ve stranách o zákonné ochraně vody mluvit. Ale vedení stran nedělalo nic. O to víc téma vody začali zneužívat v době voleb „k lovu voličů“. Začala nám „pomáhat“ příroda. V letech 2015-2016 přišlo suché období. Průměrná cena vody se již vyšplhala na 80 Kč/m3, v některých regionech atakovala hranici 100 Kč/m3. Dosáhli jsme Ústavní nálezy potvrzující protiprávnost postupů instalací koncernů mezi lidi a vodu.
Pravomocný rozsudek Vrchního soudu v Olomouci potvrdil, co říkám od roku 2002. Koncern si spolu s některými politiky dělá ze zákonů ČR legraci a z vody zdroj dolování zisků.
Soud: „Cílem společnosti JV, Zlínské vodárenské, tedy koncernu Veolia nebylo získat akcie Vak do vlastnictví, ale tuto společnost ovládnout a ponechat si její provozní část a to i za cenu postupu in frudem legis – obcházení zákona.
Jednání JV, ČS a města Zlín je jednáním nedovoleným, nemůže tedy požívat právní ochrany. I když zákon nestanoví sankci za takové jednání, je nutno dovodit, touto sankcí musí být opak toho, čeho chtěly uvedené subjekty svým nedovoleným jednáním dosáhnout, tj. účastnit se (i skrytě) valných hromad Vak Zlín a prosadit provozní model.“
V tu dobu nám již politici na naše požadavky o ústavní ochranu vody a práva lidí na vodu posměšky nereagovali. Spustili jsme projekt VODA 300 (www.pravdaovode.cz/voda-300) a občanskou iniciativu směřující k prosazení práva občanů na vodu přes ústavní ochranu vody – petici VODA JE ŽIVOT. Do dnešního dne ji podepsalo přes 31 000 občanů, např. zástupci Akademie věd ČR, policisté, manažeři a také část vrcholových politiků, např. všichni poslanci hnutí Pirátů nebo ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová (www.pravdaovode.cz/chcemevedet)
Zákonodárce v Parlamentu ČR jsme informovali a poté vyzvali k podpisu petice. Dostali rozsudky, analýzy o tom, co se kolem vodáren páchá, a doložili jsme, co je třeba pro nápravu udělat. Např. upravit legislativu i ústavu. Požádali jsme je, aby se s dokumenty a rozsudky seznámili a poté nám pomohli s nápravou. Opět nikdo z vedení politických stran reálně nepomohl, ale přes rozumné politiky, s kterými komunikujeme, začal uvnitř stran růst tlak na vedení stran, že je vodu třeba řešit a chránit.
Jak se k ústavní ochraně vody a práva lidí na vodu poté postavily politické strany? Kdo co navrhuje?
3. fáze probíhala v letech 2019-2020 velkým obratem v jednání politických stran.
Začaly mi přicházet informace o tom, že politické strany připravují návrhy ústavní ochrany vody. To, co politici zaslali např. s dotazem – zda to vodu řeší – ukázalo, že máme bohužel ve vedení stran část politiků, kteří to myslí dobře, ale stále se ve vodárenství neorientují a část politiků pracuje dál v zájmu koncernů.
Žádný návrh neřešil to zásadní – stát kromě vody a infrastruktury – musí nezávisle na soukromých firmách autonomně ovládat peněžní toky a zisky z vody.
Krásně to co se dělo v roce 2020 ve sněmovně popsala poslankyně menší strany. Ve sněmovně proběhl v roce 2020 „závod“ o to, kdo bude mít vodu jako hlavní politické téma ve volbách. Protože neměl jasného vítěze (přihrát polívku si chtěli všichni), došlo mezi stranami k nepsané k dohodě, že si voliče přes vodu přihřejí všechny.
Téměř ve stejnou dobu tak v roce 2020 předložily KSČM, KDU a STAN své verze návrhu „ústavní ochrany vody“ a v médiích toto „prodali“ voličům. Věděli, že jejich návrhy schváleny nebudou. Veřejně byly návrhy presentovány jako příspěvek do diskuse k tomu, jak má ústavní ochrana vypadat. S návrhem ústavního zákona na „ochranu vody“ nakonec přišlo mezi poslance v 1. polovině roku ministerstvo zemědělství.
Rozbor návrhu ústavního zákona o ochraně vody skončil upozorněním, že návrh připravený ministerstvem je pro občany a stát nevýhodný
Dostal jsem do rukou návrh ústavního zákona Ministerstva zemědělství o údajné ochraně vody a vodních zdrojů a byl jsem požádán zástupci dvou politických stran, abych vypracoval „Rozbor“. Tím se odstartovala další naše angažovanost při obraně vody a občanů ČR – Rozbor předloženého zákona (https://pravdaovode.cz/rozbor-uz-ochrany-vody/) a následný dohled na tím, kdo co překládá a co návrh obsahuje.
Trval jsem na 3 podmínkách, za nichž Rozbor udělám:
► Vše, co uvedu v rozboru, si každý ověří, dá do souvislostí, doplní a sám vyhodnotí. V případě politické strany, odborník z dané strany „na vodu“ vypracuje samostatné stanovisko strany k vodě a co z mého rozboru použije je jeho rozhodnutí. Jsem ochotný problematiku konzultovat.
► Rozbor poskytnout politikům nezávisle na politické příslušnosti, neboť jde o zásadní zákon a k jeho přijetí je třeba koncensus napříč politickým spektrem. Poskytnu ho k diskusi např. hydrologům, členům Akademie věd, politikům, protikorupčním organizacím, bezpečnostním složkám např. BIS, i zástupcům médií a veřejnosti.
► Za Rozbor nestanovuji cenu. Jeho hodnotu si stanoví ten, kdo z něj bude čerpat. Pokud vyhodnotí, že mu pomohl se správně rozhodnout, v tak zásadní otázce, jako je ústavní ochrany vody a vodních zdrojů, dle své vůle finančně podpoří NF PRAVDA O VODĚ.
Důvod stanovení mých podmínek byl, že řešení VODY je pro občany a ČR zásadní. Rozbor, který bude chodit kolem horké kaše, k nápravě nepovede. Bylo potřeba říct pravdu a dát do souvislosti věci, o kterých se v ČR léta mlčí a nebýt „politicky korektní“. To se části politiků ani soukromých subjektů nebude líbit.
Rozbor dostali všichni poslanci, senátoři, nadace, odborníci i zástupci médií a bezpečnostní složky a samozřejmě i lidé.
Jaký k tomu máte důvod? Co musí být do návrhu přidáno a co proto děláme?
Vše kolem vody zaplatí nakonec vždy pouze občané. Zaplatí-li přehrady, infrastrukturu i dodávku a vyčištění vody, pak musí mít v ústavě garantováno, že to co do vodárenství investují z vodného a stočného i z daní, to skončí ve vodárenství, ne na účtech překupníků.
Toto v návrhu Ministerstva zemědělství není!
Není-li toto v návrhu ústavního zákona, pak „ústavní návrh ochrany vody“ dokazuje ve vztahu k vodě slova soudce Krajského soudu v Brně Weinštuka. „Veškerá faktická moc v České republice patří nadnárodním koncernům nebo jiným korporacím a vše ostatní je stále trapnější hra.“
Rozbor, včetně důkazů o tom, že návrh ústavního zákona je pro občany a stát nevýhodný, jsem osobně předal v podatelně Poslanecké sněmovny každému poslanci a totéž v podatelně Senátu, každému senátorovi.
Závěr: NEDOPORUČUJI pro stávající návrh hlasovat žádnému poslanci ani senátorovi, dokud nebude upraven tak, aby kromě povinnosti financovat investice na začátku vodárenského odvětví, garantovala státu a jeho občanům právo ovládat peněžní toky a zisky z vody na konci vodárenského odvětví.
To, co se dělo dál je na další článek….
Ing. Radek Novotný, spoluzakladatel Nadačního fondu PRAVDA O VODĚ
Zdroj: CzechIndustry 4/2020
