Před 85 lety se Národní shromáždění Československa usneslo na prvním energetickém zákoně. Zákon č. 438/1919, o státní podpoře při zahájení soustavné elektrizace, byl vyhlášen 22. července 1919 a po čtyřech týdnech vstoupil v účinnost. Měl tři oddíly a 33 paragrafů a o jeho kvalitě svědčí to, že s drobnými změnami platil až do roku 1957 (kdy byl nahrazen zákonem č. 79/1957 Sb., o výrobě, rozvodu a spotřebě elektřiny). První energetický zákon nabízí zajímavá řešení konstrukce státních podpor v energetice a ochrany vlastnických práv i pro dnešní dobu, kdy parlament jedná o novele zákona č. 458/2000 Sb. a o podpoře využívání obnovitelných zdrojů energie, kdy je podporována kogenerace, dálkové teplo, centrální vytápění a příprava teplé užitkové vody a kdy se připravuje úplné otevření trhů s elektřinou a zemním plynem, a může být dnes poučný i pro stavební zákon a pro racionální konstrukci státní správy z pohledu nutné reformy veřejných financí.
Zásady zákona č. 438/1919
Oddíl I. Finanční účast státu
Na soustavnou elektrizaci v československém státě, jejímž cílem bylo co nejdokonalejší využití přírodních zdrojů energie a hospodárné rozvedení elektřiny ve všeobecném zájmu, byla schválena částka 75 mil. Kč, která byla v letech 1919 až 1928 zařazena do státního rozpočtu. Pro rok 1919 bylo uvolněno 8 mil. Kč. Peníze měly být využity na vybudování vodních elektráren a na účast státu na elektrických podnicích, tvořících podstatnou část soustavné elektrizace, v nichž budou zastoupeny země nebo korporace místní samosprávy, které buď samy, nebo s dosavadním elektrárenskými družstvy nebo svazy převezmou spolu se státem alespoň 60 % základního kapitálu podniku, a tak si trvale zajistí rozhodující vliv na jeho správu.
Oddíl II. Elektrické podniky všeužitečné
Zákon definoval všeužitečný podnik jako podnik pro výrobu nebo dodávku elektřiny pro všeobecnou potřebu, náležející státu nebo zemi korporacím místní samosprávy nebo smíšeným společnostem, ve kterých jsou veřejné korporace zúčastněny alespoň 60 % kapitálu, jestliže slouží soustavné elektrizaci. Takový podnik mohlo ministerstvo prohlásit za podnik všeužitečný, nahrazovalo koncesi k živnostenskému provozování výroby a rozvodu elektřiny. Všeužitečnému podniku zákon zajišťoval finanční výhody. Mohlo mu být uděleno právo vydat v určité sumě dlužní úpisy. Ministerstvo financí mohlo všeužitečnému elektrickému podniku dočasně propůjčit výhodu, že částky sloužící k zúrokování zápůjček zajištěných hypotékou nebo uzavřených na prioritní obligace či jiné dlužní úpisy se nezahrnovaly do základu pro zdanění.
Zákon všeužitečnému podniku zaručoval také právní výhody. Pokud se v mezích schváleného projektu nebo úředně schváleného díla strany předem nedohodly jinak, měl podnik zákonem zaručeno
- a) právo bezplatně nebo za uznávací činži užívat železniční, silniční, cestní, vodní a vodocestné pozemky ve státní správě a bezplatně užívat železniční, silniční, cestní a vodní pozemky ve správě ostatních veřejných korporací nebo soukromých společnostní pro elektrická vedení průchodní a pro vedení k účelům státním nebo k účelům veřejné dopravy,
- b) právo užívat jiné veřejné a soukromé pozemky,
- c) nárok na vyvlastnění nemovitostí a práv, popř. nárok na zřízení služebnosti.
Všeužitečný podnik měl zákonem zaručena práva užívací, vztažená k právním výhodám. Dovolovalo se mu
- a) zřizovat a udržovat elektrické vedení,
- b) zřizovat a udržovat spojovací a transformační stanice,
- c) odstraňovat okleštěním překážející stromoví.
Z užívání podle bodů a, b byly vyloučeny pozemky sloužící bohoslužebním účelům, hřbitovy, nádvoří a vojenská opevnění, muniční skladiště a továrny na třaskaviny.
Okleštění podle zákona prováděl před uvedením díla do provozu vlastník nebo uživatel nemovitosti na vyzvání elektrického podniku ve stanovené lhůtě a za provozu díla elektrický podnik; ten vždy hradil náklady spojené s okleštěním.
Vedení muselo být podle zákona budováno tak, aby byly ušetřeny přírodní a krajinné krásy, historické památky a umělecké stavby.
K právním výhodám všeužitečného podniku zákon stanovil výkon užívacích práv. Elektrické podniky všeužitečné mohly pro zřizování a udržování rozvodných sítí a jejich příslušenství užívat pozemky ve veřejné správě, jestliže tím netrpělo užívání, jemuž pozemky podle svého určení sloužily, a jestliže tím nebyly dotčeny důležité veřejné zájmy – doprava, provoz, slaboproudá státní zařízení apod.
Podle zákona nesmělo užívání pozemku při stavbě provozu elektrické zařízení překážet jeho vlastníku nebo uživateli v právu na pozemku hospodařit nebo jím nakládat (měnit jej, zastavět apod.). Jestliže nakládání s pozemkem vyžadovalo odstranění nebo změnu elektrického zařízení nebo jestliže při něm mohlo být elektrické zařízení poškozeno, musel vlastník nebo uživatel pozemku nejpozději čtyři týdny před zahájením prací uvědomit o zamýšleném nakládání s pozemkem vlastníka elektrického zařízení. Vlastník elektrického zařízení pak musel včas na vlastní útraty přijmout potřebná opatření nebo zařízení přemístit.
Zákon také popisoval postup při užívání nemovitostí železničních, silničních, cestních, vodních a vodocestných a nemovitostí ve správě samosprávného úřadu a dále stanovil, kdo rozhodne spor, pokud nedojde k dohodě.
Ve II. oddílu zákon dále stanovil:
Převod užívacích práv.
Užívací práva přecházela s povinnostmi, které s nimi byly spojeny, na právního nástupce elektrického podniku, jestliže vyhovoval podmínkám, za nichž byl podnik prohlášen za všeužitečný. Práva byla účinná proti každému držiteli nemovitosti. Užívací práva se nezapisovala do pozemkových knih a nevztahovaly se na ně předpisy soukromého práva o vydržení a promlčení. Způsob vedení těchto práv v patrnosti stanovilo nařízení vlády republiky Československé č. 612 ze dne 25. října 1920. Převody užívacích práv mohou být i dnes v určitých případech předmětem právních diskusí.
Podmínky pro vyvlastnění.
Vyvlastnění bylo možné jen pro potřeby podniku, který byl prohlášen za všeužitečný podle tohoto zákona, a to pro elektrická vedení a jejich příslušenství, včetně zařízení transformačních a spojovacích, jestliže to vyžadovaly důležité technické důvody nebo jestliže byl náklad na jejich zřízení na jiném místě nepoměrně vysoký. Pravidelně se pro tato díla povolovalo zřízení služebnosti. Pro výrobny proudu a jejich příslušenství se mohlo povolit vyvlastnění, pokud bylo třeba pro využití určité vodní síly či jiného zdroje energie nebo pokud to vyžadovaly jiné technicko-hospodářské důvody.
Odškodné za vyvlastnění.
Předmět a rozsah vyvlastnění určil úřad, který schvaloval projekt. Tento úřad vydal vyvlastňovací nález, v němž stanovil výši odškodného určenou odhadem znalců. Odškodnění mohlo být poskytnuto ve formě peněz nebo na návrh strany ve formě dodávky proudu nebo směny za jiný pozemek nebo poskytnutí majetkových výhod. Proti výši odškodného stanoveného správní cestou se nepřipouštělo odvolání. Pokud se některá ze stran cítila být vyvlastňovacím nálezem zkrácena, mohla se do jednoho roku od doby, kdy nález nabyl právní moci, obrátit na místě příslušný okresní soud. Výkonu právoplatného vyvlastňovacího nálezu nemohlo být zabráněno, pokud odškodné, které stanovil správní úřad, bylo složeno k soudu aneb jinak zajištěno.
Náhrady škody a odškodné za užívání.
Elektrické podniky byly povinny nahradit každou majetkovou újmu, jež vznikla správám veřejných statků a soukromým vlastníkům povolením užívacích práv a jejich výkonem, zvláště zřízením elektrických děl, jejichž udržování a změnou a jejich odstraňováním, jestliže tato újma nevznikla vinou toho, kdo má nárok na náhradu. Odškodné se stanovilo také s ohledem na újmy způsobené držitelům věcných práv, jejichž náhrada náležela zatíženému. Stejnou povinnost platit náhradu měly podniky, v jejichž prospěch se zřídila služebnost, ve vztahu ke škodám, na něž nebyl brán zřetel již při stanovení odškodného za vyvlastnění.
Na návrh zatíženého schvalovací úřad současně s povolením užívacích práv na základě odhadu znalců stanovil odškodné za ty majetkové újmy, které zatíženému přineslo povolení užívacích práv. Za opakující se majetkové újmy bylo stanoveno odškodné jednou provždy, čímž odpadalo placení náhrady právním nástupcům. Zatížený musel nárok na náhradu škody, která se nestanovila správní cestou, a na odškodné při vyvlastnění uplatnit u řádného soudu do jednoho roku ode dne, kdy se o škodě dozvěděl.
Schvalování projektovaných děl všeužitečných podniků.
K žádosti o schválení projektovaného díla musel být připojen průkaz o prohlášení podniku za všeužitečný. Ke zřízení díla všeužitečných podniků bylo třeba úřední schválení, které se udílelo na základě předloženého projektu. Pro Čechy, Moravu a Slezsko udílela úřední schválení příslušná zemská politická správa. Toto schválení nahrazovalo živnostensko-úřední schválení podniku. Provedením komisionálního řízení mohly být pověřeny také politické úřady první stolice, které mohly být zmocněny k tomu, aby udělily schválení jménem schvalovacího úřadu, pokud se při jednání nevyskytly závady. Jestliže ke zřízení díla všeužitečného elektrického podniku bylo třeba využití vodní síly nebo postavení budovy, udílela zemská politická správa také povolení vodoprávní a stavební. Jednání na místě samém byla povinná a konala se společně s komisionálním řízením za účasti vodoprávního a stavebního úřadu.
Pokud se v souvislosti se schvalováním projektovaného díla všeužitečného podniku a s udílením práv na elektrická vedení žádalo o povolení užívacích práv nebo o vyvlastnění, musely být alespoň 14 dnů před komisionálním řízením vyloženy plány vedení, podrobný popis a vyhlášky obcí. K jednání musely být pozvání účastníci uvedení v § 29 živnostenského řádu, zástupci všech státních a samosprávných úřadů, osoby, které navrhoval podnikatel, osoby, jejichž práva mohla být zamýšleným podnikem dotčena, a sousední podniky. Útraty řízení nesl podnikatel.
Obsah rozhodnutí.
V rozhodnutí muselo být stanoveno, zda a za jakých podmínek se zamýšlený podnik s veškerým svým příslušenstvím povoluje. Musel být stanoven předmět a rozsah práv na užívání a na vyvlastnění, odškodné zjištěné správním úřadem, zajišťovací opatření pro styk s jinými elektrickými díly, povinnost udržovat tato opatření a nést výlohy s tím spojené i výlohy povolovacího řízení a také lhůta, ve které muselo být dílo uvedeno do provozu, jakmile rozhodnutí nabude právní moci.
Postup při uvádění díla v činnost.
Dokončení díla ohlásil podnikatel schvalovacímu úřadu, který sám nebo prostřednictvím úřadu první stolice komisionálně zjistil, zda dílo odpovídá všem podmínkám povolení, a podle toho rozhodl, zda může být uvedeno v činnost. Výlohy hradil podnikatel. Každá změna nebo rozšíření elektrických děl musely být před zahájením stavby oznámeny schvalovacímu úřadu, pokud se žádalo o povolení na užívání či vyvlastnění nemovitosti nebo pokud změny mohly mít vliv na slaboproudá vedení.
Provedení přípravných prací.
Zemská politická správa mohla na určitou dobu na zvláštní žádost povolit přípravné práce pro zřízení elektrického podniku. Povolení zahrnovalo právo vstupovat na cizí pozemky kromě železničních a provádět geologický průzkum a jiné technické práce nutné k vypracování stavebního návrhu. Škoda způsobená těmito pracemi musela být nahrazena.
Postup při odvolání.
Ve sporech týkajících se rozsahu a lhůty okleštění, užívacích práv a jejich výkonu a náhrad škod způsobených vlastníkem nemovitosti rozhodoval s konečnou platností politický úřad první stolice. V ostatních záležitostech se připouštělo odvolání, pokud nešlo o dvě souhlasná rozhodnutí. O odvolání v nejvyšší stolici rozhodovalo ministerstvo.
Možnosti využití zákona pro dosavadní podniky.
Elektrické podniky, které byly v době, kdy tento zákon vstoupil v účinnost, již v provozu, mohly využít výhody zákona jen tehdy, jestliže byly prohlášeny za všeužitečné.
Oddíl III. Ustanovení všeobecná
V tomto oddílu zákon stanovil:
Podmínky křížení a sblížení vedení.
Jestliže se různá elektrická vedení přiblížila, bylo třeba zřídit všechno, co bylo za daných okolností s nejmenšími výlohami v zájmu veřejné bezpečnosti a nerušeného provozu všech zúčastněných děl technicky nejúčelnější. Bylo stanoveno, že výlohy nese podnikatel nového vedení. Na železničních, silničních a vodocestných pozemcích, které byly ve státní správě, nesl tento podnikatel výlohy jen tehdy, jestliže nebyl vlastníkem nebo uživatelem pozemku. Nutná zajišťovací opatření při vadném stavu dosavadního vedení hradil držitel dosavadního vedení. Tím nebyla dotčena odchylná smluvní nebo koncesní ustanovení.
Vztah elektrických vedení k nemovitostem.
Elektrická vedení a jejich příslušenství včetně transformačních a spojovacích zařízení nebyla příslušenstvím nemovitostí, na nichž byla zřízena.
Ochranu veřejných zájmů.
Vlastníkovi elektrického díla nebo vodní síly, které byly využity neúplně, mohlo ministerstvo uložit, aby ve veřejném zájmu a v rámci soustavné elektrizace byly využity náležitě, pokud toho bylo možné dosáhnout bez újmy pravidelného provozu elektrického díla nebo vodní síly. Jestliže tomu vlastník v jemu stanovené lhůtě nevyhověl, bylo ministerstvo oprávněno učinit potřebné opatření k úplnému využití elektrického díla nebo vodní síly samo, zejména tím, že
Využití svěří jinému podnikateli. Pokud by tím vzešla majiteli majetková újma, bylo mu poskytnuto odškodné.
Zákon nařizoval schvalovacímu úřadu, aby při schvalování veškerých výroben energie a vedení, i těch, které měly sloužit pouze pro účely podnikatele, přihlížel především k potřebám soustavné elektrizace a k veřejným zájmům a aby v koncesích předepsal podmínky nutné v tomto ohledu. Jestliže byly nesprávně vedeným provozem elektrického podniku nebo neoprávněnými cenami za proud vážně ohroženy veřejné zájmy, bylo ministerstvo po slyšení vlastníka podniku a na základě posudku tříčlenného výboru jmenovaného k tomuto účelu elektrárenským poradním sborem oprávněno nařídit, aby vlastník zjednal nápravu. Pokud podnik během jemu stanovené lhůty závady neodstranil, bylo ministerstvo zmocněno zařídit vše, co bylo za daných okolností při šetření hospodárnosti provozu podniku třeba k ochraně veřejného zájmu, a to na útraty a nebezpečí vlastníka podniku.
Podmínky a způsob přeměny elektrických podniků na všeužitečné.
Elektrické podniky, které dodávaly většinu vyrobeného proudu pro všeobecnou potřebu a které svým rozsahem a polohou byly vhodné a ve veřejném zájmu nevyhnutelně potřebné pro soustavnou elektrizaci, mohly být nařízením ministerstva po slyšení Elektrárenského poradního sboru přeměněny na podniky všeužitečné. K nařízené přeměněn muselo dojít do jednoho roku ode dne doručení rozhodnutí ministerstva a byla zproštěna všech poplatků. Dosavadní vlastník si mohl ponechat účast do 40 % základního kapitálu. Jestliže vlastník podniku nařízení ministerstva nevyhověl, mohlo ministerstvo podnik vyvlastnit a přeměnit ho na podnik všeužitečný. Cena podniku byla stanovena znalci. Ministerstvo do jednoho roku od účinnosti zákona označilo všechny podniky, kterých se přeměna na všeužitečné podniky týkala.
Statistiku elektrických podniků.
Elektrické podniky byly povinny bezplatně předkládat ministerstvu výkazy potřebné pro soustavnou elektrizaci a údaje pro statistiku.
Podmínky pro přenos energie přes hranice.
K přenosu elektřiny přes hranice Československa bylo nutné zvláštní povolení, které vydávalo ministerstvo.
Zákonem byl také ustaven Elektrárenský poradní sbor. Byl zřízen při ministerstvu a byli do něj jmenování zástupci zemí, samosprávných korporací, vědy, průmyslu, zemědělství, živností, odborových sdružení, elektrických podniků a odběratelů elektřiny a také zástupci úředníků a dělníků elektrických podniků. Náplní jeho činnosti bylo podávání dobrozdání o zamýšlených prováděcích nařízeních nebo technických předpisech a o nejdůležitějších opatřeních souvisejících se soustavnou elektrizací a elektrickým hospodářstvím vůbec.
Závěrem
Soustavná elektrizace československého státu, založená zákonem č. 438 ze dne 22. července 1919, byla úspěšná. Finanční podporu ze státního rozpočtu i jinou podporu zákon konstruoval jako spoluúčast státu na podnikání obchodních společností a družstev s účinnou trvalou kontrolou státu a samospráv. Stát svůj majetek (vytvořený daňovými poplatníky), který vložil do podpory soustavné elektrizace, rozmnožoval. Dnes jsou státní podpory konstruovány jako nevratné dary státního rozpočtu a státních fondů podnikatelům nebo využívají „skrytou daň“, který zvýšenou cenou elektřiny zatěžuje pouze určitou skupinu spotřebitelů, aby jinou, preferovanou skupinu výrobců elektřiny zvýhodnila. Příkladem je zvýhodněný výkup elektřiny z kogenerace a z obnovitelných zdrojů, který dotují spotřebitelé elektřiny v její ceně, s výjimkou spotřebitelů elektřiny pro vlastní spotřebu nebo krytí přenosových a distribučních ztrát. Stát svůj majetek (vytvořený daňovými poplatníky) vložený do podpory energetiky nerozmnožuje, ale ztrácí, a cenové deformace působí negativně.
Zákonem č. 438/1919 bylo důsledně chráněno vlastnické právo majitelů nemovitostí dotčených rozvody elektřiny. Současná zákonná úprava ochrany vlastnických práv majitelů nemovitostí se dosud nevyrovnala s deformacemi založenými energetickými zákony přijatými od roku 1957, kdy byl citovaný zákon č. 438/1919 nahrazen zákonem č. 79/1957 Sb., který lépe vyhovoval komunistické ideologii. Všechny další zákonné úpravy energetického hospodářství pouze přejímaly právní vztahy energetiky k majitelům dotčených nemovitostí, založené zákonem č. 79/1957 Sb.
Zákon č. 438 z roku 1919 stanovil jen nezbytné vyvlastňování. Metoda ocenění a stanovení náhrad za vyvlastnění byla jednoduchá, transparentní a málo náročná na státní rozpočet a státní administrativu.
Pro dnešní dobu je zajímavé také nařízení citovaného zákona, podle kterého náklady řízení o schvalování děl všeužitečných podniků nesli podnikatelé, nikoliv státní rozpočet. V porovnání se současnou státní správou kontroly hospodárnosti využívání paliv a energie a regulace energetických odvětví si zaslouží ocenění také ustanovení citovaného zákona týkající se kontroly hospodárnosti provozu s využitím zákonem ustaveného Elektrárenského poradního sboru.
Z nařízení vlády republiky Československé č. 612 ze dne 25. října 1920, jímž se prováděl zákon č. 438/1919 Sb., o státní podpoře při zahájení soustavné elektrizace, na závěr ocituji jednoduchou cenovou regulaci, stanovenou v podmínkách prohlášení elektrických podniků a výdělkových a hospodářských družstev za všeužitečné: „Stanovami musí být předepsáno, že čistého zisku bude použito především k dotování fondů, který slouží k uhrazení možných ztrát; část zbytku může být rozdělena členům dle jejich podílové účasti a vyměřena tak, aby částky na členy připadající nebyly vyšší než průměrné úroky placené ze vkladů na vkladní knížky peněžními ústavy v sídle družstva. Přebytku musí být použito ke zlevnění sazeb za energii.“ Na prošetřování neoprávněných cen se podílel i Elektrárenský poradní výbor.
Ing. Jan Paprskář (1944) pracuje v energetice od roku 1962, v letech 1981 až 2002 byl ředitelem společnosti ZTO. Je mj. znalcem pro obor energetika a autorizovaným inženýrem v oboru Technické zařízení staveb.
Zdroj: Jan Paprskář, Energetika č. 10/2004
