Úvod
Domácnost je samostatný hospodářský celek. Jak prospívá, záleží nejen na příjmech, kterými disponuje, ale i na způsobu, jak s nimi dovede hospodařit. Jejími peněžními příjmy jsou mzdy a platy, které dostávají členové rodiny. Ale i jejich práce a zájem věnovaný domácnosti jsou důležitými aktivy tohoto hospodářství.
V minulosti byl jednotný názor na dělbu povinností. Muž přinášel peníze, žena dávala svou práci a péči. Muž rozhodoval o věcech mimo domácnost, žena byla vedoucím v ní. Společně rozhodovali o otázkách závažných, ať finančních nebo jiných. Tento systém zhruba vyhovoval většině rodin.
Dnes je problém složitější. Především v mnoha případech žena přináší do domácnosti peníze jako muž. Není-li výdělečně činna v početnější rodině nebo v rodině s dětmi, je natolik zaměstnána, že její pracovní příspěvek dnes vyváží finanční přínos muže. Také její dnešní postavení ve společnosti, její výchova a vzdělání ji učinilo rovnoprávným partnerem muže, i když její situace v domácnosti je odlišná od jeho. Každému právu však jde v patách povinnost. Nikomu nepomůže mít na papíře potvrzeno právo, zúčastnit se na vedení rodiny a domácnosti a spolurozhodovat o jejich problémech, nevykonává-li povinnosti z něho plynoucí z pohodlnosti, slabosti nebo nezájmu.
Základním úkolem společného vedení domácnosti muže i ženy je zajištění finanční rovnováhy. Sestavení rozumného, spravedlivého rozpočtu, jeho dodržování a kontrola je pro ně nezbytnou pomůckou. K jeho sestavování je potřeba otevřenosti, poctivosti a pochopení pro potřeby druhých. Takovýto rozpočet vylučuje „tajné fondy“, které mohou sice někdy způsobit radost pěkným dárkem, ale současně podlamují důvěru v partnerovu upřímnost. Dobré účty dělají dobré přátele, platí ve zvýšené míře v domácnosti.
Je-li více příjmu v rodině, děláme rozpočet z jejich úhrnu. Tento způsob je správnější, než přispívá-li každý jen částí svého příjmu, třeba dohodnutou, a zbytek si ponechává na osobní potřebu.
Při finanční rozvaze se dnes zapomíná často, že zaměstnání ženy mimo domácnost nutně zvětšuje některé výdaje. Vedení a udržování domácnosti je práce složitá, vyžaduje čas, energii i znalosti, máme-li vytvořit dobré prostředí pro dospělé, a zvlášť pro dorůstající novou generaci. Není dobře možné, aby žena vykonávala všechny povinnosti a práce s tím spojené v čase po svém výdělečném zaměstnání. Neúměrné přetížení poškozuje její zdraví, vyřazuje ji ze společenského i kulturního dění a projevuje se i nepříznivě v jejím zaměstnání. Je proto třeba spravedlivě a rozumně hospodařit nejen s příjmy rodiny, ale i s energií a časem všech jejich členů.
Je již jen technickou záležitostí, který úkol kdo vykonává, komu je svěřeno administrativní vedení domácnosti, tj. vydávání peněz, zápisy účtů, jejich kontrola apod. Někdy je to žena, jinde dospívající dcera nebo syn. Je zásadně správné budit zájem dorůstajících děti o vedení domácnosti. Mají se podílet na sestavování rozpočtu i na jeho kontrole i v tom případě, když přímo nepřispívají svými příjmy. Nejlépe tak poznají hodnotu věcí, naučí se osobní kázni, což je základem rozumného hospodaření.
Rozpočet
Každá domácnost hospodaří v praxi podle předběžného alespoň částečného rozpočtu. V některé domácnosti je toto hospodaření velmi jednoduché; odděluje se např. z příjmu nutná částka na základní vydání v měsíci (strava, nájem, plyn) nebo se pravidelně zadržuje menší obnos na zamýšlenou koupi nákladnějšího předmětu, na doplnění šatníku (na koupi pláště, bytového zařízení radia, křesla apod.). Jiná domácnost má podrobně rozepsané očekávané výdaje a podle tohoto předem rozmyšleného rozpočtu hospodaří. Tento druhý způsob je důkladnější, přesnější, výdaje jsou rovnoměrně a úměrně rozvrženy.
Rozpočet pomáhá udržet příjmy a vydání v rovnováze, a tak předcházet nepříjemnosti, které s sebou vždy přinášejí neurovnané rodinné finance.
Šetříme-li s rozmyslem, je to méně obtížné, poněvadž to děláme v položkách, na nichž se to neprojeví tak nepříjemně. Horší je, necháme-li věcem volný průběh a vydáváme-li peníze bez rozmyslu, takže nakonec nezbývají peníze na výdaje skutečně nutné.
Pamatujeme-li v rozpočtu včas na úhradu i nákladnějšího předmětu, který chceme koupit do domácnosti, nebo na větší vydání na rekreaci, spíše tak nutné peníze ušetříme.
Základem při sestavování rozpočtu je zjistit výši nezbytných položek výdaje (nájemné, světlo, otop, jízdné do práce apod.), které se opakují pravidelně každý měsíc. K těmto výdajům připočteme částku nutnou na údržbu domácnosti (praní, čištění, drobná údržba oděvu a bytu). Zbývající částka je určena na stravu a na reservu pro vydání sice nutné, avšak nepravidelné (opravy v bytě, doplňky šatníku) a na vydání ostatní (lístky do divadel, rekreace apod.). Na tuto reservu pamatujeme obnosem, který odpovídá potřebě. Na stravu necháme takovou částku, která kryje vydání na jednoduchou výživu. Ze stravného opět oddělíme obnos, který pravidelně platíme jako předplatné do závodní nebo školní jídelny. Zbytek – při patnáctidenním rozpočtu – rozdělíme na 16 dílů. Např. máme-li 500 Kčs, počítáme na denní vydání 30 Kčs, zbývajících 50 Kčs je přídavek na neděle a na mimořádný nákup.
Pro některou hospodyni stačí, rozepíše-li si rozpočet jen takto, aby podle něho řídila svá vydání. Tam, kde je rozpočet velmi těsný, po případě má-li hospodyně slabou vůli, a je tedy větší nebezpečí, že rozpočet bude překročen, je účinným pomocníkem hospodaření obálkové.
Rozpočet nezůstane jen napsán na papíře, ale pro jednotlivá vydání si připravíme obálky s nadpisem, do nichž skutečně určenou částku vkládáme, ihned jakmile dostaneme peníze. Tak na příklad do obálky „Byt“ dáváme každých 14 dní polovinu měsíčního nájemného, čtvrtinu účtu za plyn a elektřinu, který platíme za dva měsíce. Do další obálky ukládáme peníze určené jako reserva na výlohy s údržbou nebo na koupi doplňků. Porušíme-li nějak tento systém – utratíme-li peníze z některé obálky předčasně nebo jinak – zhroutí se celý tento systém.
Na stravu máme buď obálku týdenní, nebo nestačí-li toto omezení, oddělíme si peníze na každý den. Podrobné hospodaření s penězi znemožňuje sice nákup ve větším množství a nemůžeme ani ve větší míře využít výhodně sezónní nebo příležitostné nabídky, ale na druhé straně nás uchrání před nepředloženými méně účelnými výdaji nebo před nákupy do zásoby. Spotřebovávání zásob se obvykle nedá vůbec kontrolovat a neprojeví se v našich vydáních jako úspora.
Avšak ani nejlepší rozpočet není mnoho platný, nekontrolujeme-li, jak se dodržuje. Jak ve skutečnosti peníze vydáváme, jsou-li skutečně všechna vydání účelná, poví nám účetnictví.
Domácí účetnictví
Jsou to podrobné zápisy všech výdajů. Ukazuje, zač vydáváme rodinné příjmy, je kontrolou našeho hospodaření, dává spolehlivé podklady pro rozpočet, upozorňuje, vydáváme-li neúměrně na některé položky na újmu jiných, naznačuje cesty, jak upravit hospodaření, abychom peníze utratili co nejsprávněji, tj. získali za ně pro svou rodinu co nejvíce hodnot, ukazuje, kde můžeme ušetřit, zamýšlíme-li koupit nákladnější předmět nebo nepomůžeme-li se svými příjmy vystačit.
Má-li domácí účetnictví splnit svůj účel, má být
Jednoduché, nesmí být pracné ani nesmí vyžadovat zvláštní odborné znalosti,
přehledné, abychom se v něm dobře orientovali a aby jasně ukazovalo výsledky našeho hospodaření, dostatečně podrobné, abychom mohli sledovat hospodaření v jednotlivých položkách výdajů. Jen tak poskytuje spolehlivé podklady pro rozpočet,
pravdivé, všechna vydání musíme zapisovat v té výši a v těch druzích, aby každý zápis odpovídal skutečnosti. Nezapisujeme-li přesně nebo zapisujeme-li nepravdivě, přestává být účetnictví pomocníkem i kontrolou a je zbytečné.
Jak zapisujeme
Základem pro naše účetnictví jsou denní záznamy o vydáních, tak zvaný pokladní deníček. Stačí na něj kalendáříkový zápisník, do kterého denně zapisujeme, kolik peněz a zač jsme je vydali. Podle těchto zápisů můžeme současně i kontrolovat hotovosti v tobolce. Přepisujeme je vždy za několik dní nebo jednou týdne do účetnického sešitu. Na ten stačí obyčejný sešit, který má na pravé straně linkování pro jeden až dva sloupce čísel. Pro jednotlivé druhy vydání počítáme vždy v sešitě s několika listy.
Vydání jsou rozdělena takto:
Byt – sem zapisujeme výdaje za nájemné, otop, plyn, elektřinu, vydání za údržbu bytu, na příklad za malování, účet instalatéra apod.
Domácnost – patří sem jednak různá drobná vydání za potřeby čisticí, toaletní, drobná údržba, dále vydání za služby, tj. posluhovačka, prádelna, čistírna; dále vydání na obnovu inventáře nebo za inventář nový, na příklad koupě nového bytového zařízení (vařič, radio, židle), nový potah křesla, koupě utěrek, ložního prádla, záclon atd.
Oděv – máme zvláštní list pro každého člena rodiny, abychom věděli, co který vydává za ošacení.
Osobní výdaje – zapisujeme vydání každého člena rodiny zvlášť. Patří sem jízdné, holič, kapesné apod.
Vzdělání – sem patří výdaje za knihy, časopisy, školní vydání dětí a za hodiny dětí apod.
Zábava, rekreace – tato rubrika zahrnuje položky za biograf, divadlo, výlety, společnou dovolenou apod.
Různé
Strava – vydání za stravu, které spotřebuje podstatnou část našich příjmů, rozpisujeme podrobněji. Úhrnná položka nedává dostatečný obraz o našem hospodaření. Zvlášť zapisujeme alespoň hlavní druhy potraviny. Chceme-li mít přehled přesnější, uděláme podrobnější rozpis, zavedeme více kolon.
Tak na příklad zvlášť zapisujeme:
předplatné v jídelně (závodní, školní), ostatní stravu mimo domov (restaurace, kavárna, buffet atd.), maso – zapisujeme i uzeniny, drůbež, ryby atd.,
vejce,
mléko, mléčné výrobky; sem patří i smetana, jogurt, tvaroh, sýry,
máslo, tuky, tj. sádlo, olej, margarin atd.,
chléb, pečivo,
cukroví (bonbony, čokoláda, zmrzlina),
cukr,
ovoce, zelenina, brambory,
mouka, obiloviny; zapisujeme sem i rýži, krupici, po případě i těstoviny,
koření,
pochutiny (káva, čaj, kakao, atd.),
nápoje,
jiné.
Příklad zápisů
Oděv (ženy)
- modrá sukně 162,00
- oprava střevíců 12,50
Domácnost (drobné potřeby)
- mýdlo 6,50
- květiny 3,80
- zubní pasta 2,50
- nabroušení nožů 5,20
Domácnost (inventář)
- 4 knoflíky 18,00
- potah na křeslo 98,00
- utěrky 24,00
Koncem měsíce sečteme vydání v jednotlivých rubrikách a zapíšeme do ročního přehledu.
Součty i přenosy děláme každý měsíc. Roční přehled je teprve konečným a velmi zajímavým obrazem našeho hospodaření, který poučí i dá podněty pro sestavení rozpočtu na další rok. V účetnickém sešitu lépe hledáme, označíme-li na okraji každého listu druh vydání, který zapisujeme. Okraj listu až k zápisu sestřihneme.
Ukládání účetních dokladů
Účty a potvrzenky ukládáme proto, že potřebujeme doklad o placení, abychom pro omyl nebo nepoctivost příjemce peněz nemuseli dvakrát platit. Jsou důležité i tehdy, chceme-li zjistit některé podrobnosti o různých nákupech. Poněvadž se obchodní pohledávky po pěti letech od podání účtu nebo poslední upomínky promlčují, ukládáme stvrzenky tak, aby je bylo možno po pěti letech vyřadit. Účty, které nás mohou s hlediska hospodaření zajímat i později, nepálíme, ale zařadíme je tak, abychom potřebný účet rychle našli. Je to např. vydání za výbavu apod. To znamená, že je nesmíme ukládat abecedně, ale věcně. Pravděpodobně si po letech nevzpomeneme, jak se jmenovala firma, jejíž účet hledáme, ale máme-li účty zařazeny věcně, tj. pod hesly oděv, domácnost, byt, vzdělání atd., najdeme snadno v příslušném svazečku účtů potřebný doklad.
K přehlednému uložení účtů potřebujeme jednu pevnou obálku (desky) na zakládání zaplacených účtů běžného roku. Pro každou skupinu máme v ní samostatnou obálku (třeba jen z archu obyčejného papíru) řádně nadepsanou, například byt, domácnost, oděv, vzdělání, pojištění atd. Kromě toho máme pět obálek (stačí archy papíru), každou na jedno z předcházejících let, např. na léta 1952, 1953, 1954, 1955, 1956.
Další obálku větší s širším hřbetem máme na všechny staré účty (archiv).
Postup při ukládání je velmi jednoduchý. Během roku každou potvrzenou dáme k zaplacenému účtu a založíme je do příslušného oddílu do desek. Na začátku nového roku všechny doklady vyndáme, vložíme do archu papíru, který označíme letopočtem, a převážeme pro jistotu provázkem, aby se účty nerozházely. Tím jsme si uvolnili obálku pro nový rok. Současně vyřadíme obálku s účty starými pět let. Vyřadíme a spálíme z nich všechny, které nejsou zajímavé s hlediska vedení domácnosti. Na druhé straně schováme na příklad účet truhláře za skříň, poněvadž i po letech nás může zajímat, ale spálíme potvrzení, že jsme zaplatili žehlení šatů, noviny za květen, plyn atd. Účty, které jsme se rozhodli uložit, přiřadíme do obálky, v níž jsou uloženy doklady za všechna minulá léta. Vybíráme-li je s rozmyslem, nehromadí se zbytečně. Hesla pro jednotlivé skupiny jsou stejná pro běžný rok i pro archivní ukládání, aby se účty mohly jednoduše přeřadit.
Desky s účty běžného roku máme uloženy po roce, odložené doklady mohou být i v méně přístupné poličce nebo zásuvce.
Ve větší domácnosti je přehlednější pořadač.
Domácí kartotéka
Vedení domácnosti velmi usnadní systematické zařazování adres, dat, pokynů, prospektů ze všech oborů naší práce. Zařadíme je pod jednotlivá hesla do příruční kartotéky. Uvádíme některá z hesel, která se dobře v domácnosti osvědčila. Každá hospodyně si je upraví podle individuální potřeby své domácnosti.
Adresy: Zařazujeme podle jmen adresáta, abecedně.
Byt – zařízení. Adresy a telefonní čísla nejbližších závodů, které opravují bytové zařízení, dělají vodovodní, plynové a elektrické instalace, dále adresy zámečníka, truhláře a jiných řemeslníků. Různé připomínky k úklidu a k udržení bytu.
Oděv. Míry členů rodiny; čísla bot, rukavic, límců apod. Rady a pokyny, týkající se oděvu (čištění skvrn, úpravy, úschovna).
Prázdniny – dovolená. Seznamy věcí, které bereme s sebou na krátkou a na delší cestu nebo které si děti vozí do prázdninových osad. Adresy rekreačních míst, letních bytů.
Rodina. Poznámky týkající se svátků, narozenin a rodinných výročí. Podle nich děláme poznámky do měsíčního kalendáře.
Vzdělání. Prospekty kursů, škol, knih, které nás zajímají, ale kterých nemůžeme ihned použít.
K vyřízení. Dotazy, dopisy a jiné, co čeká na naši odpověď. V kartotéce máme oddíl, kam ukládáme lístky z čistírny, na správky a opravy. Nenosíme je nikdy s sebou v peněžence na nákupy, abychom zbytečně neriskovali jejich ztrátu.
Doplňkem této domácí kartotéky je týdenní kalendář, do kterého zapisujeme k příslušnému datu vždy lhůtu placení pojistek, data přednášek, koncertů, divadel, máme-li předem koupeny lístky. Poznamenáváme podle svého pracovního rozvrhu, i které práce máme udělat (den prádla), kdy máme jít s dětmi k lékaři, svátky, pozvání atd. Velmi ulehčíme své paměti.
Zdroj: Naše domácnost, Nakladatelství práce 1959
