Od středy 20. 4. do pátku 22. 4. 2022 se konal v Pražském výstavním areálu v Letňanech již tradiční 24. mezinárodní veletrh technického zařízení, techniky prostředí a technologií pro energeticky úsporné budovy. Býval to vždy největší a nejdůležitější pražský veletrh, i proto, že ho nepořádal majitel výstaviště Ing. Pavel Sehnal, ale mezinárodní společnost Reed Messe Wien a organizátorem byla pražská společnost MDL Expo s.r.o. O to více se čekalo, jak se na tomto veletrhu podepíšou problémy s covidovou pauzou.
Současný veletrh byl sice plochou přes 9 000 m2 a počtem vystavovatelů 138 z 8 zemí oproti dřívějšku poloviční, ale co se návštěvnosti týče, tak oproti předešlému souběhu 7 veletrhů FOR ARCH a dalších v PVA počátkem března, se kterým se oborově hodně překrýval, jich bylo o poznání více. Vliv na to určitě mělo jednak včasné informování veřejnosti pomocí speciálních inzertních novin „Aquatherm Times“ a následně i podobné veletržní přílohy, a i rozumné rozhodnutí organizátorů o vstupném po registraci zdarma, neboť včas pochopili, že žádný vystavovatel by asi nebyl ochoten vystavovat jen pro pár návštěvníků. A trefou do černého byla i spolupráce v rámci doprovodného programu s Univerzitním centrem energeticky efektivních budov ČVUT v Praze či s předními odborníky z oblasti energetiky místo obvyklých většinou bezobsažných zdravic ministrů či jejich náměstků.
Z exponátů nemá smysl nijak zvláště se zmiňovat o tepelných čerpadlech, které vystavovala více jak desítka českých i zahraničních firem a všechny tvrdily, že mají ty nejlepší výrobky či jsou největšími, byť v reálu se od sebe příliš nelišily. Oproti nedávné výstavě v rakouském Welsu však zde vystavovalo mnohem více firem kotle nejen na pelety, ale především na kusové dřevo, a dokonce ještě i na uhlí, sice bez dotací, ale splňující současné podmínky ecodesignu. Je to dáno jednak silnou výrobní základnou těchto kotlů a dostatkem kusového dřeva u nás a na druhé straně větší pohodlností rakouských uživatelů, kteří přecházejí nikoliv z kotlů na uhlí s ručním přikládáním, jako my, ale z pohodlných automatických naftových kotlů, takže pro ně je přijatelnou alternativou jen automatický kotel na pelety.
Zajímavý byl proto kombinovaný hybridní krb na dřevo a pelety, který dováží firma TOPEKO24 – přece jen plamen od pelet je dost fádní, byť automatický, ale je dobré si ho občas zpestřit plamenem z polínek. Navíc na takový krb se samočinnou dodávkou paliva je možno obdržet dotaci z programu Nová zelená úsporám. Ve větším, kotlovém provedení byl vystavován i kombinovaný kotel na dřevo a pelety české firmy BLAZE harmony.
Za zvláštní zmínku ale stojí špičkové peletové kotle rakouské firmy ÖkoFEN. Oproti ostatním totiž kromě propojení se solárním systémem a bateriemi mohou být (podobně jako plynové) i kondenzační, čímž se zvýší jejich účinnost až o 15 %, ale dokonce i vybavené Stirlingovým motorem (motor s tzv. vnějším spalováním), který v topném období, kdy nesvítí tolik slunce a fotovoltaika nevyrábí dostatek elektřiny, tak z přebytečného tepla z pelet vyrábí elektrickou energii buď pro přímou spotřebu domku či pro nabíjení baterie a domek je tak 100% energeticky nezávislý, a to vše samozřejmě s dálkovým přístupem, hlasovým ovládáním či z mobilu. Zní to jak pohádka, ale je možno si to již koupit.
Nelze se ale nezmínit i o nabídce kogeneračního kotle výrobce Völter na štěpku s výstupním výkonem elektrickým z plynového čtyřtaktního motoru z vyrobeného dřevoplynu 40 kW a tepelným 100 kW, který dováží Teplická firma Dimfeja holding a.s.
Elektrické vytápění bylo zastoupeno především benešovskou společností V-systém, která na rozdíl od konkurenční společnosti FENIX nabízela současně kromě řízeného větrání, podlahového vytápění, zimních ochranných aplikací, sálavých panelů či naopak fotovoltaiky i vyřízení dotací a získání PENB v jediné kvalitní brožuře. A nechyběly ani solární fototermické kolektory firmy JHsolar, zatímco ty fotovoltaické zcela absentovaly.
Pochvalu si naopak vůbec nezaslouží známá distribuční společnost E.ON, která nejen že mívá nejvyšší cenu elektřiny (proto její ceníky jsou výrobci často využívány pro výpočet úspor), ale zde nabízela italské plynové kotle značky WESTEN jen pár dní před ukončením kotlíkových dotací na ně, tedy prakticky již neprodejné, na splátky s akční slevou 5 000 Kč.
Podobně mimo současnou realitu byla i firma SOLFOREN PLUS s nabídkou elektrických generátorů na plyn pro domácnosti a firmy. Asi nepochopila, že pokud něco dojde, tak určitě dříve plyn než elektřina a nikoliv naopak.
U stánku firmy TOMEGAS jsem si zavzpomínal, jak jsem v mládí tahal přes 30 kg těžké ocelové plynové lahve doma po schodech do 2. patra či jsem se s nimi vláčel 500 m od parkoviště k chatě. Tato firma nyní dodává plynové lahve nové generace premium, které jsou vyráběny místo dosavadní oceli z kompozitních materiálů, takže jsou až o 2/3 lehčí a bezpečnější, nekorodují, a dokonce mají průhledová okénka, takže je vidět, kolik plynu v nich ještě zbývá. Navíc pro použití ve vysokozdvižných vozících mají bezpečnostní ventil, který v případě požáru odpustí plyn, takže lahev neexploduje, a místo pracného šroubování se na ventil jen naklikne hadice a nemůže dojít k úniku plynu.
Pochvalu zaslouží i česká firma Český standard ze Zlonic, která kromě dovozu podzemních nádrží na dešťovou vodu z Finska nabízí i své kvalitní české levnější varianty, které oproti běžným drahým zahraničním, jež jsou u nás nabízeny zpravidla jako ležaté, tedy s nebezpečím jejich nadzvednutí při vyšší hladině spodní vody, tak tyto jsou vždy válcové vertikální a s obetonováním, tedy s tenčími a lehčími a tím i levnějšími stěnami bez nebezpečí jejich nadzvednutí spodní vodou. A má v nabídce i septiky a vodoměrné šachty. Na druhé straně zařízení Hydraloop z Holandska na akumulaci a vyčištění dešťové vody na pitnou od dovozce Alkapuri je sice zajímavé, ale nedává v našich podmínkách ekonomicky smysl.
Velký stánek měla slovenská firma SLOVARM, nám starším známá pod názvem Slovenská armaturka Myjava. Zaujala spíše svými prospekty z třikrát přeloženého tuhého papíru formátu A1, takže nebylo třeba listovat a vše zájemce uviděl přehledně na jediné „plachtě“, ale též nově i kvalitním širokým modernizovaným sortimentem od sanity po plastová potrubí.
Zajímavá byla i nabídka firmy BCG Technik z Liberce, nabízející zatěsňovací produkty pro prasklá potrubí ve formě kapalin s vlákny.
Naopak zcela nezajímavá byla široká nabídka Družstevních závodů Dražice z Benátek nad Jizerou, kde jedinou novinkou byla změna tvaru maloobjemového tlakového zásobníkového ohřívače, a za „unikátní“ dražické řešení máme považovat kombinaci ukládání elektrické energie do vody (rozuměj přebytků ze solárních panelů) s nejnovější generací lithiových baterií v jedné bedně pod názvem „hybridní solární úložiště – Slunečnice model S3“ (který je samozřejmě pro jistotu připojen i k síti 3×230 V), největším lapsusem však je hláška v prospektu, že „Suché keramické těleso Ceramic Solution mimořádně dobře odolává působení tvrdé a agresivní vody a výrazně prodlužuje životnost ohřívače“ (bodejď by neodolávalo vodě, když je uloženo v suchu, že), a o její nabídce zastaralých tepelných čerpadel.
Svůj stánek měla na veletrhu i moravská společnost APATOR METRA s.r.o. ze Šumperku, která léta dodává kromě širokého sortimentu klasických teploměrů a termostatů, které například přispívají k optimálnímu spalování v kotlích a krbech, i moderní indikátory topných nákladů či vodoměry s radiovým odečtem, nově i s on-line aplikací Homemanager včetně např. grafického znázornění spotřeby vody či tepla na mobilním telefonu nebo mailem.
A je to již více jak 10 let, co byl na výstavách k vidění prototyp odvalovací bezlopatkové vodní turbíny SETUR českého vynálezce Miroslava Sedláčka. Nyní je tato konstrukčně unikátní (a proto patentově mezinárodně chráněná) naprosto „blbuvzdorná“ bezobslužná samoregulační turbína pro malé spády od 0,7 do několika metrů a malé průtoky již od desítek litrů vody za sekundu, a která může být při povodních bez problémů i zcela zaplavená, provozně odzkoušena v několika průmyslových aplikacích. Vyrábí ji česká firma PROTUR a je k dostání včetně příslušenství zatím pro výkony 300 nebo 600 W v ceně kolem 200 000 Kč, takže při současných cenách elektřiny se zaplatí již po cca 15 letech nepřetržitého provozu. Její ekonomický i ekologický potenciál v morfologických podmínkách naší většinou ploché krajiny se spoustou nevyužitých malých potůčků s malým spádem a průtokem vody a současnou vzrůstající spotřebou elektřiny je ale obrovský.
A samozřejmě nechyběl ani stánek pro řemeslníky se všemi možnými i nemožnými potřebnými nástroji a stroji prodejní společnosti TOP CENTRUM.
Takže se už nyní můžeme těšit na další ročník této kvalitní výstavy, který se bude konat, pokud nenastanou nějaké významné události, opět za 2 roky od 5. do 8. 3. 2024.
Text a foto: JUDr. Ing. et Ing. Mgr. Petr Měchura
