Příklad státního cílového programu
Postup přípravy SCP 02
K zabezpečení dalšího rozvoje národního hospodářství i při omezených zdrojích paliv a energie rozhodla vláda ČSSR usnesením č. 103/1979 zařadit dlouhodobý energetický program mezi státní cílové programy zamířené na přípravu a realizaci vybráných rozhodujících národohospodářských cílů 7. pětiletky.
Kvantifikace úkolů v racionalizaci potřeby paliv a energie byla stanovena usnesením předsednictva vlády ČSSR č. 240/1979. Bylo uloženo zabezpečit snížení energetické náročnosti československé ekonomiky realizaci opatřeni, která ve srovnání s rokem 1980 umožní dosažení úspor paliv a energie v roce 1985 ve výši nejméně 11 mil. tmp/rok. Současně bylo uloženo příslušným gestorům zpracovat projekty dílčích cílových programů, tvořících ve svém souhrnu projekt státního cílového programu racionalizace spotřeby a využiti paliv a energie, jehož gestorem bylo stanoveno federální ministerstvo pro technický a investiční rozvoj.
Po zpracování byl tento Projekt schválen usnesením vlády ČSSR č. 247/1980 a očekávaná roční úspora v roce 1985 byla zvýšena na 12, 4 mil. tmp/rok. S ohledem na zásadní význam programu bylo uloženo zajišťovat jeho realizaci přednostně a to jak v investiční výstavbě, tak i v dodavatelsko-odběratelských vztazích.
Návrh hlavních úkolů pro období 7. pětiletky včetně jmenovitých akcí k zabezpečení cílů programu byl po jejich projednání s resorty a KNV předán SPK v záři 1981 k zapracování do návrhu 7. pětiletého plánu.
Vzhledem ke změněným podmínkám při zabezpečování paliv a energie pro národní hospodářství přijala vláda ČSSR usnesením 6. 339/1981 řadu opatření ke zvýšení hospodárnosti ve využívání paliv a energie. Současné byl stanoven úkol zvýšit úspory zabezpečované technickými a organizačními opatřeními v r. 1985 proti dosavadnímu návrhu o 1, 465 mil. tmp. V souvislosti s tím uložila vláda FMTIR vypracovat konečný návrh státního cílového programu do 31. 3. 1982.
Současný stav dopracování programu
V současném návrhu dopracováni programu jsou úkoly na období 7. pětiletky rozpracovány a zabezpečovány takto:
Pro resorty a KNV jsou v oblasti technických a organizačních opatření stanoveny úkoly ve výši 12, 581 mil. tmp, tj. 116, 5 % úkolu uloženého projektem SCP O2 schváleného vládou usnesením č. 247/80. Jmenovitá opatření sledovaná na úrovni centra se podílejí na této úspoře asi ze 40 %. Investiční náklady na racionalizační akce zahajované v 7. pětiletce se snížily proti Projektu programu ze 17, 9 mld. Kčs na 17, 1 mld. Kčs.
Pro období 8. pětiletky se počítá orientačně v programu s úsporou 12, 250 mil. tmp a s investičními náklady asi 25 mld. Kčs. Ve smyslu usnesení vlády ČSSR č. 83/81 jsou počínaje rokem 1982 investiční a devizové prostředky na realizaci racionalizačních akcí vyčleňovány a účelově vázány.
Program je rozdělen do osmi dílčích programů a jsou stanoveny příslušné ústřední orgány odpovědné za jejich splnění, a to nejen za dosažení úspor ve vlastním resortu, ale i za vytváření podmínek v materiálně technické základné výroby k zajištění úspor paliv a energie mimo vlastní resort. Kromě toho se v programu stanoví pro jednotlivé resorty úkoly ve snižování energetické náročnosti hrubé výroby resp. upravených vlastních výkonů pro každý rok 7. pětiletky.
Základní ukazatele Státního cílového programu 02 jsou pro jednotlivé roky 7. pětiletky uvedeny v přílohách.
Na základě usnesení předsednictva vlády ČSSR č. 201/1981bude výše uvedený cílový program doplněn o úspory dosažené v důsledku realizace výstavby významnějších malých vodních elektráren, které budou provozovány v rámci federálního ministerstva, paliv a energetiky a národních ministerstev lesního a vodního hospodářství
Dílčí státní cílové programy
Opatření zahrnutá do 8 dílčích státních cílových programů mají ve srovnání s rokem 1980 zajistit na úrovni roku 1985 relativní úsporu paliv a energie v rozsahu 12, 581 mil. tun měrného paliva a na úrovni roku 1990 úsporu 24, 831 mil. tun měrného paliva.
Rozdělení dílčích státních cílových programů je následující:
- Snížení ztrát při zušlechťování, přeměnách a v dopravě paliv a energie
- Snižování energetické náročnosti v hutnictví
- Racionalizace spotřeby a využití paliv a energie ve strojírenství
- Racionalizace spotřeby a využití paliv a energie v chemickém a spotřebním průmyslu
- Racionalizace spotřeby a využití paliv a energie při výrobě a aplikaci stavebních materiálů
- Racionalizace spotřeby a využití paliv a energie v zemědělství a potravinářském průmyslu
- Snížení energetické náročnosti dopravy
- Zvýšení, efektivnosti využití paliv a energie v nevýrobní sféře a KNV
Základní cíle dílčích státních cílových programů (DSCP
DSCP 1 – Snížení ztrát při zušlechťování, přeměně a v dopravě paliv a energie
V resortu FMPE, který je garantem tohoto DSCP jsou navrhována především tato opatření:
– snižování měrných spotřeb paliv na výrobu elektřiny a tepla;
– zlepšení parametrů bloků 100 a 200 MW úpravami a rekonstrukcemi vybráních skupin elektrárenských zařízení;
– přechod vybraných kondenzačních elektráren na kombinovanou výrobu elektřiny a tepla včetně odběru tepla z jaderné elektrárny Jaslovské Bohunice; tím vyřadit ve vybraných oblastech z provozu lokální kotelny spalující tříděné hnědé uhlí nebo ušlechtilá paliva;
– modernizací a rekonstrukcemi kotelního parku zvýšit koncentraci výroby tepla při využívání prachových paliv a současně zvýšit účinnost kotlů a vytěsnit kapalni paliva.
DSCP 2 – Snižování energetické náročnosti hutnictví
V hutní výrobě se úspory paliv a energie zakládají zejména těmito opatřeními:
– zaváděním energeticky úspornějších technologii výroby (výstavba kyslíkové konvertorové ocelárny v Třinci, kontilití v Košicích);
– zaváděním automatizace řízení provozu vysokých pecí;
– realizací bezzvonových sazeben na vysokých pecích a dalších energeticky příznivých úprav při modernizaci a opravách vysokých pecí;
– lepším využíváním druhotných energetických zdrojů, např. využitím přebytků vysokopecního plynu, odparného chlazení šachty apod.;
– zesílením hliníkových sběrnic při výrobě hliníku;
– využitím přetlaku plynů pro výrobu elektřiny v expanzních turbínách;
– důsledným uplatněním polovodičové techniky pro regulované pohony ve válcovnách.
DSCP 3 – Racionalizace spotřeby a využití paliv a energie ve strojírenství
Ve strojírenské výrobě jsou navržená opatření zaměřena především na řešení rekonstrukce a modernizace strojírenské základny a využití vazeb mezi růstem technické úrovně strojních
základních prostředků a snižováni mírných spotřeb energie.
K dalším opatřením patří:
– modernizace palivových a elektrických peci s cílem dosáhnout podstatně vyšší energetické účinnosti
– zabezpečení výroby výkonové polovodičové techniky, měřící a regulační techniky a mikroelektroniky k plnému krytí potřeb národního hospodářství,
– zajištění výroby inovovaných energetických spotřebičů pro průmyslové účely (kotle, pece, transformátory, elektrické motory, ventilátory, dmychadla, čerpadla atd. ) a spotřebičů pro domácnosti s progresivními energetickými parametry odpovídajícími světové úrovni a orientovaných v souladu se strukturou fis. palivo energetické základny.
DSCP 4 – Racionalizace spotřeby a využití paliv a energie v chemickém a spotřebním průmyslu
V chemickém a spotřebním průmyslu jsou navrženy úkoly zejména
– na snižování ztrát při dopravě a zpracování ropy
– na rekonstrukci a modernizaci vybraných energeticky náročných technologií (např. výroba hydroxidu sodného a chlóru),
– na postupnou modernizaci tepelných agregátů ve sklářském a keramickém průmyslu,
– na rekonstrukci a modernizaci sušáren řeziva,
– na účelnou rekonstrukci a modernizaci kotelního hospodářství,
– na využití dřevních odpadů a odpadních paliv k energetickým účelům (rafinerské plyny z destilace, pyrolýzní plyny, odpadní plyny z chemických výrob, odpadní teplo apod. ),
– na zavedení výroby žáruvzdorných vláken ke snížení tepelných ztrát průmyslových pecí.
DSCP 5 – Racionalizace spotřeby a využití paliv a energie při výrobě a aplikaci stavebních materiálů
V průmyslu stavebních hmot a ve stavebnictví se navrhují úspory zejména v těchto smírech:
– zavádění energeticky úspornější technologie výroby stavebních hmot při současném rušení energeticky náročných zastaralých provozů,
– použití zemního plynu a rušení vybraných generátorových stanic,
– rekonstrukce některých kotelen, sušáren a pecí,
– lepší využití druhotných zdrojů,
– rekonstrukce paneláren na výrobu obvodových stavebních konstrukcí s vyšším tepelným izolačním odporem,
– zavedení výroby tepelně izolačních materiálů ke snížení ztrát tepla.
DSCP 6 – Racionalizace spotřeby a využití paliv a energie v zemědělském a potravinářském průmyslu
V zemědělství a potravinářském průmyslu vyplývají navržené úspory zejména
– z modernizace zemědělské dopravy,
– z postupného zavádění nové technologie zpracování a obdělávání zemědělské půdy se sníženou spotřebou energie,
– z inovace zemědělských sušáren,
– z využití odpadního tepla z kompresních stanic tranzitního plynovodu pro zemědělské účely,
– z využití sluneční a geotermální energie.
DSCP 7 – Snižování energetické náročnosti dopravy
V dopravě se navržené snižování energetické náročnosti opírá zejména o tato základní opatření:
– zpomalení tempa růstu přepravy a přepravní vzdálenosti optimalizací přepravních proudů,
– omezování neefektivní závodové dopravy,
– snižování měrných spotřeb paliva a energie na jednotku výkonu u všech druhů dopravy,
– přednostní orientaci v dělbě přepravní práce na dopravní obory energeticky méně náročné a na systémy nepoužívající tekutá paliva např. preference železniční dopravy (elektrická trakce), preference silniční dopravy ČSAD před závodovou, preference tramvajové a trolejbusové dopravy v městské hromadné dopravě osob.
DSCP 8 – Zvýšení efektivnosti využití paliv a energie v nevýrobní sféře
Základním cílem dílčího státního cílového programu (dále DSCP) č. 8 je dosáhnout v roce 1985 úspor paliv
a energie v nevýrobní sféře a místním hospodářství 1, 836 mil. tmp a v roce
1990 orientačně 4, 1 mil. tmp oproti roku 1980. Krajské národní výbory a národní výbory hl. m. Prahy
a Bratislavy jsou garanty za dosažení těchto úspor paliv a energie.
Usnesení vlády č. 339/1981, které řeší konkretizaci dodatkových úspor nad rámec SCP 02, se vztahuje především na průmyslové resorty. V oblasti působnosti KNV se týká hlavně úspor pohonných hmot.
Energetická spotřeba terciární sféry v roce 1980 v součtu užitných forem paliv a energie dosáhla 23, 101 mil. tmp. a překročila tak 35, 03 % celkové konečné spotřeby národního hospodářství.
Z celkové spotřeby terciární sféry bylo v tomto roce spotřebováno 9, 926 mil. tmp v nevýrobní sféře, což činí
43 %. Zbývajících 57 %, tedy 13, 175 mil. tmp pak bylo spotřebováno obyvatelstvem. Přírůstek prvotních energetických zdrojů v nevýrobní sféře za léta 6. 5LP činil 3, 643 mil. tmp, z toho 2, 151 mil. tmp v přímé spotřebě obyvatelstva. Nárůst spotřeby v nevýrobní sféře byl tedy podstatně rychlejší než nárůst spotřeby v průmyslu. Z toho plyne, že výrobní sféra prováděla racionalizaci spotřeby paliv a energie ve prospěch nevýrobní sféry.
DSCP č. 8 je proto orientován na snížení nárůstu spotřeby paliv a energie v nevýrobní sféře 1 při zabezpečení jejího dalšího plánovaného rozvoje.
Jde zejména o tyto hlavní směry:
– realizaci hlavních opatření orientovaných na dosažení uspoř z titulu komplexní bytové výstavby se zlepšenými tepelně technickými vlastnostmi objektů, výstavbu objektů se zlepšeným dispozičním a objemovým řešením,
o uplatnění měřící a regulační techniky v otopných soustavách objektů nové výstavby i stávající zástavby,
o snížení infiltrace tepla spárami oken a dveří stávající zástavby, o využití světelných zdrojů s vysokou účinnosti ve veřejném osvětlení, o zvýšení energetické účinnosti spotřebičů pro obyvatelstvo o doplňkovou tepelnou izolaci stávajících panelových domů,
– výstavbu malých vodních elektráren a mikrozdrojů (na základě usnesení PV ČSSR č. 201/1981 budou úspory
z realizace do tohoto programu dopracovány),
– výstavbu spaloven komunálních a průmyslových odpadů,
– využití slunečních kolektorů a geotermální energie pro ohřev vody a otop v bytové a občanské výstavbě,
– realizaci drobných racionalizačních akcí v podnicích přímo řízených národními výbory.
Z dosud předložených návrhů plánu úspor na léta 1983/1985 však vyplývá, že uvažovaný objem úspor nebude dodržen pro změnu rozsahu nové bytové výstavby, odsun náběhu výrobních kapacit ke zvýšení dodávek měřicí a regulační techniky pro otopové soustavy, dále pro nedostatečnou nabídku těsnících materiálů ke snížení ztrát infiltrací tepla a pro nezabezpečení potřebného objemu světelných zdrojů s vysokou účinností, jakož i pro nezabezpečení výroby potřebných svítidel pro racionalizaci spotřeby elektrické energie ve veřejném osvětlení.
Nedostatečné je dosud využívání dřevního odpadu zůstávajícího v lesích a výroba spalovacích zařízení k jeho využití. Velmi neuspokojivý stav je ve využívání místních hydroenergetických zdrojů pro výrobu elektrické energie a ve využívání silnoproudé polovodičové techniky. Mnohem důsledněji je nutno postupovat při převádění městské hromadné dopravy na úspornější trolejbusovou dopravu umožňující úsporu kapalných paliv a zlepšení životního prostředí.
Využití netradičních zdrojů energie jako součást racionalizace spotřeby paliv a energie
Proces racionalizace spotřeby paliv a energie je u nás v současné době chápán nikoli jen jako snaha o maximální úsporu při její spotřebě, ale i jako racionální využívání dostupných a obnovitelných zdrojů energie.
Z tohoto důvodu byla v březnu 1980 při komisi vlády ČSSR pro zásobování palivy a energií ustavena pracovní skupina pro využití netradičních zdrojů energie.
Pracovní skupina se v současné době zabývá otázkami využívání geotermální energie v SSR, posuzuje vývoj zařízení pro využívání sluneční energie na přípravu teplé užitkové vody pro
potřeby zemědělství a potravinářského průmyslu a možnosti vývoje a výroby tepelných čerpadel.
Rozpracovány jsou podklady pro mnohostrannou spolupráci na komplexním a intenzivnějším využívání nových a doplňkových zdrojů v zemích RVHP. Posuzována je i možnost využití výsledků konference OSN o nových
a obnovitelných zdrojích energie, která se konala v srpnu 1981 v Nairobi.
Racionalizace spotřeby paliv a energie v oblasti využití malých hydroenergetických zdrojů
Orientace na využití rezerv, které máme v malých hydroenergetických zdrojích, je jednou z možností jak pomoci řešit bilanci fosilních paliv pro výrobu elektrické energie.
Geografické a hydrologické poměry v ČSSR jsou takového charakteru, že vodní energie je na našem území ve značné míře rozptýlena do malých toků. Celkové rozložení hydroenergetického potenciálu na našem území ovlivňuje i hlavní směry jejího získávání pro výrobu elektrické energie. Více než tři čtvrtiny energie získatelné na vodních elektrárnách s výkonem nad 10 MW se nachází na území Slovenské socialistické republiky. Naproti tomu 73 % vodní energie, kterou lze zachytit na zdrojích menších než 10 MW je na území České socialistické republiky.
Význam vodní energie pro krytí energetických potřeb našeho státu a jeho současné využití je patrný z diagramu: „Výroba elektrické energie v ČSSR v letech 1930 – 1980“. Celková spotřeba elektrické energie v roce 1980 dosáhla výše 72, 732 mld. kwh, zatímco teoretický hydroenergetický‘ potenciál činí 28, 631 mld. kWh/rok a technicky využitelný 11, 193 mld. kWh. Skutečně využitý potenciál činil v roce 1980 38, 56 % z technicky využitelného hydro energetického potenciálu.
Na našem území je možno v malých vodních elektrárnách /včetně již provozovaných/ instalovat výkon l 009 MW s nožnou výrobou 3 052 GWh. V současné době je v provozu v rámci federálního ministerstva paliv a energetiky 117 malých vodních elektráren a v ostatních resortech dalších 140. Jejich celkový instalovaný výkon je 173, 5 MW a roční výroba 545 mil. kWh.
Výhodnost využití malých hydroenergetických zdrojů k výrobě elektrické energie je v našich podmínkách zvyšována tím, že
– máme značné množství energeticky nevyužitých jezů a jiných vzdouvacích zařízení, jakož i průtočných vodních nádrží, které tvoří podstatnou část celkových nákladů na výstavbu malých hydroenergetických zdrojů. Doba výstavby samotných zdrojů může proto být – ve srovnání s velkými ctily – relativně krátká a jednoúčelové jezy se mohou s výhodou stát víceúčelovými,
– malé vodní elektrárny mají relativně nízké náklady na vyráběnou elektrickou energii, což je dáno tím, že jejich provozní doba v průběhu jednoho roku je v průměru 3 – 5krát vyšší než u velkých akumulačních hydroelektráren;
– elektrizační soustava v ČSSR a plošná elektrifikace našeho území umožňují v současné době využití i malých hydroenergetických zdrojů zapojených do veřejné sítě:
– tyto zdroje mají u nás dlouholetou tradici. Již v roce 1930 jich bylo v provozu 14 882 a mnohé z nich je možno v krátké době obnovit svépomocí podniků, družstev i jednotlivých občanů bez velkých nároků na investiční prostředky.
S ohledem na rozptýlení lokalit, je reálné využití vodní energie pro výrobu elektřiny v malých hydroenergetických zdrojích umožněno jen za účinné spolupráce národních výborů, na jejichž území se nacházejí. Podmínky pro tuto činnost již byly vytvořeny přijetím usnesení vlády ČSSR č. 201/1981.
Pro úspěšné zabezpečení rozvoje malých hydroenergetických zdrojů a jejich využívání bude nutno podstatně zkvalitnit práci národních výborů na úseku hospodaření s vodní energií.
Bude nutné:
– zabezpečit bezprůtahové schvalovací a povolovací řízení pro budované nebo rekonstruované malé hydroenergetické zdroje s cílem jejich rychlého uvádění do provozu}
– zpřísnit kontrolu uvedených zdrojů za účelem jejich plného využívání pro potřebu elektrizační soustavy, nebo pro konkrétní lokální racionalizační opatření, uplatňovat sankční
opatření v případech, kdy doporučení nebo rozhodnutí národního výboru nebudou realizována v určené době;
– vyhledávat nevyužité lokality a prosazovat jejich osazení malými vodními energetickými zdroji.
Uvádění malých vodních elektráren do provozu má povahu netradičního a tedy doplňkového zdroje pro krytí přírůstku potřeby elektrické energie. V obecně pojatém racionalizačním procesu může nahrazovat již používaný zdroj energie a promítne se i do souboru užitků, které přináší využívání vodní energie svým komplexním a víceúčelovým charakterem.
Shrnutí
Snížení energetické náročnosti naší ekonomiky patří ke klíčovým faktorům, které zásadně podmiňují tempo jejího rozvoje v nejbližších 10 letech. Proto z hlediska vývoje energetického
hospodářství je celý intenzifikační proces v národním hospodářství stále více vázán na realizaci výsledků vědeckotechnického rozvoje, zejména v oblasti užití paliv a energie. Ve svých důsledcích vede tento požadavek k přehodnocení některých oblastí investiční činnosti. Jde především o její cílevědomé zaměření na racionalizaci potřeby paliv a energie místo na rozšiřování kapacit v palivoenergetické základně.
Obtížnost řešení rovnováhy palivoenergetické bilance v 7. pětiletce proto nespočívá jen v zajištění zdůvodněných zdrojů energie, ale také v investičním zajištění racionalizačních programů ve stanoveném rozsahu.
OPATŘENÍ PŘIJATÁ A PŘIPRAVOVANÁ ÚSTŘEDNÍMI ORGÁNY K ZABEZPEČENÍ RACIONALIZACE SPOTŘEBY PALIV A ENERGIE
Usnesení vlády ČSSR a předsednictva vlády ČSSR související se zabezpečením racionalizace spotřeby paliv
a energie.
Příprava návrhu dlouhodobého programu racionalizace spotřeby, úspor a využití všech druhů paliv a energie byla uložena usnesením předsednictva vlády ČSSR č. 36/1979.
Zpřesnění obsahové náplně dlouhodobého programu racionalizace spotřeby, úspor a využití všech druhů paliv a energie bylo obsaženo v usnesení vlády ČSSR č. 240/1979. Způsob dopracování projektu státního cílového programu racionalizace spotřeby a využití paliv a energie byl stanoven usnesením vlády ČSSR č. 247/1980.
Kromě usnesení přijatých k dopracování SCP 02 byla přijata řada dalších usnesení souvisejících s racionalizací spotřeby paliv a energie. Jedná se zejména o:
– usnesení předsednictva vlády ČSSR č. 182/78 o optimálním technickém a ekonomickém řešení přívodu paliv
a energie do budovaných sídlišť;
– usnesení předsednictva vlády ČSSR č. 43/1980 o převodu vybraných kondenzačních elektráren na teplárenský provoz a využití vybraných kondenzačních elektráren pro dodávku tepla v 7. a 8. pětiletce;
– usnesení předsednictva vlády ČSSR č. 121/1980 o zabezpečení výroby kolektorů pro využití sluneční energie)
– usnesení předsednictva vlády ČSSR č. 192/1980 o opatřeních k zabezpečení vývoje a výroby průmyslových palivových a elektrických pecí;
