Vývoj energetické politiky v Československu v poválečném období, stejně jako celkový ekonomický rozvoj, byl určován dvěma základními všeobecnými rysy, a to mimořádně úzkou politickou i ekonomickou vazbou na SSSR a centralizovaným direktivním řízením celého hospodářského mechanismu. Kromě toho specifickým rysem vývoje energetické politiky byla historicky vzniklá mimořádně úzká závislost celkového ekonomického vývoje v Československu na uhlí jako dominující energetické surovině. Na bázi energie z uhlí byl vybudován průmysl v předválečném období a založeno celé období tzv. socialistické industrializace. V období 1900 až 1980 byl podíl domácího uhlí zcela dominantní ve struktuře primárních zdrojů a po celé toto období byl výrazně nad ukazateli podílu uhlí ve struktuře primárních zdrojů průmyslově vyspělých zemí. Zatímco diverzifikace primárních zdrojů energie byla v šedesátých letech celosvětově výrazná a podíl uhlí byl již méně než 50 %, v Československu v těchto letech podíl uhlí naopak dominoval, činil okolo 90 % a zůstal na vysoké úrovni dodnes. Tento vývoj byl v duchu tehdejších tendencí hospodářské politiky způsoben stále se utužující závislostí Československa na dodávkách paliv a energie z SSSR, který však nebyl schopen zejména v poválečných létech nabídnout dostatečný sortiment ani kvantitu primárních energetických zdrojů. Později, v sedmdesátých a osmdesátých letech, došlo ke změně energetické politiky, rozvoj vlastních zdrojů se zpomalil, vzrůstal dovoz ropy a zemního plynu z SSSR a současně se rozvíjela výstavba jaderných elektráren založená na sovětských technologiích s jaderným palivovým cyklem uzavíraným v SSSR (výroba jaderného paliva, přepracování vyhořelého paliva a ukládání vysokoaktivních odpadů v SSSR). Tím se energetická závislost Československa na SSSR dále prohloubila. Ropné šoky v roce 1973 i v roce 1978 vedly ve většině průmyslových zemí s tržním mechanismem k výraznému tlaku na snižování energetické náročnosti a vyšší zhodnocování energie ve výrobních procesech cestou uplatňování vědeckotechnického pokroku a inovací vyššího řádu. Mechanismus zpožděného působení světových cen v rámci RVHP dále prohluboval izolaci čs. energetického hospodářství od evropských energetických trhů a nepříznivě ovlivňoval uplatnění vysoké míry racionality užití a zhodnocení energie v čs. ekonomice. Tato politika vedla k postupnému vytváření vysoce extenzívního modelu čs. energetického hospodářství, jehož hlavní negativní důsledky lze shrnout takto:
– v čs. ekonomice přetrvávala ve srovnání s většinou průmyslově vyspělých zemí s tržním hospodářstvím vysoká energetická náročnost výrobních procesů a nízká míra zhodnocování energie
– s přihlédnutím k celkovým vnějším podmínkám se v Československu vlivem mechanismů a politiky RVHP vybudovala průmyslová struktura mimořádně náročná na energii
– v čs. energetickém hospodářství přetrvávala dominantní úloha uhlí ve struktuře primárních zdrojů energie se všemi negativními energetickými, ekonomickými a ekologickými důsledky; jeho podíl je dosud výrazně vyšší než v průmyslově vyspělých zemích s tržní ekonomikou
– v čs. ekonomice bylo státní řízení energetické politiky uskutečňováno direktivně, převážně prostřednictvím hmotných vztahů, a hodnotové vztahy byly v energetickém hospodářství postupně stále více podceňovány a deformovány
– docházelo k stále vyššímu zatěžování životního prostředí škodlivinami z procesů získávání, přeměn a užití energie
– docházelo k trvalému snižování tempa modernizace procesů získávání, přeměn a užití energie.
Tyto hlavní tendence a celá řada dalších tendencí jsou realitou dneška.
Spotřeba prvotních energetických zdrojů, ať již v přepočtu na jednoho obyvatele či na jednotku hrubého domácího produktu, je v ČSFR ve srovnání s jinými průmyslově vyspělými zeměmi jednou z největších.
Všechna mezinárodní srovnání energetické náročnosti byla v posledních letech prováděna s přibližně shodným výsledkem: energetická náročnost tvorby HDP většiny průmyslově vyspělých kapitalistických států dosahuje v průměru 60 % úrovně naší energetické náročnosti.
Československo jako malá země nemůže samostatně řešit vše, co s energetickým zabezpečením sociálních a ekonomických procesů souvisí. Musí znát a respektovat celosvětové a zejména evropské proudy a trendy. Musí svou energetickou politiku rozvíjet jednak na pozadí konkrétních všeobecně politických souvislostí a jednak na pozadí specifických zákonitostí. V současnosti jsou tyto všeobecné i specifické souvislosti charakterizovány těmito hlavními atributy:
– přechodem čs. ekonomiky od centrálně plánovitého systému řízení k důslednému uplatňování tržních mechanismů
– diverzifikaci vlastnických forem (a to nejen v oblasti získávání a přeměn energie, ale zejména v oblasti užití energie) a z toho vyplývajícími důsledky pro tvořící se trh
– otevíráním se čs. ekonomiky zahraničním trhům, zejména evropským
– narůstajícím tlakem domácího i evropského veřejného mínění usilujícího o výrazné zlepšení všech složek životního prostředí
– nízkým zhodnocením primárních zdrojů energie užitých v tuzemsku
– nevhodným rozdělením spotřeby energie ve státě v neprospěch nevýrobní sféry, služeb a obyvatelstva, což jednak negativně ovlivňuje životní úroveň a standard obyvatel a jednak může omezovat rozvoj individuálního podnikání, zejména v oblasti služeb.
Cíle československé státní energetické politiky lze pro období příštích 10 až 15 let specifikovat takto:
– dosahovat trvale rovnovážného stavu poptávky a nabídky na čs. energetickému trhu, který by vedl k ustálení struktury cen a jejich absolutní hladiny v souladu s úrovní cena na západních trzích a s respektováním postupně se v čase měnící užitné hodnoty jednotlivých primárních zdrojů energie a jejich negativních důsledků pro životní prostředí
– dosahovat trvale snižování negativních dopadů poptávky po energii na úroveň a kvalitu životního prostředí
– trvale zvyšovat efektivnost získávání, přeměn a užití energie.
Těchto cílů je možné postupně dosáhnout různými cestami, přesněji řečeno kombinací těchto cest. Lze je specifikovat takto:
- Je nezbytně nutné dosáhnout výrazného pokroku ve zvyšování míry zhodnocování energie ve výrobních procesech, a to z těchto důvodů:
– je to jeden z významných předpokladů pro ekonomickou i ekologickou integraci ČSFR do tvořící se jednotné evropské struktury
– je to jedna z významných cest ke zvyšování efektivností, výkonnosti, a tím i konkurenceschopnosti čs. ekonomiky na světových trzích
– je to významná cesta k postupnému řešení neuspokojivé ekologické situace v ČSFR
– je to v podstatě jediná reálná cesta ke zvyšování energetické vybavenosti služeb a obyvatelstva, a tím i ke zvýšení životního standardu na úroveň obvyklou ve vyspělých průmyslových státech Evropy.
- Vyšší zhodnocování energie včetně přímého snižování energetické náročnosti bude v uvedeném časovém období interpretováno do těchto paralelně se rozvíjejících a vzájemně se ovlivňujících opatření:
– do realizace zásadních strukturálních přeměn v čs. ekonomice
– do zvyšování průměrné užitné hodnoty produkce čs. ekonomiky
– do plného respektování vývoje poptávky a nabídky na energetickém trhu, vývoje užitné hodnoty různých forem energie, podmínek zaměnitelnosti jednotlivých forem energie, způsobu obstarávání primárních zdrojů a jejich vlivu na životní prostředí atd. při uplatňování státní cenové regulace energie
– do uplatnění nových, progresívních technologií a technických zařízení zvyšujících zhodnocení energie a snižujících přímou energetickou náročnost, ale i zdrojové vstupy do výrobních procesů (výrobní spotřebu).
- Dosažení výraznější míry diverzifikace primárních energetických zdrojů užitných v ČSFR a jejich vyššího zhodnocení v procesech získávání a přeměn povede k nezbytnosti těchto opatření:
– výrazného zvýšení podílu elektrické energie v celkové struktuře užitých primárních zdrojů energie (proces elektrizace) rozvojem jaderných zdrojů vyhovujících přísným mezinárodně dohodnutým bezpečnostním normám s minimalizovanou kapitálovou náročností jako základního předpokladu k řešení otázek zlepšování životního prostředí, uplatnění vědeckotechnického pokroku, zlepšování životního standardu obyvatel a vybavení domácnosti elektřinou
– výrazného zvýšení podílu zemního plynu v celkové struktuře nositelů energie v konečné spotřebě (proces metanizace) jako předpokladu k řešení otázek životního prostředí, zejména při výrobě decentralizovaného užitkového tepla pro otop a přípravu teplé užitkové vody pro obyvatelstvo dovozem z SSSR, případně z Iránu, Alžíru a západní Evropy
– zásadního snížení těžeb hnědého i černého uhlí v rozsahu o jednu třetinu až polovinu do začátku příštího tisíciletí a změny jeho užitné hodnoty jako předpokladu řešení otázek zlepšování životního prostředí; pokles těžeb musí současně řešit i otázku výrazného zvýšení rentability uhelného průmyslu jednak cestou postupného uzavření nerentabilních nebo méně rentabilních důlních závodů, jednak cestou výrazného zvýšení míry zhodnocení uhlí (zvýšením jeho užitné hodnoty) v energetických přeměnách postupných přechodem od jeho téměř výlučného užití ve spalovacích procesech k užití v kombinovaných energochemických procesech; k tomu účelu bude nutné vytvořit podmínky pro vhodnou formu státní podpory pro vývoj nebo dovoz progresívních technologií energochemického využití uhlí
– rozsáhlejšího využívání obnovitelných netradičních zdrojů energie všude tam, kde je to technicky možné a ekonomicky výhodné, zejména v závislostech na místních podmínkách (sluneční energie pro otop a přípravu teplé užitkové vody, drobné vodní elektrárny, energetické využití dřevní hmoty, větrná energie, bioplyn apod.).
- Postupného výrazného snížení negativních důsledků procesů získávání, přeměn a užití energie na životní prostředí je třeba dosáhnout
– snížením podílu uhlí ve struktuře primárních zdrojů (omezení SOx a tuhých exhalací) a později všeobecným omezením spalovacích procesů vůbec (omezení CO2 a NOx)
– uplatněním nových technologií v první etapě především ve spalování (fluidní spalování apod.) a později u kombinovaného energochemického využití primárních zdrojů energie, uhlíku a vodíku
– uplatněním odsiřovacích a denitrifikačních technologií všude tam, kde je to technicky účelné a ekonomicky výhodné
– zpracováním komplexních projektů krajinné ekologie a vytvořením podmínek pro státní podporu jejich realizace a oblastech, kde jsou soustředěny procesy získávání a přeměn energie
– trvalou osvětou s cílem důsledně ovlivňovat veřejné mínění a získat důvěru obyvatelstva ve státní energetickou politiku.
Závěr
Čs. státní energetická politika v souladu s celkovými trendy sociální i ekonomické přestavby v ČSFR představuje rozsáhlý program intenzifikačních procesů, a to jak v oblasti užití, tak i v oblasti získávání, přeměn, dopravy a skladování energie.
Základním principem této politiky je výrazné zlepšení vztahů přeměn a užití energie k životnímu prostředí, a to jak v globálním měřítku (koloběh uhlíku a kyslíková bilance), tak i v lokálním měřítku (exhalace SOx, Nox, tuhých odpadů a toxických látek). Základní podmínkou realizace záměrů státní energetické politiky ČSFR do roku 2000 je disponibilnost vysoce progresívních technologií jak v oblasti užití, tak i v oblasti přeměn energie. Právě v této oblasti je třeba výrazně zesílit mezinárodní spolupráci, kooperaci a dělbu práce na principu oboustranné výhodnosti a prospěchu.
Ing. Roman, Čížek, DrSc., člen korespondent ČSAV, VÚPEK, Praha, 1989
