S nástupem nového vládního zmocněnce pro jadernou energetiku pana Jaroslava Míla došlo nejen k povýšení stálého výboru pro jadernou energetiku na nejvyšší možnou exekutivní úroveň s premiérem v čele, ale také k otevření nového (přinejmenším z ministerské perspektivy, techničtí odborníci to říkali už léta) pohledu na výběr technologií pro nové jaderné elektrárny, které mají být postaveny v ČR.

Kromě klasických „velkých“ tlakovodních bloků se tak spektrum možných projektů obohacuje o kategorii malých modulárních reaktorů, založených na tlakovodní technologii. Ke třem projektům, které již dnes splňují podmínky licence vydané v rozvinutém jaderném státě a fungující referenční elektrárny (Westinghouse AP-1000, AREVA EPR-1600 a KHNP APR-1400) a dalším třem, které spolu s předešlými odpověděly v roce 2016 na žádost MPO o informace (Rosatom VVER-1200, CGN HPR-1000 a AREVA-MHI ATMEA) tak mohou v blízké budoucnosti přibýt například projekty NuScale, který právě prochází licenčním procesem US NRC a jehož pilotní stavba se připravuje v Idaho National Laboratory, nebo Holtec SMR-160, který právě uzavřel dohodu s ukrajinským Energoatomem a SSTC o přípravě výstavby na Ukrajině.

Kromě obecně známé výhody v příznivějším rozložení kapitálových investičních nákladů v čase přinášejí SMR i další pozitiva. Jejich komponenty jsou menší a mají nižší hmotnost, což může zmírnit velmi nepříjemný problém s dopravitelností nadrozměrných a těžkých komponent (NTK) na staveniště budoucí elektrárny. Jejich hrubý instalovaný výkon je nižší (NuScale 12 x 60 MWe, Holtec 160 MWe), což by jistě uvítal ČEPS z hlediska řízení elektrizační soustavy, zejména po blížícím se odstavení menších uhelných bloků v nadcházejícím desetiletí. Elektrárny se SMR mohou mít nižší měrnou spotřebu vody, menší nebo dokonce žádné pásmo havarijního plánování, řádově vyšší úroveň jaderné bezpečnosti a zabezpečení (security), a v neposlední řadě je teoreticky možné rozmístit tyto elektrárny rovnoměrněji na území státu mimo tradiční jaderné lokality a v blízkosti spotřebitelů (velkých měst a průmyslových podniků). K tomu ještě nabízejí možnost kombinované výroby elektřiny a tepla, což by mohlo zachránit naše domácí systémy centrálního zásobování teplem, které nám svět závidí a kterým v relativně blízké budoucnosti hrozí konec z důvodu nedostatku hnědého uhlí, vyvolaném dodržováním těžebních limitů. Fakta jsou neúprosná. Během příštích 20 let dojde k odstavení cca 3 GWe instalovaného výkonu českých uhelných elektráren a 2 GWe v Dukovanech. Kupovat elektřinu nebude od koho, spotřeba rostla, roste a poroste dál, zemní plyn nepřipadá v úvahu z environmentálních, cenových i bezpečnostních důvodů, jak ostatně potvrzuje i platná Státní energetická koncepce. Vzhledem ke klimatickým závazkům České republiky neexistuje jiná přijatelná možnost, než postavit minimálně 3 – 4 GWe nových jaderných bloků. Podle současných vyjádření politiků by se mohlo jednat o jeden klasický „velký“ blok v Dukovanech, určený k „záchraně jaderné lokality“ a zbytku není momentálně známo nic. Tlakovodní SMR by mohly přinést očekávanou odpověď. Český průmysl by si mohl vzít příklad z Ukrajiny a nezapomínat, že na severu nejsou jen lvi, ale opravdu velký potenciální trh, který bude muset dříve či později něčím nahradit svoje uhelné elektrárny stejně, jako je tomu u nás v ČR.

Radek Svoboda, Senior vice-prezident NucNet