• Přes 60 % obyvatel žije v oblastech, kde jsou (alespoň u jedné škodliviny) překračovány zákonné limity pro obsah znečištění v ovzduší. Ovšem přísnější mezinárodně doporučený hygienický limit Světové zdravotnické organizace pro koncentraci nebezpečného jemného prachu u nás splňují jen odlehlé lokality na Šumavě a několika dalších místech.
  • Kvůli znečištění ovzduší v ČR předčasně každý rok zemře 10 000 lidí. Znečištění mikroskopickým prachem, škodlivými plyny či těžkými kovy a organickými sloučeninami způsobují onemocnění srdce a cév, onemocnění dýchacího ústrojí, či zhoršují potíže astmatiků. Rtuť má vysoce toxické účinky na nervovou soustavu. Má schopnost prostupovat placentou a negativně ovlivňovat vývoj mozku ještě nenarozeného dítěte v těle těhotné ženy. Benzo(a)pyren Má schopnost přetrvávat v prostředí, kumuluje se ve složkách životního prostředí včetně živých organismů a má toxické, mutagenní i karcinogenní vlastnosti.
  • Česká republika patří mezi země s největším spadem rtuti na čtvereční kilometr v Evropě. 55 % tohoto spadu pochází ze zdrojů na území České republiky (hlavním zdrojem jsou uhelné elektrárny). ČR patří paradoxně i do desítky zemí, které nejvíce přispívají ke znečištění Baltského moře rtutí, sice daleko méně než Polsko či Německo, avšak je jediným znečišťovatelem, který neleží přímo u moře.
  • Srovnání s EU. Česká republika vykazuje jedny z nejvyšších koncentrací PM10 i PM2,5 v EU. V ČR jsou překračovány denní i roční koncentrace PM10 dokonce i na pozaďových měřicích stanicích, což je v rámci EU unikum. Obyvatelé ČR jsou zároveň na pátém místě v míře vystavení znečištění PM2,5, což zásadně nepříznivě ovlivňuje jejich zdravotní stav. ČR má rovněž čtvrté nejvyšší koncentrace přízemního ozonu.
  • Hlavními zdroji znečištění v celé ČR jsou lokální topeniště (zejména na uhlí), která produkují 98 % BaP a jsou jedním z hlavních zdrojů prachu, uhelné elektrárny a teplárny (hlavní zdroj látek, z nichž vzniká prach až v ovzduší, a látek, z nichž vzniká přízemní ozon, a také hlavní zdroj rtuti a oxidu uhličitého). Doprava je dominantním zdrojem znečištění ve velkých městech (zejména v Praze a Brně). Průmyslové podniky mají v konkrétních lokalitách dominantní vliv a plošně jsou hlavním zdrojem těkavých organických látek. Zemědělství (chov hospodářských zvířat a aplikace minerálních dusíkatých hnojiv) je hlavní příčinou znečištění čpavkem. Nezanedbatelným zdrojem znečištění ovzduší je přenos ze zahraničí (zejména z Polska), ale také do zahraničí (zejména do Německa).
  • Drahé znečištění. Omezování znečištění ovzduší bývá spojováno s finančními náklady (na moderní technologie a čistší paliva) či omezeními s ekonomickým dopadem, často se však opomíjí, že znečištění ovzduší způsobuje velké ekonomické škody – zejména tím, že poškozuje zdraví a zvyšuje tak náklady na zdravotnictví. Zvyšuje náklady a snižuje příjmy domácností a státu i zisky firem vyšší nemocností a pracovní neschopností. Podle výpočtů ekonomů z Univerzity Karlovy způsobovaly české uhelné elektrárny před deseti lety škody ve výši 51 miliard korun ročně [8]. Mezitím elektrárny znečištění snížily, ale je nutné předpokládat, že se škody stále pohybují v desítkách miliard korun. Podobně velké či větší náklady jsou samozřejmě spojeny se znečištěním z lokálních topenišť či dopravy.
  • Elektrizační soustava může v roce 2030 bezproblémově fungovat bez uhelných elektráren a s dvojnásobným množstvím obnovitelných zdrojů. Doložilo to podrobné modelování soustavy od renomované konzultační společnosti Energynautics. Model zkoumal fungování sítě v 15-minutových intervalech po celý rok, takže postihl například denní špičky spotřeby či propady výroby z fotovoltaiky v noci či v zimě. V roce 2030 ještě počítá s provozem několika uhelných tepláren.

Jiří Koželouh z Hnutí DUHA k tomu říká: „Mezinárodní den čistého ovzduší nám tady v Česku připomíná, že jsme na tom s čistotou ovzduší v EU hned po Polsku nejhůře. Důvodem je, že na rozdíl od většiny států EU masivně pálíme uhlí – ve velkých elektrárnách i v malých kotlích a kamnech. Přitom s uhlím lze skoncovat rychle. Je ověřeno, že do roku 2030 mohou skončit uhelné elektrárny a přesto může být dost elektřiny. Také lze vyměnit všechny zbývající domácí kotle a kamna na uhlí – je ovšem třeba dál pomáhat lidem kotlíkovými dotacemi a půjčkami.”