Pražské koněspřežné tramvaje dokázaly na konci 19. století přepravit za rok sedm milionů cestujících. Po jednokolejové pouliční dráze projížděla stovka tramvajových vozů tažená přibližně čtyřmi stovkami koní. První veřejnou dopravu v centru Prahy provozoval soukromý majitel na šesti linkách o délce necelých dvacet kilometrů.

Dne 12. května 1905 projela Prahou naposledy koněspřežná tramvaj. Hlavní pražský hromadný prostředek zajišťoval veřejnou dopravu v centru města celých 25 let. Na sklonku 19. století ho postupně vytlačila Křižíkova elektrická tramvaj. Jak výkonným dopravním prostředkem byla, dokládají údaje zveřejněné v Pražské statistické ročence z roku 1892.

Pražská veřejná doprava v rukou Belgičanů

Provozovatelem kolejové pouliční dráhy tažené koňmi byla soukromá belgická firma – Akciová společnost Pražské tramwaye. Začínala v roce 1875 s 32 zaměstnanci, první trasu obsluhovalo 10 vozů a 32 koní. V roce 1892 už její provoz zajišťovalo 281 lidí. Nejpočetnější skupinu tvořili kočí, přípřežníci a podkoní (137), pět výpravčích a 78 průvodčích – konduktérů. S černými pasažéry už v té době bojovalo pět revizorů. Vedle toho pracovalo ve firmě šest šafářů, 24 řemeslníků a 21 dělníků. Početný sbor zaměstnanců vedlo pouhých pět úředníků. V roce 1892 tvořil vozový park 116 vozů, které tahalo 380 koní. Vozovnu měla koňka nejprve v Karlíně u dnešní křižovatky Sokolovská – Šaldova, od roku 1876 potom i na Smíchově. Další vozovny byly na Žižkově a na vinohradské Zvonařce.

Linky pouliční dráhy

Koněspřežné tramvaje jezdily na šesti linkách o celkové délce 18,5 km. Nejdelší tratí byla v roce 1892 trasa z Karlína na Malou Stranu (4,8 km), bylo na ní 15 stanic a další tři zastávky. Linka za rok přepravila 2,131 milionu cestujících. Druhá, jen o něco kratší linka (4,3 km) vedla ze Smíchovského nádraží do Jezdecké ulice (dnešní Havlíčkova). Nacházelo se zde 12 stanic a čtyři zastávky a svezlo se s ní 1,516 milionu cestujících. Pražané a návštěvníci hlavního města mohli využít i spojení mezi Žižkovem a Křížovnickým náměstím (3,4 km), Královskými Vinohrady a Josefským náměstím (2 km) a Josefským náměstím a Bubenečskou oborou (2,8 km). Nejkratší linka o délce 1,1 kilometru s pěti stanicemi a jednou zastávkou vedla ze Smíchova (Plzeňská silnice) do Chotkovy ulice.

Miliony cestujících ročně

Tramvaje jezdily od 6.30 do 22.00 hodin v intervalu sedm minut, průměrnou rychlostí 8 km za hodinu. Vozy nebyly číslované, odlišovaly se barevným symbolem ve speciálním kruhovém reflektoru, barvou tabule s názvem konečné stanice a také barvou jízdenek. Vzhledem k různým tarifům měli průvodčí při ruce až deset různých jízdenek. V roce 1892 koněspřežné tramvaje převezly denně v průměru 19,4 tisíce cestujících, za celý rok 7 086 182 osob. Bylo to o 1,22 milionu méně než v roce předchozím. Důvod razantního poklesu byl prostý. V roce 1891 se v pražských Holešovicích konala Jubilejní výstava zemská Království českého. Přehlídka rozvoje a vyspělosti českého průmyslu a české podnikavosti přilákala od května do října přes 2,5 milionu lidí. Přepravu návštěvníků zajišťovalo 116 tramvajových vozů a 462 koní. Jubilejní výstava koňce přinesla nejprospěšnější rok – celkové roční příjmy dopravního podniku dosáhly v roce 1891 částky 481 979 zlatých (o rok později se propadly na pouhých 164 987 zlatých).

Historie pražské koňky

Koněspřežná tramvaj (Pražská tramway, pražská koňka) byla v provozu od roku 1875. Její éru odstartoval belgický průmyslník Édouard Otlet dne 23. září. Následující den o tom informoval Pražský deník: „… Včera odpoledne ve 3 hod. počalo se následkem toho poprvé po ní veřejně jezditi. Odjezd se dál od českého Národního divadla, z kteréhož místa se jízda zahájila. Osm prapory a zelení ozdobených vozů postavilo se u divadla za sebou do řady a vsedli do nich pozvaní hosté, a sice zástupcové ouřadů, městské rady, obchodní komory a novinářstva. Po třetí hodině se dalo znamení k jízdě a jelo se až k invalidovně v době 25 minut. V Ovocné ulici se vyšinul jeden vůz z kolejí, byl ale hned zase do nich uveden.“ Příčinou byl s největší pravděpodobností nedostatečný svršek poměrně primitivní dřevěné jednokolejky. Kolize přinášel i silniční provoz. Pro majitele dostavníků, fiakrů, hostinských omnibusů a povozů byla koňka konkurentem, který je nepřímo likvidoval, a tak často úmyslně blokovali koleje, aby způsobili zpoždění a poškodili tím provozovatele. Přestože Otletova společnost zdokonalovala vozový park a měnila dřevěné jednokolejky za železné dvoukolejky, přestávalo se jí dařit. Stále častěji se zaplétala do soudních sporů s městem, nejen kvůli přednostnímu právu na stavbu tratí, ale i z důvodu zhoršující se infrastruktury. Konec se přiblížil v roce 1896, kdy František Křižík zahájil provoz své elektrické tramvaje do Libně a Vysočan. V letech 1898 až 1905 byla koňka přebudována na elektrickou a sloučena do jedné sítě s elektrickými dráhami v pražské aglomeraci.

Praha nebyla první

Vůbec prvním tramvajovým systémem v českých zemích se v roce 1869 stala koněspřežná tramvaj v Brně. Trasy však nevedly přímo do centra města a lístky byly poměrně drahé. Vzhledem k nerentabilitě byl provoz v roce 1874 ukončen, a znovu obnoven o dva roky později s tím, že trať povede i do historického centra. Přesto se koňka udržela jen do roku 1880. V každém případě bylo Brno pátým městem Rakouska‑Uherska, které tento druh městské hromadné dopravy zavedlo. Praha měla tramvajovou koněspřežnou dráhu až o šest let později.

Současná tramvajová síť v hlavním městě

Síť tramvajových tratí v Praze má délku 142,7 kilometru. Dopravu v roce 2018 zajišťovalo 818 tramvají na pětadvaceti denních a devíti nočních linkách o celkové souhrnné délce 557,8 kilometru. V roce 2018 bylo všemi dopravními prostředky Dopravního podniku hlavního města Prahy přepraveno téměř 1,2 miliardy cestujících, z toho 375 milionů osob používalo tramvaje a lanovou dráhu na Petřín.

Zdroj: ČSÚ