Ve své nové zprávě Evropský účetní dvůr kritizuje Evropskou komisi a členské státy za neschopnost zastavit pokles volně žijících opylovačů. Jejich úbytek zapříčiněný zejména průmyslovým zemědělstvím zásadně ohrožuje naši schopnost produkovat potraviny.

Mezi volně žijící opylovače patří kromě čmeláků a volně žijících včel také motýli, mravenci a jiné druhy hmyzu. Každý desátý druh včel a motýlů v Evropské unii je však ohrožen vyhynutím, celkové stavy monitorovaných motýlů klesly od roku 1990 o 38 %. Celosvětově je pak vyhynutím ohroženo přes dvě pětiny hmyzu. Na opylovačích přitom v Evropské unii závisí růst téměř 80 % zemědělských plodin a divokých květin mírného pásma. Světové ekonomické fórum považuje pokles biologické rozmanitosti za jedno z pěti největších dlouhodobých rizik, kterému lidstvo čelí.

Hlavními příčinami úbytku jsou dle zprávy kromě klimatické změny zejména intenzifikace zemědělství a používání umělých pesticidů a hnojiv. Opylovačům naopak prospívá ekologické, maloplošné a diverzifikované zemědělství a stejně tak i rozmanitá krajina a omezení používání pesticidů.

Návrh Společné zemědělské politiky pro následující roky, na základě kterého se budou rozdělovat evropské dotace pro zemědělce, ochranu opylovačů přímo neřeší. Evropský účetní dvůr zároveň už v dřívějších zprávách poukázal, že dosavadní podoba zemědělských dotací není schopna zajistit ochranu opylovačů a naopak vcelku jejich situaci zhoršují. Zejména se tak děje kvůli nízkým požadavkům, které si členské státy v nárocích na vyplacení dotací kladou. Cílené snahy Evropské komise situaci zlepšit jsou přitom zatím neúčinné.

Evropský účetní dvůr také kritizuje pochybnou praxi členských států, jako jsou žádosti o výjimky ze zákazu používání neonikotinoidů, pesticidů pro opylovače zvlášť nebezpečných. Velké mezery má také proces schvalování nových pesticidů, který funguje na základě zastaralé směrnice a nehodnotí dopady pesticidů na volně žijící opylovače.

Martin Rexa, pracovník programu Krajina z Hnutí DUHA řekl: „Na opylovačích jsme závislí a neustálý pokles jejich počtů je alarmující. Doslova si podřezáváme větev, na které sedíme. První, co můžeme nyní udělat, je připravit novou Společnou zemědělskou politiku, která podpoří a motivuje zemědělce v přechodu k ekologickému zemědělství a k obnově krajinných prvků, ve kterých hmyz a opylovači najdou svůj životně důležitý prostor. Zatím se však nezdá, že by k tomu Ministerstvo zemědělství ve svých dosavadních přípravách směřovalo.“