Prof. Pavel Noskievič – VŠB – Technická univerzita Ostrava

Anglický myslitel a publicista Sir Matthew White Ridley přednesl v říjnu 2016 v Královské společnosti v Londýně přednášku s názvem „Globální ozeleňování versus globální oteplování“, ve které kriticky hodnotil současnou klimatickou politiku a mimo jiné poukázal na pozitivní efekt růstu koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře. Protože téma úzce souvisí s energetikou a jejími současnými problémy, uvádím dále několik podstatných myšlenek z jeho přenášky:

Nebezpečí globálního oteplování bylo vždy značně přehnané a opatření, která mají rizika omezovat, mohou přinést více ekonomických a ekologických škod než užitku. Bude tak tomu i nadále. Pro tyto závěry hovoří čtyři klíčové argumenty.

  1. všechny ekologické předpovědi jsou zásadně katastrofické,
  2. používané matematické modely byly vždy chybné,
  3. moderní poznatky ukazují, že je citlivost klimatu relativně nízká,
  4. badatelé v oblasti klimatických věd mají eminentní zájem o klimatický alarmismus.

V dnešních debatách o klimatických změnách se střetávají dva protichůdné názory. Podle jednoho je nebezpečí reálné, podle druhého se nic neděje a všechno je to podvod. Pravda obvykle bývá někde uprostřed: změny klimatu jsou reálné, nejsou však nebezpečné. Je pravda, že je oxid uhličitý skleníkový plyn, že se jeho koncentrace v atmosféře zvyšuje a hlavní příčinou tohoto nárůstu je spalování fosilních paliv. Stejně tak je pravda, že se klima mění a že je dnes teplejší, než bylo před padesáti nebo sto lety. Neexistuje však žádný konsenzus, že bude změna klimatu nebezpečná. Žádná z katastrofických předpovědí se nenaplnila, stejně jako se nepotvrdila žádná z prognóz nárůstu teploty, předpovídaných podle výsledků matematického modelování. První odhady IPCC z roku 1990 hovořily o růstu teploty o 0,3 oC za desetiletí, s nejistotou 0,2 až 0,3 oC. Během následujících patnácti let, během kterých emise skleníkových plynů rostly rychleji než v předpokládaném scénáři, se teplota skutečně zvýšila o 0,15 °C podle údajů z povrchových měření a 0,12 oC podle satelitních měření (vliv urbanizace). To je pod hranicí nejistoty měření. Takový vývoj nelze považovat za nebezpečné změny a předpovídané nebezpečí se odkládá nejméně o jedno století, což v případě potřeby poskytuje dostatek času na adaptaci.

Nesoulad prognóz s realitou ukazuje, že citlivost atmosféry na koncentraci oxidu uhličitého je nižší, než se dosud předpokládalo. Oteplení v posledních desetiletích bylo způsobeno nárůstem koncentrace oxidu uhličitého z 0,03 na 0,04 %. Další přírůstek 0,01 %, očekávaný počátkem druhé poloviny tohoto století, díky principu klesajících výnosů již tak výrazný účinek mít nebude. Ani zdvojnásobení množství oxidu uhličitého v atmosféře nepřinese nebezpečné oteplení. Zprávy IPCC opakovaně uvádějí, že zdvojnásobení jeho obsahu představuje zvýšení teploty o 1,2 oC. To vše vede k závěru, že je klimatická citlivost poměrně nízká a matematické modely pracují s příliš silnou zpětnou vazbou. Navíc vysoké odhady oteplování vycházejí z nereálných ekonomických a demografických scénářů. Je známo, že globální oteplování vygenerovalo mnohamiliardové dotace, což přimělo velké množství vědců, od botaniků až po psychiatry, k zaměření své práce na klimatické změny a prakticky všechny dotace byly použity k podpoře oficiálního stanoviska. K tomu říká Roy Spencer, uznávaný klimatolog NASA: „Bude-li vědcům dotovat hledání důkazů čehokoliv, rádi je pro vás najdou. Více než dvacet let dotujeme hledání důkazů o lidském vlivu na zemské klima. A poslušně je našli všude. Ukryté pod každým kamenem, v každém ledovci, oceánu a v každém mraku, hurikánu, tornádu, dešťové kapce a sněhové vločce. Řekněme vědcům, že bude pětina dotací určena pro hledání přírodních zdrojů klimatických změn. Také je najdou“.

Je na čase zamyslet se nad tím, co lidstvu přineslo používání fosilních paliv, co pro nás fosilní paliva udělala? Umožnila snadné čerpání vody, elektrické osvětlení napomáhající růstu gramotnosti a vzdělanosti, chlazení potravin a vakcín, usnadnila dětem cestu do školy, umožnila výrobu hnojiv zvyšujících zemědělské výnosy, umožnila vařit bez škodlivého kouře, snížila tlak na energetické využívání dřeva a jen tak mimochodem přispěla k vytvoření o 14 % více zeleně na planetě. To poslední si zaslouží bližší vysvětlení. Před několika lety byly zveřejněny výsledky analýzy dat ze satelitního sledování zemského povrchu prokazující, že velká část vegetací pokrytého povrchu planety je stále zelenější a že za posledních 30 let narostla zelenou vegetací pokrytá plocha planety o 14 %. Nárůst byl zaznamenán ve všech typech vegetace, od tropické vegetace po polopouště, včetně zemědělské půdy. Výpočty prokázaly, že zhruba polovina tohoto ozelenění je přímým důsledkem rostoucího obsahu oxidu uhličitého v atmosféře, který je spolu s vodou a slunečním zářením základní potřebou fotosyntézy. (Možnosti „hnojení oxidem uhličitým“ již řadu let úspěšně využívají pěstitelé skleníkové zeleniny ke zvýšení produkce). Zjištěný nárůst zeleně odpovídá vtvoření nového zeleného kontinentu s rozlohou dvakrát převyšující rozlohu pevniny USA. To vše během jedné generace! To vše prokazuje pravdivost prohlášení Alexe Epsteina (autor knihy The Moral Case for Fossil Fuels) o tom, že fosilní paliva nepřeměňují bezpečné klima v nebezpečné, ale naopak činí z nebezpečného klimatu bezpečné.

Naši vnuci velmi pravděpodobně zjistí, že jsme přeháněli rizika a podceňovali výhody vyššího obsahu oxidu uhličitého v ovzduší. Že vyšší úroveň jeho koncentrace neznamená nebezpečné globální oteplování, ale jen mírný nárůst průměrné teploty spolu s ozeleňováním planety a menšími obavami z nedostatku vody pro lidi i rostlinstvo, což ostatně předpověděl již v roce 1908 otec skleníkové teorie Svante Arrhenius: „Vlivem rostoucí koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře můžeme doufat, že si budeme užívat stáří v rovnoměrném a lepším klimatu“.

Jde o to, že naši politici počátkem tohoto tisíciletí zpanikařili a současná politika tak přináší obrovské ekonomické výdaje, které nejvíce zatěžují chudé, jimž navíc odpírá ty nejlevnější zdroje elektřiny, které vedou k likvidaci lesů a užitečněji prospěšných rostlin za účelem výroby elektřiny a v konečných důsledcích přeměňuje krajinu v jednu velkou elektrárnu. Posedlost klimatem tak čerpá peníze, energii a politickou vůli, která mohla být využita při řešení skutečných ekologických problémů. I zprávy IPCC se shodují v tom, že dopad klimatických změn nepatří k nejzávažnějším problémům. Pro většinu hospodářských odvětví budou vlivy klimatických změn nízké v porovnání s vlivy populačních změn, věku, příjmů, technologií, cenového vývoje, životního stylu, způsobu vládnutí a dalších aspektů sociálně-ekonomického rozvoje. A jestliže není změna klimatu nebezpečná, pak neexistuje žádné ospravedlnění dotací obnovitelných zdrojů energie.

Současná politika podpory obnovitelných zdrojů není schopna zajistit dekarbonizaci energetiky. Přechod na bionaftu nebo etanol emise oxidu uhličitého ve skutečnosti zvyšuje, stejně jako spalování dřeva v elektrárnách nebo solární energetika v zataženém Německu. Bjorn Lomborg v roce 2012 spočítal, že by se během dvaceti let klimatické politiky měly snížit globální emise o necelé jedno procento. Až dosud vydal svět více než bilion dolarů na dotace větrné a solární energie, která přesto stále nedosáhla na jedno procento světové produkce. Nárůst produkce obnovitelných zdrojů v Německu v období 1999 až 2014 nepřinesl žádné změny v produkci emisí.

Ještě v roce 2009 se prakticky všichni shodovali, že je globální oteplování největší hrozbou pro lidstvo v dvacátém prvním století. Nyní si to nemyslí téměř nikdo. Podíl Američanů, kteří se nebojí globálního oteplování, se od roku 1990 zdvojnásobil. Prezidentští kandidáti o změně klimatu nehovoří, neboť voliči zvažují jiná, naléhavější témata a podle výsledků nedávného průzkumu považují jen tři procenta Američanů klimatické změny za nejzávažnější hrozbu. Nejtěžší ránu všem, kteří vydali obrovské peníze na propagandu, daly výsledky on-line průzkumu OSN (Agenda My World), ve kterém téměř deset milionů lidí odpovědělo, že považují boj s klimatickými změnami za málo významnou prioritu a zařadilo jej na šestnáctou příčku, až za telefon a přístup k internetu. A tak argumenty skeptiků se sešněrovanými rozpočty, nulovou státní podporou a přes neustálé napadání zvítězily.

Zdroj: Energetika č. 1/2017