Do roku 2030 chce Česká republika zdvojnásobit instalovanou kapacitu solárních elektráren. „Nedokáže to, pokud stát nenastolí rovné a stabilní podmínky i pro velkou fotovoltaiku,“ říká Veronika Šilhová, ředitelka Solární asociace.

Česká fotovoltaika po roce 2011 dlouhá léta bez podpory státu jen přežívala. Jak je na tom teď?

Každý rok u nás dochází ke zdvojnásobení počtu solárních elektráren a loňská čísla dokládají, že ani pandemie koronaviru tyto nové investice do fotovoltaiky nezastavila. V loňském roce bylo nainstalováno přes 50 megawattů nových solárních elektráren, z toho polovinu tvoří instalace na střechách rodinných domů podpořené z programu Nová zelená úsporám. Druhou polovinu představují střešní instalace na průmyslových objektech. Do budoucna ale vidíme největší potenciál ve velkých solárních elektrárnách.

Do jakých typů solárních elektráren investují firmy?

Jsou to převážně elektrárny na střechách hal nebo skladů. Firmy těží z toho, že maximum z vyrobené elektřiny samy spotřebují. Do Česka přichází také nový trend. Jde o elektrárny stavěné úplně bez dotací na bázi smlouvy o nákupu elektřiny (PPA). Jednu takovou teď staví Jarošovský pivovar, který usiluje o vybudování první uhlíkově neutrální výrobu piva v Česku.

Elektřinu bude vykupovat od elektrárny přímo pivovar?

Pivovar si od dodavatele v podstatě pronajme fotovoltaickou elektrárnu a vykupuje elektřinu za pevně danou cenu. Provozovatel elektrárny není závislý na státu, nehrozí, že by někdy musel vracet nějaké dotace. Pro pivovar je to pojistka proti budoucímu růstu cen elektřiny.

V čem je pro firmu nákup elektřiny přes PPA jiný, než když si od běžného obchodníka nechá dodávat výhradně zelenou elektřinu?

V tomto případě je výhoda v tom, že elektrárna nedodává vyrobenou elektřinu do distribuční sítě, ale přímo do lokální distribuční soustavy odběratele. Takže pivovar nebude platit poplatky za distribuci elektřiny, které u firem tvoří zhruba 40 procent konečné ceny. Kromě toho není často původ „zelené elektřiny“ od obchodníků jasný.

V poslední době se začíná objevovat nový pojem agrivoltaika. Budou se solární elektrárny vracet na zemědělskou půdu?

Jde o elektrárny, které jsou sice postavené na zemědělské půdě, ale na této půdě se zároveň pěstují zemědělské plodiny, často pod solárními panely, které fungují jako stínění. Jsme ale na začátku, narážíme na to, že agrivoltaika není ukotvená v zákonech. Dnes můžete na zemědělské půdě buď pěstovat plodiny, nebo vyrábět elektřinu, ale obojí dělat nemůžete. Už jsme vytvořili pracovní skupinu, která se snaží tuto situaci vyřešit.

Zatím se v Česku počítá jen s investiční podporou solárních elektráren. Stačí to?

V Solární asociaci se snažíme prosadit provozní podporu, která je v zahraničí nejběžnější a nejefektivnější. O ní soutěží investoři v aukcích.

Proč je lepší provozní podpora než investiční dotace, z níž investor zaplatí část pořizovacích nákladů?

Bavíme se s bankami i investory. Pro ně je i z pohledu cash flow lepší provozní podpora, která je garantovaná a stabilní po určitou dobu. Navíc nově postavený kilowatt výkonu vyjde stát levněji při provozní podpoře než při poskytování investičních dotací.

U provozní podpory byste chtěli jít cestou hodinového zeleného bonusu, kdy se jen dorovnává rozdíl mezi garantovanou cenou a aktuální cenou elektřiny v dané hodině na burze?

Ano, s tímto systémem už počítá novela zákona o podporovaných zdrojích energie, kterou projednává parlament. Jenže podle ní se o tuto podporu nemohou ucházet solární elektrárny. Ty jsou v návrhu zákona vyjmuty z možnosti soutěžit o podporu v aukcích, což vnímáme jako diskriminační a do budoucna neobhajitelné. Loni to také zkritizovala Evropská komise.

Kolik solárních elektráren by mohlo v Česku vyrůst, kdyby získaly dostatečnou podporu?

Ekonomicky realizovatelný potenciál odhaduje řada studií na 4000 až 9000 megawattů do roku 2030.

Kde by měly nové velké solární elektrárny stát?

Bavíme se o stavbě elektráren na brownfieldech, bývalých skládkách, bývalých dolech, ale i na vodních plochách. Zájem investorů o tyto velké instalace ukázal nedávno spuštěný Modernizační fond, který nabízí investiční podporu. Počítá se také s výstavbou velkých střešních instalací na obchodních centrech, velkých průmyslových halách. Ve hře jsou elektrárny na zastřešených parkovištích, tzv. carporty, kde jsou propojeny přímo s dobíječkami elektromobilů.

Co se stane s nynějšími velkými elektrárnami, kterým skončí kolem roku 2030 podpora?

Není důvod, aby tyto elektrárny ukončily provoz spolu s koncem vyplácení podpory. Životnost solárních elektráren je nejméně 30 let. Podle průzkumu, který jsme provedli mezi členy Solární asociace, více než 98 procent z nich počítá s tím, že bude v provozu elektráren pokračovat. Samozřejmě to bude záviset na tom, jak bude nastavena podpora ze strany státu. Nebo jestli tady bude dostatečně vysoká cena elektřiny, aby se vyplatilo elektrárny provozovat bez podpory.

Ministerstvo průmyslu v novele zákona o podporovaných zdrojích energie zpřísnilo původně navrhovaný ukazatel pro posuzování, zda stávající elektrárny nepobírají nepřiměřenou podporu. Co by se stalo, kdyby ho poslanci schválili?

Pro většinu podnikatelů v solární energetice by dopady mohly být likvidační. Povolený výnos, který zákon stanoví, by byl pod úrovní úrokové sazby, za kterou si investoři na stavbu elektrárny půjčovali v letech 2009 a 2010 od bank. Nebyli by proto schopni splácet úvěry. V ohrožení by se tak ocitly desítky miliard korun, a to jak pro investory, tak pro banky.

Vidíte náznaky od vlády a dalších politiků, že by se přístup státu k fotovoltaikám brzy změnil?

Ten přístup se už postupně mění. Po extrému z roku 2010, kdy se najednou nainstalovalo 2000 megawattů elektráren, podpora se zastavila a dokonce se odebíraly licence, postupně přišly dotace pro malé střešní instalace z programu Nová zelená úsporám a operačních programů Ministerstva průmyslu a obchodu. Dalším velkým milníkem je letošní rok, kdy byla schválena podpora z Modernizačního fondu zacílená na velkou fotovoltaiku. Je to posun správným směrem, aby byl v Česku nastolen vyrovnaný mix malých i velkých zdrojů. (Jan Stuchlík)

Rozhovor vyšel v časopisu Svazu průmyslu Spektrum