Když slyšíte slova největší, první či inovativní, možná vám vytane na mysl Američan a velký podporovatel nových technologií Elon Musk. Právě on stojí za dalším „nej“ v Austrálii – zemi, kterou dlouhodobě trápí ceny energií a nespolehlivost dodávek. Jeho společnost Tesla tam za účasti lokální energetické společnosti Energy Locals a s podporou vlády Jižní Austrálie staví první velkou virtuální elektrárnu na světě (South Australia’s Virtual Power Plant). Dokončená má být v roce 2022.
Pro velký úspěch se navíc projekt virtuální elektrárny rozšiřuje i do australského státu Victoria. Pro společnost Tesla to je významný krok, protože se jedná o mnohem větší trh s populací více než 6 milionů lidí oproti 1,7 milionu v Jižní Austrálii.
Vratně se ale do Jižní Austrálie, kde je projekt už několik let rozjetý. Tamní vláda uzavřela s Muskovou společností smlouvu na vybavení 50 000 domů solárními panely a bateriemi. Cílem je vyzkoušet změnu tradičního způsobu zásobování domácností elektřinou z centrálních elektráren. Místo toho si domácnosti budou vyrábět elektřinu samy, čímž podle tvrzení vlády mohou ušetřit až 30 procent nákladů.
Jak to celé funguje?
Elektřina, která se okamžitě nespotřebuje, se uloží do baterie a bude k dispozici pro využití v síti. Sdílení elektřiny je řízeno počítačem i předpovědí počasí. Speciální software dohlíží na to, aby sdílení elektřiny mezi bateriemi a elektrickou sítí bylo co nejefektivnější.
„Když domácnost spotřebuje méně elektřiny, než vyrobí, přebytek může využít jiná domácnost, která zrovna v té době potřebuje více elektřiny. Jestliže se další den očekává vlna veder, může baterie čerpat ze sítě lacinější mimošpičkový proud, aby bylo možné ráno zapnout třeba klimatizaci,“ vysvětluje Václav Skoblík, ředitel divize Nová energetika společnosti UCED patřící do skupiny CREDITAS. Právě UCED aktuálně v Česku připravuje svou první virtuální elektrárnu.
Václav Skoblík dále uvádí, že pokud předpověď nahlásí zamračenou oblohu a nižší výrobu sluneční energie, zajistí software nepřetržitou dodávku elektřiny ze sítě. „Systém bude odolný i proti výpadků elektřiny. Celý projekt řídí a technologie dodává společnost Tesla,“ popisuje.
Odběratelé nejdříve zaplatí v přepočtu do 300 tisíc korun za sluneční panely a baterie, ale už nemusejí platit za elektřinu ze sítě. Budou se místo toho spoléhat na sdílenou elektřinu z virtuální elektrárny.
Návratnost počáteční investice a zahájení tvorby zisku je podle propočtů reálná za pět let, což je polovina záruční doby stanovené pro baterie. Virtuální elektrárny budou výhodné pro odběratele i díky rostoucím cenám elektřiny vyráběné v době špičkového zatížení v drahých paroplynových zařízeních. Projekt probíhá po etapách. Prvními 25 000 domy připojenými na virtuální elektrárnu v Austrálii jsou sociální domovy, u nichž počáteční investice uhradí vláda. Zbývajících 25 000 majitelů domů se připojuje až po zaplacení počáteční investice.
Systém bude mít celkový výkon 250 MW, což se rovná malé uhelné elektrárně. Podle odhadů se celým projektem ušetří v přepočtu přes 3 miliony korun za rok, při současném růstu cen energií to bude ještě více. Zatím ale není jisté, zda bude virtuální elektrárna o tomto výkonu ekonomická a jak bude spolehlivá.
Co to vlastně je virtuální elektrárna?
Václav Skoblík vysvětluje, že pojem „elektrárna“ je jasný – člověk si představí jadernou či uhelnou, která vyrábí elektřinu. Někomu může připadat, že slovo „virtuální“ do energetiky nepatří. Tak to ale není. Klasické zdroje se musí něčím nahradit. Je jasné, že budou muset vzniknout nové velké zdroje.
Nastupují ale také decentrální zdroje – elektrárny, které jsou mnohem menší a jsou blízko místu spotřeby. „Takových lokalit je hodně, proto i těchto malých elektráren je, a hlavně bude velké množství. Patří sem kogenerační jednotky, které vyrábí elektřinu a teplo. Dále fotovoltaické elektrárny, bioplynové stanice a spousta dalších výrobních zdrojů. Propojují se do jednoho celku prostřednictvím bezpečných IT řešení.“
Virtuální elektrárna funguje tak, že spojíme výrobny elektřiny a spotřebiče. Je ale samozřejmě komplikované dát jednotlivé zdroje dohromady tak, aby opravdu fungovaly jako velká elektrárna a v případě potřeby dokázaly nahradit výpadek jednoho zdroje jiným. Vyžaduje to poměrně robustní IT systém, který musí být zabezpečený proti útokům z venku. „U každého zdroje, který je součástí virtuální elektrárny, musí být průmyslový počítač, který monitoruje aktuální spotřebu a výrobu toho daného zařízení. Informuje o tom přes zabezpečenou komunikaci centrálu a díky tomu ví, jestli je či není zařízení k dispozici – zda je v tu chvíli flexibilní či nikoliv,“ podotýká odborník skupiny UCED. (17.12.2021)
Obr. Vizualizace virtuální elektrárny. Zdroj Tesla
