Naše neschopnost dosáhnouti lepšího využití elektřiny v průmyslu, živnostech a dopravě jest do značné míry spoluzaviněna tím, že nedokonale využíváme elektřiny ve svých bytech. Všichni ti, kdo rozhodují v průmyslu, živnostech i dopravě, mají svoje domovy a stojí pod vlivem svých domácích zvyklostí i při uvažování ve svých kancelářích. Proto lepší porozumění pro elektřinu v domácnostech, bude míti za následek i zvětšenou poptávku v průmyslu a živnostech.
L. Goodwin, The Society for Electrical Development, New York 1925
Heslo soustavné elektrisace zahrnuje již samo sebou i elektrizaci domácnosti. Proto elektrárny kromě péče o zásobení průmyslu a živností zahájily také zvýšenou činnost, aby zevšeobecnělo použití elektřiny v domácnostech. Otázka využití elektřiny domácnostmi týká se nejen všech elektráren, ale i elektrotechnického průmyslu a elektrotechnických živností.
Ve Zprávách elektrických podniků obce pražské (Zepop) učiněn byl koncem 1926 pokus odhadnouti možnosti na tomto poli dosažitelné pro oblast Elektrických podniků pražských. Odhady ty je třeba ještě poněkud zvýšiti a ukazuje se, že během příštích asi 5 let mohlo by se při zvýšené péči elektráren a elektrotechniků umístiti ve Velké Praze elektrických potřeb pro domácnost v ceně nejméně 100 milionů Kč, k čemuž by bylo třeba nového elektrického zařízení v domech a bytech v cen dalších 50 milionů Kč (nečítajíc v to práce instalační na domech nově postavených). Konsum elektrárny by se tím zvětšil asi o 12 milionů kWh ročně, inklusive spotřeby pro noční ohřívače vody, která by mohla činiti 2 až 4 miliony kWh ročně. Značilo by to zvýšení konsumu pro průměrnou domácnost asi o 100 kWh na 1 obyvatele (dnes je to asi 120 kWh na 1 obyvatele ročně oproti 400-500 kWh ve Švýcarech nebo Spojených státech). Nejméně dvě třetiny celého obratu, tj. okrouhle 100 milionů Kč, šlo by cestou elektrotechnické živnosti menší a střední velikosti.
Toho času otázkou nejdůležitější jest vybudování průmyslu elektrické domácí potřeby vyrábějícího. Mnohé z našich větších firem začaly již zabývati se výrobou předmětů pro užití elektřiny v domácnostech a některé věnovaly na zavedení tohoto druhu výroby značné částky, takže lze brzy očekávati výsledek této činnosti.
Jde o značně důležitou položku národohospodářské bilance republiky, která významem i rozsahem nejspíše mohla by se srovnávati s radioprůmyslem. Jestliže dnes nakoupí naše obecenstvo mimosvětelných elektrických potřeb pro domácnost ročně za 20 milionů Kč (hrubý odhad, jen ilustrativní), činí dovoz asi 10 milionů Kč a vývoz sotva 1 milion Kč. Dnes jsme soběstačni a máme vyhovující výrobu jen v několika oblastech, např. v žehličkách. Podmínky pro vytvoření tohoto průmyslu, pokud se týče pracovní schopnosti dělnictva, nízkých mezd i volného kapitálu, u nás nesporně jsou a vyvolati příslušnou potřebu konsumentů je možno poměrně snadno, neboť hlavní podmínky, totiž zdárný vývoj soustavné elektrisace, hospodářská stabilizace, stavby obytné i stoupající blahobyt a standard životní vyvíjejí se zdravě a příznivě.
Bude důležito, aby elektrické nářadí přicházelo na trh v dobré kvalitě a ověřené, aby budilo důvěru a neodrazovalo další kupce. Domácí elektrické náčiní bude nutno zkoušet a známkovat a na organisaci podobné zkušebny jest již nejvyšší čas. Mohla by se státi důležitým činitelem pro racionalizaci našich domácností a pro celý zúčastněný, zejména drobný průmysl. Musíme zabrániti, aby za cenu láce nedostávaly se na trh výrobky kvality podřadné, které by brzdily další vývoj odvětví.
Jako příklad takového nového odvětví výrobního je možno uvésti výrobu menších pracích strojů pro domácnost, která se u nás právě ujímá. Bylo tu několik továren a dílen, zaměstnávajících se stavbou větších pracích strojů pro hotely, ústavy apod., ale nebylo důvěry v možnost vytvořiti u nás trh pro malé stroje pro domácnost a příslušné podněty byly odmítány. Teprve specielní akce, zahájená pražskými elektrickými podniky, dokázala a ukázala, že je to otázka u nás už zralá a že zájem obecenstva lze poměrně snadno získati a povzbuditi. Po neplných dvou letech je tu již seriová výroba tří nebo čtyř typů, schopných konkurence s nejlepšími výrobky zahraničními.
Ceny proudu v ČSR všeobecně klesají a jsou nižší než u ostatní životní i výrobní potřeby. Pro domácnosti nevystačíme nadále již s jednoduchou sazbou světelnou, která působí prohibitivně, odpuzuje a brzdí. Nutno i zde přihlížeti k upotřebení přípojky. Naše velkoelektrárny přecházejí nyní na systém sazeb bytových různého druhu, které v zásadě bývají sazbami složenými. Buď je základní poplatek a nízká sazba za odebrané kWhodiny a nebo určitý počet počáteční odebraných kWhodin účtuje se za cenu dosavadní světelnou a všechny další za cenu značně sníženou. Otázkou snad nejdůležitější jest vyměření základního poplatku. Někdy se vyměřuje podle omezovače, to však vyžaduje vedle omezovače ještě i zvláštní vypínací hodiny časové, aby zamezovaly činnost omezovače ve všech oněch hodinách, kdy elektrárna přeje si odběr proudu povzbuzovati. Takovýchto hodin je do roka asi 8500, kdežto omezovač funguje asi po 300 hodin v roce. To znamená ovšem pro každý byt měřící aparáty tři místo jednoho a s tím související zvýšenou režii. Jindy se vyměřuje základní poplatek podle instalovaného světla, což je opět v zásadě nevhodné, protože se tím brzdí rozvoj lepšího osvětlování a omezuje velmi nepříjemným způsobem pohodlí konsumenta. Ukazuje se proto, že nejlepším podkladem pro vyměření základního poplatku při bytových tarifech jest velikost bytu, zejména počet typických obytných místností; neboť svícení, čištění, ba i topení a vaření jsou více méně funkcemi velikosti bytu. Vedle toho byt je něco stabilního, prakticky téměř neproměnného, něco přímo hypotekárního. Pak se doporučuje účtovati určitý počet kWh v odečítacím období úměrně podle velikosti bytu podle maximální ceny světelné, další kWh pak v ceně asi poloviční až třetinové, až do jistého počtu rovného asi dvojnásobnému počtu kWh, účtovaných maximálně. Jestliže odběratel má zavedeno elektrické vaření v určitém rozsahu, nebo elektrické akumulační topení nebo ohřívání vody, nebo ledničku, přísluší mu nárok na účtování všeho dalšího odběru podle třetího stupně sazby odpovídajícího výrobním poměrům proudu nočního. Takto stanovené schema tarifní počítá s jediným elektroměrem, nevyžaduje změny instalací a ve svém trojdílném rozčlenění ocitá se ve shodě se základním schématem tarifnickým třístupňovým, které rozeznává odběr za maximální špičky zatížení, průměrný odběr denní a odběr proudu nočního nebo odpadkového vůbec a odpovídá tedy nejsprávněji zásadám elektrického tarifnictví.
Účtování skutečně odebraných kWh, podle stupňové sazby má jisté přednosti před účtováním poplatku základního, který se platí i když proud se vůbec neodebírá. Lze totiž velmi snadno demonstrovati odběrateli, že za stávající odběr považovaný za odběr základní platí vlastně totéž jako podle sazby jednoduché světelné a na všechen další odběr že dostává velmi podstatnou slevu. Možno to ovšem kombinovati s určitou výměrou minimální platby měsíční, kterou lze uvésti psychologicky v souvislost s právem na odběr energie, ale tj. již detail v celku podružný. Obsahuje-li taková sazba pro hromadné upotřebení, jako je sazba bytová, poplatek základní, měl by tento poplatek býti vždycky sloučen s nájemným z elektroměru, aby odpadlo zbytečné dvojí účtování a konversace, neboť všechna konversace mezi elektrárnou a odběratelem měla by se nésti jenom k jednomu cíli: Zvýšiti odběr energie.
Doporučuje se, aby bytová sazba zavedena byla jako volitelná.
Elektrisace domácností vyvíjí se vždy paralelně s elektrizací všeobecnou, a měrná spotřeba proudu konsumovaného v domácnosti na 1 obyvatele jest v různých zemích téměř přesně úměrna celkové měrné spotřebě vší energie i s průmyslovou na hlavu obyvatele. Oboje čísla jsou měřítkem intensity a racionalisace a hospodářským barometrem. V Americe elektrizace šla paralelně s automobilizací a u nás bude patrně totéž. Totéž, co bylo řečeno o automobilech, platí i o elektrizaci. Jsou to zbraně namířené zpět na člověka s ultimatem: Buď nás budeš používat a dobře se ti povede, nebo budeš k nám netečný a neobstojíš.
Ing. F. Pergler, přednosta odd. Elektrických podniků hl. města Prahy
Zdroj: ELEKTRISACE 1918-1928, Pamětní spis, Pražské akciové tiskárny, Praha 1928
