Od letošního září již nebude možné používat kotle na tuhá paliva 1. a 2. emisní třídy. V současnosti jich v Česku funguje okolo 250 tisíc, podle odborníků je však téměř nereálné, aby se do zpřísnění legislativy stihly vyměnit všechny. Výrobci otopné techniky zároveň uvádějí, že řada lidí se mylně obává, že by se měl zákaz používání vztahovat i na jiné varianty topení tuhými palivy, například krby či krbové vložky. Na ty se však vztahují jiné normy.

Nejčastějším zdrojem tepla a teplé vody v rodinných domech stále bývá kotel na zemní plyn. Podle statistik ministerstva průmyslu a obchodu ho v Česku odebírá asi 2,6 milionu domácností. Podle Komory obnovitelných zdrojů však lidé volí i alternativní způsoby vytápění a ohřevu vody. Do domácností v loňském roce nejčastěji instalovali tepelná čerpadla, kterých bylo kolem 24 tisíc kusů. Kamna a krby si pořídilo 10 tisíc domácností, následovala fotovoltaika, kamna a kotle na pelety a solární termické kolektory.

S letošním rokem je přitom úzce spjatá velká změna u kotlů na tuhá paliva. Od 1. září podle zákona o ochraně ovzduší již nebude možné používat kotle 1. a 2. emisní třídy. Ty totiž nedokonalým spalováním vypouští největší množství škodlivin, hlavně rakovinotvorný benzopyren, který ovzduší v Česku znečišťuje nejvíce.

Aktuálně je těchto kotlů v tuzemsku v provozu okolo 250 tisíc, podle odborníků přitom řada lidí provádí výměnu zařízení na poslední chvíli. „Vzhledem k situaci na trhu a problémům dodavatelů s různými komponenty je prakticky nemožné, aby se do daného termínu stihly vyměnit všechny kotle 1. a 2. emisní třídy. Cena železa kolísá a dodávky jsou nejisté. Při objednání kotle na tuhá paliva jsou čekací doby v řádech měsíců. Do toho všeho ještě vstupuje další významný faktor – absolutně nepředvídatelný vývoj cen paliv a energií,“ řekl Roman Švantner ze společnosti Enbra, která se zabývá prodejem a servisem otopné techniky.

Podobný pohled má i Petr Banasinski, jednatel společnosti Hoxter, která se věnuje výrobě krbových a kamnových vložek. „Již několik měsíců převládá na trhu názor, že se výměna kotlů nestihne. U části široké veřejnosti se pak setkáváme s obavami, že se změny dotknou i krbů či krbových vložek. Tato představa je však mylná, legislativa se od letošního září zpřísní pouze u kotlů na tuhá paliva. Na krby a krbové vložky se vztahují jiné normy“ uvedl Banasinski.

Emisní třídy vs. ekodesign

Přestože krby, krbová kamna či sporáky často ke spalování využívají tuhá paliva, zpřísněná legislativa se jich nedotkne. „Ministerstvo životního prostředí nicméně zásadně doporučuje topit v nich pouze kvalitním palivem, nespalovat odpad a provozovat je v souladu s pokyny výrobce a v případě topidel napojených na teplovodní soustavu vytápění provádět pravidelné kontroly technického stavu a provozu,“ sdělila mluvčí ministerstva životního prostředí Dominika Pospíšilová.

Průmyslově vyráběná topidla se navíc musí vejít s emisemi znečišťujících látek do limitu daného evropským nařízením a splňovat podmínky takzvaného ekodesignu. Pro individuální kamnářská díla zase platí účinnosti a emisní limity blížící se parametrům směrnice ekodesign. „Celoevropským nástrojem, který kamnářům slouží pro návrh a konstrukci spalinové cesty, splňující předepsané limity, je norma ČSN EN 15544. Jde o poměrně komplikovaný výpočet, jeho výsledkem je však funkční a bezpečné topidlo, které minimálně předepsané limitní hodnoty emisí i účinnosti,“ vysvětluje Libor Soukup, prezident Cechu kamnářů České republiky.

Velkou roli však hraje také způsob spalování paliva, jeho druh a správné vysušení. „Emisní limity lidé splní tehdy, pokud k topení vyžívají pouze dřevo, jehož vlhkost nepřesahuje 20 procent. Dále je důležité zajistit dostatečný přívod vzduchu pro hoření a dodržovat doporučené dávky paliva, aby se teploty spalování pohybovaly mezi 650 až 950 stupni Celsia. Kromě kusového dřeva a lisovaných dřevěných briket je nemyslitelné k vytápění použít něco jiného,“ zdůrazňuje Banasinski.

Výhody dřeva je podle něj také ekonomičnost tohoto paliva. „Ve srovnání s ostatními palivy patří dřevo mezi obnovitelné zdroje a jeho cena se dlouhodobě pohybuje mezi nejnižšími, navíc zajištuje nezávislost na dodávkách plynu, které jsou, jak nás utvrzuje vývoj posledních dní, velmi nejisté. Je tedy klidně možné, že i přes konec starých neekologických kotlů na tuhá paliva může obliba vytápění dřevem do budoucna paradoxně narůstat,“ dodává.

Na kotlíkové dotace nedosáhnou všechny domácnosti

Aby výměna stále velkého množství kotlů na tuhá paliva 1. a 2. třídy byla co nejefektivnější, plánuje ministerstvo životného prostředí spustit poslední vlnu kotlíkových dotací. Týkat by se měla nízkopříjmových domácností, příjem žádostí by pak měl u jednotlivých krajů odstartovat na konci jara. Podle Romana Švantnera je však prakticky nemožné, aby na dotace dosáhly všechny domácnosti se starými kotly.

„Pokud se bavíme o kotlích na tuhá paliva, tak výměna takového zařízení bude stát výrazně přes 100 tisíc – zejména v případě automatických kotlů. Je otázka kolik z těch 300 tisíc domácností má na takovou investici dostatečnou finanční rezervu. V rámci kotlíkových dotacích se na všechny rozhodně nedostane,“ uzavřel Švantner