Na pustém ostrově se ocitnou tři tlouštíci – Američan, Číňan a Ind – a jeden trosečník poměrně normální postavy, ani tlustý, ani hubený, odněkud z Evropy. Z několika palem, které na ostrově našli, vyrobí malý vor. Další palmy už tam nejsou. Ouha. Na vor se všichni nevejdou. Musí se snížit „tělesná rozměrnost“ kvarteta. Musí omezit konzumaci konzerv, které moře po jejich ztroskotání taktéž vyplavilo. Musí co nejrychleji zhubnout. Trosečník z Evropy se hubnutí proaktivně chopí jako první, přestože moc nemá co shazovat. Sádelnatí spolutrosečníci sledují, co to s ním udělá. Vyčkávají. Bez jejich zhubnutí se však na vor všichni nevejdou. Má pak Evropanova těžká dieta smysl? Notabene když jej může i zabít…

Těžké následky evropské „diety“ pocítíme už dost možná tuto zimu. Evropská unie si totiž uměle zdražuje energie. Daněmi a dotacemi nutí lidi a firmy, aby přecházeli na obnovitelné zdroje, které jsou ale dražší a méně spolehlivé. Letos plyn i elektřina v EU tak dramaticky zdražují i proto, že přes léto málo foukalo. Musí se kvůli tomu dokonce i „nahazovat“ již odstavené uhelné elektrárny. Z větru holt elektřiny nemáme dost. To však není to nejhorší.

Nejhorší je, že ostatní části světa – co se týče emisí oxidu uhličitého výrazně „vypasenější“ – s EU tempo ozeleňování nedrží a zjevně tak ani činit nehodlají. Přitom EU zodpovídá pouze za osm procent celosvětových emisí oxidu uhličitého. O takový objem skleníkového plynu Čína navýší celosvětové emise za několik let, pokud tedy zachová své současné poměrně rapidní tempo výstavby uhelných elektráren.

Pokud nebudou další ekonomické celky světa postupovat v ozeleňování srovnatelným tempem jako EU, unie ekonomicky v globálním měřítku dále a fatálně oslabí, přičemž planetární emise oxidu uhličitého se přinejlepším sníží jen o jednotky procent. Takové snížení ale nemůže mít jakkoli zásadnější vliv na zpomalení nebo dokonce zvrácení procesu klimatických změn.

EU by spíše než na vlastní občany a za účelem snížení spotřeby fosilních energií měla tolik tlačit na to, aby ostatní světové ekonomiky snižovaly emise obdobným tempem. Jinak se v daleko větší míře bude dít to, co se už bohužel děje. Českým domácnostem jenom letos zdraží plyn i elektřina až o dvacet procent, firmám zdraží také, napříč EU. Tyto firmy jsou už nyní méně konkurenceschopné například tváří v tvář rivalům z USA. Třeba evropští výrobci hnojiv kvůli drahému plynu ztrácejí na své americké konkurenty, kterým plyn tak nepodražuje. Dražší výroba hnojiv v EU znamená, že se fabriky buď zavírají, což už se děje, takže jsou ohrožena pracovní místa, nebo dochází ke zdražování hnojiv a tím pádem ke zdražování potravin. Jako by té inflace bylo poslední dobou málo…

Ze zmíněných osmi procent celosvětových emisí oxidu uhličitého, které má na svědomí EU, zodpovídá silniční doprava zhruba za čtvrtinu, tedy za dvě procenta z globálního hlediska. Pokud by ze dne na den EU vymýtila ze svých silnic veškerá auta se spalovacím motorem, včetně kamionů, a vlastně dokonce i hybridů, sníží se globální emise oxidu uhličitého o dvě procenta. To Čína při současném tempu výstavby svých uhelných elektráren „dožene“ za dva roky.

Ovšemže, elektromobilitu vítejme, ovšem tedy jen za té zásadní podmínky, že se prosadí tržně. Čemuž aktuálně související diskuse nenasvědčuje. Stoupenci elektromobility se zaklínají tím, že tento druh pohonu bude již za pár levnější než pohon spalovacích motorů. Fajn. Pokud tomu tak tedy bude, není přece třeba žádných podpůrných dotací, ani daňových úprav vedoucích k umělému zdražení benzínu či nafty. Široká veřejnost přece ráda sama od sebe pořídí vůz, který je (bude) levnější… a navíc třeba i tišší.

Evropský trosečník se pustém ostrově zhubne až na kost, málem umírá, přitom se na vor stále všichni čtyři nevejdou a na pustém ostrově tak zůstávají… Evropanova drastická „dieta“ tak nemá vlastně žádný smysl.

 

Vláda pomůže domácnostem v ČR s úhradou plynu či elektřiny, zelenající EU se tak Čechům už nyní notně prodražuje

Česká vláda v nejbližších dnech představí dotační program, jenž domácnostem s nižšími příjmy pomůže hradit účty za energie. Cena elektřiny či plynu nyní na velkoobchodním trhu EU prudce roste a v blízké době se tento nárůst promítne také na účtech, které platí domácnosti. Cena elektřiny jim v nejbližších měsících vzroste až zhruba o dvacet procent, plyn zdraží o patnáct procent, teplo o deset. Růst cen energií bude ale pokračovat i v dalších letech.

Samozřejmě, narůstající cena energií zatěžuje také tuzemský průmysl. Ohrožuje tak plynulost post-pandemického hospodářského zotavování. Vždyť ceny v průmyslu rostly v srpnu nad očekávání závratně, meziročním tempem 9,3 procenta. To je nejvýraznější nárůst od dubna 1993. Zásadním důvodem je kromě dramatického meziročního zdražení ropy na světových trzích, které vede k citelnému nárůstu cen pohonných hmot a dalších ropných produktů, také právě zdražení velkoobchodní elektřiny či plynu. Například velkoobchodní cena zemního plynu stoupla v EU letos meziročně o zhruba 200 procent.

Celá EU prochází „energetickým šokem“, který je výsledkem souhry několika faktorů. Klíčovým je ten, že Rusko letos omezilo své dodávky plynu starému kontinentu. Evropské plynové zásobníky jsou přitom po loňské poměrně dlouhé zimě vyprázdněné. Míra jejich aktuálního naplnění je pro nynější období roku nejnižší za posledních více než deset let. Ruský plynárenský podnik Gazprom, jejž většinově ovládá Kreml, z geopolitických důvodů přesměroval dvé dodávky plynu do Asie. Tam například čínská poptávka po plynu prudce narostla v důsledku post-pandemického ekonomického zotavování.

Gazprom navíc chce odklonem do Asie demonstrovat důležitost nedávno dokončeného plynovodu Nord Stream 2. Ten povede plyn z Ruska přímo do Německa, ale až poté, co to EU povolí. Takový proces může trvat až léta a Gazprom preferuje, aby plynovod byl ve využití co nejdříve a v co možná nejvyšší možné míře své kapacity. Vytváří tedy tlak na EU, aby ta pocítila, jak moc je pro ni ruský plyn důležitý a zbytečně nekladla překážky do cesty právě co možná nejdřívějšímu zprovoznění plynovodu v co možná nejvyšší míře jeho kapacity. Gazprom z nynějších napjatých podmínek na evropském, ba světovém energetickém trhu těží vrchovatě. Jeho akcie na ruské burze letos zhodnotily o zhruba 90 procent a nyní v září vytáhly burzu k historickému rekordu. Zpevňuje díky tomu také ruský rubl. Ten letos posílil nejvýrazněji ze všech měn rozvíjejících se trhů.

Evropě navíc letos nepřejí povětrností podmínky. Vanou poměrně slabé větry, což snižuje produkci elektřiny ve větrných elektrárnách. Což jen umocňuje poptávku po elektřině vyráběné z plynu. Ale protože plynu je málo a zdražuje, vyplácí se dokonce i uvádět do provozu již odstavené uhelné elektrárny. I přes rekordní nárůst cen emisních povolenek se totiž při zdražujícím plynu stává cena elektřiny z uhlí konkurenceschopnou.

Sázka EU na zelenou energetiku tak již nyní ukazuje své značné slabiny. V minulých dnech rozhodly jak italská, tak francouzská a další vlády zemí EU právě o tom, že budou dotacemi pomáhat svým občanům platit účty za zdražující energie. Nyní se k těmto vládám přidává i česká.

Navíc, dražší energie se promítají do růstu cen třeba potravin. Třeba pečivo v Česku má od podzimu podražit až o třicet procent. Třicetiprocentní zdražení pečiva by bylo vskutku nebývalé. Pečivo totiž zpravidla zdražuje v rozsahu do deseti procent. Možné až třicetiprocentní zdražení tedy napovídá, že celý pekárenský průmysl se ocitá pod nebývalým tlakem růstu cen výrobních faktorů. Pekaři čelí také právě nepříjemnému vzestupu cen mouky a energií.

A to přitom loňská a podle všeho ani letošní úroda obilovin nebyla v Česku nijak špatná. Letos by měla být dokonce mírně nadprůměrná. Za zdražující moukou je tak třeba hledat do značné míry rovněž růst cen energií.

Podle červencového návrhu Evropské komise, „Fit for 55“, hrozí v důsledku uvedení příslušného klimatického balíčku do praxe takzvaná energetická chudoba třetině obyvatel EU, tedy desítkám až stovkám milionů lidí. V Česku jsou energetickou chodbou, tedy problémy s platbou účtů za elektřinu, plyn či teplo, v důsledku klimatického balíčku tedy ohroženy zhruba 3,5 milionu lidí.

Finanční podpora ze strany vlády tak zřejmě bude nezbytností i v příštích letech. Problém je, že vláda podporu financuje z daní a z veřejného dluhu (a navýšený veřejný dluh jsou v zásadě jen budoucí daně), protože prakticky žádné jiné zdroje nemá. Dotace chudším domácnostem tak v praxi budou platit ze svých daní jejich spoluobčané, což výrazně zatíží zejména střední vrstvy. Situace se tak může stát sociálně neúnosnou a přejít v sociální konflikty, z nichž by těžily politické síly krajních extrémů.

Skutečnost je ale taková, že zatím nikdo s jistotou říct neumí, že elektrický pohon opravdu v dotačně či daňově „necinknutém“, tedy férovém tržním konkurenčním boji tváří v tvář spalovacím motorům obstojí. Proto jsme nyní svědky tak silného tlaku různých lobbistů nebo neziskových organizací, které elektromobilitu tlačí málem s náboženským zápalem. Bohužel tím hlavně jen nechtěně odhalují, jak jsou si sami notně nejistí stran její perspektivy. Pokud by niterně byli přesvědčeni o tom, co hlásají navenek, tedy jaké terno elektromobilita představuje, měli by dávno zainvestováno v akciích Tesly & spol. A už by se jen „třásli“, až i zbytek veřejnosti prozře, zjistí to, co oni už vědí, a oni tak bezpracně zbohatnou masivním zhodnocením svých akciových investic.

Jenže dnes si v Česku elektroauto pořizují prakticky jen hodně bohatí lidé a snobové. Dávají na odiv svoji starost o životní prostředí, ve skutečnosti více než čtyři pětiny doby za volantem jezdí na uhlí, ruský plyn a ruský uran – palivo Temelína i Dukovan. Kdo chce dnes v Česku nejvíce prospět životnímu prostředí, využívá co nejvíce veřejnou dopravu, zejména elektrifikovanou železniční. Všechno ostatní jsou zatím hlavně jen kecy & pózy & dojení (hlavně peněz daňového poplatníka).

Kompletní přechod na elektromobilitu by při současné úrovni technologického rozvoje učinil individuální dopravu finančně zcela nedostupnou chudým lidem, ale také podstatné části střední třídy. Nelze si jej zatím představit bez drastického daňového zatížení fosilních paliv. Při takovém zdražení by navíc došlo takřka jistě k občanským nepokojům, jaké představovaly třeba bouře takzvaných žlutých vest ve Francii. Pochopitelně by byly ohroženy miliony pracovních míst napříč EU.

Ale i pokud by EU ustála ztrátu milionů pracovních míst, občanské nepokoje a zhoršení životní úrovně všech obyvatel, nejvíce pak chudých a středních vrstev, stejně přechodem na elektromobilitu zajistí snížení globálních emisí oxidu uhličitého stále pouze o ona přibližně dvě procenta. Tedy účinnost boje proti klimatickým změnám se prakticky nijak nezvýší.