Při výrobě pitné vody z podzemních a povrchových zdrojů je často nutné snížit koncentraci celé řady prvků či problematických látek. Odborníci na úpravu vody se nejčastěji setkávají s bakteriologickým znečištěním, u velkého množství případů pak také snižují vysoký podíl železa a manganu. V českých přírodních zdrojích se v některých oblastech mohou objevovat také radioaktivní prvky, těžké kovy či dusičnany. Právě ty se spolu s fosforem dostávají do surové vody z polních hnojiv, zejména v období srážek.
Aby bylo možné využívat běžnou přírodní, takzvanou surovou vodu, ke konzumaci, musí projít procesem dostatečné úpravy. V praxi to zpravidla znamená snížení koncentrace některých problematických látek či prvků tak, aby jejich hodnoty splňovaly normy dané vyhláškou. Z hlediska zdrojů surové vody se využívá povrchových a podzemích vod, podle odborníků jsou přitom pro přípravu pitné vody výrazně vhodnější ty podzemní. „Povrchové vody vykazují oproti podzemním výrazně vyšší koncentraci mikroorganismů. Podzemní prostředí je životu nepřátelské, bez přístupu světla totiž nemohou růst řasy a sinice, což je jeden z nejčastějších kontaminantů povrchových vod,“ řekl Václav Janda z Ústavu technologie vody a prostředí Vysoké školy chemicko-technologické v Praze. Prostředí podzemních vod je navíc chudé na organické látky, které ke svému životu potřebují bakterie. I samotná přítomnost organických látek v surové vodě je z hlediska úpravy na vodu pitnou nežádoucí.
Nejběžnějším problémem spojeným s nutností úpravy vody je přitom podle odborníků právě bakteriologické znečištění. Nejčastěji překračovaným ukazatelem jsou koliformní bakterie, které mohou způsobovat střevní potíže. „Na konci 90. let byl dělán velký screening kvality individuálních zdrojů a ukázalo se, že až 70 procent z nich je takto kontaminováno a nevyhovuje,“ řekl Václav Janda. Velmi častý výskyt bakteriologického znečištění potvrzují i odborníci, kteří úpravy vody v tuzemsku realizují. „S tímto problémem se při úpravě vody setkáváme prakticky nejčastěji. Z hlediska potenciálně problematických prvků se pak nejvíce setkáváme se zvýšeným obsahem železa a manganu,“ řekl Petr Hajný, ředitel společnosti Hutira – Vision, která se zabývá problematikou úpravy vody.
Vliv přírodní procesů, lidské činnosti i počasí
Právě mangan a železo jsou běžně obsaženy v podzemních vodách. „Pokud bude voda stát chvilku na vzduchu a bude se v ní rozpouštět kyslík, dojde k oxidaci a vzniku hydroxidu železitého, který způsobuje ve vodě rezavý zákal. Rozpouštěním kyslíku může vznikat i oxid manganičitý, který je černý. U těchto prvků nejsou důvody jejich odstraňování z vody primárně zdravotní, ale spíše estetické. Na druhou stranu bez dezinfekce by mohly ve vodě bujet železité nebo manganové bakterie, což není žádoucí,“ řekl Janda.
Příliš vysoká koncentrace těchto prvků vzniká zpravidla přírodní cestou. „Železo a mangan se často vyskytují v podzemních vodách, jejich zvýšené koncentrace jsou dány hlavně geologickou strukturou podloží a většinou nejsou způsobeny či ovlivněny lidskou činností,“ řekl Petr Hajný. Oba prvky pochází z hornin a ve vodě se rozpouští vlivem oxidu uhličitého. Naopak jiné prvky či sloučeniny se v surové vodě mohou vyskytovat i v důsledku lidské činnosti. Jedná se zejména o těžké kovy, pesticidní látky, nebo dusičnany.
U posledních dvou zmíněných látek má na jejich přítomnost v surové vodě částečně vliv také počasí, zejména pokud jde o povrchové vody. Kvůli většímu množství srážek totiž dochází ke splachu z polí. „Jedná se o takzvané plošné znečištění recipientů, do povrchové vody přináší hlavně hnojiva a postřiky, konkrétně se tak zvyšuje zejména koncentrace fosforu a dusičnanů. Fosfor nemá pro člověka ve zvýšených koncentrací sám o sobě větší zdravotní význam. Spolu s jeho množstvím a také dusíkem se však zvyšuje i množství sinic a řas. Dusičnany pak mohou ohrožovat zejména děti v kojeneckém věku. V jejich trávicím traktu se zredukují na dusitany, které potom reagují s červeným krevním barvivem a blokují ho pro přenos kyslíku. I proto se dětem doporučuje kupovat spíše balenou vodu,“ doplnil ředitel Hutira – Vision.
Těžké kovy a radioaktivní prvky jen v některých regionech
V případě těžkých kovů pak bývá jejich výskyt v českých surových vodách spíše sporadický. „Ve velmi malé míře se to může týkat snad jen olova, ovšem jen v případech prvorepublikových rozvodů,“ doplnil Janda s tím, že mezi těžké kovy lze řadit i některé z radioaktivních prvků. „V oblastech geologických zlomů a těžby se může vyskytovat také uran, v tuzemsku je svázaný zejména s lokalitami v Podkrušnohoří či Příbramska. Ten může působit toxicky jako těžký kov. Platí nicméně, že odborníci na kvalitu vody o této záležitosti ví a koncentrace úpravou vody snižují tak, aby byly přijatelné,“ řekl Václav Janda. Kromě uranu se pak sporadicky může vyskytovat i arsen.
Výskyt některých běžnějších problematických prvků či látek v surové vodě podle odborníků zároveň neznamená, že by její úprava byla vždy jednodušší. Velmi často totiž záleží i na dané lokalitě. „U některých prvků je úprava poměrně jednoduchá a levná a u některých si vyžaduje sofistikované postupy a stálé zdokonalování procesu úpravy. Může být rozdíl i u odstraňování stejného znečištění u různých zdrojů. Záleží na mnoha věcech – v jaké koncentraci se prvek vyskytuje, jestli je ve vodě kombinace i dalšího znečištění. Prvek může být také v různých formách. Běžně se stává, že v jedné lokalitě odstraníme mangan z vody bez problémů a jinde musíme laborovat a hledat odlišné postupy,“ uzavřel Petr Hajný.
